Jedno obyčejné dopoledne
- Rodičovství
- Evelline
- 24.09.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Co se asi tak všechno může stát za jedno dopoledne? Taky bych tomu nevěřila, dokud jsem to nenapsala. Při kontrole deníčku jsem se víc než pobavila.
Je půl 8 ráno. Převaluji se v posteli a říkám si co je za hluk. Lehce se probouzím a kdo na mě nekřičí. Můj milovaný syn, stojí v postýlce, kouká na mě a řve jak tur. Nejdříve bába, bába, když se nic neděje, zkouší dede, dede, a když se už tuplem nic neděje, začne máma, máma a mezi slova zapojí svůj velice vyvinutý ječák. Nutí mě to vstát z postele, tak vstanu a jdu do kuchyně připravit tomu drahouškovi ranní mléko. Pořád mi do uší proniká ten šílený řev. Mléko je hotové, jdeme se nasnídat. Vyndám divočáka z postýlky, položím na svou postel, strčím mu do pusy flašku a začnu ho přebalovat. Kdo by čekal, že jednou rukou si bude držet flašku a tou druhou si bude tahat za pinďu a dělat, jak je to hrozně legrační. Po 3 pokusech zapnout plínu se mi to konečně povede. Najednou vidím flašku letět z postele a v tu ránu je to dítě na druhé straně místnosti a šibalsky se na mě směje. Čekám, co zase provede.
Neuplynou ani dvě minuty a leze po všem, kam může. Nevyjímaje stolu, židle, krabice od plínek a třeba tatrovky. Zapnu si svou milovanou Snídani s novou, kde každou půl hodinu dávají jedny a ty samé zprávy a na pár moderátorů se nedá ani koukat, tak přepínám na jiný kanál, a v tu chvíli jsou po celém pokoji rozházené pleny a dítě dělá svatouška, jakože nic. Seberu se a jdu uklízet pleny, a co on neudělá, rozhází všechny hračky, to už mě nechává klidnou a hračky fakt neuklízím. Po hodině zvěřince se vzdávám a otevírám mu dveře do zbytku džungle. Vystřelí jako nametená střela a běží se podívat, jestli pejsek nemá v misce vodu, aby si pohrál. Bohužel miska je prázdná, tak ji alespoň vezme a nese ji hrdě do obýváku, kde ji pustí na zem a jde obklopit televizi. Když ono se na ni tak skvěle všechno patlá. Utíkám, seč mi síly stačí, abych mu v tom vandalizmu zabránila, a co myslíte? Pozdě… Beru utěrku, utírám televizi.
Vzápětí beru dítě a nastane panický řev. Proč mu to jako dělám? Vždyť on si chce jen hrát a bavit se tím, jak maminka supí. Nesu řvoucího Damiána do haly a zavírám dveře do obýváku. Ha a má po srandě. Jenže to jsem ještě netušila, co bude následovat. Jdu na záchod a dítě se plahočí bytem, a řekla bych, že přemýšlí, co by zase vyvedl. Pozor! Dostal nápad. Vyleze v kuchyni na židli. Na krásnou dřevěnou židli hned u dřezu. Vycházím ze záchodu a slyším téci vodu. Opět letím, seč mi síly stačí, ale té spoušti už nestačím zabránit. Koukám na stůl a linku a všude se valí voda! Kouknu se do dřezu a to mé milé hodné dítko pustilo vodu a natočilo kohoutek mimo dřez. On kouká, já koukám. Rychle běžím pro všechny hadry, abych to co nejrychleji vysušila. Opět pozdě.
