Přišla jsem o svoji holčičku

Prisla jsem o svou holcicku ve 36 tydnu

Vzdycky jsem si procitala tyhle stranky a rikala si, ze je horzne kdyz nekdo ztrati svoje miminko, ale clovek to prejde dal i kdyz ho to u srdce zaboli, ale netyka se ho to. Dnes uz vim jake to je ztratit dite.

Doma mame skoro 4leteho chlapecka a rok sme se snazili o dalsi miminko a nakonec jsme se dockali. Hrozne sme si prali holcicku a vyslo to. Jak se rika kazde tehotenstvi je jine. To prvni bylo bezproblemove, pomalu jsem ani nevedela, ze jsem tehotna, porod byl taky bezproblemovy. Zato druhe tehotenstvi. Od 14 tydne jsem zacala spinit, na ultrazvuku me me objevili krevni srazeninu, musela jsem 14dni lezet po te se to jeste asi 2× opakovala a pak uz dobry, byla jsem stastna ze je to snad za nami a vsechno bude dobre. Kdyz jsme se dozvedeli ze cekame holcicku, byli jsme tak stastni, moc sme ji prali a maly od zacatku rikal ze to bude holcicka a vyslo to. ale jak rikam tohle tehotenstvi nebylo ono, byla sem furt unavena a takova neohrabana, brisko jsem mela velike ze si kazdy myslel, ze cekame dvojcata. Ale kdyz uz sem pak doma pripravovala vybavicku a mela sbalenou tasku a rikala si ze by to mohlo byt i driv abych byla pripravena, tak se cloveku zmeni cely zivot.

Ve 36 tydnu me zacalo tvrdnout bricho a mela jsem pocit ze necitim pohyby. Tak sme s manzelem hned jeli k doktorovi, kdyz mi delal ultrazvuk, vedela jsem ze neni neco v poradku trvalo to vecnost, a kdyz nam pak rekl ze nevidi srdecni akci miminka, zhroutil se mi cely svet. Furt sem rikala ze ne ze to neni pravda ze bylo prece vsechno v poradku, hned sem musela do nemocnice kde me okamzite pichli injekci na vyvolani porodu. Byla to takova strasna bolest, z vedlejsich salu jsem slysela jak breci miminka, ktera se narodila a ja vedela, ze musim svoji holcicku taky porodit ale ona nikdy brecet nebude. Ze je to jako kdyz clovek mavne proutkem.

Bylo to hrozne. V ten den mi to asi nejak nedochazelo byla jsem na dne, ale kdyz sem se druhy den probudila v nemocnici a uvedomila si co se stalo, tak strasne jsem brecela, doslo mi ze nemam svoji holcicku ze sem ji ani nevidela nikdy si ji nepochovam, nereknu ji jak moc ji miluju.

Mala se narodila 28.2.2010 uz je to pres mesic, a je to tak tezke. Stale si rikam ze je to spatny sen, ze se prece nemohlo nic takoveho stat, vzdyt uz zbyvaly jen 4 tydny. Doktori nam rekli, ze mala mela trombozu pupecniku, ucpaly se ji dve cevy a ze by na to stejne nikdo neprisel, ze se to neda zjistit.

Furt si rikam proc proc se to muselo stat, proc nedostala sanci poznat tenhle svet a proc my nedostali sanci ji dat nasi lasku. Strasne mi chybi. Nechce se mi ani vychazet ven, chodit mezi lidi, kteri se ptaji kde mate miminko a vy nemate silu na to nekomu neco vysvetlovat. Vim ze musim jit dal, ze musim zit pro maleho a pro manzela, to je ted jedine co me drzi nad vodou. Ted uz chapu ty maminky, ktere maji prazdnou naruc, prazdnou kolebku a vim jak se citi bezmocne a jakou diru v srdci maji.

