Přestávám věřit
- Snažení
- eržule
- 21.09.12 načítám...
Potřebuji se vypsat, vyklopit ze sebe všechna svá trápení a obavy. Proč zrovna nám se nedaří, vždyť si to miminko tolik přejeme, jsme finančně zajištění, máme kde bydlet, milujeme se. A i přes to k nám to naše vytoužené miminko nechce.
Ahoj holky, nejsem žádná spisovatelka a deníček píši poprvé, tak doufám, že nebude moc chaotický a nepochopitelný. Těm z vás, které se snaží roky, bude možná připadat mých 11 měsíců jako krátká doba, pro mě je to však věčnost, ale chci říct, že vás obdivuji a všem dlouho-snažilkám držím palce a strašně vám fandím.
Začnu tím, že zhruba za 3 týdny tomu bude 4 roky, co jsem poznala svého přítele. Mě bylo 17, jemu 27 a ani jeden z nás tehdy netušil a nevěřil tomu, že by se tenhle náš „úlet“ mohl vyvinout v plnohodnotný vztah. Já jsem tenkrát studovala zdrávku, bydlela jsem na intru a vycházky 1× týdně po dobu 2 hodin mi k navázání vztahu zrovna nepomáhaly
On, elektrotechnik na volné noze, který po večerech pravidelně vyráběl rozvaděče a termostaty, aby měl na živobytí a hlavně neměl čas se kodrcat 2 hodiny v autě aby za mnou přijel na 2 hoďky na intr. Ale i přesto jezdil ![]()
Čas strašně rychle plynul, přítel založil svou firmičku a dostal od rodičů nádherný statek v Jižních Čechách. Já jsem dostudovala školu, přestěhovala se k příteli, přihlásila se na vysokou, složila přijímačky, přijali mě, byla jsem v tu dobu tak šťastná. Najednou jsem byla sama svou paní, měla jsem „svou“ domácnost, kde jsem mohla vařit, uklízet, pěstovat kytky, rajčata, brambory a co já vím. Ale hlavně, přijali mě na studijní obor porodní asistentka, přála jsem si to snad od 5. třídy. To bylo cca před rokem a půl.
Už po pár dnech na VŠ, kdy jsem všude viděla jen miminka, těhotenská bříška, ultrazvuky, kdy jsme řešili vše od početí, až po šestinedělí, jsem věděla, že bych se strašně ráda stala matkou. A to klidně okamžitě. Ještě pár týdnů jsem si s tou myšlenkou pohrávala, a pak se přítele narovinu zeptala. Dodnes si do detailu vybavuji jeho výraz. Oči se mu rozzářily, usmál se, objal mě, řekl mi, že mě miluje a že je šťastný.
O miminko jsme se začali snažit prakticky okamžitě (konec října/začátek listopadu). Hned v prosinci na mě vykoukly //, byla jsem nadšená. Mé nadšení bohužel ustalo za týden s přicházející MS – biochemické těhotenství. No, řekla jsem si, že alespoň vím, že jsme oba v pořádku a vyjde to příště. Jaké bylo mé rozčarování, když příští měsíc MS přišla. A další měsíc zase a pak i dalších 9 měsíců se ta potvora vždy dostavila.
Po asi 7 měsících jsme zašli do CARu na základní vyšetření. Já jsem v pořádku, přítelův spg je malinko horší, ale není to tak strašné, aby se tím vyloučilo přirozené početí. Vždyť už jsem sakra ty // měla, tak to přece musí jít!
Zkoušela jsem užívat Femigard – NIC. Ovulace u mě probíhá ukázkově. Před ní piji grepový džus, po ní zase ananasový, dělám stojky, po sexu podkládám zadek, zkouším prstíkovou metodu, nakupuji ovulační testy, hned na to těhotenské testy. Denně visím na internetu a hledám příběhy, kde se zadařilo i po dlouhé době, i se špatným spg. S každou další menstruací jsem protivnější, nešťastnější. Připadám si jako blázen. Na tento cyklus jsem objednala pre-seed gel, ale je mi jasné, že to jsou zase vyhozené peníze.
Všichni říkají: „Nemysli na to“, ale jak to mám udělat, to už nikdo neporadí. Chtěla jsem se soustředit i na jiné věci. Začala jsem například trénovat na canis-terapeutické zkoušky se psem, začala jsem háčkovat, pěstovat kytky, vrhli jsme se na rekonstrukci horního patra, měla jsem zkouškové období, byli jsme na dovolené u moře, ale nic z toho mě nedonutilo „Nemyslet na to“.
