A je to tady
- O životě
- Evelline
- 25.05.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Poslední deníček vyšel před dvěma a půl měsíci. Cuká mi v ruce a mám nutkání zase něco napsat, nebo se spíše vypsat a zakončit jednu kapitolu mého života, tedy teď už nejen mého.
Kdo četl a pamatuje si mé předchozí deníčky, možná se mu vybaví, že jsem to neměla jednoduché. Na začátku těhotenství jsme se s biotátou rozešli. Provázely to hádky, hysterie, telefonáty, smsky apod.
Když nastal ten čas, kdy jsem konečně měla klid a mohla jsem se věnovat svému těhotenství a radosti z příprav, byla jsem neskutečně šťastná a na druhou stranu zklamaná, že se dospělý člověk nedokáže problémům postavit čelem, ale co…
A je to tady! Rok se s rokem sešel a my budeme co nevidět slavit NÁŠ první rok. Přiznám se, chtěla jsem se sepisováním deníčku počkat ještě ty dva měsíce, ale okolnosti a moje vnitřní nutkání mě nutí udělat za tímto obdobím tlustou čáru a začít znova od znova. Zítra bude mému synovi 10 měsíců. Za těchto 10 měsíců se událo hodně věcí… ![]()
Jedna z těch větší událostí byla, když za mnou přišel biotáta před Vánoci s tím, že by si chtěla nechat udělat testy otcovství
( není uveden v RL). Odpovědí na mou otázku, proč si po 5 měsících vzpomněl, že má syna, bylo, že má přítelkyni a mají mezi sebou nevyřešené spory, co se týče jeho otcovství. Můžu vám říci, že to mě vytočilo doběla, kdyby řekl, že má zájem, že by s tím chtěl něco udělat, že by se k tomu chtěl postavit jako chlap… asi bych nad tím i přemýšlela, ale takhle jsem řekla jasné NE (možná to byla kravina, ale pro mě to nebyl dostatečný důvod… jen kvůli své tehdejší přítelkyni? Na to ať zapomene! )
A byl klid. Neuběhlo moc času a přítelkyně ho kopla do zadku.
Druhá událost se stala, když bylo Damiánkovi asi 8 měsíců. Byla, myslím, sobota a psala mi kamarádka, že byli s kamarádkami popíjet a shodou okolností se v tom stejném baru objevil i biotáta. Dali se spolu do řeči a ejhle, začal jí říkat, jak ho to všechno hrozně moc mrzí, jak by malého chtěl, že ho viděl na fotce, že je krásnej. Nadával si do blbců, že to vše tak pohnojil, že by to chtěl vrátit zpět. A výsledek? I nadále zapírá, že je otcem mého syna.
Tak jsem divná já nebo on? Nemůžu si pomoci, ale hlava mi to nebere. Mým kamarádkám říká přesně tyhle bláboly, jak ho to všechno mrzí a pak se dozvíte, že pořád zapírá a říká, že žádné dítě nemá. Asi jsem výjimečný a zázračný případ neposkvrněného početí! Bůh mi dej slávu
Není jednoduché se tyto věci nedozvědět, když máme desítky společných přátel a kamarádů a bydlíme od sebe tak 300 metrů. A i přesto za celých 10 měsíců malého ani jednou neviděl! ![]()
Ale čemu převážně patří můj deníček: už to bude rok! 1. rok mého syna, mého života, mého všeho! I když nic nebylo a ani do teď není jednoduché. I když bydlím u svých rodičů a jsem na vše sama. Dědeček s babičkou pohlídají jen, když je to nutné, škola, zkoušky, lékaři, práce. Ale nikdy bych už neměnila! Za Damiánka bych položila život. Bylo to něco neuvěřitelného, sledovat, jak v bříšku roste. Vytrpět si ten 26hodinový porod s tím neskutečně krásným zakončením: „Máte krásného chlapečka, maminko!“ Vidět ten uzlíček radosti a štěstí. Nic v životě už tento okamžik nedokáže nahradit (jedině další porod dalšího miminka). Nic bolestivějšího, ale zároveň krásnějšího jsem nezažila.
To nejlepší následovalo potom… čekat kdy se poprvé usměje, kdy mě chytne za prst, pevně stiskne a nepustí, kdy se poprvé přetočí na bříško, kdy se poprvé usměje nahlas, kdy začne lézt, kdy se poprvé postaví, kdy udělá svůj první krůček, kdy poprvé řekne máma, kdy mi poprvé dá sám pusu, kdy mu vyleze první zoubek. A já u toho vše mohla být!
Koukám každým dnem na ty pokroky, na ten zázrak života, kdy se z takového nic stane človíček, který během prvního roku stihne takový veliký kus cesty! Jsem pyšná, že jsem matkou, že jsem dobrou matkou. Na svůj úkor mu jsem schopná dopřát vše (určitě to udělá téměř každá maminka), ale tím, že jsem sama a musím momentálně zastat roli obou rodičů, o to víc mě to kope dopředu, abych pro něj udělala vše. Člověk si pak začne těch maličkostí vážit čím dál víc, vnímá každý úsměv stokrát víc a stokrát víc ho zahřeje u srdíčka ![]()
Rok uběhl jako voda, člověk to opravdu zjistí, až když má své vlastní děti. A já se rozhodla udělat velmi tlustou čáru… tlustou čáru za érou červenecčátek, za vším špatným a především za ulhaným biootcem. Začneme od znova, nový život, nové priority, nové zásady a pravidla, a tím pádem i nový tatínek. Snad je už vše zlé za námi a čeká nás je to dobré a pozitivní
![]()
Přečtěte si také
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 11312
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 1483
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 1630
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 1454
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 928
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Uklízím po lidech zvratky, ale vlastní táta mě poslal k psychiatrovi
- Anonymní
- 13.07.26
- 2942
Sedím ve tři ráno v autě na benzínce, motor ještě spokojeně přede a já tupě zírám na svítící totem s cenami benzínu. V kapse mě hřeje patnáct stovek dýška v hotovosti. Čistá ruka. Začal jsem před...
Zjistila jsem, že můj syn šikanuje spolužáka. Škola to odmítá řešit
- Anonymní
- 13.07.26
- 4756
Vždycky jsem si myslela, že mám doma citlivého, hodného kluka. Lukášovi je dvanáct, učí se na samé jedničky, hraje na klavír, pomáhá mi doma s nákupy. Jenže minulý týden se mi zhroutil svět....
Moje patnáctiletá dcera mě vymazala ze života. Prý se za mě stydí
- Anonymní
- 13.07.26
- 2882
Dneska jdu s kůží na trh a vím, že mě možná spousta z vás odsoudí. Ale já už ty slzy večer do polštáře prostě nezvládám. Moje patnáctiletá dcera se mnou ze dne na den přestala mluvit. A nemyslím...
Tchán mi sáhl na zadek. Manžel mi řekl, že jsem to určitě špatně pochopila
- Anonymní
- 13.07.26
- 1935
Hrozně se stydím to vůbec napsat, ale já už nevím, jak dál. Žijeme s manželem v patře rodinného domu, který patří jeho rodičům. Dole bydlí tchyně s tchánem. Vztahy byly vždycky takové ty klasické...
Otěhotněla jsem přes tělísko. Moje miminko mělo zachránit krachující svatbu
- Anonymní
- 13.07.26
- 1797
Omlouvám se za anonym, ale tohle je pro mě věc, kterou nedokážu říct ani vlastní mámě, natož kamarádkám u kafe. Sedím v koupelně na zemi, v ruce držím plastovou tyčinku se dvěma tlustými čárkami a...