Naše snažení není procházkou růžovým sadem
- Snažení
- Jaruše
- 06.10.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Takových jako my je spousta a možná i proto se z toho všeho potřebuji alespoň v tomhle deníčku vypsat. Všechno začalo ve chvíli, kdy jsme se, v té době s ještě přítelem, rozhodli, že už uzrál ten správný čas na miminko. Vysadila jsem HA a pak jsme každý měsíc čekali a čekali a čekali...
Tohle trvalo skoro rok. Došlo mi,že už bude potřeba začít jednat, čas utíká strašně rychle. V první řadě jsem změnila dr., která zjistila, že mám docela velkou cystu, o které se můj původní lékař ani nezmínil a to i přes to, že byla hmatná i při normálním vyšetření. Navíc to byl takový… No,jeden příklad za všechny a taky ta poslední kapka, která mě přesvědčila, že změna bude to najlepší. Přijít s problémem a od lékaře se dozvědět, že dneska jsou asi nějaký erupce na slunci, to jste dneska pátá…, to člověku moc nepřidá.
Následovala léčba, která bohužel nezabrala, proto přišel první zákrok - LSK, při které se dr. pokusili zprůchodnit mi vejcovody a odstranili cystu. Operaci i narkózu jsem zvládla překvapivě dobře. Už další den po operaci následoval první průplach vejcovodů, aby se zabránilo obnovení srůstů. Zážitek… Holky, co to podstoupily, ví. Jakoby mě někdo zevnitř rval na kusy, a to ještě další čtyři dny. Jediné pozitivum ve chvíli, kdy mě konečně propustili domů bylo, že jsem shodila pár kilo.
Následujícího čtvrt roku jsme nechali všechno na přírodě, bez úspěchu, takže jsme na podzim loňského roku nastoupili do programu IVF. Protože jsme do CARu přišli s mojí diagnózou, vlastně hned ten cyklus jsem začala stimulovat. Při vyšetření před začátkem stimulace mi dr. zjistil další cystu, takže následoval další zákrok. Byla jsem z toho docela vyvalená, protože jsem přijela autem, sama s tím, že dostanu léky a tradá domů. Místo toho šupem na sál, krátká narkóza, odsátí cysty. No jo, ale co potom? Prý: po narkóze nesmíte řídit. To mě ale ještě neznali. Po LSK jsem se dvě hodiny po probuzení procházela po pooperačním pokoji, až mě sestřičky vyexpedovali na normální pokoj, že to jako nejde, abych jim tady tahle pochodovala sem a tam. Prostě jsem se sebrala s tím, že ještě musím do ambulance pro recepty, pro které jsem si skutečně zašla a pak do auta a hurá domů.
Stimulaci jsem přežila, i když jsem si nejdřív myslela, ža do sebe tu jehlu prostě nedokážu zabodnout. Na konci jsem byla sice jaho jehelníček, ono 24 bodanců do břicha během deseti dnů přeci jen musí být vidět. Výsledek ale stál za to. Šestnáct vajuch, z toho se pomocí ICSI podařilo oplodnit jedenáct. Po odběru si tentokrát nechali od manžela podepsat, že mě převzal a odveze mě domů, asi si mysleli, že mám zase zaječí úmysly. Náš první transfer byl s jedním embryjkem. To čekání bylo nekonečný, dokonce jsem vydržela netestovat až do odběru krve po čtrnácti dnech. Když mi ale po tom, co mě vysáli jako upíři, řekli, že výsledek bude až ve dvě, tak už jsem to nedala.
Cestou domů jsem si ten test koupila a moje první cesta vedla na onu místnůstku. Následovali nejdelší vteřiny, co jsem do té doby zažila a najednou koukám a ona tam leze druhá čárka. Víc už jsem neviděla, prostě jsem se rozeřvala. Když jsem vylezla ze dveří,tak tam seděla naše fenka a koukala na mě s výrazem: panička se zbláznila.