Chtela bych svoji holcicce vzkazat: Denisko miluju te a vim ze tam nahore se mas dobre. Moc na tebe myslim a dala bych vsechno na svete aby jsi tu byla s nami. Kazdy den ti posilam tam nahoru tisice pusinek, jsi moje mala holcicka a mama te moc miluje.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Alicia
194
2.4.10 22:29

Aspi,vždycky když čtu tyto příběhy,tak brečím.Dokážu se do té situace aspoň trochu vžít. S prvním těhu to u nás vypadalo zle,pořád dokola,že potratím atd.Byla jsem taky na dně,modlila se za každý den,týden.Náš konec skončil šťastně.Ty to Tvoje štěstí taky potkáš,věř mi.Moc mi mrzí,co se Ti stalo a pevně věřím,že se Vám povede další holčička :kytka: .Nebo kluk?!Hlavně ať je prcek zdravý!Držím moc palečky :palec: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
kasyjopea
175
2.4.10 23:20

Máš můj neskutečný obdiv, že jsi se svěřila. Je to moc smutný příběh a mrzí mě, že jsi ho musela prožít. Držím ti palečky, ať se bolest nad ztrátou milované dcerky alespoň utlumí. Jsi stetečná. Přeji ti hodně štěstí.
Omlouvám se, za neohrabanost. Velmi mě to dojalo.

  • načítám...
  • Zmínit
vereska_28
32
3.4.10 08:23

Aspi, je mi to moc líto :-( nedovedu si představit, že by nás tohle potkalo a prožívala jsem, to co prožíváte vy. Je strašně těžké se s tímto osudem smířit.. ale ty musíš být silná už kvůli malému, který Tě opravdu potřebuje, protože ty jsi pro něj ta jediná máma… Drž se!

  • načítám...
  • Zmínit
lila30
3.4.10 09:29

Ahoj,

také když čtu tvuj příběh, jdou mi slzy do očí, plně chápu té pocity prožila jsem si to také ,37 týden, holčička :cry: ,( dny kdy jsem byla na dně, depky, uzkost, pocity že bych dala še abych vrátila čas …) čas še zahojí a zmírní bolest, nezoufej bude líp

  • Upravit
DanaCe
12561
3.4.10 11:03

Aspi, i já jsem prožila podobný příběh. Doma chlapeček, v bříšku holčička. Ve 24 týdnu se zjistila vývojová vada neslučitelná se životem a tak jsem ve 25 týdnu šla na ukončení těhotenství.

Vím, čím vším si procházíš, je to moc těžké a bolavé. Ale věř, že zase přijde sluníčko a bude Vám všem hezky a nachystané oblečky, v tuto dobu jistě schované na nejhlubším místě, využiješ!

U nás to tak bylo. Přesně za rok se nám narodil zdravý kluk. U nás to bylo taky v únoru. Je to těžký měsíc. Ale v únoru se taky narodil ten druhý chlapeček. Je to už 7 let.

Drž se. Bohužel se takové věci stávají. Je to moc smutné.

Myslím na Tebe i celou Tvou rodinu!Miminka se určitě dočkáte!
 Dana

  • načítám...
  • Zmínit
BohunkaP
22026
3.4.10 13:48

Je mi to moc a moc líto :cry: :cry:

  • načítám...
  • Zmínit
EEEDIT
359
3.4.10 16:09

Aspi drž se.Ona určitě čeká a až bude čas vrátí se k Tobě.Myslíš na ní s láskou a ona se vrátí.Já tomu věřím a moc mi to pomáhá.Přeji hodně síly.

  • načítám...
  • Zmínit
BettyB.
9053
3.4.10 18:10

Je mi to moc líto! Přeji, ať se na vás brzy zase usměje sluníčko! Vím, že zapomenout se nedá :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
venoušek
1609
3.4.10 21:43

Dobrý večer, vím jak se cítíte :cry: :cry: ten kdo to nepozná nedokáže pochopit pochopit tu bolest. Já rodila našeho vymodleného Venouška mrtvého 1.1.2010 a mohu Vám říct, že do dnešního dne se s tím peru, ale už mám dny kdy nepláču a dokážu se už usmát. Ale už to nejsem já, jsem jiný člověk. Je mi líto co se Vám přihodilo, ale žádná slova útěchy nepomůžou. Jen čas to je náš lék na naší bolest. Mějte sílu. Lenka

  • načítám...
  • Zmínit
Taminka
13503
3.4.10 21:50

Achjo Aspi je mi to tak moc lito.

