Jak jsem rodila jakožto prvorodička

Byla neděle… krásné datum: 22. 7. 2018.
Vzbudilo mě čůrání… klasika… 2 týdny do termínu a neustálé tlačení na močový měchýř už byly k nevydržení… Čekala sem, že to třeba přejde, protože i vstávání byl docela problém, ale nepřešlo… Tak nic… Těžkopádně se zvedám s bubnem, přes který si na nohy nevidím, natož vidět, kam šlapu… Ale co, to dám i po slepu, na ten záchod to mám 10 kroků od postele… To prostě dám… Potřeba vykonána, spokojeně se zvednu a uslyším jen zvuk rozprskávajícího se vejce o kachličku… První dojem? Mně praskla voda!

Ale houby… po zjištění, že onen krásný zvuk byl jen hlenová zátka, mě můj drahý oznámil, že mě pro jistotu veze do porodnice.
No já a nemocnice se máme velmi rády, tudíž jsem byla nadšená z každé její návštěvy a ten den tomu nebylo jinak.

Na gynekologickém oddělení sem si zazvonila na zvoneček a oznámila velmi protivné sestře, že mi odešla hlenová zátka a s ní pomalu odtéká i plodová voda. Velmi neochotně mě teda pustily na vyšetření, kde mě celkem milý, ale asi dost unavený, doktor řekl jen to, že mi malá nejspíš škrábla jen část plodového vaku, a že se vlastně nic neděje, a že si mě tam nechají den na pozorování a pak se uvidí… Chlap mohl přinést jen věci a alou pryč a žádná návštěva nesměla ani na minutu… Za trest pro mě!

Jelikož sem přišla okolo 10. a nepočítali se mnou na oběd, tak sem byla hladová a čekala až do večeře, které sem se také nedočkala, protože se nám rozběhl porod.

Okolo 17. hodiny jsem začala pociťovat mírné křeče v podbříšku, tak sem si na hodinách kontrolovala intervaly, abych s jistotou určila, že jsou to kontrakce… Když už jsem měla 5 za sebou po 5 minutách, šla jsem k sestřičkám na vyšetřovnu (naštěstí už tam byla mezisměna, takže jiné sestřičky a velmi milé), kde mě teda ujistili, že to kontrakce opravdu jsou a mohu se přesunout na porodní box. Takže začalo škatulata hejbejte se. Zavolat chlapa, že už může dojet, mezitím přesun na box, klystýr, všelijaký monitoring miminka, sprcha a tak se to táhlo až do 21:10…

Mimochodem, nečekala sem, že jako prvorodička budu mít kontrakce hned po 5 minutách a už vůbec, že během hodiny co minutu.

V těch 21:10, kdy už se na mě nemohl dívat ani ten chlap, a mě vytáčelo to jeho chození po pokoji, zavolal doktorku, která mě ještě nadala, že nemám malou správně natlačenou v porodních cestách, a že mě ještě ani neodtekla plodová voda, tak co jančím… (jo, ji to přece nebolelo, to já sem tam umírala bolestí).

Nakonec mě tedy plodovou vodu s mým svolením píchly (trochu úleva pro mě) a začalo ještě větší točo… sprcha, nacvičování tlačení, sprcha, nacvičování…

Porodní asistentka viděla, že už sem absolutně vyřízená. Ve 21:30 mě milostivě položila na lehátko s tím, že už jdeme konečně rodit.

V závěru, kdy kolem mě začalo běhat asi 15 lidí, jsem si uvědomila, že musí být něco špatně a po samotném porodu, kdy mi tedy ještě sestřička tlačila na břicho a po mém odpadnutí dávala dýchací masku se ve 21:47 narodila naše krásná holčička Vendulka s mírami 47 cm a 3 270 g.

Až ze zprávy jsem pak vyčetla, že malá měla špatné ozvy a pupeční šňůru omotanou kolem krku a chlap říkal, že když se narodila, byla úplně fialová. Ale jsem ráda, že je zdravá a dnes už 3letá slečna.