A je to tady
- O životě
- Evelline
- 25.05.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Poslední deníček vyšel před dvěma a půl měsíci. Cuká mi v ruce a mám nutkání zase něco napsat, nebo se spíše vypsat a zakončit jednu kapitolu mého života, tedy teď už nejen mého.
Kdo četl a pamatuje si mé předchozí deníčky, možná se mu vybaví, že jsem to neměla jednoduché. Na začátku těhotenství jsme se s biotátou rozešli. Provázely to hádky, hysterie, telefonáty, smsky apod. 
Když nastal ten čas, kdy jsem konečně měla klid a mohla jsem se věnovat svému těhotenství a radosti z příprav, byla jsem neskutečně šťastná a na druhou stranu zklamaná, že se dospělý člověk nedokáže problémům postavit čelem, ale co…
A je to tady! Rok se s rokem sešel a my budeme co nevidět slavit NÁŠ první rok. Přiznám se, chtěla jsem se sepisováním deníčku počkat ještě ty dva měsíce, ale okolnosti a moje vnitřní nutkání mě nutí udělat za tímto obdobím tlustou čáru a začít znova od znova. Zítra bude mému synovi 10 měsíců. Za těchto 10 měsíců se událo hodně věcí… 
Jedna z těch větší událostí byla, když za mnou přišel biotáta před Vánoci s tím, že by si chtěla nechat udělat testy otcovství 
( není uveden v RL). Odpovědí na mou otázku, proč si po 5 měsících vzpomněl, že má syna, bylo, že má přítelkyni a mají mezi sebou nevyřešené spory, co se týče jeho otcovství. Můžu vám říci, že to mě vytočilo doběla, kdyby řekl, že má zájem, že by s tím chtěl něco udělat, že by se k tomu chtěl postavit jako chlap… asi bych nad tím i přemýšlela, ale takhle jsem řekla jasné NE (možná to byla kravina, ale pro mě to nebyl dostatečný důvod… jen kvůli své tehdejší přítelkyni? Na to ať zapomene! ) 
A byl klid. Neuběhlo moc času a přítelkyně ho kopla do zadku.
Druhá událost se stala, když bylo Damiánkovi asi 8 měsíců. Byla, myslím, sobota a psala mi kamarádka, že byli s kamarádkami popíjet a shodou okolností se v tom stejném baru objevil i biotáta. Dali se spolu do řeči a ejhle, začal jí říkat, jak ho to všechno hrozně moc mrzí, jak by malého chtěl, že ho viděl na fotce, že je krásnej. Nadával si do blbců, že to vše tak pohnojil, že by to chtěl vrátit zpět. A výsledek? I nadále zapírá, že je otcem mého syna.
Tak jsem divná já nebo on? Nemůžu si pomoci, ale hlava mi to nebere. Mým kamarádkám říká přesně tyhle bláboly, jak ho to všechno mrzí a pak se dozvíte, že pořád zapírá a říká, že žádné dítě nemá. Asi jsem výjimečný a zázračný případ neposkvrněného početí! Bůh mi dej slávu 
Není jednoduché se tyto věci nedozvědět, když máme desítky společných přátel a kamarádů a bydlíme od sebe tak 300 metrů. A i přesto za celých 10 měsíců malého ani jednou neviděl! 
Ale čemu převážně patří můj deníček: už to bude rok! 1. rok mého syna, mého života, mého všeho! I když nic nebylo a ani do teď není jednoduché. I když bydlím u svých rodičů a jsem na vše sama. Dědeček s babičkou pohlídají jen, když je to nutné, škola, zkoušky, lékaři, práce. Ale nikdy bych už neměnila! Za Damiánka bych položila život. Bylo to něco neuvěřitelného, sledovat, jak v bříšku roste. Vytrpět si ten 26hodinový porod s tím neskutečně krásným zakončením: „Máte krásného chlapečka, maminko!“ Vidět ten uzlíček radosti a štěstí. Nic v životě už tento okamžik nedokáže nahradit (jedině další porod dalšího miminka). Nic bolestivějšího, ale zároveň krásnějšího jsem nezažila.
To nejlepší následovalo potom… čekat kdy se poprvé usměje, kdy mě chytne za prst, pevně stiskne a nepustí, kdy se poprvé přetočí na bříško, kdy se poprvé usměje nahlas, kdy začne lézt, kdy se poprvé postaví, kdy udělá svůj první krůček, kdy poprvé řekne máma, kdy mi poprvé dá sám pusu, kdy mu vyleze první zoubek. A já u toho vše mohla být!
