Naše snažení není procházkou růžovým sadem
- Snažení
- Jaruše
- 06.10.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Takových jako my je spousta a možná i proto se z toho všeho potřebuji alespoň v tomhle deníčku vypsat. Všechno začalo ve chvíli, kdy jsme se, v té době s ještě přítelem, rozhodli, že už uzrál ten správný čas na miminko. Vysadila jsem HA a pak jsme každý měsíc čekali a čekali a čekali...
Tohle trvalo skoro rok. Došlo mi,že už bude potřeba začít jednat, čas utíká strašně rychle. V první řadě jsem změnila dr., která zjistila, že mám docela velkou cystu, o které se můj původní lékař ani nezmínil a to i přes to, že byla hmatná i při normálním vyšetření. Navíc to byl takový… No,jeden příklad za všechny a taky ta poslední kapka, která mě přesvědčila, že změna bude to najlepší. Přijít s problémem a od lékaře se dozvědět, že dneska jsou asi nějaký erupce na slunci, to jste dneska pátá…, to člověku moc nepřidá.
Následovala léčba, která bohužel nezabrala, proto přišel první zákrok - LSK, při které se dr. pokusili zprůchodnit mi vejcovody a odstranili cystu. Operaci i narkózu jsem zvládla překvapivě dobře. Už další den po operaci následoval první průplach vejcovodů, aby se zabránilo obnovení srůstů. Zážitek… Holky, co to podstoupily, ví. Jakoby mě někdo zevnitř rval na kusy, a to ještě další čtyři dny. Jediné pozitivum ve chvíli, kdy mě konečně propustili domů bylo, že jsem shodila pár kilo.
Následujícího čtvrt roku jsme nechali všechno na přírodě, bez úspěchu, takže jsme na podzim loňského roku nastoupili do programu IVF. Protože jsme do CARu přišli s mojí diagnózou, vlastně hned ten cyklus jsem začala stimulovat. Při vyšetření před začátkem stimulace mi dr. zjistil další cystu, takže následoval další zákrok. Byla jsem z toho docela vyvalená, protože jsem přijela autem, sama s tím, že dostanu léky a tradá domů. Místo toho šupem na sál, krátká narkóza, odsátí cysty. No jo, ale co potom? Prý: po narkóze nesmíte řídit. To mě ale ještě neznali. Po LSK jsem se dvě hodiny po probuzení procházela po pooperačním pokoji, až mě sestřičky vyexpedovali na normální pokoj, že to jako nejde, abych jim tady tahle pochodovala sem a tam. Prostě jsem se sebrala s tím, že ještě musím do ambulance pro recepty, pro které jsem si skutečně zašla a pak do auta a hurá domů.
Stimulaci jsem přežila, i když jsem si nejdřív myslela, ža do sebe tu jehlu prostě nedokážu zabodnout. Na konci jsem byla sice jaho jehelníček, ono 24 bodanců do břicha během deseti dnů přeci jen musí být vidět. Výsledek ale stál za to. Šestnáct vajuch, z toho se pomocí ICSI podařilo oplodnit jedenáct. Po odběru si tentokrát nechali od manžela podepsat, že mě převzal a odveze mě domů, asi si mysleli, že mám zase zaječí úmysly. Náš první transfer byl s jedním embryjkem. To čekání bylo nekonečný, dokonce jsem vydržela netestovat až do odběru krve po čtrnácti dnech. Když mi ale po tom, co mě vysáli jako upíři, řekli, že výsledek bude až ve dvě, tak už jsem to nedala.
Cestou domů jsem si ten test koupila a moje první cesta vedla na onu místnůstku. Následovali nejdelší vteřiny, co jsem do té doby zažila a najednou koukám a ona tam leze druhá čárka. Víc už jsem neviděla, prostě jsem se rozeřvala. Když jsem vylezla ze dveří,tak tam seděla naše fenka a koukala na mě s výrazem: panička se zbláznila.
