Jedno obyčejné dopoledne
- Rodičovství
- Evelline
- 24.09.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Co se asi tak všechno může stát za jedno dopoledne? Taky bych tomu nevěřila, dokud jsem to nenapsala. Při kontrole deníčku jsem se víc než pobavila.
Je půl 8 ráno. Převaluji se v posteli a říkám si co je za hluk. Lehce se probouzím a kdo na mě nekřičí. Můj milovaný syn, stojí v postýlce, kouká na mě a řve jak tur. Nejdříve bába, bába, když se nic neděje, zkouší dede, dede, a když se už tuplem nic neděje, začne máma, máma a mezi slova zapojí svůj velice vyvinutý ječák. Nutí mě to vstát z postele, tak vstanu a jdu do kuchyně připravit tomu drahouškovi ranní mléko. Pořád mi do uší proniká ten šílený řev. Mléko je hotové, jdeme se nasnídat. Vyndám divočáka z postýlky, položím na svou postel, strčím mu do pusy flašku a začnu ho přebalovat. Kdo by čekal, že jednou rukou si bude držet flašku a tou druhou si bude tahat za pinďu a dělat, jak je to hrozně legrační. Po 3 pokusech zapnout plínu se mi to konečně povede. Najednou vidím flašku letět z postele a v tu ránu je to dítě na druhé straně místnosti a šibalsky se na mě směje. Čekám, co zase provede.
Neuplynou ani dvě minuty a leze po všem, kam může. Nevyjímaje stolu, židle, krabice od plínek a třeba tatrovky. Zapnu si svou milovanou Snídani s novou, kde každou půl hodinu dávají jedny a ty samé zprávy a na pár moderátorů se nedá ani koukat, tak přepínám na jiný kanál, a v tu chvíli jsou po celém pokoji rozházené pleny a dítě dělá svatouška, jakože nic. Seberu se a jdu uklízet pleny, a co on neudělá, rozhází všechny hračky, to už mě nechává klidnou a hračky fakt neuklízím. Po hodině zvěřince se vzdávám a otevírám mu dveře do zbytku džungle. Vystřelí jako nametená střela a běží se podívat, jestli pejsek nemá v misce vodu, aby si pohrál. Bohužel miska je prázdná, tak ji alespoň vezme a nese ji hrdě do obýváku, kde ji pustí na zem a jde obklopit televizi. Když ono se na ni tak skvěle všechno patlá. Utíkám, seč mi síly stačí, abych mu v tom vandalizmu zabránila, a co myslíte? Pozdě… Beru utěrku, utírám televizi.
Vzápětí beru dítě a nastane panický řev. Proč mu to jako dělám? Vždyť on si chce jen hrát a bavit se tím, jak maminka supí. Nesu řvoucího Damiána do haly a zavírám dveře do obýváku. Ha a má po srandě. Jenže to jsem ještě netušila, co bude následovat. Jdu na záchod a dítě se plahočí bytem, a řekla bych, že přemýšlí, co by zase vyvedl. Pozor! Dostal nápad. Vyleze v kuchyni na židli. Na krásnou dřevěnou židli hned u dřezu. Vycházím ze záchodu a slyším téci vodu. Opět letím, seč mi síly stačí, ale té spoušti už nestačím zabránit. Koukám na stůl a linku a všude se valí voda! Kouknu se do dřezu a to mé milé hodné dítko pustilo vodu a natočilo kohoutek mimo dřez. On kouká, já koukám. Rychle běžím pro všechny hadry, abych to co nejrychleji vysušila. Opět pozdě.
