Postabortivní syndrom

Dlouhá cesta za snem... Tak jsem se rozhodla, že se ze svých pocitů zkusím vypsat.

*

31.12.2015 se nám poprvé zadařilo. Těhotenství bylo ukázkové, bolavá prsa, nastávající maminka zvracela, fazolce bušilo srdíčko o sto šest. Rána pod pás přišla 18.2.2016 na kontrole v 10. týdnu těhotenství, kde jsem místo první fotečky našeho štěstí dostala podklady k revizi, která proběhne následující den - v pátek 19.2.

O zamlklém těhotenství jsem slyšela, ale nikdy mě nenapadlo, že bych mohla patřit do té hrstky (myslela jsem si, že jsem jediná na světě, koho takové neštěstí potkalo), která musí takhle trpět.

Jak plynuly dny, stále jsem se utápěla v slzách a kladla si otázky: „Proč já?“, „Co jsem komu udělala, že musím takhle trpět?“, „Nemohla jsem to zavinit?“ A takhle to bylo stále dokola. V noci jsem se pravidelně budila vyděšená, ubrečená, protože sny, jak chovám naše miminko, byly zdrcující.

Na budoucím manželovi jsem viděla, jak je už unavený. Fazolku se mnou oplakal, poslouchal, držel mě, byl moje jediná opora, ale noční buzení už bylo asi moc. Takže v čerstvých 27 letech spánek za pomoci Lexaurinu - to jsem to dopracovala.

Na 23.4. jsme měly naplánovanou svatbu, takže moje myšlenky se začaly soustředit jinam, a já myslela, že mám vyhráno. Jo, svatba byla krásná, dokonalá a vzpomínáme na ni s manželem jako na svatbu roku. :) A hlavně, svatba byla asi moje záchrana. :)

V červenci jsme se rozhodli, že to začneme zkoušet znovu. :) A co bůh nechtěl, zadařilo se nám opět na poprvé, 29.7. byla ovulka a další menstruace nedorazila. :) Byli jsme štěstím bez sebe, že se k nám konečně svět začal obracet čelem, konečně zase budeme mít trochu štěstí. Stavíme baráček a budeme kompletní rodina. :)

23.8. jsem začala špinit, celá vyděšená jsem se hnala k lékaři. Jsem zdravotník a vím, že v raných fázích s tím stejně nejde nic moc dělat, ale třeba jde jen o douhnízďování, že jo? Tak nešlo…

Čekali jsme trojčátka, i když jen chvilku, ale byla naše. Ve středu jsem měla hCG 111, ve čtvrtek 90, věděla jsem, že je to nenávratně pryč, a veškeré naděje a utěšování sebe sama byly už zbytečné. Dnes se rozjela menstruace.

Před okolím jsem hrdinka, procházím fází popření, ale když jsem sama tak přemýšlím a čtu si informativní články… Koukám na to, jak s každým samovolným potratem nebo i zamlklým těhotenstvím klesá úspěšnost další gravidity, a brečím. Jsou zpět otázky typu „Proč se mi to muselo stát podruhé?“, „Co když jsem to zavinila?“, „Budu vůbec někdy schopna dát svému skvělému manželovi dítě?“, „Budu někdy máma?“, „Určitě bych byla skvělá a děti by mě měly moc rádi, děti které nemám…“

Naše babičky říkaly těhulkám ŽENY V NADĚJI… Byly mnohem chytřejší než jsme my se svými drahými mobily apod. Protože ne každá naděje se stává skutečností a s odcházející nadějí pomalu umírají naše sny…

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
30.8.16 00:20

A co nejake vysetreni, proc jsi uz 2× potratila…drzim pesti, at jste brzy stastni..