První kontrola v CARu proběhla v pořádku a já se vrátila ke své dr. Ta si mě pozvala na ultrazvuk s tím, že v té době by už mělo být vidět srdíčko. Těšila jsem se jako malá holka. Na kontrolu jsem šla napnutá jako kšandy s hlavou v oblacích a to, co následovalo, mě srazilo zpátky na zem. I když se dr. snažila tvářit neutrálně, poznala jsem z jejího výrazu, že je něco na levačku. Prý srdíčko vidět není, ale velikost odpovídá a je možné, že se objeví třeba zítra nebo pozítří. Proto další kontrola za týden. Bylo mi nanic, když jsem vycházela ven, tak manža, který tam byl se mnou okamžitě poznal, že se děje něco, co by nemělo.
Ten týden byl šílený. Další kontrola ukázala, že se od minula nic nezměnilo. V tu chvíli jsem si připadala, jako by mě někdo vzal něčím hodně těžkým přes palici. Budu muset na revizi. Přes to, že to bylo nad slunce jasné, jsem to ale nechtěla vzdát, i když to nemělo smysl. Proto jsem si nechala nabrat krev na HCG. S odstupem čtyř dnů další odběr a výsledek jednoznačný. Pokles na polovinu.
Teď už se opravdu nedalo nic jiného dělat. V době příprav na Vánoce, na které jsem se do té chvíle opravdu těšila, jsem nastupovala do špitálu, aby tam ukončili něco, co vlastně ani pořádně nezačalo.
Ještě v narkóze do mně napumpovali i antibibotika, po probuzení ještě jedny. Naštěstí jsem tu noc po zákroku strávila na pokoji sama. Odcházela jsem odtamtud s myšlenkou, že tohle budou pěkně vypráskané Vánoce. Popravdě jsem je chtěla úplně vypustit, ale nakonec jsem si řekla, že když už nic jiného, tak si je prostě užijeme, jak to jen půjde. No jo, ale to jsem nevěděla, co bude následovat. Na kontrolu jsem měla jít po Novém roce. Jenže…
Začalo mě nepříjemně pobolívat v břiše, takže jsem uháněla k dr. Kontrolní ultrazvuk ukázal, že jsem se úplně nevyčistila, takže následovala injekce, další antibiotika a kontrola 23. prosince s tím, že pokud se to nezlepší, hned tam zůstanu, další revize a propuštění na Štědrý den ráno. Takže jsem si doma s předstihem přichystala stromeček i štědrovečerní večeři. Kontrola dopadla celkem dobře, jen další injekce a další kontrola druhý svátek vánoční. Bohužel pořád ještě nebylo všechno O.K., takže další den jsem prodělala další revizi.
Teď už jen ve zkratce, bylo by to na dlouho. V březnu letošního roku jsem podstoupila další LSK. Tentokrát mi odstranili oba vejcovody, ve kterých se nahromadila tekutina a další cystu. V červnu jsme podstoupili první KET, v červenci druhý a v září třetí. Všechno k ničemu. Teď jsme vlastně opět na začátku, ale o něco chytřejší. Než se pustíme do dalšího pokusu, budeme požadovat spoustu vyšetření a také změníme CAR. Prostě to nevzdáváme a teď už víme, že opravdu platí, že CO TĚ NEZABIJE, TO TĚ POSÍLÍ.
Děkuji všem, které dočetly až sem.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1805
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1059
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1906
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 779
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 452
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21789
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2671
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2953
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2661
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1793
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Jsi moc statečná a přeju ti, ať ti co nejdřív zadaří 
!Ale pozor na konci toho zla a bolesti je moje úžasná blonďatá neteřinka Barča!Je to ta pomyslná vlaječka zapíchnutá na vrcholu nejvyšší hory světa!!!Výstup na ní byl těžký nespravedlivý ,dlouhý ,ale stál za to!!! Držím Vám palečky a posílám sílu k dalšímu výstupu !!!!A nebojte ,jednou tam budete sedět a mávat dolů jako blázen !!!! 
Ale co bysme pro ten uzlíček štěstí v náručí neudělali že? Držím palečky at sebrzy zadaří. 
a usmějte se trochu
a ještě bych to doplnila o genetické vyšetření zda nemáš třebas nějaký trombofilní mutace pač díky tomu se neprokrvuje děloha jak má a ty minipucky zůsobují cokoliv z toho takže pak jen navíc pícháš Fraxiparin 
.Díky 