Příliš brzy?
- Porod
- Rezii
- 17.02.17 načítám...
Vyvolal Hamilton porod moc brzy? Ahoj všem, ráda bych přidala stručný deníček, abych třeba inspirovala některé maminky, co určitě lékařům nedovolit.
Mé druhé těhotenství bylo klidné a na porod jsem se po prvním spontánním, rychlém a bezproblémovém - až na vyšší krvácení - i docela těšila. Měla jsem tentokrát dva termíny, podle ultrazvuku a podle poslední menstruace, lišily se o čtyři dny a realitě odpovídal ten podle menstruace - vím, kdy jsem otěhotněla, moc možností nebylo. 
Doktoři ale počítali podle ultrazvuku, marné bylo mé vysvětlování, že ten den by šlo o druhý případ neposkvrněného početí v dějinách lidstva. Mávla jsem nad tím rukou, ale na důležitosti to nabralo, když první termín přešel. 40+1 mě čekala poradna v Podolí. Věděla jsem, že budou chtít dělat Hamiltona, řekla jsem jim tedy, že skutečný termín mám až za tři dny, ať to nechají.
Doktorka mě ale nahlodala, že už mám hezký nález k porodu, dva prsty. Co mi ovšem neřekla, že je malej ještě hodně vysoko. Ten den odpoledne začaly slabé a nepravidelné kontrakce - rozhodně jsem neměla pocit, že je to k porodu. Nějak jsem vnitřně ještě neměla pocit, že je čas.
Okolo deseti večer už nicméně bylo jasné, že jooo, a mírné zdržení tchánovců, kteří měli hlídat starší dceru, způsobilo, že jsme poněkud kvaltovali. Cestou si nás několikrát fotili, asi jak jsme krásní. Děsím se doteď, za kolik to bude. Na čtyřech mezi kontrakcemi po dvou minutách jsem volala do Podolí na porodní sál, že už se řítíme, a když mě sestra na příjmu viděla v kontrakci, vtáhla mě rovnou dovnitř před čekající maminky.
Když jsem vyfasovala poslední nadstandardní sál, půl porodu jsem myslela jen na ty chudinky, bylo mi to fakt líto, snad se nějaké místo ještě našlo. Otevřená na šest, šup na sál, všechno šlo hladce jako na drátku a já si byla jistá, že to bude jako při první dceři. Dokonce jsem o tom žertovala s sestrou a ta správně podotkla, ať to nezakřiknu. ¨
Žádný klystýr, žádná kanyla, žádné zásahy, sprcha s masáží od manžela, bolest, ale pohoda. Píchnout vodu jsem nechtěla. Pak se už chtělo tlačit, osm prstů, přesun na lehátko a konečně píchnutí vody - na tři kontrakce je malej venku, přece nechcete tlačit vak. Jenže pak najednou dál nic moc. Pořád osm prstů - a nedobrý monitor.
„Šup, šup. Píchneme vám kanylu - preventivně.“
„Paní doktorko, mrkněte. Malý je vysoko.“
Tu větu už jsem slyšela - dnes ráno. 
Monitor lepší. Horší. Lepší. Špatný. Špatný. Špatný.
„Zavolejte primáře.“
„Tak maminko, nebudeme nic riskovat, mohlo by to trvat ještě půl hodiny a to je moc.“
Při převozu na sál zákaz tlačení, přikurtovaná, kontrakce bez možnosti úlevy. Nejhorší chvíle z porodu. Ať už mě uspí. Asi deset lidí na sebe sprostě řve, kdo mi oblíkal košili že ji mám blbě a proč mám kanylu v pravé ruce - v levé totiž nemám žíly. A pak už jen klasika, kterou znají všechny maminky, co musely projít akutní sekcí.
Jizva 25 cm, bolest, bolest. Z intubace kašel - a z něj šílená bolest. Krk přeleželý k necitlivosti od drdolu - nemožnost zvednout vlastní hlavu a kvůli tomu dost nepříjemná myšlenka po probuzení, že jsem asi mrtvá, když se nemůžu hýbat. Ztráta 850 ml krve, dvě transfúze. Vděk, že mě operoval primář - na co prý sáhli, teklo.
Syn zdravý, 3,67 kg, 51 cm, na světě v 0:37. Kojím navzdory odloučení v prvních dvou dnech, třetí den domů jako matky po spontánním porodu. Máme se dobře. Čekají mě testy na tu krev, které si radši zařídím, chci vědět proč jsem tak krvácela, a to i po prvním porodu.
Co se pokazilo u porodu, se neví. Snad pupečník tlačil na hlavičku a utlačoval syna. Syn je zcela zdráv. Jsem vděčná za péči doktorů a milých sestřiček na oddělení P4, už jsem se s tím smířila, nehrabu se v tom. Jen, už bych si nenechala dělat Hamiltona, když by dítě nebylo dole - což jsem ale nevěděla.
Neviním doktorku z toho, co se semlelo, mohlo se to semlít i bez toho. Ale svou roli to myslím sehrát mohlo, zkrátka nebyl ještě správný čas. A jedno mě moc mrzí - ještě si prohráváme s myšlenkou na třetí, ale čeká mě v tom případě plánovaná sekce. Už mám totiž moc velký strach, ty kontrakce na lehátku před uspáním, které jim nešlo dost rychle už nechci nikdy zažít a vím, že tak brzy po sekci, jak chceme třetí - do dvou let - by bylo riziko dalšího akutního císaře obrovské.