  • Nahlásit
  • Zmínit
2874
30.8.16 00:32

Mam za sebou 4× zt. Takze asi vim, jak mizerne se citis. Momentalne to zni blbe-ale casem bude urcite lip. Nesmis to vzdavat. ja si rikala; alespon vim, ze dokazu otehotnet. S ostatnim pomuze medicina. Nyni bych se na tvem miste zamerila na tato vysetreni:

  • genetika (vcetne hematologie)-ty i manzel
  • hormonalni profil+stitna zlaza
  • infekcni
  • imunologie
  • manzel byl na spermiogramu a halospermu


Prvni zt se bere jako nahoda. Dva, tam uz se zjistuje. Ja mela stesti, jsem pacientka gynekologicke kliniky, takze vsechna vysetreni (krome infekcniho) probehl pod jednou strechou. Zadne cekani na volne terminy. Diky temto vysetrenim byla pricina odhalena a ja se ditka dockala.
Drzim palce.

  • Nahlásit
  • Zmínit
40312
30.8.16 00:46

Je mi to líto a vím s čím bojuješ. Nemůžeš za to, prostě to tak mělo být a bohužel příroda je mocná. Sama jsem potratila 4× přirozeně a teď mám díky IVF s PGS miminko. Zkus začít řešit vyšetření - imunologii, hematologii, štítnou žlázu, genetiku, spermio - možná se tam ukáže nějaká prkotina. U nás se nic neukázalo a vlastně ještě před rokem jsem nevěděla zda opravdu můžu mít miminko. Vyplakej se, je to špatné období a naber sílu do dalšího boje :hug: :hug: :hug: drž se :kytka:

Příspěvek upraven 30.08.16 v 00:48

  • Nahlásit
  • Zmínit
158
30.8.16 06:46

Vim, ze to bude znit hrozne povrchne, ale zkus si necim udelat radost. Necim, co te aspon na chvilku odvede od spatnych myslenek (nakupy, sport, vylet - cokoli). A pak se objednej na vysetreni, ktere ti tady vsichni radi. Mas stesti v tom, ze vis, ze muzes otehotnet. A existuje spousta leku na udrzeni tehotenstvi.

  • Nahlásit
  • Zmínit
12573
30.8.16 07:55

Věř, že jednou mimko si k vám cestu najde. Já sama mám za sebou 5 těhotenství z toho jedno dítě a jedno na cestě. Není to jednoduché, ale dá se to zvládnout. dojděte si s manželem na nějaká vyšetření. U nás nezjistili příčinu potratů, takže jsem byla o to víc vystresovaná, že se na to nemůžu léčit

Příspěvek upraven 30.08.16 v 07:56

  • Nahlásit
  • Zmínit
306
30.8.16 08:55

Take jsem otehotnela hned napoprve a mela zamlkle tehotenstvi, napodruhe take napoprve a narodil se mi zdravy syn, cele tehotenstvi jsem ale byla ve stresu, protoze jedno vysetreni ukazalo vysoke nt. nekde jsem kdysi cetla teoriti, bohuzeĺnemohu najit odkaz na vice info, ze zeny, ktere okamzite otehotni maji prilis pratelskou delohu. sice se vajicko hned uhnizdi a zena otehotni, ale tyto zeny maji take casto potraty, protoze tyto oplodnena vajicka nebyvaji casto kvalitni. urcite otehotnite znovu, spis bych se spise snazila vyhnout kyretazi, potratit se da i bez ni ( v zahranici bezne) a je to pod lekarskym dohledem bezpecnejsi.

  • Nahlásit
  • Zmínit
2567
30.8.16 10:16

Ahoj, já také dvakrát potratila, je to častější, než si myslíš. Třetí těhotenství už vyšlo a máme zdravou holčičku. Tak přeji, ať se Vám také brzy zadaří!

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
30.8.16 10:41

Pro me bylo hrozne dulezite vedet, ze v tom nejsem sama. Ted jde jen truchlit.Sama jsem po zamlklem tehotenstvi probrecela nekolik mesicu a nedokazala vic nez rok otehotnet. Mela jsem takovy strach, ze se to stane znovu, ze sem se strasne vystresovala. Kazdou menstruaci jsem obrecela. Dalsi tehotenstvi jsem si uzila jen tyden - krvaceni v den, kdy moje sestra porodila meho synovce. Slibila jsem ji, ze budu u porodu, rozvadela se. Myslela jsem, ze uz to moje srdce nezvladne. Ze bolesti exploduje. Nakonec jsem s ni o mesic a pul pozdeji absolvovala i kyretaz spatne vycistene delohy - neodesla placenta po porodu a ja se ji pritom starala a syna. A zjistila jsem, ze zvladnu cokoliv. Jen par tydnu na to dalsi pozitivni test a hlavne za 9 mesicu krasna holcicka. Ted jsem tehotna podruhe 6. mesic. Bez cekani a potratu. Cesta ke stesti nekdy byva bolestiva, ale o to vic sve deti ted miluji. Urcite to dopadne dobre.