  • načítám...
  • Zmínit
oliii
6201
4.4.10 12:13

na tohle nejde nic říct jen bože proč !!!!!

  • načítám...
  • Zmínit
Dandulka 03
6
4.4.10 18:53

Milá Aspi, při čtení vašeho příspěvku jsem se přenesla o dva roky nazpět, kdy jsem porodila na 32 týdnu mrtvého chlapečka Radimka. Také jsem dopředu věděla, že již nežije.Znovu jsem si připomněla, jak nás známí zastavovali, kde máme miminko, jak jsem uklízela již nachystané oblečky, postýlku, jak jsem si připadala prázdná a zoufalá.Držela mne moje pětiletá dcera a můj manžel. Ani po dvou letech nemine den, abych si na svého chlapečka nevzpomněla, ale už se dokáži radovat ze života a ze všeho krásného, co mne potkalo a co na mne ještě čeká.Přeji Vám i celé rodině mnoho sil, podporu přátel a věřte, že čas je milosrdný a obrousí ty nejostřejší hrany…

  • načítám...
  • Zmínit
KPKristy
46669
4.4.10 19:39

Aspi a Dandulko, taky se ptám proč… Tohle by se stávat nemělo. Držím palce, ať máte další miminka a přeju hodně sil… :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Aspi
859
5.4.10 09:36

Tezko lze uverit tomu, ze bude lip,ja vim rika se ze cas vsechno spravi, ale mam v sobe takove prazdno.moc bysme chteli dalsi miminko,ale mam strach ze to nepujde nebo aby se z ase neco nestalo. covek nad tim nesmi premyslet, ale kdo mi zaruci ze se uz nic nestane.snazim se kvuli synovi, ale i tak male dite vyciti ze jsem smutna.

  • načítám...
  • Zmínit
Andik333
15584
6.4.10 15:31

Aspi, je mi to moc líto :-(
Je to strašně kruté. Přeju, ať se na vás štěstí už jenom usmívá a přinese vám zdravé miminko :kytka: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
baldy
1
13.4.10 19:00

holčička

Ahoj Aspi,bohužel moc dobře chápu jak se ted cítíš a co prožíváš.Mi jsme taky přišli o svoji vysněnou holčičku Zuzanku ve 40tt,rodila jsem jí taky mrtvu,den po termínu porodu.Loni 16.11.2009 takže ted to bude 5 měsícu a není den kdy bych si na ní nevzpoměla,moc mi chybý a přála bych si to všechno vrátit zpět a mít jí u sebe živu a zdravu.Malá byla naprosto zdravá,měla 3 kg a 50cm umřela na nitroděložní hypoxii,udusila se.....ale nevíme do dnes proč a asi to už nikdy nezjistíme,ale myslíme si že lékař pochybyl tak jsme dali všechno řádně prošetřit a ted už jen čekáme jak to všechno dopadne.Mám ještě 8 letého syna a proto byla holčička vymodlená,tolik jsme se na ní těšíli a moc si jí přáli.Jsem s toho špatná i dnes,nemužu se s tím jen tak smířit že už není mezi námi,že jí nikdy nepochovám,neobejmu…male aspon jsem jí viděla…byla nádherná…moc to bolí…snažíme se o další miminko a jen doufám že se nán to brzy podaří a všechno dopadne tak jak má a mi budem mět doma krásné zdravé a vonavé miminko i když na naši Zuzanku nikdy nezapomenu,budu na ní deně myslet,moc nám chybý…tobě přeji hodně síli,myslím na tebe.AHOJ.

  • načítám...
  • Zmínit
veverka-andy
3127
14.4.10 22:43

Také se neustále bojím, aby se mi něco podobného nestalo. Zůstává mi rozum stát nad tím, jak vlastně může miminko umřít. Vždyť má naprostý luxus. Živiny, ochranu okolního prostředí atd.

