Příliš brzy?
- Porod
- Rezii
- 17.02.17
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Vyvolal Hamilton porod moc brzy? Ahoj všem, ráda bych přidala stručný deníček, abych třeba inspirovala některé maminky, co určitě lékařům nedovolit.
Mé druhé těhotenství bylo klidné a na porod jsem se po prvním spontánním, rychlém a bezproblémovém - až na vyšší krvácení - i docela těšila. Měla jsem tentokrát dva termíny, podle ultrazvuku a podle poslední menstruace, lišily se o čtyři dny a realitě odpovídal ten podle menstruace - vím, kdy jsem otěhotněla, moc možností nebylo. 
Doktoři ale počítali podle ultrazvuku, marné bylo mé vysvětlování, že ten den by šlo o druhý případ neposkvrněného početí v dějinách lidstva. Mávla jsem nad tím rukou, ale na důležitosti to nabralo, když první termín přešel. 40+1 mě čekala poradna v Podolí. Věděla jsem, že budou chtít dělat Hamiltona, řekla jsem jim tedy, že skutečný termín mám až za tři dny, ať to nechají.
Doktorka mě ale nahlodala, že už mám hezký nález k porodu, dva prsty. Co mi ovšem neřekla, že je malej ještě hodně vysoko. Ten den odpoledne začaly slabé a nepravidelné kontrakce - rozhodně jsem neměla pocit, že je to k porodu. Nějak jsem vnitřně ještě neměla pocit, že je čas.
Okolo deseti večer už nicméně bylo jasné, že jooo, a mírné zdržení tchánovců, kteří měli hlídat starší dceru, způsobilo, že jsme poněkud kvaltovali. Cestou si nás několikrát fotili, asi jak jsme krásní. Děsím se doteď, za kolik to bude. Na čtyřech mezi kontrakcemi po dvou minutách jsem volala do Podolí na porodní sál, že už se řítíme, a když mě sestra na příjmu viděla v kontrakci, vtáhla mě rovnou dovnitř před čekající maminky.
Když jsem vyfasovala poslední nadstandardní sál, půl porodu jsem myslela jen na ty chudinky, bylo mi to fakt líto, snad se nějaké místo ještě našlo. Otevřená na šest, šup na sál, všechno šlo hladce jako na drátku a já si byla jistá, že to bude jako při první dceři. Dokonce jsem o tom žertovala s sestrou a ta správně podotkla, ať to nezakřiknu. ¨
Žádný klystýr, žádná kanyla, žádné zásahy, sprcha s masáží od manžela, bolest, ale pohoda. Píchnout vodu jsem nechtěla. Pak se už chtělo tlačit, osm prstů, přesun na lehátko a konečně píchnutí vody - na tři kontrakce je malej venku, přece nechcete tlačit vak. Jenže pak najednou dál nic moc. Pořád osm prstů - a nedobrý monitor.
„Šup, šup. Píchneme vám kanylu - preventivně.“
„Paní doktorko, mrkněte. Malý je vysoko.“
Tu větu už jsem slyšela - dnes ráno. 
Monitor lepší. Horší. Lepší. Špatný. Špatný. Špatný.
„Zavolejte primáře.“
„Tak maminko, nebudeme nic riskovat, mohlo by to trvat ještě půl hodiny a to je moc.“
Při převozu na sál zákaz tlačení, přikurtovaná, kontrakce bez možnosti úlevy. Nejhorší chvíle z porodu. Ať už mě uspí. Asi deset lidí na sebe sprostě řve, kdo mi oblíkal košili že ji mám blbě a proč mám kanylu v pravé ruce - v levé totiž nemám žíly. A pak už jen klasika, kterou znají všechny maminky, co musely projít akutní sekcí.
Jizva 25 cm, bolest, bolest. Z intubace kašel - a z něj šílená bolest. Krk přeleželý k necitlivosti od drdolu - nemožnost zvednout vlastní hlavu a kvůli tomu dost nepříjemná myšlenka po probuzení, že jsem asi mrtvá, když se nemůžu hýbat. Ztráta 850 ml krve, dvě transfúze. Vděk, že mě operoval primář - na co prý sáhli, teklo.
Syn zdravý, 3,67 kg, 51 cm, na světě v 0:37. Kojím navzdory odloučení v prvních dvou dnech, třetí den domů jako matky po spontánním porodu. Máme se dobře. Čekají mě testy na tu krev, které si radši zařídím, chci vědět proč jsem tak krvácela, a to i po prvním porodu.
Co se pokazilo u porodu, se neví. Snad pupečník tlačil na hlavičku a utlačoval syna. Syn je zcela zdráv. Jsem vděčná za péči doktorů a milých sestřiček na oddělení P4, už jsem se s tím smířila, nehrabu se v tom. Jen, už bych si nenechala dělat Hamiltona, když by dítě nebylo dole - což jsem ale nevěděla.
Neviním doktorku z toho, co se semlelo, mohlo se to semlít i bez toho. Ale svou roli to myslím sehrát mohlo, zkrátka nebyl ještě správný čas. A jedno mě moc mrzí - ještě si prohráváme s myšlenkou na třetí, ale čeká mě v tom případě plánovaná sekce. Už mám totiž moc velký strach, ty kontrakce na lehátku před uspáním, které jim nešlo dost rychle už nechci nikdy zažít a vím, že tak brzy po sekci, jak chceme třetí - do dvou let - by bylo riziko dalšího akutního císaře obrovské.
