Práce?

Třeba budu mít jiné myšlenky ...

Milý deníčku…

(Je to tak správně? Deníček jsem si nepsala od puberty..:)) )

Poslední 3 měsíce byly vcelku hektické, tak dlouho se nic nedělo a teď najednou tolik věcí naráz… Začalo to tím, že švagrová porodila o dva měsíce dřív chlapečka. Naštěstí byl v pořádku a všichni byli šťastní, my s přítelem jsme spíš tiše záviděli. Sice jsme se o miminko snažili teprve třetí měsíc, ale nejradši už by jsme ho také drželi v náručí…
O měsíc později jsem příteli slavnostně oznámila, že čekáme miminko. Byli jsme nadšení, jak jinak…ale ne dlouho. Byla jsem v desátém týdnu těhotenství, když se mi zhroutil svět..Mrňousek se přestal vyvíjet a to asi hodně brzo, protože na ultrazvuku byl jenom prázdný váček. Pořád jsem brečela, nemohla jsem pochopit, proč se to stalo. Přítel mi byl naštěstí oporou a ON byl to jediné, co mě v tu chvíli drželo nad vodou. Další den mě čekala revize, přítel si vzal dovolenou a jel se mnou. Už jsem nechtěla být těhotná, chtěla jsem mít zákrok co nejdřív za sebou.

Po revizi jako by ze mě všechno spadlo. Byla jsem kupodivu spokojená, pak mi teprve došlo, že to bylo tou látkou, kterou mi píchli před narkózou. Pustili mě hodinu po zákroku, ještě jsem s přítelem oběhla obchody a jeli jsme domů, jako by se nic nestalo. Teprve večer mi všechno došlo, nebudeme mít mrňouska, už nejsem těhotná, už si nebudu hladit bříško, už nebudu šťastná…Následoval nový příval slz…

Po pár dnech to přešlo, přítel mě nutil na to nemyslet. Kdybych já ho neměla…♥
Teď jsou to dva týdny. Měli jsme v úmyslu se o miminko pokoušet znovu, jakmile to bude možné. Pak jsem zjistila, že nemám nárok na mateřskou, protože jsem od maturity na ÚP a nemám tutíž odpracovaných minimálních 270 dní. Přítel mě přemlouval, aby jsme s miminkem teda počkali, až si odpracuju alespoň ten rok, přece nechcu, aby jsme nemohli děťátku ani sobě nic moc dopřát? - přítel sice vydělává pěkné penízky, ale platí půjčku i hypotéku a pak už nám moc peněz nezbývá. Ale o tom já jsem nechtěla ani slyšet, já prostě miminko chci a hotovo, já nic nepotřebuju, místo sobě toho koupím radši miminku dvakrát víc.

Shodou náhod jsem si včera našla práci, nebo spíš ona si našla mě :), zatím je to jenom na půl roku, ale snad se mi to protáhne.

Začala jsem brát prášky a rozhodla se tedy počkat, teď s odstupen těch dvou týdnů, až jsem se trochu uklidnila, jsem uznala, že by ode mě bylo sobecké mít miminko a nezajímat se o zbytek.

Snad mě práce odvede od myšlenek na mrňouska..ale spíš se bojím toho, že to vydržím pár měsíců a snažení začně znova…

Jak strašně jsem nešťastná… je to osud?:(

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
evel
257
29.7.10 14:12

Asi to tak mělo být :cry: moje moto zní: Co se má stát - se stane a něco zlého, pro něco dobrého..... :lol: třeba tím, že půjdeš do práce přijdeš na jiné myšlenky a snažení pak bude jednodušší, nebudeš se tolik na miminko upínat. Našetříte více peněz a budete si moci více dovolit, myslím si, že není na škodu mít něco našetřeno, aby nebyla o peníze nouze, pak se všechno lepší řeší, když nejsou penízky a ještě se do toho přidá nějaký další problém, tak se to většinou všechno hůř snáší, než když víš, že se nemusíš obávat, zda bude na zaplacení složenek, nebo na pleny atd. Chtěla jsem tim řict, že peníze nejsou vše, ale bez nich to je někdy hodně těžké, takže když už je tu ta možnost, tak proč ji nevyužít. Představ si, jak chceš, aby to vypadalo až budete miminko mít, ale se vším všudy… Aby pak přítel nemusel trávit tolik času v práci kvůli tomu, aby vydělal víc než vydělá, tobě by pak určitě vadilo, že je víc v práci než doma adt… Proč se tedy nemít líp? Když to jde a miminko přijde až to budeš nejméně čekat :kytka: Hodně štěstí Ti přeju :wink:

Příspěvek upraven 29.07.10 v 14:15

  • načítám...
  • Zmínit
Caty
29.7.10 16:16

Držím palečky,aby práce vydržela a ty jsi pak držela svůj vytoužený uzlíček až si to budete oba dva přát a mít vše co k tomu potřebujete. :srdce:

  • Upravit
Sati
11530
29.7.10 16:26

Předpokládám, že v práci se ti zalíbí, antikoncepce selže a ty za rok porodíš krásné zdravé miminko......řekla vědma Sati :lol: a kdyby se tak nestalo, tak za dva roky určitě. Držím palce .