První kontrola v CARu proběhla v pořádku a já se vrátila ke své dr. Ta si mě pozvala na ultrazvuk s tím, že v té době by už mělo být vidět srdíčko. Těšila jsem se jako malá holka. Na kontrolu jsem šla napnutá jako kšandy s hlavou v oblacích a to, co následovalo, mě srazilo zpátky na zem. I když se dr. snažila tvářit neutrálně, poznala jsem z jejího výrazu, že je něco na levačku. Prý srdíčko vidět není, ale velikost odpovídá a je možné, že se objeví třeba zítra nebo pozítří. Proto další kontrola za týden. Bylo mi nanic, když jsem vycházela ven, tak manža, který tam byl se mnou okamžitě poznal, že se děje něco, co by nemělo.
Ten týden byl šílený. Další kontrola ukázala, že se od minula nic nezměnilo. V tu chvíli jsem si připadala, jako by mě někdo vzal něčím hodně těžkým přes palici. Budu muset na revizi. Přes to, že to bylo nad slunce jasné, jsem to ale nechtěla vzdát, i když to nemělo smysl. Proto jsem si nechala nabrat krev na HCG. S odstupem čtyř dnů další odběr a výsledek jednoznačný. Pokles na polovinu.
Teď už se opravdu nedalo nic jiného dělat. V době příprav na Vánoce, na které jsem se do té chvíle opravdu těšila, jsem nastupovala do špitálu, aby tam ukončili něco, co vlastně ani pořádně nezačalo.
Ještě v narkóze do mně napumpovali i antibibotika, po probuzení ještě jedny. Naštěstí jsem tu noc po zákroku strávila na pokoji sama. Odcházela jsem odtamtud s myšlenkou, že tohle budou pěkně vypráskané Vánoce. Popravdě jsem je chtěla úplně vypustit, ale nakonec jsem si řekla, že když už nic jiného, tak si je prostě užijeme, jak to jen půjde. No jo, ale to jsem nevěděla, co bude následovat. Na kontrolu jsem měla jít po Novém roce. Jenže…
Začalo mě nepříjemně pobolívat v břiše, takže jsem uháněla k dr. Kontrolní ultrazvuk ukázal, že jsem se úplně nevyčistila, takže následovala injekce, další antibiotika a kontrola 23. prosince s tím, že pokud se to nezlepší, hned tam zůstanu, další revize a propuštění na Štědrý den ráno. Takže jsem si doma s předstihem přichystala stromeček i štědrovečerní večeři. Kontrola dopadla celkem dobře, jen další injekce a další kontrola druhý svátek vánoční. Bohužel pořád ještě nebylo všechno O.K., takže další den jsem prodělala další revizi.
Teď už jen ve zkratce, bylo by to na dlouho. V březnu letošního roku jsem podstoupila další LSK. Tentokrát mi odstranili oba vejcovody, ve kterých se nahromadila tekutina a další cystu. V červnu jsme podstoupili první KET, v červenci druhý a v září třetí. Všechno k ničemu. Teď jsme vlastně opět na začátku, ale o něco chytřejší. Než se pustíme do dalšího pokusu, budeme požadovat spoustu vyšetření a také změníme CAR. Prostě to nevzdáváme a teď už víme, že opravdu platí, že CO TĚ NEZABIJE, TO TĚ POSÍLÍ.
Děkuji všem, které dočetly až sem.
Přečtěte si také
Je mi skoro 40, mám dvě malé děti. Přesto toužím po diskotéce jako za mlada
- Anonymní
- 15.10.26
- 812
Tak moc mi chybí bezhlavé trsání na diskotékách, že mám chuť si to zopakovat. Ale copak to jde, když je vám skoro 40 a máte dvě malé děti?
Štvalo mě, že mi manželka furt kecá do života. Když odešla, byl jsem ztracený
- Anonymní
- 15.10.26
- 2028
Když mě žena opustila, první týdny jsem si říkal, že jsem konečně svobodný. Nikdo mi nebude říkat, kdy mám přijít domů, co mám koupit ani proč zase nechávám ponožky vedle postele. Kamarádům jsem...
