Prázdnota místo miminka
- Prázdná náruč
- najny
- 30.09.10
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Nikdo z blízkých a známých neměl tak krásné a pohodové těhotenství jako já, nikdo z nich ale také neodcházel z porodnice bez miminka, jen s bolestí a prázdnotou...
Domluvili jsme se s přítelem, že to zkusíme, že budem rodiči, přijde to v tu správnou dobu, tím jsme si byly jistý a my si počkáme… Že to přijde tak rychle jsme netušili, ale co, lepší než čekat dlouhé měsíce… Bobíček byl prostě rychlejší a my se začli na jeho příchod připravovat, vše jsem chtěla nejlepší a nejkrásnější, sama jsem se snažila žít tak, aby se tam v bříšku náš malý bobíček cítil co nejlíp, domluvili jsme se spolu, že si to budem užívat, nebudem trpět nevolnostma a parádně si ty společné měsíce užijem, bez stresů a starostí…od začátku jsem věřila, že dáreček je holčička…a nespletla jsem se… Těšila jsem se na každou kontrolu, každej ultrazvuk, každé kopnutí bylo krásné…
Porod se blížil a já se vůbec nebála, věděla jsem, že to musí přijít a že ať třeba bolest nebo cokoliv bude vystřídáno tou obrovskou radostí z nového života, budu mít dceru, budu máma a chci být tou nejlepší mámou na světě a mám vedle sebe chlapa, kterej bude skvělej táta…jasně, že jsem měla obavy, zda dokážu být aspoň tak dobrá jako moje mamka, co osud přichystal do vínku malé, co jí v životě potká, jaká bude…, ale věděla jsem že my oba uděláme vše proto, aby byla šťastná…jako většina rodičů.
Ve 38.týdnu při běžné prohlídce, na kterou jsem se jako vždy těšila, aniž bych měla nějaké problémy, nevolnosti nebo jen špatné pocity mi paní doktorka oznámila, že malé netluče srdíčko… Nechápala jsem..t. To mluví o mě, o mojí holčičce? Jak netluče? Proč? Vždyt mě je fajn, my nemáme problém, to není možný… Proč já? Proč ona? Já přece neudělala nic, co by jí ublížilo, nechci do nemocnice, nechci… Ještě nemám termín a ona se musela splést…
Je to zlý sen? Není, sedím na lehátku v ordinaci a pláču, doktorka mě objímá, snažím se přemýšlet, dochází mi, že tenhle hnus je realita a týká se jen mě a já se nemůžu nadechnout, mám pocit, že mi ten v. cnitřní tlak roztrhne tělo, potřebuju na vzduch…
O chvíli později jsem v nemocnici, v slzách čekám na tatínka malé, na svého miláčka a bojím se toho, co přijde, musím maličkou porodit a vím, že nepřijde to, co pozná většina matek, nepřijde nic… Stydím se za to, že se chci co nejdříve zbavit holčičky, na kterou jsem se tak dlouho těšila a říkám si, že až budu mít za sebou porod, budu mít to nejhorší za sebou, že s tělíčkem odejde i bolest… Jak jsem naivní… Pláčem oba, na chodbách porodnice se rozléhá pláč dětí, čekáme společně až se rozběhne porod…
Po 15ti hodinách je to tu… A já stále nevím, zda jí chci vidět, nevím vlastně nic, nic nevnímám… Jen tu bolest a slova miláčka, jak mě povzbuzuje, ať to nevzdávám, bojí se o mě, vidím mu to ve tváři… Venku svítí slunce, je 14.9.2010 a já porodila naší dceru… Mrtvé bezvládné tělíčko, zahlídnu jí (i přesto, že jsem přesvědčená, že nechci), je krásná, velká a vlasatá, je naše… Nechci jí vidět, chci si ji vzít domů, chci aby se smála, chci jí nakrmit, obléct do těch růžových šatiček, chci si jí pochovat, vozit jí v kočárku…
Chci aby dýchala…
Přečtěte si také
Moje příšerná tchyně řídila celý náš vztah. Manžel jí nikdy neodporoval
- Anonymní
- 19.05.26
- 1358
Musím se vypsat aspoň tímto způsobem. Vím, že tchyně jsou téma samo o sobě. Ta moje, dnes už bývalá, ale patří mezi ty nejhorší. Od začátku našeho vztahu mě neměla ráda. Nebyla jsem pro ni dost...