  • Nahlásit
9269
30.8.16 11:29

Neboj, neklesá možnost úspěšného otěhotnění. Já jsem měla také 2× zamlklý potrat a dokonce s dvojčátky a pak se najednou zadařilo a narodily se nám dvě děvčátka v rozmezí 20 měsíců. Bylo by dobré se nechat v CAR vyšetřit, ale věřím, že do dvou let tady bude nový deníček tentokrát o porodu. Nevzdávej se. Ono to chce čas. Posílám hodně síly. :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2098
30.8.16 11:43

Mrzi me, co se ti stalo a cim sis musela projit, ale podivej se na to i z druhe strany.
Vzdyt ty jsi 2× otehotnela na poprve :dance: :pankac:!!! To vidim jako hodne velky uspech.

Ted bych si nechala udelat vyse zminana vysetreni a uspech se dostavi. Drzim ti palce :hug:.

Příspěvek upraven 30.08.16 v 11:46

  • Nahlásit
  • Zmínit
1931
30.8.16 12:16

Holky děkuju, dnes jsem byla na kontrole a naštěstí vše odešlo samo, není potřeba revize.. Bylo doporučeno nechat jednu ms, a poté se snažit.. Vyfásla jsem Utrogestan abych ho hned začla užívat, tak třeba do třetice všeho dobrého.. Genetika apod. až pokud to nevyjde zase.. Doktorka nechtěla dělat ukvapené závěry, snad blbá shoda náhod že se to stalo 2× po sobě..

  • Nahlásit
  • Zmínit
Smazaný anonym
30.8.16 13:09

Měla jsem za sebou 3 zamlklá těhotenství a asi cca 6 biochemických.
Dnes mám děti 3, jedno z nich se povedlo hned další cyklus po zamlklém těhotenství, tělo se vyčistilo samo.
Jedna babská rada mi kdysi poradila užívat léky na alergie, že je možné, že tělo detekuje zárodek jako vetřelce. Nikdy mě na imunologii kvůli ZT neposlali, takže potvrzené to opravdu nemám. Nevím tedy ani, jestli to pomohlo, jestli to opravdu byla příčina mých problémů, ale já následně s těmi tabletkami přišla ke dvěma donošeným těhotenstvím. Možná to byla jen náhoda a donosila bych tak jako tak, ale nechtěla jsem riskovat. Pilulky na alergii jsem začala užívat v době snažení a skončila týden před porodem.

  • Upravit
13453
30.8.16 13:54

Mam za sebou 4 x SP evidovane lekari a 2 x jsem to jeste k lekari na ultrazvuk ani nestihla /chodila jsem az tak v 7 - 8 TT/, ale tehotenske testy a odbery krve byly jasne…(srdicko jsme na utz zachytili z tech 6ti jen 2 x.) Po prvnich dvou SP jsem zmenila lekare a ten zjistil myomy v deloze. Takze jsem podstoupila odstraneni a nasledne za pul roku prirozene otehotnela. Kdyz byly ditku 2 roky, zacali jsme se snazit o druhe. Nasledovaly 4 SP po sobe /takze v podstate cely rok - vzdy jsem telu dala 2 mesice na regeneraci - no takze myomem to zpusobene nebylo a pricina dodnes neznama, nechtela jsem podstupovat vysetreni predcasne, kdyz jedno dite prirozene uz mame/. Nevzdala jsem to, i kdyz to bylo narocne na psychiku me i partnera. Obrecela jsem to pokazde. Ted mam na svete 4 tydenni druhe ditko. Verim, ze se to podari i u vas, jen to nevzdavat…stava se to hodne casto a ja osobne si rikam, ze je lepsi, kdyz to priroda zaridi takto /ze poskozeny plod odumre sam/, nez aby se narodilo treba nemocne miminko (alespon to jsem si rikala ja, i kdyz nejsem naivni a vim, ze zdravotne neni zaruka az do vsech velkych vysetreni a nekdy ani to ne)…pro tebe mozna ted slaba utecha…ale nejsi v tom sama, takovych tehotenstvi je opravdu hodne! Takze ver, ze se to jednou podari!!! :kytka:

Příspěvek upraven 30.08.16 v 14:01

  • Nahlásit
  • Zmínit
30.8.16 14:32

Je to ještě hodně čerstvé, drž se :hug: máš vedle sebe milujícího manžela a společně to zvládnete. Nejsi na to sama ač myslím, že ženu to mnohdy zabolí víc než muže, přece jen se vše odehrávalo v našem těle… :hug: Vím, že se mi to mluví, u mě už to bude rok… a je to lepší! Neříkám, že teď skáču radostí, ještě dnes brečím, ale jsem s tím smířená. V počátku mě naplňoval pocit, že to zase zkusíme, že se to povede :-) Začala bych vyšetřeními, jak píšou holky a také mi byl doporučován kotryhelový čaj, že je prý výborný pro regeneraci dělohy a přípravu na těhotenství :-) Jinak dodnes zjišťuji a pátrám kde se dá po informacích. Dočetla jsem se, že WHO nedoporučuje pít kávu, prý má silný vliv na potrat (i když někdo ji pije celé těhotenství…). Dále jsme s holkami, co jsme si tím prošli, hledali co nás spojuje, kde by mohla být chyba a příčina. Jediné, na čem jsme se shodli bylo, že jsem celé mládí poctivě dlabali antikoncepci… :zed: já od svých 14 až do 25… otěhotněla jsem 3 měsíce po vysazení. Myslím, že i na tom něco bude… dále, když se podíváš například na ADOST!, zjistíš, že ve spoustě potravin jsou éčka, které se nedoporučují těhotným, nebo mohou způsobit potrat. Také jsem hodně pila colu, jelikož mi jediná pomáhala od nevolností… dneska bych jí nevypila ani netěhotná ani za zlatý prase… Já nyní mnohem zdravěji žiju a jím a věřím, že až přijde čas na nechání volného průběhu miminku, mohlo by to snad pomoct. Můžeš se nyní zaměřit na zdravější životní styl a pročistit své tělo a brát to jako další krok k miminku :-)

  • Nahlásit
  • Zmínit
6605
30.8.16 15:31

Vím, jak moc to bolí a věřím, že to brzy vyjde. Já mám za sebou ZT v 7tt, strašně jsem to obrečela, po půlroce snažení se povedlo, šťaatná jsem byla jen chvíli, HCG soce rostlo ukázkově ale v děloze nic, závěr mimoděložní a následná laparoskopie s odstraněním vejcovodu. To bylo snad ještě horší než ZT. No a nyní jsem 31tt a čekáme Viktorku. Naděje umírá poslední, moc držím palce a věřím, že Vám to vyjde :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
30.8.16 17:12

Drzim palecky. z celeho srdce preji aby se to povedlo a verim ze se to povede. :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
11436
30.8.16 22:09

Je mi moc líto, že Tě tohle potkalo. Já sama jsem měla štěstí, ale moje velmi blízká kamarádka si s tímto prošla hodně těžkým obdobím. První dítě měla hnad na první pokus. Pak si prošla pěti potraty v prvním trimestru, než se na šestý (a pomalu poslední) pokus dočkala vysněného zdravého miminka. Věřím pevně, že se taky dočkáš, jen Ti přeji, ať to vyjde dřív :hug:.