  • načítám...
  • Zmínit
rybana75
10665
15.4.10 00:39

Sedím tu a čtu a brečim jak malá holka.Na světě je taková nespravedlnost.Jsou mámy,spíš HYENY,které své děti nechtějí,odloží je(v tom lepším případě) nebo je bezcitně připraví o život a na druhé straně jsou MAMINKY,které po tom miminku tak strašně touží,ale bohužel jí není z hůry dáno.
Je mi to tak strašně líto,nejde to ani popsat.Drž se…

  • načítám...
  • Zmínit
freed
34
15.4.10 17:14

Ahoj Aspi. Je mi moc líto Tvé holčičky, bohužel i já mám podobný příběh, já jsem porodila svou milovanou holčičku ve 40tt mrtvou. Odloučila se mi předčasně placenta a malá se udusila. Měla jsem úplně bezproblémové těhotenství, tak tomu pořád nemůžu uvěřit
co se stalo, tak moc to bolí…ani jsem ji neviděla, protože jsem ležela na JIP, jsou to už čtyři měsíce a připadne mi, jako by se to stalo včera.
Přeji hodně sil.

  • načítám...
  • Zmínit
janca84
17058
17.4.10 14:56

Aniž by jsem chtěla,otevřela jsem tutu diskuzi a četla jedním dechem až do posledního příspěvku… Je to něco neskutečně smutného…Držte se :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Hozy
20.4.10 18:52

Zdravím,moc mě mrzí,co se Vám stalo,ale aby se to neopakovalo,zkuste si zjistit,jestli nemáte nějakou poruchu srážlivosti krve,pokud je Váš gynekolog co k čemu ,měl by to pro příště navrhnout,ale někdy to tak bohužel nefunguje,při zvýšené srážlivosti krve se může právě v pupečníku vytvořit tromboza,a dítě pak nemá vyživu,jde tomu předejít,na hematologii Vám krev vyšetří,a pokud je to tak,při dalším těhotenství si budete píchat injekce na ředění krve,i pupečník se dá vyšetřit ultrazvukem,jen se nenechat odbýt.Přeji další zdravé :kytka: mimi:)

  • Upravit
pity
21.4.10 13:02

Milá Aspi!!
Tvůj příběh jsem ani nemohla dočíst!Ještě ted brečím!Je to hrozná nespravedlnost,že člověk,který dětatku může dát tolik lásky,tolik trpí!Bude to dlouho trvat,než to přebolí!Bud statečná a moc se držte všichni!A jestli existuje něco jako bůh,tak doufám tohle vše brzy napraví!držte se!!

  • Upravit
akimka83
21.4.10 22:08

Mila Aspi,ač je to neuvěřitelné, zažila jsem téměř to samé. Teda těhotenství probíhalo v pořádku, akorát jsem měla taky velké bříško, přesně jak píšeš. A den před Štědrým dnem tedy 23.12.2009 jsem ve 36.týdnu porodila mrtvou holčičku a úplně přesně z vedlejší sálů se ozvývala ta zdravá miminka…Podle pitvy se udusila, ale neví proč. Jmenovala se Miriamka. To snad není možné, mám úplně stejné pocity a myšlenky! Taky na ni pořád myslím a říkám si, že je to náš andílek, který nás teď hlídá. Doma máme 2letého syna.

  • Upravit
lisa3
4.5.10 20:40

Dobrý den musím se taky přidat, stalo se mi něco podobného 2.12.2009 jsen porodila svoji holčičku v 35tt bohužel mrtvou. Na ten den nikdy nezapomenu. Omotala si pupečníšňůru kolem nožičky a tím zamezila přivod kyslíku.Doktoři jen shodně říkali že se to bohužel stává.Není den abych na ní nemyslela. Bylo to mé třetí těhotenství takže naštěstí mě mé dvě děti drži opravdu nad vodou. Hned jak nám doktoři dovolili tak jsme se začli pokoušet o další. Povedlo se to hned na poprvé a 8tt zamlklé těhotenství-zákrok a opět zklamání i když pořád převažuje smutek nad ztrátou malé.. Myslím že ale tak brzy není tělo připraveno na další těhotenství hlavně po psychické stránce. Od začátku jsem byla šíleně vystrašená. Všem přeji hodně síly a ať se s tím naučíme žít..