Máme před sebou 12. měsíc snažení a já nevím co dál. Zkoušet to přirozeně? Jít na IUI, nebo na IVF? Přítel pořád věří tomu, že se to povede přirozeně, díky němu jsem se ještě nezbláznila. A taky díky holkám od nás z diskuze
Tímto jim chci poděkovat za podporu
Snad to všechny nějak zvládneme ![]()
Děkuji vám všem, kteří jste si můj deníček přečetli, všem snažilkám držím palce, ať se to povede co nejdříve ![]()
Přečtěte si také
Tchyně se doma nudí, ale vnoučka nepohlídá. Jí děti taky nikdo nehlídal, říká
- Anonymní
- 06.05.26
- 1145
Moje tchyně by mohla být naprosto ideální hlídací babička. S tchánem mají firmu, kterou už předali mladším, peněz mají dost a času taky. Chápu, že rádi cestují a užívají stáří plnými doušky. Ale...
Místo oběda psychologický výslech: Moje máma rozebrala mou holku na prvočinitele
- Anonymní
- 06.05.26
- 793
Říká se, že matky mají na své syny jakýsi šestý smysl. Ten mámin je ale nastavený na režim „vyhledat a zničit“ jakoukoli ženu, která se ke mně přiblíží na méně než metr. Když jsem se rozhodl, že jí...
Pracuji jako uklízečka a můj dospívající syn se za mě stydí. Prý mu dělám ostudu
- Anonymní
- 06.05.26
- 434
Dlouhá léta jsem byla doma s dětmi na rodičovské. Máme tři děti a kvůli nejmladší dceři stále nemůžu nastoupit na plný úvazek někam do kanceláře. Je často nemocná, pořád běháme po doktorech a ze...
Máma září štěstím. Jenže její mladší partner skrývá tajemství, které znám jen já
- Anonymní
- 06.05.26
- 835
Máma si v pětapadesáti letech našla milence, který je o dvacet let mladší než ona. Na tom by dnes nebylo nic divného, kdyby se ho nerozhodla seznámit se mnou. Jeden polibek a od té doby mám o čem...
Odnáším si drobnosti z obchodů a neumím přestat. Mám vyhledat pomoc?
- Anonymní
- 06.05.26
- 219
Kradu drobnosti, které si můžu bez problémů koupit. Nedělám to kvůli penězům, ale kvůli pocitu – adrenalinu, napětí a zvláštní radosti, která mi vydrží i několik dní. Pak ale přichází stud a...
Šílené rande: Svlékla jsem se do prádla a on mě obvinil z propagace komunismu
- Anonymní
- 05.05.26
- 4920
První máj, lásky čas... tak se to alespoň říká. No, u mě to byl spíš čas totálního vystřízlivění a pocitu trapnosti, který bych nepřála ani největšímu nepříteli. Chodila jsem s Markem asi dva...
Společná dcera (4) nám rozvrací manželství i vztahy s dětmi z minulých vztahů
- Anonymní
- 05.05.26
- 1929
Tohle je téma, o kterém se špatně mluví. Vlastně je to spíš tabu. Určitě nechci vinit malé dítě, které jsem si navíc strašně přála. Po rozvodu jsem si chtěla užívat, cestovat. Měla jsem přítele,...
Máme doma miminko a já se bojím vyjít ven. Partnerova ex mě napadla
- Anonymní
- 05.05.26
- 2297
Vtrhla k nám na zahradu bez varování a během pár vteřin se všechno změnilo. Bývalá manželka mého partnera mě fyzicky napadla – bez předchozího konfliktu, bez vysvětlení. Mám doma novorozeně a další...
Když srdce bloudí: Můj příběh o ztracené lásce a nekonečném hledání
- Anonymní
- 05.05.26
- 579
Ahoj, možná se potřebuji jen vypsat. Prosím, neodsuzujte mě – jsem prostě jen hrozně nešťastná a začínám pochybovat, že ještě někdy budu šťastná. Je mi 23 let, studuji, a přestože bych měla mít...
Deník: Život na vedlejší koleji (3. díl)
- Anonymní
- 05.05.26
- 512
Víkend byl peklo. Znáte to, holky – takový ten hrozivý klid před bouří, kdy se na manžela usmíváte, podáváte mu ovladač, ptáte se, jaký měl den, a v duchu ho přitom porcujete tupým kuchyňským nožem.