Prázdnota místo miminka
- Prázdná náruč
- najny
- 30.09.10
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Nikdo z blízkých a známých neměl tak krásné a pohodové těhotenství jako já, nikdo z nich ale také neodcházel z porodnice bez miminka, jen s bolestí a prázdnotou...
Domluvili jsme se s přítelem, že to zkusíme, že budem rodiči, přijde to v tu správnou dobu, tím jsme si byly jistý a my si počkáme… Že to přijde tak rychle jsme netušili, ale co, lepší než čekat dlouhé měsíce… Bobíček byl prostě rychlejší a my se začli na jeho příchod připravovat, vše jsem chtěla nejlepší a nejkrásnější, sama jsem se snažila žít tak, aby se tam v bříšku náš malý bobíček cítil co nejlíp, domluvili jsme se spolu, že si to budem užívat, nebudem trpět nevolnostma a parádně si ty společné měsíce užijem, bez stresů a starostí…od začátku jsem věřila, že dáreček je holčička…a nespletla jsem se… Těšila jsem se na každou kontrolu, každej ultrazvuk, každé kopnutí bylo krásné…
Porod se blížil a já se vůbec nebála, věděla jsem, že to musí přijít a že ať třeba bolest nebo cokoliv bude vystřídáno tou obrovskou radostí z nového života, budu mít dceru, budu máma a chci být tou nejlepší mámou na světě a mám vedle sebe chlapa, kterej bude skvělej táta…jasně, že jsem měla obavy, zda dokážu být aspoň tak dobrá jako moje mamka, co osud přichystal do vínku malé, co jí v životě potká, jaká bude…, ale věděla jsem že my oba uděláme vše proto, aby byla šťastná…jako většina rodičů.
Ve 38.týdnu při běžné prohlídce, na kterou jsem se jako vždy těšila, aniž bych měla nějaké problémy, nevolnosti nebo jen špatné pocity mi paní doktorka oznámila, že malé netluče srdíčko… Nechápala jsem..t. To mluví o mě, o mojí holčičce? Jak netluče? Proč? Vždyt mě je fajn, my nemáme problém, to není možný… Proč já? Proč ona? Já přece neudělala nic, co by jí ublížilo, nechci do nemocnice, nechci… Ještě nemám termín a ona se musela splést…
Je to zlý sen? Není, sedím na lehátku v ordinaci a pláču, doktorka mě objímá, snažím se přemýšlet, dochází mi, že tenhle hnus je realita a týká se jen mě a já se nemůžu nadechnout, mám pocit, že mi ten v. cnitřní tlak roztrhne tělo, potřebuju na vzduch…
O chvíli později jsem v nemocnici, v slzách čekám na tatínka malé, na svého miláčka a bojím se toho, co přijde, musím maličkou porodit a vím, že nepřijde to, co pozná většina matek, nepřijde nic… Stydím se za to, že se chci co nejdříve zbavit holčičky, na kterou jsem se tak dlouho těšila a říkám si, že až budu mít za sebou porod, budu mít to nejhorší za sebou, že s tělíčkem odejde i bolest… Jak jsem naivní… Pláčem oba, na chodbách porodnice se rozléhá pláč dětí, čekáme společně až se rozběhne porod…
Po 15ti hodinách je to tu… A já stále nevím, zda jí chci vidět, nevím vlastně nic, nic nevnímám… Jen tu bolest a slova miláčka, jak mě povzbuzuje, ať to nevzdávám, bojí se o mě, vidím mu to ve tváři… Venku svítí slunce, je 14.9.2010 a já porodila naší dceru… Mrtvé bezvládné tělíčko, zahlídnu jí (i přesto, že jsem přesvědčená, že nechci), je krásná, velká a vlasatá, je naše… Nechci jí vidět, chci si ji vzít domů, chci aby se smála, chci jí nakrmit, obléct do těch růžových šatiček, chci si jí pochovat, vozit jí v kočárku…
Chci aby dýchala…
Přečtěte si také
Nesnáším letošní počasí. Nejdřív vedro k padnutí, teď mají přijít lijáky
- Anonymní
- 04.09.26
- 996
Jestli je něco, na co jsem letos nadávala snad víc než na cokoli jiného, pak je to počasí. Celé léto jsme čekali, kdy konečně zaprší. Když už pršet začalo, většinou přišla taková bouřka, že jsem...
Školková angličtina za 10 tisíc? Odmítla jsem platit a učitelka zuří
- Anonymní
- 04.09.26
- 7818
Sníst ranní rohlík, obléknout dvě věčně se hemžící holčičky, dorazit do naší malé vesnické školky včas a pak honem do práce. Není to vždycky jednoduché, ale tuhle školku prostě miluju. Rodinná...
Dcera mě pozvala na víkend. Až na místě jsem zjistila, kolik mě to bude stát
- Anonymní
- 04.09.26
- 26464
K šedesátinám jsem od dcery dostala krásný dárek. Alespoň jsem si to tehdy myslela. V obálce byla rezervace na prodloužený víkend v malém penzionu v jižních Čechách. Měla jsem jet já, dcera s...
Až když jsem na týden odjela, zjistila jsem, že manžela nemusím furt kontrolovat
- Anonymní
- 04.09.26
- 7090
Dlouhá léta jsem měla pocit, že kdybych na chvíli přestala fungovat, naše domácnost se rozpadne. Můj muž přitom není neschopný. V práci vede lidi, umí vyřešit spoustu problémů a poradí si i s...
Kolegové se vracejí z homeofficu do kanceláře. Cítím nepříjemnou změnu
- Anonymní
- 04.09.26
- 3622
Ve vzduchu je od minulého školního roku vyhazov zaměstnanců. Nikdo nám před prázdninami sice nic neřekl, ale informace mezi lidmi kolovaly jako horký brambor. Teď jsme všichni zpátky a lidi jsou na...
Syn chce nosit šaty. Manžel tvrdí, že z něj dělám terč posměchu
- Anonymní
- 03.09.26
- 1710
Synovi je pět a nejraději si doma obléká modré šaty s hvězdami, které původně patřily jeho sestřenici. Pro něj jsou to prostě krásné šaty na hraní. Manžel ale tvrdí, že ho nechávám zajít moc daleko...
Není nám ani 25 let a žijeme bez sexu. Přítel tvrdí, že je všechno v pořádku
- Anonymní
- 03.09.26
- 3948
Seděla jsem na gauči, prohlížela si naše fotky z letního čundru a v krku se mi dělal knedlík. Na fotkách jsme vysmátí, objetí a vypadáme jako ten nejšťastnější pár pod sluncem. A my vlastně šťastní...
Se začátkem školního roku jsem jako kouzelným proutkem upadla do deprese
- Anonymní
- 03.09.26
- 3420
Vlastně vůbec nevím, jak se to stalo, když jsem se na to celé léto těšila jak na smilování. Být o prázdninách velkou část s dětmi doma na homeoffice je opravdu náročné. Teď ale zjišťuju, že mi...
Dcera šla do první třídy s dvěma kamarádkami. Jako jedinou ji dali do jiné třídy
- Anonymní
- 03.09.26
- 11910
Dcera šla letos do první třídy. Dlouho jsme ve škole lobovali, že chce jít se svými kamarádkami ze školky do stejné třídy. Ze školy nám přišla jediná zpráva: budeme dělat, co bude v našich silách....
Máma chtěla vyhodit starý cibulák po babičce. Dodnes jí to nemůžu odpustit
- Anonymní
- 03.09.26
- 3904
Když jsem byla malá, měli jsme doma cibulák. Přesně ten modrobílý porcelán, který mi tehdy připadal jako něco, co mají doma snad jen babičky.
Nedovedu si predstavit, ze by se ti v zivote mohlo jeste stat neco horsiho. V tvem denicku je tolik bolesti, ze bych ti hned po prvnim precteni klidne dala svoje mlade