Domácí porod: Sbírala jsem odvahu, abych si tam dolů sáhla
- Porod
- Archívka
- 25.06.23
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Nedobrovolný porod doma, aneb jak jsem se přes noc stala porodníkem.
Celé těhotenství jsem si užívala. Žádné nevolnosti, žádné potíže. Nevím, co jsou křečové žíly, hemoroidy ani strie. Sportovat jsem mohla až téměř do porodu, samozřejmě bez cviků na břicho a ohrožující těhotenství. Manžel mi říkal, že jsem klikař. Přibrala jsem jen váhu miminka.
Asi tomu i dost pomohlo, že pracuji z domu a mám práci bez zbytečného stresu. Bydlíme na polosamotě, i když ve velkém městě, okolo krásná příroda, z obývacího pokoje je možnost vidět srnky u nedalekého lesa, se štěstím i lišky.
Mimo práci se ráda starám o zahradu, máme ji plnou květin a zahradních stromků. Ráda v ní odpočívám. A nebylo tomu jinak ani v osudný den. Byla sobota a já si užívala sluníčka na lehátku s knížkou v ruce. Bylo opravdu vedro, tak jsem si těhotenské bříško chránila před paprsky, měla jsem tři týdny do porodu.
Manžel byl už dva dny na služební cestě a měl se vrátit až v neděli večer. Jelikož mi došlo pití, rozhodla jsem se udělat si další džbán. Venku se však začalo pomalu zatahovat a z vedra vznikla bouřka. Skočila jsem pro knížku a řekla si, že si budu číst vevnitř. Aspoň se pročistí vzduch.
Natáhla jsem se pro džbán, že si naleju, když v tom uhodilo někde blízko, až z toho vypadl proud. Strašně jsem se lekla, až mi píchlo v podbřišku. Chtěla jsem si dojít pro mobil, že zavolám mamce, ale po cestě mě tak strašně zabolelo břicho, až se mi udělalo černo před očima.
Rychle jsem si sedla na zem a to byla chyba. Začali mi kontrakce a překvapila mě jejich síla. Nedokázala jsem se vůbec zvednout z podlahy. Začala jsem panikařit. Kontrakce sílící a já musela opravdu zhluboka prodýchávat.
Nevím, jak dlouho jsem tam takhle seděla, občas jsem si i zakřičela. Pak mi praskla voda a já začala cítit obrovskou bolest a tlak. V životě jsem neměla takový strach a myslím si, že to ani nic nepřekoná. Sbírala jsem odvahu, abych si tam dolů sáhla. Nahmátla jsem hlavičku a začala ještě víc panikařit. Zároveň se ve mně něco zlomilo.
Zapřela jsem jednu nohu o skříň a druhou o stěnu, zatlačila ze všech sil. Cítila jsem, jak hlavička vylézá, větší bolest jsem nezažila. Mezitím skončila bouřka. Zavřela jsem oči. Pořád jsem myslela na svoje miminko, hlavně ať je v pořádku. Ještě jsem několikrát zatlačila a pak tlak zmizel.
Uslyšela jsem pláč a rozbrečela se i já. Otevřela jsem oči a uviděla to malinké červené miminko. Svlékla jsem si tričko a přehodila ho přes svého syna. Pak nastal okamžik, který si moc nepamatuju. Nějak jsem se doplazila ke konferenčnímu stolku k mobilu a zavolala 112.
Přijela jek velká sanita tak i to malé auto s doktorem. Naštěstí jsme oba byli v pořádku. Do příjezdu do porodnice mám však ale všechno v mlze. V porodnici jsme byli atrakcí. Pořád se mě někdo vyptával, jak jsem všechno zvládla. Dokonce jsem dostala i dárek. Manžel přijel strašně rychle, do hodiny, co mu zavolali.
Byl bílý jako stěna a z malého naprosto unešený. Na malého se pořád někdo chodil koukat. Přišli postupně snad všichni doktoři i sestry z celého oddělení a snad i z celé nemocnice, dokonce i uklízečka. Zase jsem byla středem pozornosti, na to jsem ale celý život zvyklá. Možná byl spíš středem pozornosti můj syn.