Pozvali mě na grilovačku a pak se mi smáli za mou postavu. Už tam nejdu
- Anonymní
- 15.10.26
- 1253
Slíbila jsem si, že tam strávím příjemné odpoledne. Místo toho jsem si odnesla lekci z rodinné „laskavosti“. Moje sestra mě pozvala na oslavu narozenin svého syna a já jsem nadšeně souhlasila....
Sousedova kočka mi zmrzačila psa. Ten odmítá převzít zodpovědnost
- Anonymní
- 15.10.26
- 1588
Je to rok, co se u sousedů narodila koťata. Ze začátku mi kočky v okolí nijak nevadily. Ano, nenesla jsem dobře, že občas na naší zahradě najdu jejich exkrement. Díky tomu, že máme psa, se ale...
Návod na šťastné manželství. Tohle jsou věci, které u nás fungují
- Anonymní
- 15.10.26
- 1520
Nejsem manželská poradkyně a rozhodně nemám recept na šťastné manželství. Po letech společného života jsem ale vypozorovala několik pravidel, díky kterým se doma hádáme o něco méně. A některá jsou...
„Prsa ti udělají nový! A na pojišťovnu!“
- PenelopaW
- 14.10.26
- 853
Tak tuhle větu už nikdy nevyslovím nahlas. Je veliký rozdíl mezi plastickou operací estetickou a mezi rekonstrukcí prsu.
Naše manželství skončilo po roce. Stačila jedna chyba a přišla jsem o všechno
- Anonymní
- 14.10.26
- 2967
Petr byl mužem mých snů. Když jsme se brali, byla jsem přesvědčená, že to bude navždy. Předtím jsme spolu chodili skoro čtyři roky a já si byla jistá, že jsme si souzení. Jenže ani ne po roce byl...
Manželka začala dostávat časté zprávy ze školky. Nechtěla mi říct proč
- Anonymní
- 14.10.26
- 1599
Nejdřív jsem si toho skoro nevšiml. Manželce začaly chodit večer zprávy ze školky a já předpokládal, že jde o nějaké organizační věci. Výlet, platba za divadlo, změna času vyzvedávání. Jenže...
Nesnáším hlasovky! Kolegyně mi místo předávky práce posílá téměř podcasty
- Anonymní
- 14.10.26
- 505
Poslouchat devítiminutovou hlasovku plnou odboček, štěkání psa a neustálých změn je pro mě osobní očistec. Zvlášť když jde o předávání pracovní směny, kde záleží na každém detailu. Vážně si v...
Tohle byl první díl StarDance. Kvůli manželově blbosti jsem ho prošvihla
- Lucinda.pavlicek
- 14.10.26
- 596
Sobota odpoledne a já už jsem doslova na trní. Po roce začíná nová série Stardance. Prožívám tenhle televizní svátek snad ještě víc než volby do senátu. I ty v naší rodině rezonují, ale u této...
Jsi moc statečná a přeju ti, ať ti co nejdřív zadaří 
!Ale pozor na konci toho zla a bolesti je moje úžasná blonďatá neteřinka Barča!Je to ta pomyslná vlaječka zapíchnutá na vrcholu nejvyšší hory světa!!!Výstup na ní byl těžký nespravedlivý ,dlouhý ,ale stál za to!!! Držím Vám palečky a posílám sílu k dalšímu výstupu !!!!A nebojte ,jednou tam budete sedět a mávat dolů jako blázen !!!! 
Ale co bysme pro ten uzlíček štěstí v náručí neudělali že? Držím palečky at sebrzy zadaří. 
a usmějte se trochu
a ještě bych to doplnila o genetické vyšetření zda nemáš třebas nějaký trombofilní mutace pač díky tomu se neprokrvuje děloha jak má a ty minipucky zůsobují cokoliv z toho takže pak jen navíc pícháš Fraxiparin 
.Díky 