Ani mě asi do přirozeného nikdo tlačit nebude, spíš bych tipla opak. Takže si to celé asi ještě jednou zopakuju - snad bude epidurální anestezie snesitelnější a nevykrvácím jim ani napotřetí. Hezký den všem!
Přečtěte si také
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 1057
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...
„To dítě je nějaké opožděné,“ prohlásila tchyně o mém synovi na rodinné oslavě
- Anonymní
- 01.05.26
- 1873
Moje tchyně opravdu stojí za to. Co slovo, to perla. Tentokrát se zase ukázala na rodinné oslavě, když před celou rodinou prohlásila, že můj šestiletý syn je opožděný. Přitom ví, že má problémy s...
Jedna zpráva bývalé kolegyni odstartovala události, které mi zničily život
- Anonymní
- 01.05.26
- 1719
Dodnes si ten večer pamatuju úplně přesně. Bylo ticho, venku pršelo a já bezmyšlenkovitě projížděl staré kontakty v telefonu. Narazil jsem na jméno ženy, se kterou jsem kdysi pracoval. Dlouhé roky...
„Paní učitelka mi řekla, že jsem blbá,“ oznámila mi pětiletá dcera jakoby nic
- Anonymní
- 01.05.26
- 3248
Lucinka chodí do školky už druhým rokem. Letos jí bylo pět, příští rok už bude předškolačka. Občas mi začne vyprávět nějaké zážitky ze školky, kterým se spolu většinou zasmějeme. Snažím se to brát...
Vládo, nechte nám StarDance! Vrátil se Chlopčík a já se neskutečně těším
- Anonymní
- 30.04.26
- 757
Letos se na StarDance těším fakt moc. Jednak je to takový ten oblíbený sobotní rituál, kdy se celá rodina sejdeme u obrazovky a fandíme našemu oblíbenému páru. A pak si voláme s rodiči a řešíme,...
Manžel mě tajně ve spánku natáčel a já se děsím, že to má ze „Školy znásilnění"
- Anonymní
- 30.04.26
- 2434
Je zvláštní zjistit, že člověk, se kterým dlouhá léta sdílíte ložnici, společný život, děti, dokáže takhle zradit. Jako by to byl úplně jiný člověk. Čtete všechny ty děsné zprávy o zneužitých...
Synovec Petr (15) je konečně v léčbě. „Bojuje s mnoha démony," řekl nám doktor
- Anonymní
- 30.04.26
- 1628
Pět měsíců jsme ho hlídali. Říkám to úplně na rovinu, protože jinak to ani popsat nejde. Po akutní hospitalizaci na psychiatrii, nám byl Petr svěřen do dočasné péče. A i když to zní hrozně, byla to...
„Vím, kdy máš termín!“ Tchyně mi prohrabala věci a úplně mě tím vytočila
- Anonymní
- 30.04.26
- 6787
Fakt jsem si po té scéně, kdy nám vlezla do ložnice, říkala, že tohle už byl úplný strop. Že horší už to být nemůže. No… může. Mám prostě tchyni stíhačku, která využije každé příležitosti zasáhnout.
Miminko jsem nechtěla, a tak jsem šla na party a hulila trávu. Teď toho lituji
- Anonymní
- 30.04.26
- 2160
Hudba duněla tak nahlas, že jsem konečně neslyšela vlastní myšlenky. A přesně to jsem potřebovala. Vypnout. Na pár hodin nebýt tou holkou, co řeší, že je těhotná s chlapem, kterého nemiluje. Prostě...
Náš tajný vztah trval tři roky. Konec přišel mnohem krutěji, než jsem čekala
- Anonymní
- 29.04.26
- 5309
Mám trápení, se kterým se prakticky nikomu nemůžu svěřit. Jen jedné kamarádce, která o všem věděla. Tři roky jsem žila dvojí život. S manželem jsme spolu 20 let, náš vztah je hodně vyčpělý,...
kazfopadne jsem rada, ze jste oba v poradku!
A krev? Cely mesic pred porodem jsem si PREVENTIVNE musela pichat Clexane v 1.0 (to se dava lidem s velkymi problems s krvi). Samo ze jsem si to pichla I rano v den porodu a myslela jsem, ze podam na doktora s Hamiltonem stiznost.On riskoval, ze porodim v den s hodne naredenou krvi (stalo se) a jeste s A neg.,ne uplne obvykla skupina. To ze jsem nedostala transfuzi je proste zazrak…I podle nich..
Ale myslím, ze odmítnout možnost alespoň se tomu pokusit předejít je opravdu bezohlednost a osobně nechápu důvody tohodle rozhodnuti.
Alespon jste dostala transfuzi. Já bohužel mám špatnou mutaci v krvi, takže při těhotenství jsem si musela píchat injekce do břicha na ředění krve. Při porodu jsem ztratila něco přes litr krve, ale díky tomu jak jsem ji měla naředěnou tak mi nemohli dát tranfuzi. Pár dní jsem se pěkně motala, ale tělo si s tím poradilo.
Také bych si přála další miminko (druhé) ale když si představím čím vším budu muset opět projít tak už se toho trochu děsím teď.