Je mi už 72 let a vzpomínám na prázdniny mého mládí

Jak jsme opravdu hodně dávno, když jsem byla malá, s rodiči cestovali.

Je mi už 72 let a vzpomínám na prázdniny mého mládí Je mi už 72 let a vzpomínám na prázdniny mého mládí Zdroj: Canva

Na začátek musím upřesnit, že jsem už babička a dokonce i prababička. Protože je mi 72 let.

Musím říct, že tenkrát stál benzín něco přes 2 koruny, do školy a do práce se chodilo i v sobotu. Byly jsme tři děti a rodiče vlastnili starý automobil Tatra. Vyjížděly jsme každou sobotu odpoledne pod stan a v neděli večer se vraceli.

Na dovolenou se jezdilo také pod stan. Než jsme vyjeli tak, aby se stan pořádně provětral, postavil ho tatínek za náš barák a my jsme tam asi dvě noci spali. Pomáhali jsme rodičům vše naložit a konečně se vyjelo.

Hned za městem zavelel tatínek zpívat a my jsme jak blbci vyli na zadních sedadlech, maminka se také přidala a táta byl spokojený. Auto bylo slušně přetížené, no scházela mu síla.

Tatínek zařval: Všichni ven a do kopce jel sám. Já jsem využila toho, že toto auto mělo zvenku široké prahy, tak jsem naskočila a seskočila, jak bylo třeba. Rodiče zastavili na přestávku a rozhlédli se po krajině. Děti, vidíte tu krásu?

Neviděli jsme nic a za jejich zády otáčeli oči v sloup. Po mnoha letech jsem stála na podobném místě a říkala svým dětem. To je krása vidíte to? Neviděly a za zády jsem slyšela: Ách, jo. Musela jsem se začít smát. Tak se vraťme k mému mládí.

Navečer tatínek rozhodl, že přenocujeme, stanovat se mohlo skoro všude. Kempů skoro nebylo. Začali jsme stavět stan. Táta zatloukal skoby obrácenou sekerou a my je podávali. Hlavní tyč, zavelel otec. Najednou vidím, jak mladší sestra ztuhla a začala utíkat přes louku.

Táta pochopil, nenaložila je. Hnal se za ní po louce a volal: Já to střevo zabiju. Nezabil ji. Nakonec se použil klacek a spalo se. Ráno se šla sestra vykoupat do řeky. Uměla plavat, ale proud byl dost silný a táhnul ji stále pryč.

Maminka křičela: Skoč tam, Honzo!!! Táta zase na mámu: Vždyť víš, že neumím plavat. On se opravdu nikdy nenaučil plavat. Situaci zachránil nějaký kluk, který tam plaval a sestru stáhnul ke břehu. Ono by se stejně nic nestalo, jen bychom ji vylovili o pár kilometrů dál.

Pokračovali jsme v cestě a dojeli na místo určení. Posbírali houby okolo místa na stan a měli první večeři. Jednou za týden prošel okolo lesník a vybral od nás 10 korun. Pokud se rodičům na místě nelíbilo? Složili jsme stan a naložili ho na auto. Rodiče nám na klín položili kus prkna, které jsme tam našli, a používali ho místo stolu a jelo se dál.

Nenudili jsme se, to teda ne. Tatínek ani maminka již nežijí, bylo to hezké dětství.

Přečtěte si také

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
10251
23.1.23 14:34

Moc hezké zavzpomínání a velmi ve mne zarezonovala ta připomínka, jak po čase následujeme své rodiče a nacházíme krásu a smysl tam, kde jsme ji jako mladí neviděli.
Váš deníček mi udělal radost, děkuji za něj.

  • načítám...
  • Zmínit