A je to tady
- O životě
- Evelline
- 25.05.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Poslední deníček vyšel před dvěma a půl měsíci. Cuká mi v ruce a mám nutkání zase něco napsat, nebo se spíše vypsat a zakončit jednu kapitolu mého života, tedy teď už nejen mého.
Kdo četl a pamatuje si mé předchozí deníčky, možná se mu vybaví, že jsem to neměla jednoduché. Na začátku těhotenství jsme se s biotátou rozešli. Provázely to hádky, hysterie, telefonáty, smsky apod. 
Když nastal ten čas, kdy jsem konečně měla klid a mohla jsem se věnovat svému těhotenství a radosti z příprav, byla jsem neskutečně šťastná a na druhou stranu zklamaná, že se dospělý člověk nedokáže problémům postavit čelem, ale co…
A je to tady! Rok se s rokem sešel a my budeme co nevidět slavit NÁŠ první rok. Přiznám se, chtěla jsem se sepisováním deníčku počkat ještě ty dva měsíce, ale okolnosti a moje vnitřní nutkání mě nutí udělat za tímto obdobím tlustou čáru a začít znova od znova. Zítra bude mému synovi 10 měsíců. Za těchto 10 měsíců se událo hodně věcí… 
Jedna z těch větší událostí byla, když za mnou přišel biotáta před Vánoci s tím, že by si chtěla nechat udělat testy otcovství 
( není uveden v RL). Odpovědí na mou otázku, proč si po 5 měsících vzpomněl, že má syna, bylo, že má přítelkyni a mají mezi sebou nevyřešené spory, co se týče jeho otcovství. Můžu vám říci, že to mě vytočilo doběla, kdyby řekl, že má zájem, že by s tím chtěl něco udělat, že by se k tomu chtěl postavit jako chlap… asi bych nad tím i přemýšlela, ale takhle jsem řekla jasné NE (možná to byla kravina, ale pro mě to nebyl dostatečný důvod… jen kvůli své tehdejší přítelkyni? Na to ať zapomene! ) 
A byl klid. Neuběhlo moc času a přítelkyně ho kopla do zadku.
Druhá událost se stala, když bylo Damiánkovi asi 8 měsíců. Byla, myslím, sobota a psala mi kamarádka, že byli s kamarádkami popíjet a shodou okolností se v tom stejném baru objevil i biotáta. Dali se spolu do řeči a ejhle, začal jí říkat, jak ho to všechno hrozně moc mrzí, jak by malého chtěl, že ho viděl na fotce, že je krásnej. Nadával si do blbců, že to vše tak pohnojil, že by to chtěl vrátit zpět. A výsledek? I nadále zapírá, že je otcem mého syna.
Tak jsem divná já nebo on? Nemůžu si pomoci, ale hlava mi to nebere. Mým kamarádkám říká přesně tyhle bláboly, jak ho to všechno mrzí a pak se dozvíte, že pořád zapírá a říká, že žádné dítě nemá. Asi jsem výjimečný a zázračný případ neposkvrněného početí! Bůh mi dej slávu 
Není jednoduché se tyto věci nedozvědět, když máme desítky společných přátel a kamarádů a bydlíme od sebe tak 300 metrů. A i přesto za celých 10 měsíců malého ani jednou neviděl! 
Ale čemu převážně patří můj deníček: už to bude rok! 1. rok mého syna, mého života, mého všeho! I když nic nebylo a ani do teď není jednoduché. I když bydlím u svých rodičů a jsem na vše sama. Dědeček s babičkou pohlídají jen, když je to nutné, škola, zkoušky, lékaři, práce. Ale nikdy bych už neměnila! Za Damiánka bych položila život. Bylo to něco neuvěřitelného, sledovat, jak v bříšku roste. Vytrpět si ten 26hodinový porod s tím neskutečně krásným zakončením: „Máte krásného chlapečka, maminko!“ Vidět ten uzlíček radosti a štěstí. Nic v životě už tento okamžik nedokáže nahradit (jedině další porod dalšího miminka). Nic bolestivějšího, ale zároveň krásnějšího jsem nezažila.
To nejlepší následovalo potom… čekat kdy se poprvé usměje, kdy mě chytne za prst, pevně stiskne a nepustí, kdy se poprvé přetočí na bříško, kdy se poprvé usměje nahlas, kdy začne lézt, kdy se poprvé postaví, kdy udělá svůj první krůček, kdy poprvé řekne máma, kdy mi poprvé dá sám pusu, kdy mu vyleze první zoubek. A já u toho vše mohla být!
