Domácí porod: Sbírala jsem odvahu, abych si tam dolů sáhla
- Porod
- Archívka
- 25.06.23 načítám...
Nedobrovolný porod doma, aneb jak jsem se přes noc stala porodníkem.
Celé těhotenství jsem si užívala. Žádné nevolnosti, žádné potíže. Nevím, co jsou křečové žíly, hemoroidy ani strie. Sportovat jsem mohla až téměř do porodu, samozřejmě bez cviků na břicho a ohrožující těhotenství. Manžel mi říkal, že jsem klikař. Přibrala jsem jen váhu miminka.
Asi tomu i dost pomohlo, že pracuji z domu a mám práci bez zbytečného stresu. Bydlíme na polosamotě, i když ve velkém městě, okolo krásná příroda, z obývacího pokoje je možnost vidět srnky u nedalekého lesa, se štěstím i lišky.
Mimo práci se ráda starám o zahradu, máme ji plnou květin a zahradních stromků. Ráda v ní odpočívám. A nebylo tomu jinak ani v osudný den. Byla sobota a já si užívala sluníčka na lehátku s knížkou v ruce. Bylo opravdu vedro, tak jsem si těhotenské bříško chránila před paprsky, měla jsem tři týdny do porodu.
Manžel byl už dva dny na služební cestě a měl se vrátit až v neděli večer. Jelikož mi došlo pití, rozhodla jsem se udělat si další džbán. Venku se však začalo pomalu zatahovat a z vedra vznikla bouřka. Skočila jsem pro knížku a řekla si, že si budu číst vevnitř. Aspoň se pročistí vzduch.
Natáhla jsem se pro džbán, že si naleju, když v tom uhodilo někde blízko, až z toho vypadl proud. Strašně jsem se lekla, až mi píchlo v podbřišku. Chtěla jsem si dojít pro mobil, že zavolám mamce, ale po cestě mě tak strašně zabolelo břicho, až se mi udělalo černo před očima.
Rychle jsem si sedla na zem a to byla chyba. Začali mi kontrakce a překvapila mě jejich síla. Nedokázala jsem se vůbec zvednout z podlahy. Začala jsem panikařit. Kontrakce sílící a já musela opravdu zhluboka prodýchávat.
Nevím, jak dlouho jsem tam takhle seděla, občas jsem si i zakřičela. Pak mi praskla voda a já začala cítit obrovskou bolest a tlak. V životě jsem neměla takový strach a myslím si, že to ani nic nepřekoná. Sbírala jsem odvahu, abych si tam dolů sáhla. Nahmátla jsem hlavičku a začala ještě víc panikařit. Zároveň se ve mně něco zlomilo.
Zapřela jsem jednu nohu o skříň a druhou o stěnu, zatlačila ze všech sil. Cítila jsem, jak hlavička vylézá, větší bolest jsem nezažila. Mezitím skončila bouřka. Zavřela jsem oči. Pořád jsem myslela na svoje miminko, hlavně ať je v pořádku. Ještě jsem několikrát zatlačila a pak tlak zmizel.
Uslyšela jsem pláč a rozbrečela se i já. Otevřela jsem oči a uviděla to malinké červené miminko. Svlékla jsem si tričko a přehodila ho přes svého syna. Pak nastal okamžik, který si moc nepamatuju. Nějak jsem se doplazila ke konferenčnímu stolku k mobilu a zavolala 112.
Přijela jek velká sanita tak i to malé auto s doktorem. Naštěstí jsme oba byli v pořádku. Do příjezdu do porodnice mám však ale všechno v mlze. V porodnici jsme byli atrakcí. Pořád se mě někdo vyptával, jak jsem všechno zvládla. Dokonce jsem dostala i dárek. Manžel přijel strašně rychle, do hodiny, co mu zavolali.
Byl bílý jako stěna a z malého naprosto unešený. Na malého se pořád někdo chodil koukat. Přišli postupně snad všichni doktoři i sestry z celého oddělení a snad i z celé nemocnice, dokonce i uklízečka. Zase jsem byla středem pozornosti, na to jsem ale celý život zvyklá. Možná byl spíš středem pozornosti můj syn.
