Prázdnota místo miminka
- Prázdná náruč
- najny
- 30.09.10
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Nikdo z blízkých a známých neměl tak krásné a pohodové těhotenství jako já, nikdo z nich ale také neodcházel z porodnice bez miminka, jen s bolestí a prázdnotou...
Domluvili jsme se s přítelem, že to zkusíme, že budem rodiči, přijde to v tu správnou dobu, tím jsme si byly jistý a my si počkáme… Že to přijde tak rychle jsme netušili, ale co, lepší než čekat dlouhé měsíce… Bobíček byl prostě rychlejší a my se začli na jeho příchod připravovat, vše jsem chtěla nejlepší a nejkrásnější, sama jsem se snažila žít tak, aby se tam v bříšku náš malý bobíček cítil co nejlíp, domluvili jsme se spolu, že si to budem užívat, nebudem trpět nevolnostma a parádně si ty společné měsíce užijem, bez stresů a starostí…od začátku jsem věřila, že dáreček je holčička…a nespletla jsem se… Těšila jsem se na každou kontrolu, každej ultrazvuk, každé kopnutí bylo krásné…
Porod se blížil a já se vůbec nebála, věděla jsem, že to musí přijít a že ať třeba bolest nebo cokoliv bude vystřídáno tou obrovskou radostí z nového života, budu mít dceru, budu máma a chci být tou nejlepší mámou na světě a mám vedle sebe chlapa, kterej bude skvělej táta…jasně, že jsem měla obavy, zda dokážu být aspoň tak dobrá jako moje mamka, co osud přichystal do vínku malé, co jí v životě potká, jaká bude…, ale věděla jsem že my oba uděláme vše proto, aby byla šťastná…jako většina rodičů.
Ve 38.týdnu při běžné prohlídce, na kterou jsem se jako vždy těšila, aniž bych měla nějaké problémy, nevolnosti nebo jen špatné pocity mi paní doktorka oznámila, že malé netluče srdíčko… Nechápala jsem..t. To mluví o mě, o mojí holčičce? Jak netluče? Proč? Vždyt mě je fajn, my nemáme problém, to není možný… Proč já? Proč ona? Já přece neudělala nic, co by jí ublížilo, nechci do nemocnice, nechci… Ještě nemám termín a ona se musela splést…
Je to zlý sen? Není, sedím na lehátku v ordinaci a pláču, doktorka mě objímá, snažím se přemýšlet, dochází mi, že tenhle hnus je realita a týká se jen mě a já se nemůžu nadechnout, mám pocit, že mi ten v. cnitřní tlak roztrhne tělo, potřebuju na vzduch…
O chvíli později jsem v nemocnici, v slzách čekám na tatínka malé, na svého miláčka a bojím se toho, co přijde, musím maličkou porodit a vím, že nepřijde to, co pozná většina matek, nepřijde nic… Stydím se za to, že se chci co nejdříve zbavit holčičky, na kterou jsem se tak dlouho těšila a říkám si, že až budu mít za sebou porod, budu mít to nejhorší za sebou, že s tělíčkem odejde i bolest… Jak jsem naivní… Pláčem oba, na chodbách porodnice se rozléhá pláč dětí, čekáme společně až se rozběhne porod…
Po 15ti hodinách je to tu… A já stále nevím, zda jí chci vidět, nevím vlastně nic, nic nevnímám… Jen tu bolest a slova miláčka, jak mě povzbuzuje, ať to nevzdávám, bojí se o mě, vidím mu to ve tváři… Venku svítí slunce, je 14.9.2010 a já porodila naší dceru… Mrtvé bezvládné tělíčko, zahlídnu jí (i přesto, že jsem přesvědčená, že nechci), je krásná, velká a vlasatá, je naše… Nechci jí vidět, chci si ji vzít domů, chci aby se smála, chci jí nakrmit, obléct do těch růžových šatiček, chci si jí pochovat, vozit jí v kočárku…
Chci aby dýchala…
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 718
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 453
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 735
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 339
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 213
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 18302
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2450
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2637
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2385
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1568
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Nedovedu si predstavit, ze by se ti v zivote mohlo jeste stat neco horsiho. V tvem denicku je tolik bolesti, ze bych ti hned po prvnim precteni klidne dala svoje mlade