  • Nahlásit
  • Zmínit
30.8.16 23:23

@lucieneli ja nevim, jestli za to mohl utrogestan, ale 2 roky jsem nemohla otehotnet, az pred planovanou operaci vajecniku jsem zacala brat utrogestan a najednou jsem otehotnela, tak treba mi pomohl a pomuze i tobe :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
31.8.16 10:34

Vše se v dobré obrátí, věř. :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1931
31.8.16 15:26

@Danulinka16 snad ano, už ho mám nachystanej :mrgreen:

Jinak všem moc děkuju za podporu :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3.9.16 22:45

To je mi moc lito, ale bude dobre, neboj :hug: mam za sebou take zamkle a mimodelozni. Snazili jsme se 2 roky, byll to peklo, boj., ale ted uz mam za 2 mesice termin porodu, cekame chlapecka a moc se na neho tesime ;)
Preju hodne sil :andel:

  • Nahlásit
  • Zmínit
7.9.16 09:25

To je mi líto, ale taky myslím, že je nás víc, jen jak se o tom moc nemluví, tak se o tom neví… Já mám za sebou zamlklé těhotenství a teď čerstvě ranný spontánní potrat… Myslím, že ty otázky „Proč“ a „Jestli někdy“ probíhají snad každé ženě v takovéto situaci. Jsem ráda za sdílení tady, za tu podporu, že v tom nejsme samy, i když to tak na první pohled vypadá… Po zamlklém těhotenství jsem se dozvěděla o tolika známých v mém okolí, které to také prožily, až mě z toho mrazilo… Zejména z toho, jak velké je to tabu.
I když mám pořád obavy a na mysi pořád ty „blbé“ otázky, nevzdávám to… rozhodla jsem se dát si teď pauzu, dát se psychicky dohromady a budu věřit že příště už to bude se šťastným koncem! To přeji i tobě! Hodně sil!

  • Nahlásit
  • Zmínit
1110
19.12.17 21:06

Ahoj holky, prichazim se vyzpovidat… pred tremi lety jsem samovolne potratila, bylo to velke zklamani a velmi stresujici zaz, itek, jeden den jsem trochu spinila, ale nikam jsem nesla, protoze muj gynekolog mel tri tydny dovolenou, celou dobu jsem tusila, ze je neco spatne, ale stale jsem doufala, jenze to byly marne nadeje, miminko bylo podstatne mensi nez melo byt a akce srdecni chybela… mela jsem zadanku na revizi delohy, ale tu jsem nestihla, zacala jsem krvacet den pred a v podstate jsem si to cele odzila doma v koupelne. Pred timhle vsim jsem jako zdravotni sestra asistovala pri umelych potratech i presto, ze priznivce potratu nejsem jsem to v podstate delat musela, protoze jsem tyto zakroky potrebovala v ramci praxe k atestaci z chirurgie. tenkrat jsem to az tak nebrala, rikala jsem si, ze je to „jen“ prace (i kdyz trochu lito mi to bylo), ze to neni moje rozhodnuti, ze do tech zen nevidim a podobne… to me drzelo nad vodou, jinak bych to delat nemohla. rok po potratu jsem otehotnela znovu a dnes mam rok a pul zdravou a krasnou dceru. pred par dny jsem nekde na netu narazila na prozu „maminko, ty me nechces“ a jakoby me dostihla ma minulost, od te doby mam vsechny ty spatne pocity zpet, myslim a vzpominam na svoje prvni tehotenstvi, lituji tech potratu, ktere jsem odasistovala, spatne spim, nejim, dnes mam, nevim z ceho prujem, celkove se proste necitim dobre, jsem jak telo bez duse… porad mi zni v hlave ta basen „maminko, ty me nechces“… vim ze skoly a na netu jsem si znovu vycetla, ze toto muze byt forma postabortivniho syndromu, ze se to „ozve“ v dobe, kdy je clovek v zivote davno jinde, kdy uz ma treba i „nove“ dite atd… atd… je tady, prosim, nekdo s podobnou zkusenosti? nebo mi alespon nektera z vas napise, co si o tom mysli? moc by mi to pomohlo, jsem dost smutna, bezradna, tak se z toho zkousim vypovidat tady…

  • Nahlásit
  • Zmínit