Jedno obyčejné dopoledne
- Rodičovství
- Evelline
- 24.09.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Co se asi tak všechno může stát za jedno dopoledne? Taky bych tomu nevěřila, dokud jsem to nenapsala. Při kontrole deníčku jsem se víc než pobavila.
Je půl 8 ráno. Převaluji se v posteli a říkám si co je za hluk. Lehce se probouzím a kdo na mě nekřičí. Můj milovaný syn, stojí v postýlce, kouká na mě a řve jak tur. Nejdříve bába, bába, když se nic neděje, zkouší dede, dede, a když se už tuplem nic neděje, začne máma, máma a mezi slova zapojí svůj velice vyvinutý ječák. Nutí mě to vstát z postele, tak vstanu a jdu do kuchyně připravit tomu drahouškovi ranní mléko. Pořád mi do uší proniká ten šílený řev. Mléko je hotové, jdeme se nasnídat. Vyndám divočáka z postýlky, položím na svou postel, strčím mu do pusy flašku a začnu ho přebalovat. Kdo by čekal, že jednou rukou si bude držet flašku a tou druhou si bude tahat za pinďu a dělat, jak je to hrozně legrační. Po 3 pokusech zapnout plínu se mi to konečně povede. Najednou vidím flašku letět z postele a v tu ránu je to dítě na druhé straně místnosti a šibalsky se na mě směje. Čekám, co zase provede.
Neuplynou ani dvě minuty a leze po všem, kam může. Nevyjímaje stolu, židle, krabice od plínek a třeba tatrovky. Zapnu si svou milovanou Snídani s novou, kde každou půl hodinu dávají jedny a ty samé zprávy a na pár moderátorů se nedá ani koukat, tak přepínám na jiný kanál, a v tu chvíli jsou po celém pokoji rozházené pleny a dítě dělá svatouška, jakože nic. Seberu se a jdu uklízet pleny, a co on neudělá, rozhází všechny hračky, to už mě nechává klidnou a hračky fakt neuklízím. Po hodině zvěřince se vzdávám a otevírám mu dveře do zbytku džungle. Vystřelí jako nametená střela a běží se podívat, jestli pejsek nemá v misce vodu, aby si pohrál. Bohužel miska je prázdná, tak ji alespoň vezme a nese ji hrdě do obýváku, kde ji pustí na zem a jde obklopit televizi. Když ono se na ni tak skvěle všechno patlá. Utíkám, seč mi síly stačí, abych mu v tom vandalizmu zabránila, a co myslíte? Pozdě… Beru utěrku, utírám televizi.
Vzápětí beru dítě a nastane panický řev. Proč mu to jako dělám? Vždyť on si chce jen hrát a bavit se tím, jak maminka supí. Nesu řvoucího Damiána do haly a zavírám dveře do obýváku. Ha a má po srandě. Jenže to jsem ještě netušila, co bude následovat. Jdu na záchod a dítě se plahočí bytem, a řekla bych, že přemýšlí, co by zase vyvedl. Pozor! Dostal nápad. Vyleze v kuchyni na židli. Na krásnou dřevěnou židli hned u dřezu. Vycházím ze záchodu a slyším téci vodu. Opět letím, seč mi síly stačí, ale té spoušti už nestačím zabránit. Koukám na stůl a linku a všude se valí voda! Kouknu se do dřezu a to mé milé hodné dítko pustilo vodu a natočilo kohoutek mimo dřez. On kouká, já koukám. Rychle běžím pro všechny hadry, abych to co nejrychleji vysušila. Opět pozdě.