Dítko se v té kaluži vody šťastně prochází, jakoby se nechumelilo. Už mě málem odvážejí. Tak tedy vytřu tu kuchyň, jdu umýt hadry a po cestě nazpět ho načapu, jak stojí na otevřených dvířkách od trouby a točí knoflíky od ploten. Polije mě horko. Beru dítě, zavírám dvířka, otáčím všechny knoflíky zpět na nulu a jdu se opět zavřít s dítětem do pokoje. Jeho běsnění i nadále pokračuje. Vyleze na postel, stoupne si k rohu okna, vyhrne žaluzie, mává lidem a jasně a nahlas mě upozorňuje, že je venku haf a kytka. Možná by se tam našel i nějaký traktor 
Je 10 hodin a nejvyšší čas na sváču. Otevírám jogurt a nutím ho, aby se usadil do své židle. Ale marně, opět se snaží vylézt na stůl. Už zvyšuji hlas, aby si nemyslel, že jsem tam jen pro srandu králíkům, ale asi jsem 
Zase ho za hysterického řevu beru a usazuji v židličce. V nestřežené chvilce vrazí své prsty do jogurtu, a aby toho nebylo málo, promne si oči a uhladí vlasy. Říkám si super, beru kuchyňské utěrky a čistím, co se dá. Zase pozdě, jogurt je na okně, na zdi, na zemi, v očích, ve vlasech, v uchu a na mé nohavici. Následuje kompletní výměna oblečení, stylem pomoc, pomoc trhají mi nohy a chtěli mi uříznout ucho. Sama se divím, že nikdo neklepe na dveře. Minimálně sousedka. Mé nervíky jsou na pochodu, a nezbývá nic jiného, než jít ven. Znova oblékání a znova stejný scénář. Díky bohu je oblečen.
Vrazím ho do káry a jdeme. Vlastně nejdeme. Nemám pití, mobil, klíče, peněženku a botičky. Kam já to jen dala. Po pár minutách intenzivního hledání mám vše a jde se ven. Jdeme se podívat na milované ovečky. Trhám listí, abychom jim něco málo dali. Pouštím syna z kárky. První louže to jistí. Najde si kamínky. Já mu říkám, ať jde za mnou, že nakrmíme ovečky. Totální ignorace. Vezmu ho za ruku a k ovečkám dotlačím. Vezme si větvičku, že ovečkám dá, ale záměrně jim začne cpát kamínky, které našel. Zase řev. Po 30 minutách vše vzdávám. Dávám dítě do káry a slastně koukám na hodiny. Půl 12. Jde se domů. Doma čekáme, až se ohřeje oběd. Dává mi jasně najevo, že má hlad a chce jít spát. Konzumace oběda se nijak extra neliší od svačiny. Oběd je všude jinde, jen ne v puse. Je půl 1 a je co? Je klid. Dítě spí. A já mám 2 hodiny klidu, slastného klidu. Ale vzápětí usoudím, že bude lepší si jít taky lehnout. Takže… dobrou noc strýčku Fido 
Přečtěte si také
Šéf mě ponižuje kvůli dětem. Když jsme sami, má úplně jiné řeči
- Anonymní
- 30.10.26
- 42
„Někteří lidé mají zřejmě pocit, že se práce přizpůsobí jejich rodinnému programu,“ prohodil šéf před celým týmem, když jsem si ve tři čtvrtě na čtyři balila notebook. Všichni věděli, že musím...
Bratr dostal od táty auto, já jen pětistovku. Po jeho smrti jsem našla dopis
- Anonymní
- 30.10.26
- 55
Když mi táta k čtyřicátým narozeninám poslal pětistovku v obálce, zatímco bratrovi o pár měsíců dřív koupil ojetou Škodu za 180 tisíc, definitivně jsem si řekla, že na jeho zlatého chlapečka už...
Tchyně bez dovolení ostříhala dceru (4) na ježka. Prý jí v dospělosti poděkuje
- Anonymní
- 30.10.26
- 62
Když musíte v práci hasit resty a školka vyhlásí mimořádné uzavření, protože bude ten den bez proudu, nezbývá než povolat rodinné zálohy. V mém případě to byla tchyně. Slibovala, že si s čtyřletou...