Ani mě asi do přirozeného nikdo tlačit nebude, spíš bych tipla opak. Takže si to celé asi ještě jednou zopakuju - snad bude epidurální anestezie snesitelnější a nevykrvácím jim ani napotřetí. Hezký den všem!
Přečtěte si také
Je mi 35 a děti nikdy mít nechci. Maminka mi kvůli tomu přestala volat
- Anonymní
- 09.11.26
- 1619
Když jsem mamince oznámila, že děti nejspíš nikdy mít nebudu, rozplakala se. Nešlo o žádnou tragickou diagnózu ani o problém s plodností. Prostě jsem jí řekla, že se matkou stát nechci. Je mi 35,...
Odmítla jsem podepsat předmanželskou smlouvu. Přítel kvůli tomu zrušil svatbu
- Anonymní
- 09.11.26
- 2247
Je mi třicet, mám dobře placenou práci, vlastní názor a do svatby s Martinem mi zbývalo jen několik měsíců. Předmanželskou smlouvu jsem původně nepovažovala za žádný problém. Přítel má podnikání,...
„Já brusle neměl, vy taky ne!“ Manžel závidí vlastním dětem příležitosti
- Anonymní
- 09.11.26
- 1270
Mateřství je neustálý tanec na minovém poli, kde nikdy nevíte, jaká zdánlivě nevinná aktivita spustí doma výbuch. Člověk chce dětem udělat hezké odpoledne, vyrazit za pohybem a zabavit je, a místo...
Jsem tlustá, ale zdravá. Tuhle větu jsem si opakovala, dokud mě neusadil lékař
- Anonymní
- 09.11.26
- 1178
„Máš skoro sto kilo, neměla bys s tím už něco dělat?“ zeptala se mě máma, když jsem si u ní vloni o Vánocích přidávala bramborový salát. Protočila jsem oči a odpověděla svou oblíbenou větou: Jsem...
„Jsem úplně blbej,“ řekl syn po testech Cermatu. Přitom má ve škole jedničky
- Anonymní
- 09.11.26
- 1381
„Mami, já jsem asi úplně blbej. Na tu střední se nikdy nedostanu.“ Tohle mi řekl syn, když si doma prohlédl výsledky prvních přijímaček nanečisto. Bylo teprve v říjnu, do skutečných zkoušek zbývalo...
Přítel chce v posteli věci, které mi vadí. Navrhla jsem mu raději trojku
- Anonymní
- 08.11.26
- 4062
Je mi 25 let, přítele miluju a náš vztah mi až donedávna připadal téměř dokonalý. Jenže v poslední době se naše intimní představy začínají dost rozcházet. On by chtěl experimentovat způsobem, který...
Za bráchu jsem platila tisíce. Pak jsem zjistila, co o mně vykládá doma
- Anonymní
- 08.11.26
- 3184
„Pošli mi to, prosím tě, až budeš doma. Teď u sebe nemám kartu,“ řekl mi brácha Patrik, když jsme stáli u pokladny v supermarketu. V košíku měl nákup za skoro dva tisíce, včetně drahého alkoholu a...
Syn mi ve třech letech řekl, že už jednou umřel. Pak popsal svou smrt
- Anonymní
- 08.11.26
- 2212
„Maminko, já už jsem jednou umřel. Ale potom jsem se narodil tobě.“ Když mi tohle řekl můj tříletý syn, nejdřív jsem se zasmála. Myslela jsem, že si něco vymyslel nebo opakuje scénu z pohádky....
Zeť zabavil dceři klíče: Dokud nebudou vyžehlené košile, nikam nepůjdeš!
- Anonymní
- 08.11.26
- 2481
Rodina by měla být bezpečný přístav, místo, kde vás druzí podporují a kde se cítíte milovaní takoví, jací jste. Jenže někdy se z domova stane vězení a z partnera dozorce, který si diktuje pravidla...
Šlápla jsem v metru na nohu bosému cestujícímu. „Jste jako slon!“ Ječel
- Anonymní
- 08.11.26
- 1987
Ranní spěch v pražském metru dokáže prověřit nervy snad každého cestujícího. Když k tomu přičtete zpožděný vlak, tepovku na sto dvaceti a vidinu prošvihnuté ranní porady, jednáte ve zkratu. Jenže...
kazfopadne jsem rada, ze jste oba v poradku!
A krev? Cely mesic pred porodem jsem si PREVENTIVNE musela pichat Clexane v 1.0 (to se dava lidem s velkymi problems s krvi). Samo ze jsem si to pichla I rano v den porodu a myslela jsem, ze podam na doktora s Hamiltonem stiznost.On riskoval, ze porodim v den s hodne naredenou krvi (stalo se) a jeste s A neg.,ne uplne obvykla skupina. To ze jsem nedostala transfuzi je proste zazrak…I podle nich..
Ale myslím, ze odmítnout možnost alespoň se tomu pokusit předejít je opravdu bezohlednost a osobně nechápu důvody tohodle rozhodnuti.
Alespon jste dostala transfuzi. Já bohužel mám špatnou mutaci v krvi, takže při těhotenství jsem si musela píchat injekce do břicha na ředění krve. Při porodu jsem ztratila něco přes litr krve, ale díky tomu jak jsem ji měla naředěnou tak mi nemohli dát tranfuzi. Pár dní jsem se pěkně motala, ale tělo si s tím poradilo.
Také bych si přála další miminko (druhé) ale když si představím čím vším budu muset opět projít tak už se toho trochu děsím teď.