Potrat?
Život dal a jen my dokážeme vzít. Někdy musíme okolí chránit před sebou samými...
Dobrý den všem, chci se podělit o svůj příběh. Tenkrát maminka čtyřleté holčičky, s jejím tatínkem jsme spolu už nebyli. Už tři roky jsem měla vztah s jiným, moc hodným mužem, který dcerku zbožňoval, a byli jsme krátce přestěhováni.
Právě po měsíci společného bydlení jsem byla slepě oslněna tím, jak vše krásně funguje, a tak jsem začala toužit po dalším miminku. Přítel chtěl počkat, ale nakonec jsme to nechali na přírodě. Ta mému mateřství byla evidentně nakloněna, po prvním měsíci dvě čárky na těhotenském testu.
Počáteční radost vystřídaly pochybnosti a strach, výčitky kvůli dcerce… Bude odstrčená, nebudu na ni mít čas. Tak moc ji miluji, že jsem ji nechtěla hodit na druhou kolej. Taky ty návaly hormonů byly zlo, v jednu chvíli klid a pak deprese, do toho krize, nejspíš způsobená právě přívalem hormonů. Už jsem nemohla dál.
Začala jsem hledat, kde, co, jak, zkrátka, jak ukončit to, co jsem si prve moc přála, vzápětí však zrazovala… V jednom soukromém centru mě objednala hodná sestřička hned na druhý den.
Noc byla klidná, přítel mě podporoval, dcera nic netušila. Ráno jsem vstala brzy, vše připravila, vypravila dceru do školky a sama vyrazila na cestu, která znamenala něčeho se vzdát, protože jsem cítila, že to tak má být.
V centru jsem byla dřív, takže jsem čekala, až přijdu na řadu. Čekala jsem na vyšetření v kolikátém těhotenském týdnu jsem, aby byla jasná i cena zákroku. Čekání bylo hrozné, patnáct minut a pak dalších patnáct minut, až najednou slyším své jméno.
Se sestřičkou vyplňuji anamnézu a vše s tím spojené a pak už jsem jen čekala na doktorku, až mě vyzve k vyšetření. To trvalo chvíli, přišli jsme do malé tmavé místnosti, jen ultrazvuk, lehátko a velká televize.
Doktorka začala, slíbila, že to bude trvat jen chvilku… Trvalo, ale já ho viděla, embryjko malé, ta televize byla zapnutá. V tu chvíli jsem si jen řekla, že je to zvláštní, jak si tam tak plave, ale nic víc.
Po skončení vyšetření doktorka zkonstatovala, že jsem hodna miniinterrupce. Vzali mě na předsálí. Byla tam ještě jedna paní, cizinka mluvící jakž takž česky. Přišla anestezioložka a ptala se na další otázky. Převlékla jsem se a čekala. Paní cizinka šla na řadu jako první, v poslední chvíli mi jen zahlásila: „Já mám strach,“ a odešla.
V tu chvíli se za ní zavřely tenké dveře. Já během jejího čekání na operatéra vzpomínala na ultrazvuk. Začala jsem pochybovat, opakovala jsem si ty argumenty, proč jsem se rozhodla tam být, ale bylo jich míň a míň, před očima ten obrázek.
Paní začal zákrok, bylo to něco strašného, pro představu, vysavač, co vysává, se najednou ucpe, ale vzápětí vysává dál. Bylo mi zle, myslela jsem jen na to, jak ochránit to miminko.
Když vyšla sestřička, hned jsem jí řekla, že jsem si to rozmyslela, že chci pryč, ona se usmála a řekla, že vše zařídí. Byla jsem už v klidu, rozhodnuta čelit tomu, co se má stát.
Po vyřízení jsem odešla čekat, až si pro nás přijede přítel. Byl rád, byl moc rád.
A jak to je teď? Mám tu skoro půlročního chlapečka. Já jsem si nedokázala představit, že budu moct milovat toho druhého stejně tak jako tu mojí první holčičku, ale miluji a moc, miluji je oba, jak jen se milovat dá. Lituji toho, že jsem kdy jen přemýšlela o potratu, ale jsem ráda, že jsem měla sílu odejít. Přeji všem hodně štěstí, ať už se rozhodnete jakkoliv.
