Přestávám věřit
- Snažení
- eržule
- 21.09.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Potřebuji se vypsat, vyklopit ze sebe všechna svá trápení a obavy. Proč zrovna nám se nedaří, vždyť si to miminko tolik přejeme, jsme finančně zajištění, máme kde bydlet, milujeme se. A i přes to k nám to naše vytoužené miminko nechce.
Ahoj holky, nejsem žádná spisovatelka a deníček píši poprvé, tak doufám, že nebude moc chaotický a nepochopitelný. Těm z vás, které se snaží roky, bude možná připadat mých 11 měsíců jako krátká doba, pro mě je to však věčnost, ale chci říct, že vás obdivuji a všem dlouho-snažilkám držím palce a strašně vám fandím.
Začnu tím, že zhruba za 3 týdny tomu bude 4 roky, co jsem poznala svého přítele. Mě bylo 17, jemu 27 a ani jeden z nás tehdy netušil a nevěřil tomu, že by se tenhle náš „úlet“ mohl vyvinout v plnohodnotný vztah. Já jsem tenkrát studovala zdrávku, bydlela jsem na intru a vycházky 1× týdně po dobu 2 hodin mi k navázání vztahu zrovna nepomáhaly
On, elektrotechnik na volné noze, který po večerech pravidelně vyráběl rozvaděče a termostaty, aby měl na živobytí a hlavně neměl čas se kodrcat 2 hodiny v autě aby za mnou přijel na 2 hoďky na intr. Ale i přesto jezdil ![]()
Čas strašně rychle plynul, přítel založil svou firmičku a dostal od rodičů nádherný statek v Jižních Čechách. Já jsem dostudovala školu, přestěhovala se k příteli, přihlásila se na vysokou, složila přijímačky, přijali mě, byla jsem v tu dobu tak šťastná. Najednou jsem byla sama svou paní, měla jsem „svou“ domácnost, kde jsem mohla vařit, uklízet, pěstovat kytky, rajčata, brambory a co já vím. Ale hlavně, přijali mě na studijní obor porodní asistentka, přála jsem si to snad od 5. třídy. To bylo cca před rokem a půl.
Už po pár dnech na VŠ, kdy jsem všude viděla jen miminka, těhotenská bříška, ultrazvuky, kdy jsme řešili vše od početí, až po šestinedělí, jsem věděla, že bych se strašně ráda stala matkou. A to klidně okamžitě. Ještě pár týdnů jsem si s tou myšlenkou pohrávala, a pak se přítele narovinu zeptala. Dodnes si do detailu vybavuji jeho výraz. Oči se mu rozzářily, usmál se, objal mě, řekl mi, že mě miluje a že je šťastný.
O miminko jsme se začali snažit prakticky okamžitě (konec října/začátek listopadu). Hned v prosinci na mě vykoukly //, byla jsem nadšená. Mé nadšení bohužel ustalo za týden s přicházející MS – biochemické těhotenství. No, řekla jsem si, že alespoň vím, že jsme oba v pořádku a vyjde to příště. Jaké bylo mé rozčarování, když příští měsíc MS přišla. A další měsíc zase a pak i dalších 9 měsíců se ta potvora vždy dostavila.
Po asi 7 měsících jsme zašli do CARu na základní vyšetření. Já jsem v pořádku, přítelův spg je malinko horší, ale není to tak strašné, aby se tím vyloučilo přirozené početí. Vždyť už jsem sakra ty // měla, tak to přece musí jít!
Zkoušela jsem užívat Femigard – NIC. Ovulace u mě probíhá ukázkově. Před ní piji grepový džus, po ní zase ananasový, dělám stojky, po sexu podkládám zadek, zkouším prstíkovou metodu, nakupuji ovulační testy, hned na to těhotenské testy. Denně visím na internetu a hledám příběhy, kde se zadařilo i po dlouhé době, i se špatným spg. S každou další menstruací jsem protivnější, nešťastnější. Připadám si jako blázen. Na tento cyklus jsem objednala pre-seed gel, ale je mi jasné, že to jsou zase vyhozené peníze.
Všichni říkají: „Nemysli na to“, ale jak to mám udělat, to už nikdo neporadí. Chtěla jsem se soustředit i na jiné věci. Začala jsem například trénovat na canis-terapeutické zkoušky se psem, začala jsem háčkovat, pěstovat kytky, vrhli jsme se na rekonstrukci horního patra, měla jsem zkouškové období, byli jsme na dovolené u moře, ale nic z toho mě nedonutilo „Nemyslet na to“.
Máme před sebou 12. měsíc snažení a já nevím co dál. Zkoušet to přirozeně? Jít na IUI, nebo na IVF? Přítel pořád věří tomu, že se to povede přirozeně, díky němu jsem se ještě nezbláznila. A taky díky holkám od nás z diskuze
Tímto jim chci poděkovat za podporu
Snad to všechny nějak zvládneme ![]()
Děkuji vám všem, kteří jste si můj deníček přečetli, všem snažilkám držím palce, ať se to povede co nejdříve ![]()
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1283
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 758
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1324
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 551
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 335
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19318
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2539
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2778
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2498
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1676
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....