Tím, že jsem si ho sama porodila, mi přijde, že se mezi námi utvořilo opravdu silné pouto. Jsou to už skoro čtyři roky. Mezitím jsem porodila podruhé, přesto vím, že je mezi námi se synem zvláštní energie, kterou nikdy nikdo nezlomí.
Přečtěte si také
S manželem jsme si udělali rodokmen. To, co jsme zjistili, nám zničí manželství
- Anonymní
- 25.04.26
- 41
Třesu se, i když je v domě teplo. Píšu to sem jen proto, abych se z toho nezbláznila, protože nahlas to vyslovit nedokážu. Máme s Petrem tajemství, které nám během jediného týdne obrátilo život...
Sousedka vyhodila věci po zesnulé matce. Poklad jsem však našla já
- Anonymní
- 25.04.26
- 56
Dneska mám v sobě takovou zvláštní směsici smutku, vzteku a nakonec i hlubokého údivu. Sedím v kuchyni, dívám se z okna na prázdné parkoviště a pořád dokola si přehrávám události posledních hodin....
Rozbité sklo a náklaďák v trapu: Jsem zoufalá a bojím se znovu za volant
- Anonymní
- 25.04.26
- 54
Dneska byl den blbec. Všechno to začalo tím, že jsem si naplánovala cestu do vedlejšího města. Nic velkého, prostě pochůzky, které už nešly odkládat – úřady, pošta a pár drobností. Jenže to...
Proč každý chlap, do kterého se zamiluju, začne po čase chlastat? Jsem zoufalá
- Anonymní
- 25.04.26
- 93
„To musí být tebou,“ říká mi máma pokaždé, když u ní sedím v kuchyni, brečím a nadávám, že chlapi jsou jen ožralové. „Tvůj otec sice nebyl svatoušek, ale alkoholik to rozhodně nebyl,“ dodá vždycky....
Odřela jsem cizí auto na parkovišti, zpanikařila jsem a odjela. Teď toho lituju
- Anonymní
- 25.04.26
- 87
Řidičák mám už řadu let, ale rozhodně se nepovažuju za skvělou řidičku. Jezdím hlavně proto, že musím. Parkování ale většinou zvládám docela dobře. Jenže někteří lidé parkují opravdu příšerně....
Nechci děti a máma je z toho nešťastná. Jako jedináček jí prý dlužím vnoučata
- Anonymní
- 24.04.26
- 2387
Je mi 35 let a už dlouho jsem přesvědčený o tom, že děti mít nechci. Možná je mít ani nemůžu. Kdysi jsem měl přítelkyni, se kterou jsme se o dítě snažili přes rok, ale nevyšlo to. Pak jsem si...
„Rodičovská je pohoda," tvrdí manžel. Jenže vyměnit si to se mnou nechce
- Anonymní
- 24.04.26
- 977
Chlapi jsou občas na odstřel. Můj manžel je typický příklad toho, jak dokážou věci banalizovat. Pořád mi předhazuje, jak skvěle se mám na rodičovské. Prý si můžu dělat, co chci, zatímco on musí...
Lhala jsem doktorům o drogách v těhotenství. Blíží se porod a já panikařím
- Anonymní
- 24.04.26
- 1153
Na svou obranu musím říct, že jsem o těhotenství dlouho nevěděla. I když jsem tak nějak cítila, že se něco děje, prostě jsem to ignorovala. O dítě jsme se nesnažili a můj přítel je takový bohém....
Jedna ženská z posilovny mi systematicky ničí rána. Dneska to už vážně přehnala
- Anonymní
- 24.04.26
- 1753
Dneska jsem se po ranním cvičení vrátila domů zamyšlená a extra znechucená. Říkám si, proč to mají někteří lidé vůbec zapotřebí? Zeptala jsem se ženský, kterou potkávám na cvičení, jestli jí nějak...
Můj první, má láska a ticho v ložnici: Deník o vášni
- Anonymní
- 24.04.26
- 869
Občas si říkám, že bych mohla napsat příručku o tom, jak nepropadat panice, když se z libida vašeho partnera vytratí to, co vás k sobě kdysi tak vášnivě táhlo. Je mi jedenadvacet, mému příteli o...
Nádherný i slza ukápla
Gratuluji 