Babička si zlomila nohu a já šílím. Co s dětmi o prázdninách? Nemám tolik volna
- Anonymní
- 19.05.26
- 805
Letní prázdniny se blíží a já začínám panikařit. Mám dvojčata v první třídě a celou dobu jsem počítala s tím, že nám přes léto pomůže moje mamka. Jenže si ošklivě zlomila nohu a skončila na...
Seriál Monyová ve mně otevřel staré rány. Připomněl mi mého bývalého manžela
- Anonymní
- 19.05.26
- 817
Od Simony Monyové mám doma mnoho knížek. V té době by mě ani nenapadlo, že jednou prožiju něco hodně podobného. Já na rozdíl od ní ale měla štěstí, přežila jsem, i když šrámy na duši se asi nikdy...
Syn (8) na rodinné oslavě nechtěně prozradil něco, co nám všem změnilo život
- Anonymní
- 19.05.26
- 1574
Byla to klasická rodinná oslava se vším všudy. Tchán slavil sedmdesátiny a s tchyní si oba potrpí na velkolepé oslavy. Všechno bylo celkem fajn. Tchán a můj muž se jako vždy opili a řešili různé...
„Ty rozmazlené spratky sem nevoďte,“ křičela na nás tchyně po poslední návštěvě
- Anonymní
- 19.05.26
- 990
Manželova matka byla vždycky trochu zvláštní. Ale dokud chodila do práce a měla kolem sebe běžný režim, dalo se s ní celkem vyjít. Jenže od chvíle, kdy odešla do důchodu, se hodně změnila. Jako by...
Manželka chtěla, abych víc vydělával. Změnil jsem práci a ona si našla milence
- Anonymní
- 18.05.26
- 6623
Je to tak trochu paradox života. Andrea byla vždycky náročná žena a já dělal všechno pro to, abych se jí zavděčil. Miloval jsem ji tolik, že jsem ze sebe nechal dělat blbce. Jenže když se člověk...
Starám se o nemocnou mámu už několik let. Mladší brácha chodí jen kasírovat
- Anonymní
- 18.05.26
- 1656
Potřebuji si trochu postěžovat. Vím, že nejsem jediná, ale i tak mě to mrzí. S našima jsem měla vždycky hezké vztahy. Zatímco můj mladší brácha Jakub šel z průseru do průseru, já se snažila být ta...
Pětiletý syn nechce chodit k babičce. Prý na něho jen křičí. Tchyně to popírá
- Anonymní
- 18.05.26
- 1372
Upřímně nevím, komu věřit. Můj pětiletý syn si stěžuje, že na něho babička pořád křičí, všechno mu zakazuje a vůbec si ho nevšímá. Hlídá ho asi třikrát do měsíce, když musím odjet na služební cestu...
Dcera se zhroutila po nepřijetí na vysněnou školu. Otec ji místo podpory sepsul
- Anonymní
- 18.05.26
- 1750
A je to. Výsledky přijímaček na střední školy pro letošní rok jsou černé na bílém. Půl roku příprav, nervů a obav je za námi. Dceři vyšla druhá škola, kterou si vybrala. Jenže ona měla jednu...
Manželka šetří na jídle a vaří samý blafy. S dětmi tajně chodíme do bufetu
- Anonymní
- 17.05.26
- 5176
Se ženou máme čtyři děti. Dvě starší už chodí do školy, dvě mladší, tříletá dvojčata, jsou ještě doma. S penězi vycházíme tak tak a manželka se rozhodla, že budeme šetřit na jídle. Což je sice...
Nedovedu si predstavit, ze by se ti v zivote mohlo jeste stat neco horsiho. V tvem denicku je tolik bolesti, ze bych ti hned po prvnim precteni klidne dala svoje mlade