Dcera chce na učňák. „Na to je tě škoda,“ řekla jsem jí. A teď mě to mrzí
- Anonymní
- 30.10.26
- 118
Moje dcera je v devítce, má dobré známky a chce být kadeřnicí. Já jsem automaticky počítala s maturitou. Myslela jsem si, že jí nechávám volnost ve výběru školy. Pak si vybrala a já zjistila, že tu...
Tátovu novou přítelkyni jsem chtěla přijmout. Pak promluvil můj čtrnáctiletý syn
- Anonymní
- 29.10.26
- 3229
„Mami, to je dědova přítelkyně, nebo tvoje kamarádka?“ zeptal se mě čtrnáctiletý syn u nedělního oběda. Táta se zasmál, jeho nová přítelkyně zrudla a já měla chuť se propadnout. Ne kvůli synovi,...
Máma věřila sestře, že ji chci dát do domova. Pravda byla úplně jiná
- Anonymní
- 29.10.26
- 1320
Na máminy šedesáté sedmé narozeniny jsem se dozvěděla, že jsem v naší rodině za tu nejhorší dceru. Dort objednala sestra, dárky nakoupila sestra a u stolu se probíralo, jak je skvělé, že se o mámu...
Usnula jsem vyčerpáním na gauči. Děti mezitím málem podpálily dům
- Anonymní
- 29.10.26
- 758
Když jste v takovém stadiu vyčerpání, kdy byste usnuli i vestoje opření o opěradlo tramvaje, mozek vám prostě vypoví službu. Jenže mně vypověděl ve chvíli, kdy jsem to nejméně potřebovala. Málem mě...
Manžel neumí platit online. Všechny účty platím já. Jeho lenost mě ničí
- Anonymní
- 29.10.26
- 785
V dnešní době, kdy si díky pár kliknutím objednáte nákup až do domu, zaplatíte letenky nebo vyřídíte úřady, žije můj manžel v pravěku. Má sice v kapse chytrý telefon (který moc neumí používat), ale...
Myslela jsem, že mě tchán obdivuje. Pak jsem zjistila, co řeší s mým mužem
- Anonymní
- 29.10.26
- 3719
Když tchán potřetí během nedělního oběda prohlásil, že takovou svíčkovou neměl ani v restauraci, skoro jsem se začala červenat. Jenže o pár dní později mi manžel mezi řečí prozradil, co mu jeho...
Byl jsem zamilovaný do její kamarádky. Pak přišel první máj a všechno bylo jinak
- Anonymní
- 28.10.26
- 1866
Měl jsem v tom naprosto jasno. Byl jsem zamilovaný do Ivety a věřil, že právě ona bude mou první velkou láskou. Na prvního máje jsem jí připravil romantickou schůzku pod rozkvetlou třešní. Jenže...
Znám to a vždycky mě štvali řeči, že jsem celý den doma tak jak to, že jsem nestlihla okopat zahrádku či očesat jablka (to teda neříkal manžel ale jeho babička co u nás bydlela). Mimochodem jsi na tom fakt ještě dobře. Do synových 2 let jsem spala do půl osmé 4×. Byla to tak vyjímečná událost, že jsem si to psala do kalendáře. Většinou vstával ve čtyři a spát už nešel, takže my byli na procházce asi tak v době kdy ty vstáváš a polední usínání se neobešlo bez hodninového uspávání. Pak v osmi měsících začal mít takové záchvaty vzteku, že mlátil hlavou o zem a křičel tak že přestával dýchat. Teď je mu skoro osm a je úplně normální. Následky to zanechalo akroát na mě.
strane 
a to píšeš jen o dopoledni, co teprv po obědovém spánku…
Jako u nás přes kopírák. Kubovi je 15 měsíců a probíhá to velmi podobně. Hlavně s tím jídlem 
Ještě, že ta starší je trochu klidnější. Ale umatlaná a umazaná je úplně stejně 