Koukám každým dnem na ty pokroky, na ten zázrak života, kdy se z takového nic stane človíček, který během prvního roku stihne takový veliký kus cesty! Jsem pyšná, že jsem matkou, že jsem dobrou matkou. Na svůj úkor mu jsem schopná dopřát vše (určitě to udělá téměř každá maminka), ale tím, že jsem sama a musím momentálně zastat roli obou rodičů, o to víc mě to kope dopředu, abych pro něj udělala vše. Člověk si pak začne těch maličkostí vážit čím dál víc, vnímá každý úsměv stokrát víc a stokrát víc ho zahřeje u srdíčka 
Rok uběhl jako voda, člověk to opravdu zjistí, až když má své vlastní děti. A já se rozhodla udělat velmi tlustou čáru… tlustou čáru za érou červenecčátek, za vším špatným a především za ulhaným biootcem. Začneme od znova, nový život, nové priority, nové zásady a pravidla, a tím pádem i nový tatínek. Snad je už vše zlé za námi a čeká nás je to dobré a pozitivní 
Přečtěte si také
„Telefon mi nezvonil,“ lhala jsem šéfovi do ucha. Pak přišel strach z vyhazovu
- Anonymní
- 14.05.26
- 1905
Sedím u kuchyňského stolu, zírají na mě tři monitory a já se nemůžu přestat třást. Moje dlaně jsou zpocené, srdce mi buší až v krku a vzduch v místnosti jako by najednou došel. Ten pocit znám moc...
„U vás je zase binec,“ slyším pořád. Jenže u tchyně se štítím i sednout na gauč
- Anonymní
- 14.05.26
- 2644
Stojím v kuchyni, v ruce držím igelitovou tašku s krabičkami domácích těstovin a řízků a cítím, jak se mi svírá žaludek. Není to hladem. Je to úzkost z toho, co přijde za dvě hodiny, až zastavíme...
„Paní učitelka řekla, že některé mámy nemají rády svoje děti,“ řekl mi syn (6)
- Anonymní
- 14.05.26
- 2007
Když jsem dnes vyzvedávala Matyáše ze školy, tvářil se nějak divně. Neposkakoval kolem mě jako obvykle, jen šel tiše vedle kočárku a kopal do kamínků na cestě.
Celý den jsem se nezastavila. Večer mi manžel řekl větu, která mě úplně dorazila
- Anonymní
- 14.05.26
- 2257
Děti, práce, úkoly, domácnost. Jela jsem na autopilota. Večer jsem byla úplně vyčerpaná. A právě tehdy mi manžel řekl, že jiné ženy to přece zvládají mnohem lépe.
Tchyně mého syna jen peskuje nebo přehlíží. Veškerou pozornost dává vnučce
- Anonymní
- 14.05.26
- 1198
Mít babičku, která svá vnoučata nemiluje stejně a dává to dost okatě najevo, je skutečně k nezaplacení. Moje tchyně je přesně taková. Má pouze dvě vnoučata, Anetu, které je deset, a Matěje, kterému...
Matka mého přítele ho v dětství ponižovala. Dnes se o ni stará a dává jí peníze
- Anonymní
- 13.05.26
- 1427
Potřebuji se svěřit s něčím, co mě hodně trápí. Tři roky chodím s Jakubem, je to skvělý a moc hodný kluk. Jenže je hodný až moc. Na začátku našeho vztahu mi vyprávěl o svém těžkém dětství. Otec od...
Můj jediný syn se chce odstěhovat k otci. Nemůže vystát mého nového partnera
- Anonymní
- 13.05.26
- 1488
Můj syn Dominik je doslova vymodlený. Kdysi jsem ještě s prvním manželem Petrem nemohla otěhotnět. Absolvovali jsme několik cyklů umělého oplodnění, až se nám narodil náš vytoužený chlapeček. Od...
Nejsem hlídací služba zdarma. Nemůžu hlídat vnoučata kdykoliv si mladí vzpomenou
- Anonymní
- 13.05.26
- 1239
Dnešní doba je v mnoha ohledech jiná než ta, když jsem sama měla malé děti. Moje mamka sice chodila do práce, ale měla jsem ještě babičku, která pohlídala pravnoučata. Děti byly tak nějak méně...
Porodní plán jsem měla dokonalý. Realita? Totální chaos a slzy
- Anonymní
- 13.05.26
- 983
Měla jsem to sepsané do posledního detailu. Kdy zavést klystýr ne, jaké polohy chci zkusit, že nechci zbytečné zásahy, že chci co nejvíc přirozený průběh a ideálně klidnou atmosféru. Porodní plán...
Syn přistihl tátu v posteli s milenkou. Od té doby ho nenávidí a nechce ho vidět
- Anonymní
- 12.05.26
- 4150
Kdybyste se mě zeptali, co je horší, jestli přistihnout manžela v posteli s cizí ženou, nebo když je přistihne vaše společné dítě, řekla bych bez váhání, že druhá možnost. O tom, že mě Mirek...
Gratuluji ti jak jsi to zvládla a přeji tobě i Damiánkovi jen to nejlepší - zasloužíte si to 
Pekne to zvladate 
a biotáta?Bez komentáře.Na každou svini se vaří voda 
Omlouvám se za tento výraz 
Hodně štěstí 
to mě dostalo 
