Červenecčátka 2011
- Těhotenství
- Evelline
- 07.01.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Asi si všichni řeknete, proč bych tohle měl číst, je to jen další banda mamin, které měly termíny porodů ve stejném měsíci. Ale pozor, my jsme facebooková verze.
Aneb matkyvčervencirodící 
Kde a jak začít 
…no především asi tím, že nebýt, jak eMimina tak jiného těhu serveru, nikdy bychom se asi takhle do kupy nedaly. Je nás kolem 40 mamin, většina prvorodiček, ale najdete mezi námi i zasloužilé zkušené matky. Zaškatulkovaly jsme se někdy (asi) v dubnu všechny jako těhule tahající děsně otravné, těžké a hýbající se pupky a otoky po celých tělech (ideální těhotenství, co si budeme povídat, projde tím skoro každá žena, která může a chce).
I když mě teď napadá, že název červenecčátka není tak úplně správný… první miminko se nám narodilo již 6. 6. (i když maminka měla termín až 27. 7.), avšak bylo statečné a všechno s pomocí rodičů překlenulo. Vtipné na tom bylo, že naše maminy rodily „párově“. Proč párově? Ať to byl jakýkoli den, jakmile rodila jedna, přidala se k ní i nějaká druhá. Když už nerodily dvě maminky v jeden den, tak šla miminka na svět krásně postupně, každý den jedno (takže si dokážete představit tu hysterii, radost a běsnění o každé zprávě právě probíhajícího porodu, kontrakcí a prasknutí plodové vody ) Poslední miminko naší skupiny vykouklo „až“ 2. 8., takže jsme rodily od začátku června do začátku srpna. Velice těžké a napínavé dva měsíce Hlavně, že jsme všechny porodily. I když byly nějaké ty plané poplachy, desítky Hamiltonových hmatů, které beztak byly k ničemu, a bezpodmínečně nutné vypuzování miminek jakýmkoli způsobem, stejně jsme se všechny dočkaly.
Jsme drbárna, jako každá jiná skupina ženských (svobodné, zadané, vdané), řešíme všechno, samo, že na prvním místě jsou naše milující ratolesti, ať miminka anebo ty odrostlejší, od ublinkávání přes pleny po oblečení a příkrmy, řešíme chlapy, peníze, tchyně, nové partnery, sourozence, rodiče, sex, výlety, srazy, kočárky, diety, hubnutí, no prostě vše od A do Z (na co si kdo vzpomene, se řeší a vyřeší).
Jsme z celé České republiky. Od východu na západ a od západu na východ. Většina mamin se už mezi sebou zná osobně (některé ještě ne,ale to se brzo změní). Myslím, že teď můžu mluvit za nás všechny… jsme rády, že jsme se poznaly a že se známe a máme. Je spousta dní, kdy se královsky bavíme, ale jsou i dny, kdy člověk shání a potřebuje podporu… a kde jinde ji najde než u holek. Dokážeme si říct pár slov na uklidnění, pár slov pochopení, pár slov radosti a pár slov podpory. Dokážeme si pomoci, i když jen po netu, ale kolikrát jsou „internetové“ kamarádky lepší než ty skutečně, které si na ty skvělé kámošky jen hrají 
Ale teď je u nás nejvíce v kurzu příprava na náš mega sraz 
Chtěly bychom vyrazit někdy na jaře do jednoho krásného hotýlku (s obrovskou kapacitou ) a konečně se všechny poznat osobně a poměřit si ty naše prcínky (a partnery):pankac: a jak myslíte, že to vypadá? Normálně, to vypadá tak,že nejspíše pojedeme a jsme na vééélice dobré cestě 
A já se šíleně tešiiim! A shodou okolností nám prozatím sraz vychází na naše výročí 1. roku, co se známe.
Vím, že eMimino má spousty takových skupin, od snažilek čekajících na testování přes těhule se stejnými termíny, až po maminy, které spojují nějaké společné věci. Takže za mě říkám: skupinkujte se, je to nejlepší způsob, jak poznat jiné miminy, jiné podobné osudy, jiné zájmy a snad se Vám podaří narazit na takové ženské, jako jsem narazila i já! 
Vás miluju, baby moje 
Přečtěte si také
„Už na mě nesahejte!“ Na tchyni jsem vyjela před rodinou a pleskla ji přes ruku
- Anonymní
- 09.05.26
- 1855
Možná jsem to přehnala. Jenže po měsících, kdy moje tchyně ignorovala, že mi její neustálé sahání na břicho vadí, ve mně při jedné rodinné návštěvě něco prostě prasklo. A reakce, která přišla,...
Děti jsem si vysnila. Realita mateřství je pro mě ale velkým zklamáním
- Anonymní
- 09.05.26
- 1048
Vždycky jsem chtěla být mámou. Celý život jsem se těšila, až budu mít děti. Také mě stálo hodně úsilí vůbec otěhotnět. Věřila jsem, že mateřství bude krásné a naplňující, přesně tak, jak o něm...
Pokladní okomentovala moje vložky tak nahlas, že se otočila celá fronta
- Anonymní
- 09.05.26
- 772
Chtěla jsem jen rychle nakoupit pár běžných věcí. Jenže když pokladní u pásu nahlas okomentovala balení vložek, které jsem kupovala, otočila se za mnou skoro celá fronta. A já měla chuť z toho...
Shodila jsem prvních pět kilo. Podle manžela je to jen „šroubek z tanku“
- Anonymní
- 09.05.26
- 493
Mateřství mi dalo dvě nádherné děti, ale vzalo mi mou postavu. Po porodu mi zůstalo dvacet kilo navíc. Dvacet kilo, která pro mě nejsou jen číslem na váze, ale těžkým batohem únavy, hormonálních...
Život na vedlejší koleji (4. díl)
- Anonymní
- 09.05.26
- 411
Dva týdny. Přesně tak dlouho trvalo, než se můj život smrskl do dvanácti banánových krabic a jednoho podepsaného papíru s hlavičkou „Dohoda o vypořádání společného jmění“.
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 2287
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 3081
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 2548
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 935
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 1291
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...
a je to vše „svatá“ pravda… 
jsem šťastná,že mezi Vás patřím a jak jsi psala na srazík se šíííííííííííííleně tším 
pěkně napsáno, červenecčátka jsou návyková skupina. Když už nemám nic na práci a měla bych hodit kopejtka na stůl, tak radši čučím co je u koho nového! 
Jsem moc ráda, že Vás mám ženy, protože nebýt Vás neměla bych komu si postěžovat, zanadávat, nebo se i pochlubit, že to mé červenecčátko spalo jednou také 3hodiny v kuse. Dostala jsem se k Vám právě přes emimino.
strasne se na sraz tesim,ale take na vsechny prodrbane hodiny na fb,ktere nas jeste cekaji 
. Mám taky doma červenecčátko 2011, je to fajn, když člověk může s někým pokecat, navíc, když všechny řeší skoro stejné obtíže. Tak třeba u druhého prcka budu všímavější 
jsem moc daleko.. ale každopádně se budu snažit seznamovat a počkám na srazky další 