Koukám každým dnem na ty pokroky, na ten zázrak života, kdy se z takového nic stane človíček, který během prvního roku stihne takový veliký kus cesty! Jsem pyšná, že jsem matkou, že jsem dobrou matkou. Na svůj úkor mu jsem schopná dopřát vše (určitě to udělá téměř každá maminka), ale tím, že jsem sama a musím momentálně zastat roli obou rodičů, o to víc mě to kope dopředu, abych pro něj udělala vše. Člověk si pak začne těch maličkostí vážit čím dál víc, vnímá každý úsměv stokrát víc a stokrát víc ho zahřeje u srdíčka 
Rok uběhl jako voda, člověk to opravdu zjistí, až když má své vlastní děti. A já se rozhodla udělat velmi tlustou čáru… tlustou čáru za érou červenecčátek, za vším špatným a především za ulhaným biootcem. Začneme od znova, nový život, nové priority, nové zásady a pravidla, a tím pádem i nový tatínek. Snad je už vše zlé za námi a čeká nás je to dobré a pozitivní 
Přečtěte si také
Tchyně mě před dítětem napadla. Nevím, jestli ji ještě někdy pustím přes práh
- Anonymní
- 13.10.26
- 7715
Na začátek bych ráda vysvětlila, že moje tchyně je hodně specifická a složitá osobnost. Dlouho jsem si říkala, že některé její poznámky a zásahy do našeho života prostě musím přejít. Je to přece...
Přes rok jsem s nikým nespala. Zjistila jsem, že mi to tak vlastně vyhovuje
- Anonymní
- 13.10.26
- 1184
Když se mě kamarádky zeptají, kdy jsem naposledy s někým spala, řeknu, že je to už víc než rok. Některé na mě koukají, jestli jsem vlastně normální. A já se přitom usmívám. Ačkoliv je mi teprve 25...
Je to sport pro chlapy. Dcera začala boxovat, ale já se o ni příliš bojím
- Anonymní
- 13.10.26
- 367
Nikdy by mě nenapadlo, že právě moje dcera začne chodit na box. Když jsem si představovala její kroužky, měla jsem v hlavě spíš tanec, gymnastiku nebo nějaký výtvarný kurz. Rozhodně ne rukavice a...
Bývalý mi poslal účet za náš vztah. Prý už má na vlastního syna předplaceno
- Anonymní
- 13.10.26
- 2053
Když jsem od Petra odcházela, bála jsem se hlavně toho, jak všechno zvládnu sama. Nájem, účty, práce a péče o syna. Ani ve snu by mě nenapadlo, že mi muž, se kterým jsem strávila osm let, jednou...
Chtěla jsem, aby prvňačka snědla oběd. Matka na mě druhý den naběhla
- Anonymní
- 13.10.26
- 2236
Jsem učitelka na prvním stupni na malé vesnické škole. Učit je moje celoživotní poslání, prošly mi rukama generace dětí a svou práci jsem vždycky milovala. Jenže v poslední době mám čím dál častěji...
Manžel chtěl otevřený vztah. Teď zuří, že mám víc milenců než on
- Anonymní
- 12.10.26
- 4026
S manželem jsme spolu patnáct let a vždycky jsme měli poměrně liberální vztah. Když tedy před časem přišel s návrhem na otevřený vztah, vlastně mě tím nepřekvapil. Prý jsme spolu dlouho, máme se...
Šéf k nám přijal člověka, aby stmelil kolektiv. Povedlo se mu to dokonale
- Anonymní
- 12.10.26
- 6745
Jednoho pondělního rána nám šéf oznámil, že do kanceláře nastupuje nový člověk. Prý aby nám pomohl se stmelit. Chvíli jsme na něj všichni jen koukali a nikdo pořádně nevěděl, co si pod tím...
Dcera přišla ze školy se zprávou: Táta čeká dítě s jinou ženou
- Anonymní
- 12.10.26
- 5072
O manželově vztahu jsem neměla tušení. Dozvěděla jsem se o něm až ve chvíli, kdy se naše desetiletá dcera vrátila ze školy a zeptala se mě, jestli bude mít sourozence. Někdo jí totiž řekl, že její...
Našla jsem manželovi porno v počítači, dost mě to uklidnilo
- Anonymní
- 12.10.26
- 1686
Nikdy by mě nenapadlo, jak budu ráda za to, že u manžela najdu porno. Jenže před pár měsíci, kdy se nám narodila dcera, skončil celý náš sexuální život a já marně hledala, co se stalo. Do té doby...
Tchyně nám dala milion na byt. Po poslední hádce chce ale všechno zpátky
- Anonymní
- 12.10.26
- 9048
Když nám tchyně před několika lety nabídla peníze na vlastní bydlení, připadalo mi to skoro neuvěřitelné. Měli jsme našetřeno, ale na byt, který jsme chtěli, nám pořád několik set tisíc chybělo....
Gratuluji ti jak jsi to zvládla a přeji tobě i Damiánkovi jen to nejlepší - zasloužíte si to 
Pekne to zvladate 
a biotáta?Bez komentáře.Na každou svini se vaří voda 
Omlouvám se za tento výraz 
Hodně štěstí 
to mě dostalo 
