Přestávám věřit
- Snažení
- eržule
- 21.09.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Potřebuji se vypsat, vyklopit ze sebe všechna svá trápení a obavy. Proč zrovna nám se nedaří, vždyť si to miminko tolik přejeme, jsme finančně zajištění, máme kde bydlet, milujeme se. A i přes to k nám to naše vytoužené miminko nechce.
Ahoj holky, nejsem žádná spisovatelka a deníček píši poprvé, tak doufám, že nebude moc chaotický a nepochopitelný. Těm z vás, které se snaží roky, bude možná připadat mých 11 měsíců jako krátká doba, pro mě je to však věčnost, ale chci říct, že vás obdivuji a všem dlouho-snažilkám držím palce a strašně vám fandím.
Začnu tím, že zhruba za 3 týdny tomu bude 4 roky, co jsem poznala svého přítele. Mě bylo 17, jemu 27 a ani jeden z nás tehdy netušil a nevěřil tomu, že by se tenhle náš „úlet“ mohl vyvinout v plnohodnotný vztah. Já jsem tenkrát studovala zdrávku, bydlela jsem na intru a vycházky 1× týdně po dobu 2 hodin mi k navázání vztahu zrovna nepomáhaly
On, elektrotechnik na volné noze, který po večerech pravidelně vyráběl rozvaděče a termostaty, aby měl na živobytí a hlavně neměl čas se kodrcat 2 hodiny v autě aby za mnou přijel na 2 hoďky na intr. Ale i přesto jezdil ![]()
Čas strašně rychle plynul, přítel založil svou firmičku a dostal od rodičů nádherný statek v Jižních Čechách. Já jsem dostudovala školu, přestěhovala se k příteli, přihlásila se na vysokou, složila přijímačky, přijali mě, byla jsem v tu dobu tak šťastná. Najednou jsem byla sama svou paní, měla jsem „svou“ domácnost, kde jsem mohla vařit, uklízet, pěstovat kytky, rajčata, brambory a co já vím. Ale hlavně, přijali mě na studijní obor porodní asistentka, přála jsem si to snad od 5. třídy. To bylo cca před rokem a půl.
Už po pár dnech na VŠ, kdy jsem všude viděla jen miminka, těhotenská bříška, ultrazvuky, kdy jsme řešili vše od početí, až po šestinedělí, jsem věděla, že bych se strašně ráda stala matkou. A to klidně okamžitě. Ještě pár týdnů jsem si s tou myšlenkou pohrávala, a pak se přítele narovinu zeptala. Dodnes si do detailu vybavuji jeho výraz. Oči se mu rozzářily, usmál se, objal mě, řekl mi, že mě miluje a že je šťastný.
O miminko jsme se začali snažit prakticky okamžitě (konec října/začátek listopadu). Hned v prosinci na mě vykoukly //, byla jsem nadšená. Mé nadšení bohužel ustalo za týden s přicházející MS – biochemické těhotenství. No, řekla jsem si, že alespoň vím, že jsme oba v pořádku a vyjde to příště. Jaké bylo mé rozčarování, když příští měsíc MS přišla. A další měsíc zase a pak i dalších 9 měsíců se ta potvora vždy dostavila.
Po asi 7 měsících jsme zašli do CARu na základní vyšetření. Já jsem v pořádku, přítelův spg je malinko horší, ale není to tak strašné, aby se tím vyloučilo přirozené početí. Vždyť už jsem sakra ty // měla, tak to přece musí jít!
Zkoušela jsem užívat Femigard – NIC. Ovulace u mě probíhá ukázkově. Před ní piji grepový džus, po ní zase ananasový, dělám stojky, po sexu podkládám zadek, zkouším prstíkovou metodu, nakupuji ovulační testy, hned na to těhotenské testy. Denně visím na internetu a hledám příběhy, kde se zadařilo i po dlouhé době, i se špatným spg. S každou další menstruací jsem protivnější, nešťastnější. Připadám si jako blázen. Na tento cyklus jsem objednala pre-seed gel, ale je mi jasné, že to jsou zase vyhozené peníze.
Všichni říkají: „Nemysli na to“, ale jak to mám udělat, to už nikdo neporadí. Chtěla jsem se soustředit i na jiné věci. Začala jsem například trénovat na canis-terapeutické zkoušky se psem, začala jsem háčkovat, pěstovat kytky, vrhli jsme se na rekonstrukci horního patra, měla jsem zkouškové období, byli jsme na dovolené u moře, ale nic z toho mě nedonutilo „Nemyslet na to“.