  • načítám...
  • Zmínit
DanMaj
8413
29.7.10 20:13

Neboj, taky tě to čeká. Nejsi ani první, bohužel ani poslední. I já si tím prošla. A nástup do práce jen doporučuji. Ne kvůli peněz, ale přijdeš na jiné myšlenky, to je podstatné. Přeju hodně síly. Určitě to v budoucnu výjde :wink:

  • načítám...
  • Zmínit
xangel87
6555
29.7.10 21:24

Rozhodně si chviličku počkej a teď se věnuj práci, tvůj přítel má absolutní pravdu.Chápu sice, že když už jsi jednou těhotná byla a nevyšlo to, nejraději bys byla hned znova, ale věř mi, s nedostatkem peněz nedopřeješ mimi to co s penězma.Vím, o čem mluvím, než jsem otěhotněla, dala jsem výpověď, pak jsme neplánovaně počali a najednou jsme řešili - kde proboha vezmeme na výbavičku??? Na živobytí máme, přítel má taky solidní plat, ale to samé - půjčka, nájem…Nic navíc měsíčně nezbyde.A výbavička je mooooc drahá.Já mám teda štěstí na moje a přítelovo rodiče, rovnou řekli, ať výbavu necháme na nich, ale to taky není moc o co stát, přicházím celé těhu o to nejhezčí - nákupy pro mimi :-( Vydrž, pracuj, našetři a pak už jen hodně štěstí :-)

  • načítám...
  • Zmínit
Liviettka
81
29.7.10 22:07

Janičko,

„neplánovaně“ jsem otěhotně hned o prázdninách po maturitě. Předtím jsem měla v plánu nastoupit do práce, kterou už jsem měla zařízenou jako učitelka v mateřské školce. Všechno mé těšení na práci najednou bylo ta tam a následovalo těšení na miminko. A s ním také obavy o to, zda budeme mít s přítelem na zaopatření dítěte dost financí, protože jak jsi správně zjistila, nárok na mateřskou jsem neměla. Takže celých 9 měsíců těhotenství jsem od nikoho nedostala ani halíř a do práce mě s bříškem pochopitelně nevzali. Až po porodu nastal nárok na „rodičovský příspěvek“ - což činí 7600 kč/měsíčně po dobu dvou let a další dva roky 3800Kč. Miminko už máme, ale co ti budu povídat… Neustále přepočítávání a vedení přesného rodinného rozpočtu mě moc nebaví. Místo značkových kalhot si koupím džíny v akci v tescu a místo dobrot a zbytečných „šunčiček a řízečků :D“ kupujeme jen to nezbytně nutné - takže plínky :mrgreen:. Chvála bohu za to, že mi dopřál moc kojit :-), protože sunary jsou tak drahé… Nebýt mých rodičů a toho, že nám poskytli bydlení v 1. patře jejich rodinného domu, tak nemáme zhola nic. Nájem zatím neplatíme, jen v rámci možností přihodíme tátovi nějakých pár stovek… Je to složité. Rozhodně souhlasím s tím, že je vše tak, jak má být a nebuď smutná. Miminko přijde, když to budeš nejmíň čekat a každý čas je ten správný :wink: . Teď užívej nové práce a to ostatní přijde samo :wink: . S financemi na tom budeš lépe než my a aspoň nebudeš propadat panice 8-). Měj se krásně, pa :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
BarborkaB
81
30.7.10 09:36

Mila Janičko,
taky jsem si tim prosla, uz je to pul roku. Bohuzel moje reakce na revizi byla po psychicke strance dost bourliva (stejne tak jako po porodu, uz mam jedno dite). Trvalo to dost dlouho, nez jsem se dala do kupy. Ve chvili,kdy jsme se zacali snazit o mimino, je to zase spis neprijemne. Kazda menstruace je takova prapodivna prohra. A tak si myslim,ze nastoupit do prace je rozumne reseni. Kdybych byla v podobne situaci jako Ty, sla bych do prace, hned. I kdyz bych se na miminko citila. Je lepsi dat odstup. Moc drzim palce aby ses citila lip. Ver mi,ze cas dost pomuze sam o sobe. Preju Ti,aby se Ti v praci libilo a cele sis to odzila a smirila ses s osudem :huban:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář