Prázdnota místo miminka
- Prázdná náruč
- najny
- 30.09.10
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Nikdo z blízkých a známých neměl tak krásné a pohodové těhotenství jako já, nikdo z nich ale také neodcházel z porodnice bez miminka, jen s bolestí a prázdnotou...
Domluvili jsme se s přítelem, že to zkusíme, že budem rodiči, přijde to v tu správnou dobu, tím jsme si byly jistý a my si počkáme… Že to přijde tak rychle jsme netušili, ale co, lepší než čekat dlouhé měsíce… Bobíček byl prostě rychlejší a my se začli na jeho příchod připravovat, vše jsem chtěla nejlepší a nejkrásnější, sama jsem se snažila žít tak, aby se tam v bříšku náš malý bobíček cítil co nejlíp, domluvili jsme se spolu, že si to budem užívat, nebudem trpět nevolnostma a parádně si ty společné měsíce užijem, bez stresů a starostí…od začátku jsem věřila, že dáreček je holčička…a nespletla jsem se… Těšila jsem se na každou kontrolu, každej ultrazvuk, každé kopnutí bylo krásné…
Porod se blížil a já se vůbec nebála, věděla jsem, že to musí přijít a že ať třeba bolest nebo cokoliv bude vystřídáno tou obrovskou radostí z nového života, budu mít dceru, budu máma a chci být tou nejlepší mámou na světě a mám vedle sebe chlapa, kterej bude skvělej táta…jasně, že jsem měla obavy, zda dokážu být aspoň tak dobrá jako moje mamka, co osud přichystal do vínku malé, co jí v životě potká, jaká bude…, ale věděla jsem že my oba uděláme vše proto, aby byla šťastná…jako většina rodičů.
Ve 38.týdnu při běžné prohlídce, na kterou jsem se jako vždy těšila, aniž bych měla nějaké problémy, nevolnosti nebo jen špatné pocity mi paní doktorka oznámila, že malé netluče srdíčko… Nechápala jsem..t. To mluví o mě, o mojí holčičce? Jak netluče? Proč? Vždyt mě je fajn, my nemáme problém, to není možný… Proč já? Proč ona? Já přece neudělala nic, co by jí ublížilo, nechci do nemocnice, nechci… Ještě nemám termín a ona se musela splést…
Je to zlý sen? Není, sedím na lehátku v ordinaci a pláču, doktorka mě objímá, snažím se přemýšlet, dochází mi, že tenhle hnus je realita a týká se jen mě a já se nemůžu nadechnout, mám pocit, že mi ten v. cnitřní tlak roztrhne tělo, potřebuju na vzduch…
O chvíli později jsem v nemocnici, v slzách čekám na tatínka malé, na svého miláčka a bojím se toho, co přijde, musím maličkou porodit a vím, že nepřijde to, co pozná většina matek, nepřijde nic… Stydím se za to, že se chci co nejdříve zbavit holčičky, na kterou jsem se tak dlouho těšila a říkám si, že až budu mít za sebou porod, budu mít to nejhorší za sebou, že s tělíčkem odejde i bolest… Jak jsem naivní… Pláčem oba, na chodbách porodnice se rozléhá pláč dětí, čekáme společně až se rozběhne porod…
Po 15ti hodinách je to tu… A já stále nevím, zda jí chci vidět, nevím vlastně nic, nic nevnímám… Jen tu bolest a slova miláčka, jak mě povzbuzuje, ať to nevzdávám, bojí se o mě, vidím mu to ve tváři… Venku svítí slunce, je 14.9.2010 a já porodila naší dceru… Mrtvé bezvládné tělíčko, zahlídnu jí (i přesto, že jsem přesvědčená, že nechci), je krásná, velká a vlasatá, je naše… Nechci jí vidět, chci si ji vzít domů, chci aby se smála, chci jí nakrmit, obléct do těch růžových šatiček, chci si jí pochovat, vozit jí v kočárku…
Chci aby dýchala…
Přečtěte si také
Tátovu novou přítelkyni jsem chtěla přijmout. Pak promluvil můj čtrnáctiletý syn
- Anonymní
- 29.10.26
- 3004
„Mami, to je dědova přítelkyně, nebo tvoje kamarádka?“ zeptal se mě čtrnáctiletý syn u nedělního oběda. Táta se zasmál, jeho nová přítelkyně zrudla a já měla chuť se propadnout. Ne kvůli synovi,...
