Příliš brzy?
- Porod
- Rezii
- 17.02.17
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Vyvolal Hamilton porod moc brzy? Ahoj všem, ráda bych přidala stručný deníček, abych třeba inspirovala některé maminky, co určitě lékařům nedovolit.
Mé druhé těhotenství bylo klidné a na porod jsem se po prvním spontánním, rychlém a bezproblémovém - až na vyšší krvácení - i docela těšila. Měla jsem tentokrát dva termíny, podle ultrazvuku a podle poslední menstruace, lišily se o čtyři dny a realitě odpovídal ten podle menstruace - vím, kdy jsem otěhotněla, moc možností nebylo. 
Doktoři ale počítali podle ultrazvuku, marné bylo mé vysvětlování, že ten den by šlo o druhý případ neposkvrněného početí v dějinách lidstva. Mávla jsem nad tím rukou, ale na důležitosti to nabralo, když první termín přešel. 40+1 mě čekala poradna v Podolí. Věděla jsem, že budou chtít dělat Hamiltona, řekla jsem jim tedy, že skutečný termín mám až za tři dny, ať to nechají.
Doktorka mě ale nahlodala, že už mám hezký nález k porodu, dva prsty. Co mi ovšem neřekla, že je malej ještě hodně vysoko. Ten den odpoledne začaly slabé a nepravidelné kontrakce - rozhodně jsem neměla pocit, že je to k porodu. Nějak jsem vnitřně ještě neměla pocit, že je čas.
Okolo deseti večer už nicméně bylo jasné, že jooo, a mírné zdržení tchánovců, kteří měli hlídat starší dceru, způsobilo, že jsme poněkud kvaltovali. Cestou si nás několikrát fotili, asi jak jsme krásní. Děsím se doteď, za kolik to bude. Na čtyřech mezi kontrakcemi po dvou minutách jsem volala do Podolí na porodní sál, že už se řítíme, a když mě sestra na příjmu viděla v kontrakci, vtáhla mě rovnou dovnitř před čekající maminky.
Když jsem vyfasovala poslední nadstandardní sál, půl porodu jsem myslela jen na ty chudinky, bylo mi to fakt líto, snad se nějaké místo ještě našlo. Otevřená na šest, šup na sál, všechno šlo hladce jako na drátku a já si byla jistá, že to bude jako při první dceři. Dokonce jsem o tom žertovala s sestrou a ta správně podotkla, ať to nezakřiknu. ¨
Žádný klystýr, žádná kanyla, žádné zásahy, sprcha s masáží od manžela, bolest, ale pohoda. Píchnout vodu jsem nechtěla. Pak se už chtělo tlačit, osm prstů, přesun na lehátko a konečně píchnutí vody - na tři kontrakce je malej venku, přece nechcete tlačit vak. Jenže pak najednou dál nic moc. Pořád osm prstů - a nedobrý monitor.
„Šup, šup. Píchneme vám kanylu - preventivně.“
„Paní doktorko, mrkněte. Malý je vysoko.“
Tu větu už jsem slyšela - dnes ráno. 
Monitor lepší. Horší. Lepší. Špatný. Špatný. Špatný.
„Zavolejte primáře.“
„Tak maminko, nebudeme nic riskovat, mohlo by to trvat ještě půl hodiny a to je moc.“
Při převozu na sál zákaz tlačení, přikurtovaná, kontrakce bez možnosti úlevy. Nejhorší chvíle z porodu. Ať už mě uspí. Asi deset lidí na sebe sprostě řve, kdo mi oblíkal košili že ji mám blbě a proč mám kanylu v pravé ruce - v levé totiž nemám žíly. A pak už jen klasika, kterou znají všechny maminky, co musely projít akutní sekcí.
Jizva 25 cm, bolest, bolest. Z intubace kašel - a z něj šílená bolest. Krk přeleželý k necitlivosti od drdolu - nemožnost zvednout vlastní hlavu a kvůli tomu dost nepříjemná myšlenka po probuzení, že jsem asi mrtvá, když se nemůžu hýbat. Ztráta 850 ml krve, dvě transfúze. Vděk, že mě operoval primář - na co prý sáhli, teklo.
Syn zdravý, 3,67 kg, 51 cm, na světě v 0:37. Kojím navzdory odloučení v prvních dvou dnech, třetí den domů jako matky po spontánním porodu. Máme se dobře. Čekají mě testy na tu krev, které si radši zařídím, chci vědět proč jsem tak krvácela, a to i po prvním porodu.
Co se pokazilo u porodu, se neví. Snad pupečník tlačil na hlavičku a utlačoval syna. Syn je zcela zdráv. Jsem vděčná za péči doktorů a milých sestřiček na oddělení P4, už jsem se s tím smířila, nehrabu se v tom. Jen, už bych si nenechala dělat Hamiltona, když by dítě nebylo dole - což jsem ale nevěděla.
Neviním doktorku z toho, co se semlelo, mohlo se to semlít i bez toho. Ale svou roli to myslím sehrát mohlo, zkrátka nebyl ještě správný čas. A jedno mě moc mrzí - ještě si prohráváme s myšlenkou na třetí, ale čeká mě v tom případě plánovaná sekce. Už mám totiž moc velký strach, ty kontrakce na lehátku před uspáním, které jim nešlo dost rychle už nechci nikdy zažít a vím, že tak brzy po sekci, jak chceme třetí - do dvou let - by bylo riziko dalšího akutního císaře obrovské.