Přečtěte si také
Uklízím po lidech zvratky, ale vlastní táta mě poslal k psychiatrovi
- Anonymní
- 13.07.26
- 1317
Sedím ve tři ráno v autě na benzínce, motor ještě spokojeně přede a já tupě zírám na svítící totem s cenami benzínu. V kapse mě hřeje patnáct stovek dýška v hotovosti. Čistá ruka. Začal jsem před...
Zjistila jsem, že můj syn šikanuje spolužáka. Škola to odmítá řešit
- Anonymní
- 13.07.26
- 2591
Vždycky jsem si myslela, že mám doma citlivého, hodného kluka. Lukášovi je dvanáct, učí se na samé jedničky, hraje na klavír, pomáhá mi doma s nákupy. Jenže minulý týden se mi zhroutil svět....
Moje patnáctiletá dcera mě vymazala ze života. Prý se za mě stydí
- Anonymní
- 13.07.26
- 1303
Dneska jdu s kůží na trh a vím, že mě možná spousta z vás odsoudí. Ale já už ty slzy večer do polštáře prostě nezvládám. Moje patnáctiletá dcera se mnou ze dne na den přestala mluvit. A nemyslím...
Tchán mi sáhl na zadek. Manžel mi řekl, že jsem to určitě špatně pochopila
- Anonymní
- 13.07.26
- 756
Hrozně se stydím to vůbec napsat, ale já už nevím, jak dál. Žijeme s manželem v patře rodinného domu, který patří jeho rodičům. Dole bydlí tchyně s tchánem. Vztahy byly vždycky takové ty klasické...
Otěhotněla jsem přes tělísko. Moje miminko mělo zachránit krachující svatbu
- Anonymní
- 13.07.26
- 752
Omlouvám se za anonym, ale tohle je pro mě věc, kterou nedokážu říct ani vlastní mámě, natož kamarádkám u kafe. Sedím v koupelně na zemi, v ruce držím plastovou tyčinku se dvěma tlustými čárkami a...
Manžel mi tajně dává do jídla prášky na uklidnění. Prý jsem moc hysterická
- Anonymní
- 12.07.26
- 2247
Ahoj holky, píšu v naprostém šoku a třesou se mi ruce. Vůbec nevím, co mám dělat, jestli volat policii, nebo rovnou balit kufry a utéct k našim. Včera večer jsem totiž zjistila něco, co mi totálně...
Synovec mi utýral křečka a tchyně se smála. Prý to byla jenom klukovina
- Anonymní
- 12.07.26
- 1627
Jdu si pro radu, protože u nás doma proběhla šílená scéna a manžel mi tvrdí, že jsem přecitlivělá. Moje sedmiletá dcera dostala k narozeninám vytouženého křečka. Starala se o něj jako o miminko,...
Kojím tříletého syna. Moje kamarádky mě kvůli tomu vyštvaly z party
- Anonymní
- 12.07.26
- 1179
Asi potřebuju slyšet, že nejsem blázen, protože moje okolí mě tak momentálně bere. Mám tříletého syna a stále ho kojím. Než mě začnete odsuzovat – nekojím ho na veřejnosti, je to naše ranní a...
Chtěl jsem, aby žena měla ráda moji matku. Nakonec se ale obě spikly proti mně
- Anonymní
- 12.07.26
- 934
Když jsem si bral svou ženu, měl jsem jediné přání. Aby si rozuměla s mojí maminkou. Celý život jsem poslouchal historky o zlých tchyních a rozhádaných rodinách, a tak jsem si říkal, že u nás to...
Chlapeček s poruchou chování si ve školce oblíbil mou dceru. Jeho láska ale bolí
- Anonymní
- 12.07.26
- 1099
Jsem docela ráda, že je konec školky, alespoň na pár týdnů. Od září to ale asi začne nanovo. Chtěla jsem dát dceru do jiné třídy, jenže ona nechce. Bohužel je v té její chlapeček s poruchou...