Máme před sebou 12. měsíc snažení a já nevím co dál. Zkoušet to přirozeně? Jít na IUI, nebo na IVF? Přítel pořád věří tomu, že se to povede přirozeně, díky němu jsem se ještě nezbláznila. A taky díky holkám od nás z diskuze
Tímto jim chci poděkovat za podporu
Snad to všechny nějak zvládneme ![]()
Děkuji vám všem, kteří jste si můj deníček přečetli, všem snažilkám držím palce, ať se to povede co nejdříve ![]()
Přečtěte si také
Rozešli jsme se, ale hypotéka nás drží spolu. Už rok žijeme každý ve svém pokoji
- Anonymní
- 13.09.26
- 2581
Nikdy by mě nenapadlo, že se s člověkem, se kterým jsem plánovala svatbu, jednou budu domlouvat přes email, kdo si kdy vezme koupelnu. Jenže přesně tak dnes vypadá moje domácnost.
Spím už dva týdny s dcerou v pokojíku. Čekám, až se manžel omluví
- Anonymní
- 13.09.26
- 2362
Začalo to celé naší partnerskou hádkou. Ve výsledku to nebylo nějak zásadní, ale nechtěla jsem ustupovat, protože mi přijde, že já jsem vždycky ta, která se nakonec omluví. Tentokrát jsem řekla...
Kvůli nepořádku jsme se začali hádat. Paní na úklid nám zachránila manželství
- Anonymní
- 13.09.26
- 1424
Ráno hádka, odpoledne znovu a večer tichá domácnost. Táhlo se to s námi snad celé dva roky, od doby, co se narodila dcera. Společně s rodičovskými povinnostmi jsem najednou zjistila, že mám problém...
Manžel tráví všechen čas na zahradě. Chci se rozvést
- Anonymní
- 13.09.26
- 8066
Nikdy bych nevěřila tomu, že když odrostou děti a konečně budeme mít čas na sebe, tak nás rozdělí naše zahrada. Když se děti odstěhovaly, ze začátku to bylo naprosto skvělé. Najednou jsme byli...
Syn začal až příliš řešit svoje tělo. Posilovna se stala jeho druhým domovem
- Anonymní
- 13.09.26
- 783
Ještě před rokem jsem měla doma kluka, kterého jsem musela přemlouvat, aby si po tělocviku vůbec vzal čisté tričko. Sport ho moc nezajímal, na běhání se tvářil, jako kdybych po něm chtěla uběhnout...
Osypala jsem se po vitamínech na plodnost. Manžel tvrdí, že to mám ze stresu
- Anonymní
- 12.09.26
- 1257
S manželem se snažíme už skoro rok o miminko. Před časem jsem začala brát různé doplňky stravy a současně za mnou přišla i manželova sestra, která pracuje v jedné vitamínové firmě. Doporučila mi...
Porodila jsem dceru, manžel si mě už vůbec nevšímá. Přitom já potřebuji něhu
- Anonymní
- 12.09.26
- 3462
Po porodu jsem tak nějak počítala se vším možným. S tím, že budu unavená, nevyspalá, že budu mít doma miminko a že se náš život na nějakou dobu úplně převrátí naruby. S tím, že nebudu mít čas na...
Byla jsem zoufalá, že syn je prostě mimoň. Pak jsme dostali diagnózu
- Anonymní
- 12.09.26
- 3334
Každé ráno jsem měla pocit, že vypravuji na Mars malého mimozemšťana. „Vstávej.“ Nic. „Vstávej, prosím.“ Zase nic. Pak syn konečně vylezl z postele, začal hledat ponožky, cestou si všiml lega a na...
Tchyně mi ochotně hlídá. Za každou pomoc ale později zaplatím
- Anonymní
- 12.09.26
- 6192
Když potřebuji pohlídat čtyřletou dceru, tchyně je vždy připravená pomoci. Jenže potom všem vypráví, že bez ní nic nezvládám, a při první neshodě mi připomene všechno, co pro nás udělala. Je to...
Ve školce říkají, že je syn nevychovaný. Já vím, co vidí až doma
- Anonymní
- 12.09.26
- 7210
Pětiletý Matěj nesnáší hluk, změny a situace, které nedokáže předvídat. Ve školce ho považují za neposlušného a ostatní rodiče za rozmazleného. Já však každý den vidím dítě, které se nesnaží...