Dítko se v té kaluži vody šťastně prochází, jakoby se nechumelilo. Už mě málem odvážejí. Tak tedy vytřu tu kuchyň, jdu umýt hadry a po cestě nazpět ho načapu, jak stojí na otevřených dvířkách od trouby a točí knoflíky od ploten. Polije mě horko. Beru dítě, zavírám dvířka, otáčím všechny knoflíky zpět na nulu a jdu se opět zavřít s dítětem do pokoje. Jeho běsnění i nadále pokračuje. Vyleze na postel, stoupne si k rohu okna, vyhrne žaluzie, mává lidem a jasně a nahlas mě upozorňuje, že je venku haf a kytka. Možná by se tam našel i nějaký traktor 
Je 10 hodin a nejvyšší čas na sváču. Otevírám jogurt a nutím ho, aby se usadil do své židle. Ale marně, opět se snaží vylézt na stůl. Už zvyšuji hlas, aby si nemyslel, že jsem tam jen pro srandu králíkům, ale asi jsem 
Zase ho za hysterického řevu beru a usazuji v židličce. V nestřežené chvilce vrazí své prsty do jogurtu, a aby toho nebylo málo, promne si oči a uhladí vlasy. Říkám si super, beru kuchyňské utěrky a čistím, co se dá. Zase pozdě, jogurt je na okně, na zdi, na zemi, v očích, ve vlasech, v uchu a na mé nohavici. Následuje kompletní výměna oblečení, stylem pomoc, pomoc trhají mi nohy a chtěli mi uříznout ucho. Sama se divím, že nikdo neklepe na dveře. Minimálně sousedka. Mé nervíky jsou na pochodu, a nezbývá nic jiného, než jít ven. Znova oblékání a znova stejný scénář. Díky bohu je oblečen.
Vrazím ho do káry a jdeme. Vlastně nejdeme. Nemám pití, mobil, klíče, peněženku a botičky. Kam já to jen dala. Po pár minutách intenzivního hledání mám vše a jde se ven. Jdeme se podívat na milované ovečky. Trhám listí, abychom jim něco málo dali. Pouštím syna z kárky. První louže to jistí. Najde si kamínky. Já mu říkám, ať jde za mnou, že nakrmíme ovečky. Totální ignorace. Vezmu ho za ruku a k ovečkám dotlačím. Vezme si větvičku, že ovečkám dá, ale záměrně jim začne cpát kamínky, které našel. Zase řev. Po 30 minutách vše vzdávám. Dávám dítě do káry a slastně koukám na hodiny. Půl 12. Jde se domů. Doma čekáme, až se ohřeje oběd. Dává mi jasně najevo, že má hlad a chce jít spát. Konzumace oběda se nijak extra neliší od svačiny. Oběd je všude jinde, jen ne v puse. Je půl 1 a je co? Je klid. Dítě spí. A já mám 2 hodiny klidu, slastného klidu. Ale vzápětí usoudím, že bude lepší si jít taky lehnout. Takže… dobrou noc strýčku Fido 
Přečtěte si také
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 20
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 70
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 47
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 75
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 17266
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2314
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2496
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2236
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1484
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Uklízím po lidech zvratky, ale vlastní táta mě poslal k psychiatrovi
- Anonymní
- 13.07.26
- 4221
Sedím ve tři ráno v autě na benzínce, motor ještě spokojeně přede a já tupě zírám na svítící totem s cenami benzínu. V kapse mě hřeje patnáct stovek dýška v hotovosti. Čistá ruka. Začal jsem před...
Znám to a vždycky mě štvali řeči, že jsem celý den doma tak jak to, že jsem nestlihla okopat zahrádku či očesat jablka (to teda neříkal manžel ale jeho babička co u nás bydlela). Mimochodem jsi na tom fakt ještě dobře. Do synových 2 let jsem spala do půl osmé 4×. Byla to tak vyjímečná událost, že jsem si to psala do kalendáře. Většinou vstával ve čtyři a spát už nešel, takže my byli na procházce asi tak v době kdy ty vstáváš a polední usínání se neobešlo bez hodninového uspávání. Pak v osmi měsících začal mít takové záchvaty vzteku, že mlátil hlavou o zem a křičel tak že přestával dýchat. Teď je mu skoro osm a je úplně normální. Následky to zanechalo akroát na mě.
strane 
a to píšeš jen o dopoledni, co teprv po obědovém spánku…
Jako u nás přes kopírák. Kubovi je 15 měsíců a probíhá to velmi podobně. Hlavně s tím jídlem 
Ještě, že ta starší je trochu klidnější. Ale umatlaná a umazaná je úplně stejně 