Dítko se v té kaluži vody šťastně prochází, jakoby se nechumelilo. Už mě málem odvážejí. Tak tedy vytřu tu kuchyň, jdu umýt hadry a po cestě nazpět ho načapu, jak stojí na otevřených dvířkách od trouby a točí knoflíky od ploten. Polije mě horko. Beru dítě, zavírám dvířka, otáčím všechny knoflíky zpět na nulu a jdu se opět zavřít s dítětem do pokoje. Jeho běsnění i nadále pokračuje. Vyleze na postel, stoupne si k rohu okna, vyhrne žaluzie, mává lidem a jasně a nahlas mě upozorňuje, že je venku haf a kytka. Možná by se tam našel i nějaký traktor 
Je 10 hodin a nejvyšší čas na sváču. Otevírám jogurt a nutím ho, aby se usadil do své židle. Ale marně, opět se snaží vylézt na stůl. Už zvyšuji hlas, aby si nemyslel, že jsem tam jen pro srandu králíkům, ale asi jsem 
Zase ho za hysterického řevu beru a usazuji v židličce. V nestřežené chvilce vrazí své prsty do jogurtu, a aby toho nebylo málo, promne si oči a uhladí vlasy. Říkám si super, beru kuchyňské utěrky a čistím, co se dá. Zase pozdě, jogurt je na okně, na zdi, na zemi, v očích, ve vlasech, v uchu a na mé nohavici. Následuje kompletní výměna oblečení, stylem pomoc, pomoc trhají mi nohy a chtěli mi uříznout ucho. Sama se divím, že nikdo neklepe na dveře. Minimálně sousedka. Mé nervíky jsou na pochodu, a nezbývá nic jiného, než jít ven. Znova oblékání a znova stejný scénář. Díky bohu je oblečen.
Vrazím ho do káry a jdeme. Vlastně nejdeme. Nemám pití, mobil, klíče, peněženku a botičky. Kam já to jen dala. Po pár minutách intenzivního hledání mám vše a jde se ven. Jdeme se podívat na milované ovečky. Trhám listí, abychom jim něco málo dali. Pouštím syna z kárky. První louže to jistí. Najde si kamínky. Já mu říkám, ať jde za mnou, že nakrmíme ovečky. Totální ignorace. Vezmu ho za ruku a k ovečkám dotlačím. Vezme si větvičku, že ovečkám dá, ale záměrně jim začne cpát kamínky, které našel. Zase řev. Po 30 minutách vše vzdávám. Dávám dítě do káry a slastně koukám na hodiny. Půl 12. Jde se domů. Doma čekáme, až se ohřeje oběd. Dává mi jasně najevo, že má hlad a chce jít spát. Konzumace oběda se nijak extra neliší od svačiny. Oběd je všude jinde, jen ne v puse. Je půl 1 a je co? Je klid. Dítě spí. A já mám 2 hodiny klidu, slastného klidu. Ale vzápětí usoudím, že bude lepší si jít taky lehnout. Takže… dobrou noc strýčku Fido 
Přečtěte si také
Matka mého přítele ho v dětství ponižovala. Dnes se o ni stará a dává jí peníze
- Anonymní
- 13.05.26
- 423
Potřebuji se svěřit s něčím, co mě hodně trápí. Tři roky chodím s Jakubem, je to skvělý a moc hodný kluk. Jenže je hodný až moc. Na začátku našeho vztahu mi vyprávěl o svém těžkém dětství. Otec od...
Můj jediný syn se chce odstěhovat k otci. Nemůže vystát mého nového partnera
- Anonymní
- 13.05.26
- 479
Můj syn Dominik je doslova vymodlený. Kdysi jsem ještě s prvním manželem Petrem nemohla otěhotnět. Absolvovali jsme několik cyklů umělého oplodnění, až se nám narodil náš vytoužený chlapeček. Od...
Nejsem hlídací služba zdarma. Nemůžu hlídat vnoučata kdykoliv si mladí vzpomenou
- Anonymní
- 13.05.26
- 302
Dnešní doba je v mnoha ohledech jiná než ta, když jsem sama měla malé děti. Moje mamka sice chodila do práce, ale měla jsem ještě babičku, která pohlídala pravnoučata. Děti byly tak nějak méně...
