Přátelství na dálku
- O životě
- Evelline
- 30.11.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
V životě se mi stalo už hodně věcí. Jsem typ člověka, který věří, že nic se neděje náhodou a za vším stojí předem určený osud každého z nás. Když jsem se v únoru letošního roku zaregistrovala tady na eMiminu, už jsem byla skoro v půlce těhu.
Než jsem se rozkoukala, jak to tady chodí, jak se píší příspěvky a jak fungují skupiny, tak jsem projela spousty diskuzí. A musím Vám říct, že kam jsem vlezla, tam jsem narazila na jednu slečnu. Ze začátku mě to nechávalo chladnou, ale postupem času se moje oči upíraly jen na ten jeden nick a říkala jsem si, jestli je tohle možné. Upřímně mě to dost vytáčelo
Byla všude, kam jsem vlezla!
Teď už se tomu jenom smějeme
![]()
Dny i týdny plynuly, já si psala s holkami ve skupině mladých těhulek, přestala jsem brouzdat po jiných diskuzích a jak se říká: sejde z očí, sejde z mysli. Ale když se tu pak objevila diskuze, že nejmenovaná porodila a všichni troubili sláva do světa, jako by to bylo něco výjimečného
, to už mě skoro dostalo do kolen. Ne, že bych jí to v tu dobu nepřála, ale to bylo dost i na mě ![]()
Po nějaké době nám do skupiny přišla žádost o vstup. A kdo jiný by to mohl být? Říkala jsem si, že to už nemůže být možné. Přišlo mi, jako kdybychom se měli spolu prostě setkat a napsat si. A kvůli tomu, že mi někdo nesedne, to neznamená, že ho hned odpálkuji aniž bych ho poznala. Tak jsem žádost potvrdila a začali jsme si psát. Ze začátku jen tady na eMiminu. Postupem času jsme si začali psát i na FB.
Jak to tak bývá, nejprve jsme si psali o našich dětech. Problémy s prdíky, kojením, nekakáním, očkováním, zkušenosti s porodem a výchovou. Pak jsme přešli na věci osobní ze života. A zjistili jsme, že toho máme víc než dost společného. Až mě to překvapilo, že jsme si tak moc podobné a tohle nás velice sblížilo ![]()
Nikdy by mě nenapadlo, že by to mohlo dopadnout tak, že si budeme volat desítky minut denně a řešit všechny problémy společně i přesto, že se neznáme až tak dlouho, ale mě to přijde, jako by to byla moje druhá půlka. Dělí nás bezmála 300 km, ale už bych to za nic nevyměnila. Věřím v osud a myslím, že tohle žádná náhoda určitě nebyla. Je to skvělá ženská, která umí poradit i naslouchat, strašně se spolu nasmějeme a vždy si máme o čem povídat ![]()
Máme Tě s Damíkem moc rádi a už se těšíme až za Vámi pojedeme! ![]()
Přečtěte si také
Jedna drzá žákyně mi znechutila mojí práci. Její rodiče se ještě pustili do mě
- AnetaMar
- 22.11.26
- 835
Učím na základní škole už osmnáct let. Vždycky jsme se setkávala s dětmi, které byly fajn a dalo se s nimi vyjít. A pak s těmi, které dělaly problémy. Ale čím jsem starší, tím hůř to nějak zvládám....
Mohli jsme adoptovat holčičku. Manžel si to ale na poslední chvíli rozmyslel
- AnetaMar
- 22.11.26
- 468
Když jsme začali s adopcí, měla jsem pocit, že se nám konečně splní sen, na který jsme tak dlouho čekali. Jenže ve chvíli, kdy už jsme poznali malou holčičku a doma jí připravovali pokoj, manžel...
Mám skvělého manžela, přesto ho podvádím. Milence se nedokážu vzdát
- Anonymní
- 22.11.26
- 799
S manželem jsme spolu patnáct let, máme dvě děti, hypotéku a život, který by nám leckdo mohl závidět. Nikdy jsem neměla důvod si stěžovat. Přesto jsem se zamilovala do jiného muže. Nejdřív jsme si...
Kamarádka si ze mě udělala svou nonstop psycholožku. Už to nebudu trpět
- mořesnů
- 22.11.26
- 295
Včera mi kamarádka volala potřetí během jediného dne, aby mi znovu vyprávěla, co jí napsal její bývalý manžel. Zrovna jsem vařila večeři, děti se hádaly o ovladač a já měla v telefonu dalších šest...
Synovi jsem slíbila gympl. Začínám ale silně pochybovat, že na to má
- AnetaMar
- 22.11.26
- 278
Přijímačky jsou až na jaře, ale u nás doma už se několik měsíců neděje nic jiného. Chci, aby se syn dostal na gymnázium, a udělám pro to všechno. Jenže poslední dobou mám pocit, že jediný, kdo se o...
„Já jsem dítě!“ sdělila mi 17letá slečna a dál měla boty na sedadle v autobuse
- Dajdulína1993
- 21.11.26
- 994
Nikdy jsem se nepovažovala za konfliktního člověka. Nejsem ten typ, co by vyvolával hádky v řadě u pokladny nebo korigoval cizí lidi na ulici. Ale zkrátka mám ráda, když věci fungují tak, jak mají,...
Manžel mě pořád vláčí po příbuzných. Když chci jednou zůstat doma, jsem sobecká
- mořesnů
- 21.11.26
- 783
V sobotu ráno jsem se těšila, že si konečně přispím, jenže manžel už měl sbalenou tašku a čekal u dveří. Tentokrát jsme totiž měli jet na oběd k jeho rodičům. Minulý víkend jsme byli u mojí mámy,...
Manžel se vzteká, že synovi všechno chystám. Tak ať si to teď vyřeší sám
- mořesnů
- 21.11.26
- 725
Manžel mi vyčetl, že z našeho devítiletého syna vychovávám nesamostatného chlapa. Prý už je dost velký na to, aby si sám připravil oblečení, sbalil aktovku a pamatoval na tělocvik. Když jsem mu...
Přišla jsem si pro prášky na nervy. Doktorka mi řekla něco, co jsem nečekala
- AnetaMar
- 21.11.26
- 862
Už nějakou dobu mám pocit, že se každou chvíli sesypu. Jsem protivná, všechno mě rozčiluje, špatně spím a občas mi tak buší srdce, že se leknu, jestli se mnou něco není. Někdy mě rozbolí hlava tak,...
Manžel vyžaduje dokonalé Vánoce plné tradic. Já se chci zbavit Vánoc i manžela
- mořesnů
- 21.11.26
- 695
Letos jsem pochopila, proč můj manžel nikdy nechtěl děti. On totiž sám nikdy nepřestal být dítětem. Je nám oběma něco přes třicet, potomky neplánujeme a dlouho mi vyhovovalo, že si můžeme žít po...