A je to tady
- O životě
- Evelline
- 25.05.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Poslední deníček vyšel před dvěma a půl měsíci. Cuká mi v ruce a mám nutkání zase něco napsat, nebo se spíše vypsat a zakončit jednu kapitolu mého života, tedy teď už nejen mého.
Kdo četl a pamatuje si mé předchozí deníčky, možná se mu vybaví, že jsem to neměla jednoduché. Na začátku těhotenství jsme se s biotátou rozešli. Provázely to hádky, hysterie, telefonáty, smsky apod. 
Když nastal ten čas, kdy jsem konečně měla klid a mohla jsem se věnovat svému těhotenství a radosti z příprav, byla jsem neskutečně šťastná a na druhou stranu zklamaná, že se dospělý člověk nedokáže problémům postavit čelem, ale co…
A je to tady! Rok se s rokem sešel a my budeme co nevidět slavit NÁŠ první rok. Přiznám se, chtěla jsem se sepisováním deníčku počkat ještě ty dva měsíce, ale okolnosti a moje vnitřní nutkání mě nutí udělat za tímto obdobím tlustou čáru a začít znova od znova. Zítra bude mému synovi 10 měsíců. Za těchto 10 měsíců se událo hodně věcí… 
Jedna z těch větší událostí byla, když za mnou přišel biotáta před Vánoci s tím, že by si chtěla nechat udělat testy otcovství 
( není uveden v RL). Odpovědí na mou otázku, proč si po 5 měsících vzpomněl, že má syna, bylo, že má přítelkyni a mají mezi sebou nevyřešené spory, co se týče jeho otcovství. Můžu vám říci, že to mě vytočilo doběla, kdyby řekl, že má zájem, že by s tím chtěl něco udělat, že by se k tomu chtěl postavit jako chlap… asi bych nad tím i přemýšlela, ale takhle jsem řekla jasné NE (možná to byla kravina, ale pro mě to nebyl dostatečný důvod… jen kvůli své tehdejší přítelkyni? Na to ať zapomene! ) 
A byl klid. Neuběhlo moc času a přítelkyně ho kopla do zadku.
Druhá událost se stala, když bylo Damiánkovi asi 8 měsíců. Byla, myslím, sobota a psala mi kamarádka, že byli s kamarádkami popíjet a shodou okolností se v tom stejném baru objevil i biotáta. Dali se spolu do řeči a ejhle, začal jí říkat, jak ho to všechno hrozně moc mrzí, jak by malého chtěl, že ho viděl na fotce, že je krásnej. Nadával si do blbců, že to vše tak pohnojil, že by to chtěl vrátit zpět. A výsledek? I nadále zapírá, že je otcem mého syna.
Tak jsem divná já nebo on? Nemůžu si pomoci, ale hlava mi to nebere. Mým kamarádkám říká přesně tyhle bláboly, jak ho to všechno mrzí a pak se dozvíte, že pořád zapírá a říká, že žádné dítě nemá. Asi jsem výjimečný a zázračný případ neposkvrněného početí! Bůh mi dej slávu 
Není jednoduché se tyto věci nedozvědět, když máme desítky společných přátel a kamarádů a bydlíme od sebe tak 300 metrů. A i přesto za celých 10 měsíců malého ani jednou neviděl! 
Ale čemu převážně patří můj deníček: už to bude rok! 1. rok mého syna, mého života, mého všeho! I když nic nebylo a ani do teď není jednoduché. I když bydlím u svých rodičů a jsem na vše sama. Dědeček s babičkou pohlídají jen, když je to nutné, škola, zkoušky, lékaři, práce. Ale nikdy bych už neměnila! Za Damiánka bych položila život. Bylo to něco neuvěřitelného, sledovat, jak v bříšku roste. Vytrpět si ten 26hodinový porod s tím neskutečně krásným zakončením: „Máte krásného chlapečka, maminko!“ Vidět ten uzlíček radosti a štěstí. Nic v životě už tento okamžik nedokáže nahradit (jedině další porod dalšího miminka). Nic bolestivějšího, ale zároveň krásnějšího jsem nezažila.
To nejlepší následovalo potom… čekat kdy se poprvé usměje, kdy mě chytne za prst, pevně stiskne a nepustí, kdy se poprvé přetočí na bříško, kdy se poprvé usměje nahlas, kdy začne lézt, kdy se poprvé postaví, kdy udělá svůj první krůček, kdy poprvé řekne máma, kdy mi poprvé dá sám pusu, kdy mu vyleze první zoubek. A já u toho vše mohla být!
Koukám každým dnem na ty pokroky, na ten zázrak života, kdy se z takového nic stane človíček, který během prvního roku stihne takový veliký kus cesty! Jsem pyšná, že jsem matkou, že jsem dobrou matkou. Na svůj úkor mu jsem schopná dopřát vše (určitě to udělá téměř každá maminka), ale tím, že jsem sama a musím momentálně zastat roli obou rodičů, o to víc mě to kope dopředu, abych pro něj udělala vše. Člověk si pak začne těch maličkostí vážit čím dál víc, vnímá každý úsměv stokrát víc a stokrát víc ho zahřeje u srdíčka 
Rok uběhl jako voda, člověk to opravdu zjistí, až když má své vlastní děti. A já se rozhodla udělat velmi tlustou čáru… tlustou čáru za érou červenecčátek, za vším špatným a především za ulhaným biootcem. Začneme od znova, nový život, nové priority, nové zásady a pravidla, a tím pádem i nový tatínek. Snad je už vše zlé za námi a čeká nás je to dobré a pozitivní 
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 469
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 321
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 520
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 236
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 164
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 17984
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2407
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2603
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2333
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1553
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Gratuluji ti jak jsi to zvládla a přeji tobě i Damiánkovi jen to nejlepší - zasloužíte si to 
Pekne to zvladate 
a biotáta?Bez komentáře.Na každou svini se vaří voda 
Omlouvám se za tento výraz 
Hodně štěstí 
to mě dostalo 