Tím, že jsem si ho sama porodila, mi přijde, že se mezi námi utvořilo opravdu silné pouto. Jsou to už skoro čtyři roky. Mezitím jsem porodila podruhé, přesto vím, že je mezi námi se synem zvláštní energie, kterou nikdy nikdo nezlomí.
Přečtěte si také
Upozornila jsem slečnu, ať uklidí po svém psovi. Její reakce mě dorazila
- Anonymní
- 26.10.26
- 4124
Jsem pejskařka a moc dobře vím, že k venčení patří nejen radost, ale také povinnosti. Sáčky na psí exkrementy nosím vždycky s sebou a ani ve snu by mě nenapadlo nechat po svých psech nadílku na...
Exmanžel se mi odmítá vystěhovat z domu. Po pěti letech mi došla trpělivost
- Anonymní
- 26.10.26
- 2884
Myslela jsem si, že rozvodem všechno skončí. Jenže uběhlo pět let a můj „drahý“ ex je pořád nasáčkovaný v mém domě. Nejdřív mi ho bylo líto, pak se občas hodil na nějakou práci kolem domu. Jenže...
Vzal mě na hřbitov navštívit svou zesnulou matku. Pak chytl lopatu a začal kopat
- Anonymní
- 26.10.26
- 1630
Nikdy jsem nevěřila na duchy ani na žádné nadpřirozené síly. Horory jsem naopak milovala a ráda se dívala na filmy, u kterých ostatní schovávali hlavu pod peřinu. Jenže pak jsem chodila s klukem,...
Prababička jí brala výplatu. Bydlela v kůlně a všichni to považovali za normální
- Anonymní
- 26.10.26
- 4221
Když mi babička vyprávěla o starých časech, často mluvila o tom, jak si lidé na vesnici pomáhali a jak se dřív žilo skromně. O Růženě, která celý život strávila na statku našich předků, ale mluvila...
Po 6 letech dovolená bez dětí! Zpočátku to byla vášeň, pak přišlo kruté prozření
- Anonymní
- 26.10.26
- 1300
Když nám tchyně nabídla, že si na pár dní vezme děti, málem jsem ji objala. Po šesti letech jsme měli být konečně sami. Žádné ranní vstávání, chystání svačin, nekonečné otázky ani večerní uspávání....
Manžel mě přiměl podepsat smlouvu. Teď mě vyhazuje z vlastního baráku
- Anonymní
- 26.10.26
- 1715
Nikdy by mě nenapadlo, že člověk, se kterým jsem strávila patnáct let života a vychovala dvě děti, mě dokáže takhle podrazit. Věřila jsem mu, podporovala ho a roky se starala o rodinu, zatímco on...
Chtěla bych být sama sebou. Kvůli manželovi předstírám, že jsem někdo jiný
- Anonymní
- 25.10.26
- 2057
Jsme spolu už deset let. Máme dvě děti, dům, auto a každý rok dvě rodinné dovolené. Zdálo by se, že si žijeme nějaký vysněný sen a mnoho lidí nám ho asi závidí, jenže nikdo neví, že tohle všechno...
Naprosté fiasko před akcí ve školce. Dva dny práce na kostýmu bylo k ničemu
- Anonymní
- 25.10.26
- 1805
Mladší dcera měla mít první halloweenskou párty ve školce. Chtěla jsem být akční matka a ušila jsem jí originální kostým. Práce na šatičkách permoníka mi trvala celé dva dny. Nakonec si je dcera...
Vozím neteř do školy. Jednou jsem nemohla a táta mě kvůli tomu seřval
- Anonymní
- 25.10.26
- 5807
Občas mám pocit, že v naší rodině neplatí běžné zákony logiky a zdravého rozumu. Když uděláte pro příbuzné laskavost jednou, je to hezké gesto. Když je děláte každý den, stane se z toho povinnost,...
Arménie - den 2.: Vládní kolona, mléko z lékárny a duduk v chrámu
- Amsetka
- 25.10.26
- 418
Divoká cesta Arménii s kojencem a předškolákem.
Nádherný i slza ukápla
Gratuluji 