Je mi už 72 let a vzpomínám na prázdniny mého mládí
- Rodičovství
- porcul
- 23.01.23
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak jsme opravdu hodně dávno, když jsem byla malá, s rodiči cestovali.
Na začátek musím upřesnit, že jsem už babička a dokonce i prababička. Protože je mi 72 let.
Musím říct, že tenkrát stál benzín něco přes 2 koruny, do školy a do práce se chodilo i v sobotu. Byly jsme tři děti a rodiče vlastnili starý automobil Tatra. Vyjížděly jsme každou sobotu odpoledne pod stan a v neděli večer se vraceli.
Na dovolenou se jezdilo také pod stan. Než jsme vyjeli tak, aby se stan pořádně provětral, postavil ho tatínek za náš barák a my jsme tam asi dvě noci spali. Pomáhali jsme rodičům vše naložit a konečně se vyjelo.
Hned za městem zavelel tatínek zpívat a my jsme jak blbci vyli na zadních sedadlech, maminka se také přidala a táta byl spokojený. Auto bylo slušně přetížené, no scházela mu síla.
Tatínek zařval: Všichni ven a do kopce jel sám. Já jsem využila toho, že toto auto mělo zvenku široké prahy, tak jsem naskočila a seskočila, jak bylo třeba. Rodiče zastavili na přestávku a rozhlédli se po krajině. Děti, vidíte tu krásu?
Neviděli jsme nic a za jejich zády otáčeli oči v sloup. Po mnoha letech jsem stála na podobném místě a říkala svým dětem. To je krása vidíte to? Neviděly a za zády jsem slyšela: Ách, jo. Musela jsem se začít smát. Tak se vraťme k mému mládí.
Navečer tatínek rozhodl, že přenocujeme, stanovat se mohlo skoro všude. Kempů skoro nebylo. Začali jsme stavět stan. Táta zatloukal skoby obrácenou sekerou a my je podávali. Hlavní tyč, zavelel otec. Najednou vidím, jak mladší sestra ztuhla a začala utíkat přes louku.
Táta pochopil, nenaložila je. Hnal se za ní po louce a volal: Já to střevo zabiju. Nezabil ji. Nakonec se použil klacek a spalo se. Ráno se šla sestra vykoupat do řeky. Uměla plavat, ale proud byl dost silný a táhnul ji stále pryč.
Maminka křičela: Skoč tam, Honzo!!! Táta zase na mámu: Vždyť víš, že neumím plavat. On se opravdu nikdy nenaučil plavat. Situaci zachránil nějaký kluk, který tam plaval a sestru stáhnul ke břehu. Ono by se stejně nic nestalo, jen bychom ji vylovili o pár kilometrů dál.
Pokračovali jsme v cestě a dojeli na místo určení. Posbírali houby okolo místa na stan a měli první večeři. Jednou za týden prošel okolo lesník a vybral od nás 10 korun. Pokud se rodičům na místě nelíbilo? Složili jsme stan a naložili ho na auto. Rodiče nám na klín položili kus prkna, které jsme tam našli, a používali ho místo stolu a jelo se dál.
Nenudili jsme se, to teda ne. Tatínek ani maminka již nežijí, bylo to hezké dětství.
Přečtěte si také
Vnouček ke mě ze školy chodí na obědy. V jídelně mu vůbec nechutná
- babiMáňa
- 18.09.26
- 607
Vnouček už je pořádný mladý chlapík a s tím samozřejmě souvisí i to, že má svůj názor. Když se letos rozhodl, že přestane chodit ve škole na obědy a místo toho chodí ke mě, neměla jsem s tím...
Můj příběh: Rakovina v těhotenství a cesta zpátky k životu ❤️
- AulinkaBohunka
- 18.09.26
- 299
Každý z nás se za život potýká s různými problémy a ten můj měl podobu rakoviny, která mi byla zjištěna v těhotenství.
Můj muž je děvkař. Když vidí hezkou ženu, přestávám pro něj existovat
- Anonymní
- 18.09.26
- 593
Svého muže mám ráda a v mnoha ohledech nám manželství funguje. Jenže stačí, aby se poblíž objevila atraktivní žena, a jako bych přestala existovat. Manžel ztichne, spadne mu čelist a bezostyšně...
Nechtěla jsem dceři dát mobil. Zjistila jsem, jak složité je to bez něj
- Anonymní
- 18.09.26
- 1109
Snad jen blázen by chtěl dát dítěti do první třídy mobil. Jenže od té doby, co dcera začala chodit do školy, narazila na nespočet situací, kdy bych jí nejraději zavolala. Když byla ve školce, bylo...
Podruhé jsem věřila, že to vyjde. Je to ale stejné jako v předchozím vztahu
- Anonymní
- 18.09.26
- 379
Po prvním manželství jsem si totiž přesně řekla, co už nikdy nechci. Nechci muže, který mě nebude poslouchat. Nechci vedle sebe někoho, kdo všechno nechává na mně. Nechci vztah, ve kterém se budu...
Najednou jsem zjistila, že si vlastně nic neužívám. Jen pořád něco řeším
- Anonymní
- 17.09.26
- 1217
Nedávno jsem si uvědomila něco, co mě docela vyděsilo. Mám v podstatě všechno, co jsem si kdysi přála. Mám rodinu, děti, práci, domov. Nic zásadního se neděje. A přesto mám poslední dobou pocit, že...
Moje máma nechce hlídat vnoučata. Tak ať jednou nečeká, že se o ni postarám já
- Anonymní
- 17.09.26
- 1431
Vím, že to zní hrozně. A možná mě teď část lidí označí za nevděčnou dceru. Jenže čím déle nad tím přemýšlím, tím víc si říkám, že některé věci v rodině prostě nejsou jen o tom, co kdo „musí“.
Kolegyně chodila do práce nemocná. Chytla jsem to já i mé děti
- Anonymní
- 17.09.26
- 2087
Asi jako každý rodič jsem se na začátek školního roku tajně těšila. Mít doma děti celé dva měsíce je pro pracujícího člověka opravdu náročné, i v případě, že děti jsou celkem samostatné. Když měli...
Syn už nechce, abych ho před školou objímala. Prý mu dělám ostudu
- Anonymní
- 17.09.26
- 692
Ještě nedávno se mě syn držel za ruku a před odchodem do školy mi dával pusu. Teď mě žádá, abych ho vysadila o ulici dřív a před spolužáky na něj nemluvila. Vím, že dospívá a osamostatňuje se....
„Dejte ho do speciální školy,“ říkají všichni. Autistický syn půjde do klasické
- Anonymní
- 17.09.26
- 785
Ještě před pár lety bych vůbec nevěřila, že budu muset někomu vysvětlovat, proč chci, aby moje dítě chodilo do běžné školy. Teď to řeším skoro pořád. Táhne se to s námi už nějakou dobu a čím víc se...