Máma věřila sestře, že ji chci dát do domova. Pravda byla úplně jiná
- Anonymní
- 29.10.26
- 1190
Na máminy šedesáté sedmé narozeniny jsem se dozvěděla, že jsem v naší rodině za tu nejhorší dceru. Dort objednala sestra, dárky nakoupila sestra a u stolu se probíralo, jak je skvělé, že se o mámu...
Usnula jsem vyčerpáním na gauči. Děti mezitím málem podpálily dům
- Anonymní
- 29.10.26
- 680
Když jste v takovém stadiu vyčerpání, kdy byste usnuli i vestoje opření o opěradlo tramvaje, mozek vám prostě vypoví službu. Jenže mně vypověděl ve chvíli, kdy jsem to nejméně potřebovala. Málem mě...
Manžel neumí platit online. Všechny účty platím já. Jeho lenost mě ničí
- Anonymní
- 29.10.26
- 706
V dnešní době, kdy si díky pár kliknutím objednáte nákup až do domu, zaplatíte letenky nebo vyřídíte úřady, žije můj manžel v pravěku. Má sice v kapse chytrý telefon (který moc neumí používat), ale...
Myslela jsem, že mě tchán obdivuje. Pak jsem zjistila, co řeší s mým mužem
- Anonymní
- 29.10.26
- 3489
Když tchán potřetí během nedělního oběda prohlásil, že takovou svíčkovou neměl ani v restauraci, skoro jsem se začala červenat. Jenže o pár dní později mi manžel mezi řečí prozradil, co mu jeho...
Byl jsem zamilovaný do její kamarádky. Pak přišel první máj a všechno bylo jinak
- Anonymní
- 28.10.26
- 1809
Měl jsem v tom naprosto jasno. Byl jsem zamilovaný do Ivety a věřil, že právě ona bude mou první velkou láskou. Na prvního máje jsem jí připravil romantickou schůzku pod rozkvetlou třešní. Jenže...
Sestra chtěla dát sousedům lekci. Kvůli její pomstě skončilo dítě v nemocnici
- Anonymní
- 28.10.26
- 1619
Moje sestra už nemohla vystát hlučné sousedy. Vadil jí pláč jejich miminka, nepořádek na chodbě i věčné hádky. Snažila jsem se jí domluvit, jenže jednoho rána jí došla trpělivost. Rozhodla se...
10 let jsem čekala na návrat syna. Pak přijel s manželkou a všechno bylo jinak
- Anonymní
- 28.10.26
- 3791
Deset let jsem čekala, až se syn vrátí ze zahraničí. Když konečně přijel s manželkou, těšila jsem se, že náš dům zase ožije. Jenže Klára si během pár dní získala manžela, psa i kocoura. A já si...
V Turecku jsem se ztratila na obřím bazaru. Manžela jsem našla až po setmění
- Anonymní
- 28.10.26
- 2990
Na romantický výlet do Turecka jsme se s manželem těšili několik měsíců. Děti tentokrát zůstaly u babičky a my si konečně mohli užít pár dní bez starostí. Jenže hned druhý den se naše dovolená...
Koupili jsme vysněný dům. Sousedé nám začali dělat ze života peklo
- Anonymní
- 28.10.26
- 1717
Mysleli jsme si, že budeme mít klid, grilovat s přáteli a užívat si soukromí. Jenže sousedé odnaproti se s námi rozhodli za každou cenu soutěžit. Ať jsme udělali cokoli, museli nás trumfnout. Brzy...
Nedovedu si predstavit, ze by se ti v zivote mohlo jeste stat neco horsiho. V tvem denicku je tolik bolesti, ze bych ti hned po prvnim precteni klidne dala svoje mlade