Porodní plán jsem měla dokonalý. Realita? Totální chaos a slzy
- Anonymní
- 13.05.26
- 288
Měla jsem to sepsané do posledního detailu. Kdy zavést klystýr ne, jaké polohy chci zkusit, že nechci zbytečné zásahy, že chci co nejvíc přirozený průběh a ideálně klidnou atmosféru. Porodní plán...
Syn přistihl tátu v posteli s milenkou. Od té doby ho nenávidí a nechce ho vidět
- Anonymní
- 12.05.26
- 3523
Kdybyste se mě zeptali, co je horší, jestli přistihnout manžela v posteli s cizí ženou, nebo když je přistihne vaše společné dítě, řekla bych bez váhání, že druhá možnost. O tom, že mě Mirek...
Přítelův syn ubližuje mojí dceři. Výchova problémového dítěte je noční můra
- Anonymní
- 12.05.26
- 1706
Po rozvodu jsem byla s Maruškou nějaký čas sama. Před dvěma lety jsem potkala Lukáše a hned jsme si padli do oka. Po pár měsících jsme spolu začali bydlet. Já mám desetiletou Marušku ve vlastní...
Přítel je finančně negramotný. Utrácí za hlouposti a já počítám každou korunu
- Anonymní
- 12.05.26
- 1304
Tomáš byl vždycky člověk, který si rád dopřával. Co vydělal, to utratil. Když jsme byli jen my dva, ještě to nějak fungovalo. Já měla svůj plat a on svůj. Jenže pak se nám narodila Rozárka a já...
Ukončila jsem vztah s milencem kvůli rodině. Teď mi dělá ze života peklo
- Anonymní
- 12.05.26
- 1461
Karla jsem poznala v době, kdy nám to v manželství s Petrem dost skřípalo. Byla jsem ráda, že jsem se mohla odreagovat, a mladší přítel mi navíc velmi lichotil. Jenže zatímco pro mě to byla spíš...
„Uteč, on tě zničí,“ varovala mě tchyně. Já jí ale nevěřím
- Anonymní
- 12.05.26
- 1819
Vždycky jsem si myslela, že scény jako z psychothrilleru se dějí jen ve filmech. Že když potkáte násilníka, poznáte to podle jeho zlého pohledu nebo hrubého chování. Jenže Marek byl jiný. Citlivý,...
Nechci, aby si tchyně brala naše dítě. Vadí mi, jak smrdí její byt
- Anonymní
- 11.05.26
- 7472
Možná to zní jako maličkost, ale já kvůli tomu poslední měsíce řeším nepříjemné dilema. Nechci, aby si tchyně brala naše dítě k sobě domů. A důvod, který nedokážu partnerovi normálně říct, mi...
Znám to a vždycky mě štvali řeči, že jsem celý den doma tak jak to, že jsem nestlihla okopat zahrádku či očesat jablka (to teda neříkal manžel ale jeho babička co u nás bydlela). Mimochodem jsi na tom fakt ještě dobře. Do synových 2 let jsem spala do půl osmé 4×. Byla to tak vyjímečná událost, že jsem si to psala do kalendáře. Většinou vstával ve čtyři a spát už nešel, takže my byli na procházce asi tak v době kdy ty vstáváš a polední usínání se neobešlo bez hodninového uspávání. Pak v osmi měsících začal mít takové záchvaty vzteku, že mlátil hlavou o zem a křičel tak že přestával dýchat. Teď je mu skoro osm a je úplně normální. Následky to zanechalo akroát na mě.
strane 
a to píšeš jen o dopoledni, co teprv po obědovém spánku…
Jako u nás přes kopírák. Kubovi je 15 měsíců a probíhá to velmi podobně. Hlavně s tím jídlem 
Ještě, že ta starší je trochu klidnější. Ale umatlaná a umazaná je úplně stejně 