Příliš brzy?
- Porod
- Rezii
- 17.02.17
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Vyvolal Hamilton porod moc brzy? Ahoj všem, ráda bych přidala stručný deníček, abych třeba inspirovala některé maminky, co určitě lékařům nedovolit.
Mé druhé těhotenství bylo klidné a na porod jsem se po prvním spontánním, rychlém a bezproblémovém - až na vyšší krvácení - i docela těšila. Měla jsem tentokrát dva termíny, podle ultrazvuku a podle poslední menstruace, lišily se o čtyři dny a realitě odpovídal ten podle menstruace - vím, kdy jsem otěhotněla, moc možností nebylo. ![]()
Doktoři ale počítali podle ultrazvuku, marné bylo mé vysvětlování, že ten den by šlo o druhý případ neposkvrněného početí v dějinách lidstva.
Mávla jsem nad tím rukou, ale na důležitosti to nabralo, když první termín přešel. 40+1 mě čekala poradna v Podolí. Věděla jsem, že budou chtít dělat Hamiltona, řekla jsem jim tedy, že skutečný termín mám až za tři dny, ať to nechají.
Doktorka mě ale nahlodala, že už mám hezký nález k porodu, dva prsty. Co mi ovšem neřekla, že je malej ještě hodně vysoko. Ten den odpoledne začaly slabé a nepravidelné kontrakce - rozhodně jsem neměla pocit, že je to k porodu. Nějak jsem vnitřně ještě neměla pocit, že je čas.
Okolo deseti večer už nicméně bylo jasné, že jooo, a mírné zdržení tchánovců, kteří měli hlídat starší dceru, způsobilo, že jsme poněkud kvaltovali. Cestou si nás několikrát fotili, asi jak jsme krásní.
Děsím se doteď, za kolik to bude.
Na čtyřech mezi kontrakcemi po dvou minutách jsem volala do Podolí na porodní sál, že už se řítíme, a když mě sestra na příjmu viděla v kontrakci, vtáhla mě rovnou dovnitř před čekající maminky.
Když jsem vyfasovala poslední nadstandardní sál, půl porodu jsem myslela jen na ty chudinky, bylo mi to fakt líto, snad se nějaké místo ještě našlo. Otevřená na šest, šup na sál, všechno šlo hladce jako na drátku a já si byla jistá, že to bude jako při první dceři. Dokonce jsem o tom žertovala s sestrou a ta správně podotkla, ať to nezakřiknu. ¨
Žádný klystýr, žádná kanyla, žádné zásahy, sprcha s masáží od manžela, bolest, ale pohoda. Píchnout vodu jsem nechtěla. Pak se už chtělo tlačit, osm prstů, přesun na lehátko a konečně píchnutí vody - na tři kontrakce je malej venku, přece nechcete tlačit vak. Jenže pak najednou dál nic moc. Pořád osm prstů - a nedobrý monitor.
„Šup, šup. Píchneme vám kanylu - preventivně.“
„Paní doktorko, mrkněte. Malý je vysoko.“
Tu větu už jsem slyšela - dnes ráno.
Monitor lepší. Horší. Lepší. Špatný. Špatný. Špatný.
„Zavolejte primáře.“
„Tak maminko, nebudeme nic riskovat, mohlo by to trvat ještě půl hodiny a to je moc.“
Při převozu na sál zákaz tlačení, přikurtovaná, kontrakce bez možnosti úlevy. Nejhorší chvíle z porodu. Ať už mě uspí. Asi deset lidí na sebe sprostě řve, kdo mi oblíkal košili že ji mám blbě a proč mám kanylu v pravé ruce - v levé totiž nemám žíly.
A pak už jen klasika, kterou znají všechny maminky, co musely projít akutní sekcí.
Jizva 25 cm, bolest, bolest. Z intubace kašel - a z něj šílená bolest. Krk přeleželý k necitlivosti od drdolu - nemožnost zvednout vlastní hlavu a kvůli tomu dost nepříjemná myšlenka po probuzení, že jsem asi mrtvá, když se nemůžu hýbat. Ztráta 850 ml krve, dvě transfúze. Vděk, že mě operoval primář - na co prý sáhli, teklo.
Syn zdravý, 3,67 kg, 51 cm, na světě v 0:37. Kojím navzdory odloučení v prvních dvou dnech, třetí den domů jako matky po spontánním porodu. Máme se dobře. Čekají mě testy na tu krev, které si radši zařídím, chci vědět proč jsem tak krvácela, a to i po prvním porodu.
Co se pokazilo u porodu, se neví. Snad pupečník tlačil na hlavičku a utlačoval syna. Syn je zcela zdráv. Jsem vděčná za péči doktorů a milých sestřiček na oddělení P4, už jsem se s tím smířila, nehrabu se v tom. Jen, už bych si nenechala dělat Hamiltona, když by dítě nebylo dole - což jsem ale nevěděla. ![]()
Neviním doktorku z toho, co se semlelo, mohlo se to semlít i bez toho. Ale svou roli to myslím sehrát mohlo, zkrátka nebyl ještě správný čas. A jedno mě moc mrzí - ještě si prohráváme s myšlenkou na třetí, ale čeká mě v tom případě plánovaná sekce. Už mám totiž moc velký strach, ty kontrakce na lehátku před uspáním, které jim nešlo dost rychle už nechci nikdy zažít a vím, že tak brzy po sekci, jak chceme třetí - do dvou let - by bylo riziko dalšího akutního císaře obrovské.
Ani mě asi do přirozeného nikdo tlačit nebude, spíš bych tipla opak. Takže si to celé asi ještě jednou zopakuju - snad bude epidurální anestezie snesitelnější a nevykrvácím jim ani napotřetí. Hezký den všem!
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1464
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 850
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1481
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 615
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 366
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19945
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2567
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2828
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2553
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1710
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Alespon jste dostala transfuzi. Já bohužel mám špatnou mutaci v krvi, takže při těhotenství jsem si musela píchat injekce do břicha na ředění krve. Při porodu jsem ztratila něco přes litr krve, ale díky tomu jak jsem ji měla naředěnou tak mi nemohli dát tranfuzi. Pár dní jsem se pěkně motala, ale tělo si s tím poradilo.
Také bych si přála další miminko (druhé) ale když si představím čím vším budu muset opět projít tak už se toho trochu děsím teď.