  • Upravit
Aspi
859
7.5.10 11:19

Liso, kazdy den cut nove a nove pribehy a rikam si stale dokola proc proc se tohle vubec deje, proc nam to neni doprano.nekdy ranovstanu a rikam si jo je to dneska lepsi,ale prave pak nekoho potkam nebo si neco prectu a je vsechno zpatky.maly se furt pta a rika ze budeme mit dalsi miminko kdyz to nase je ted na mracku,a to me vzdycky srazi na kolena a zacnu brecet.kdo to nezazil rekne, neboj bude dobre, ale uz nikdy to nebude jako driv nikdo nevrati ten cas zpatky.nikdy na nasi holcicku nezapomenu,chodim na hrbitov pravidelne si s ni povidat a prosim ji aby nas vsem davala silu aby sme byli statecne.vim ze je ji tam dobre, ma tam spousty andilku kteri si s ni hrajou a dohlizeji na ni.moc na vas vsechny myslim a musime jit dal kvuli tem nasim detickam

  • načítám...
  • Zmínit
Smaikii89
759
10.5.10 10:01

Opravdu je mi to moc líto.Jsem tu nová a ráda čtu Vaše deníčky.Když narazím na takhle smutnej tak sotva přes slzy vidím.Věřím,že jste moc statečný.

  • načítám...
  • Zmínit
Mína13
20807
10.5.10 18:56

Aspi, je mi to tak líto… a hrozně moc Tě obdivuju, že jsi dokázala najít sílu a svěřit se…
Nevím co napsat, protože tady všechna slova útěchy vyzní jako prázdná fráze… snad jen, že Ti přeju hodně, hodně, hodně moc síly…
:srdce:
 Mína

  • načítám...
  • Zmínit
asad
22.5.10 14:53

smutek

ahoj.taky jsem přišla o dceru ve 32 tydnu ja mněla to štesti v uvozovkach žw jsem ji mohla hladit a držet ještě živou ,naše Adélka zemřela tři dny po porodu,bylo to me třeti ditě(takovi ten mazlik) mam všechny děti cisařskym řezem takže zdalšiho těhu mám stach i když mi to lekaři nezakazali.Nikdy na Adélku ne zapomenu chodim na hřbytov skoro každy den.Říka se že čas rany zahoji nevím boli to pořad stejně nškdy mám pocit že už to dál nejde,ale mám skveleho manžela tery mně drží.CHci ti řict že nas je vtomhle neštěsti hodnš držim palečky at užjsi jen šťastna

  • Upravit
Veronik61
888
2.11.10 18:58

Přesně rozumím Vašim pocitům. Před měsícem se mi narodil v 37 týdnu Prokůpek, mrtvý. Důvodem byly vícečetné infarkty na placentě. Stále mám před očima celý den. Slyším děti z ostatních porodních sálů, vidím pohledy lékařů a sestřiček. Byla jsem v tu chvíli hrozně zbabělá a když se mě lékař zeptal, zda ho chci vidět, odmítla jsem. Zer strachu. Nikdy si neodpustím, že jsem se s ním nerozloučila, že jsem ho neobjala a neřekla mu, jak moc jej miluji. Říkám si, co by bylo, kdybych šla k lékaři o pár dnů dříve…Jak je možné, že jsem nic necítila a plně chápu pocity, které jste popsala. Držte se!!.

  • načítám...
  • Zmínit
Háta_x
7576
4.11.10 18:18

Aspi, vím, jaké to je. Já si nikdy nepochovám v náručí syna. Přišla jsem o něj v 7.měsíci. Nikdy nezapomeneš, ale čas ohladí ostré hrany a nebude to už bolet tak moc. .

Veronik61: taky jsem syna neviděla, ani mi ho nechtěli ukázat a dnes jsem za to moc ráda. Mam teď holčičku a představa, že bych žila celý život s obrazem syna před očima…možná je to pro někoho nepochopitelné, ale přijít o dítě, které si jen představuješ nebo se rozloučit s dítětem, které znáš, mohla se ho dotknout, pohladit ho… je rozdíl. A vůbec nejhorší musí být, když si máma dítě vypiplá a pak o něj přijde.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Pro moji holcičiku...