Ani mě asi do přirozeného nikdo tlačit nebude, spíš bych tipla opak. Takže si to celé asi ještě jednou zopakuju - snad bude epidurální anestezie snesitelnější a nevykrvácím jim ani napotřetí. Hezký den všem!
Přečtěte si také
Po porodu jsem začala spát v dětském pokoji. Po třech letech se nemám kam vrátit
- Anonymní
- 09.09.26
- 20584
Když se nám narodila dcera, přestěhovala jsem se s ní do dětského pokoje, aby se manžel vyspal do práce. Mělo to být jen na několik měsíců. Dceři jsou dnes tři roky, já stále spím vedle ní a z...
Syn se těšil, až bude předškolák. Po dvou dnech už do školky nechce
- Anonymní
- 09.09.26
- 10413
Ještě před pár týdny o tom mluvil skoro každý den. „Mami, až budu předškolák, tak už budu fakt velkej, viď?“ těšil se syn. Předškoláci pro něj byli ve školce něco jako nejvyšší liga. Ti velcí,...
Sousedka nám dávala před dveře divné symboly. Pak jsem zjistila, co po nás chce
- Anonymní
- 09.09.26
- 13231
Když jsme se s manželem přestěhovali do staršího bytového domu, těšili jsme se, že konečně budeme mít vlastní klid. Většina sousedů byla příjemná, jen paní Milena z přízemí působila od začátku...
Přítelkyně to chce skoro denně, ale já to nedávám. Bojím se, že mě opustí
- Anonymní
- 09.09.26
- 23612
S Andreou chodím půl roku. Je to ta nejhezčí ženská, kterou jsem kdy měl, a jsem do ní opravdu zamilovaný. Jenže máme jeden problém, o kterém se mi nemluví vůbec snadno. Ona se chce pořád milovat....
Dcera se mě zeptala, která z nás je doma táta. To si člověk dopředu nenaplánuje
- Anonymní
- 09.09.26
- 2866
Máme s partnerkou dvě děti a dlouho jsem si myslela, že už jsme si na otázky okolí zvykly. Nejdřív se lidé ptali, která z nás je „máma“ a která „táta“. Později už se ptali jen na to, jak to u nás...
Konečně mám doma klid na práci. Místo výkonu však prožívám absolutní kolaps
- Anonymní
- 08.09.26
- 3961
Celé léto jsem si v duchu odpočítávala dny do konce prázdnin jako malé dítě. Pracovat na home officu a mít za zády dva malé nezmary, kteří každých deset minut potřebují svačinu, rozseknout hádku o...
Dcera se stydí za oblečení po sestřenici. Na značkové věci ale nemáme
- Anonymní
- 08.09.26
- 3735
Ještě nedávno měla dcera radost z každé tašky oblečení, kterou zdědila po starší sestřenici. Teď odmítá nosit téměř všechno, co nemá správnou značku. Ve škole se jí prý spolužačky smějí. Nevím, zda...
Máma má skoro sto kilo. Přesto mi po porodu řekla, že jsem jako hroch
- Anonymní
- 08.09.26
- 7747
Moje máma má celý život výraznou nadváhu. Je malá, kulatá a jak se říká, je skoro širší než delší. Nikdy jsem ji za to nesoudila. Je to její tělo, její život a její věc. O to víc mě překvapilo,...
Dívala jsem se na Superstar a poznala svého bývalého. A oživilo mi to vzpomínky
- Anonymní
- 08.09.26
- 3691
Na Superstar se normálně nedívám. Tentokrát jsem si ale večer pustila televizi, protože manžel chtěl vidět, kdo letos zkouší štěstí v soutěži. Seděla jsem u toho s telefonem v ruce a skoro...
Učitelka mi řekla, že syn je nevychovaný. Já ho ale vychovávám jinak
- Anonymní
- 08.09.26
- 27555
Doma syna netrestáme, nekřičíme na něj a snažíme se s ním mluvit. Jenže ve školce mi paní učitelka řekla, že nerespektuje autoritu, vyrušuje ostatní a chová se jako dítě, kterému nikdo nenastavil...
kazfopadne jsem rada, ze jste oba v poradku!
A krev? Cely mesic pred porodem jsem si PREVENTIVNE musela pichat Clexane v 1.0 (to se dava lidem s velkymi problems s krvi). Samo ze jsem si to pichla I rano v den porodu a myslela jsem, ze podam na doktora s Hamiltonem stiznost.On riskoval, ze porodim v den s hodne naredenou krvi (stalo se) a jeste s A neg.,ne uplne obvykla skupina. To ze jsem nedostala transfuzi je proste zazrak…I podle nich..
Ale myslím, ze odmítnout možnost alespoň se tomu pokusit předejít je opravdu bezohlednost a osobně nechápu důvody tohodle rozhodnuti.
Alespon jste dostala transfuzi. Já bohužel mám špatnou mutaci v krvi, takže při těhotenství jsem si musela píchat injekce do břicha na ředění krve. Při porodu jsem ztratila něco přes litr krve, ale díky tomu jak jsem ji měla naředěnou tak mi nemohli dát tranfuzi. Pár dní jsem se pěkně motala, ale tělo si s tím poradilo.
Také bych si přála další miminko (druhé) ale když si představím čím vším budu muset opět projít tak už se toho trochu děsím teď.