Pro všechny řidičky - neřidičky

Prvně jsem si myslela, že můj první deníček bude o mém prvním a pravděpodobně i posledním porodu. Ale jelikož už mám 8,5 měsíce po něm a budu muset víc zavzpomínat, mám teď v hlavě žhavější téma dnešních týdnů. :)

Když jsem chodila na SŠ, tak jsem si plánovala, jak si hned v 18 udělám řidičák a budu frajer. Prd. :-) Radši jsem jela každý rok s kámoškama na dovču k moři a na řidičák nezbyly peníze. 10 000,– je 10 000,– (ten můj stál nakonec fajn 9 700,–).

Když jsem si ale našla nynějšího manžela (teda spíš on si našel mě?), říkal mi, že bych si řidičák fakt měla udělat, že to bude super. Budu jezdit s našim mimískem (tehdy jsme se začli snažit) kam potřebuji, k doktorovi, na nákupy, prostě všude. A mně se opět rozzářily oči - protože to přece bude super, moct si všude dojet. :) A tak jsem se rozhoupávala tak dlouho se přihlásit, až jsem byla v 6. měsíci…

Nakonec jsem odvážně poslala chlapa, aby se zeptal instruktora autoškoly, zda vůbec těhotné berou, když jsme ho jednou náhodou potkali jak parkuje. A tak šel. A brali. Kurz mi začal v těch největších vedrech, strávila jsem tam asi 8 - 10 volných odpolední, sem tam jsme zčučli nějaké nudné video, zdravotní kurz, a postupně začly jízdy.

První jízda první den katastrofaaaa, ovládat auto bylo pro mě něco hrozného. A to už jsem jednou řídila s bývalým přítelem na letišti, jen tak na zkoušku. Myslela jsem, že se vybourám (a spolu se mnou další 2 účastníky autoškoly) hned ten první den. Naštěstí to dopadlo dobře. Další den už se normálně jelo na cestu. Ostatní nudné ježdění přeskočím…

Jízdy a autoškolu jsem zdárně přežívala a nakonec mě čekaly zkoušky. Našla jsem si ve škole kámošku, se kterou jsme jezdívaly spolu. Šlo nám to tak nastejno, tak to mě trochu uklidňovalo. Jely jsme spolu i na zkoušky - testy jsem zvládla hravě, ale jízdy napoprvé - NE.

Údajně jsem pana komisaře málem vyklopila v zatáčkách (mírných, které jsem projížděla 40 km/h, tak nevím, asi jsem měla jet 20 km/h) ale to už je fuk, prostě mi to nedal. Marti také ne, ale ta toho nasbírala více. A tak jsme každá vysolily 800,– a šly ke zkouškám - jízdám znovu.

Sice jsem pár nějakých chyb udělala, ale protože Marťa jich měla 3× tolik, tak prej „vzhledem ke kolegyni“ a jejímu výkonu mi to prostě dát MUSÍ. :) Jupí, jupí, autoškola byla hotová - řidičák v kapse za 14 dní. Ještě jsem se v 9. měsíci odvezla na dvě kontroly a párkrát do obchodu, pak jsem SC porodila naši malou prďolku a pak to přišlo - 8 měsíců jsem neřídila, protože bylo třeba, abych jezdila s maličkou vzadu + byla zima a sníh.

Čas ubíhal. Vždy, když jsme někam jeli, tak i s manželem, takže nebylo třeba, abych řídila. Po zimě přišlo jaro, sníh opadl a já si uvědomila, že bych už fakt měla zase řídit. Malá povyrostla, nebyl problém s ní jít do obchodu a tak, zajet si kam potřebuji, jenže už jsem to prostě neuměla.

Tak dlouho jsem váhala, až jsem si dokoupila hodinku jízdy s instruktorem, abych hned nerozsekala naše auto. Taky je můj chlap dost nervák a auto miluje - ve volném čase auta opravuje a dost jim rozumí, a hoodně nerad viděl, když mi auto chcíplo, špatně jsem zařadila, atp.: „Bože, ty to auto zničíš, jestli budeš jezdit takhle!“

A protože jsem právě takhle jezdit nechtěla, vyjela jsem s instruktorem projet se. Jakž takž normálně jsem se rozjela (ale v první chvíli jsem vůbec nevěděla, jestli se první řadí nebo mám vypnout ruční brzdu a pak zařadit, a tak podobně, prostě zmatky jako blázen. :)), projela jsem pár vesnic a měst, pokecali jsme a vrátila jsem se domů nadšená že to zas umím. Už jsem měla naplánováno, kam všude potřebuji jet (a proto jsem se tak zas do toho zapálila :)), a tak jsme druhý den s manželem jeli cíleně do Kauflandu na nákup plenek kvůli mému řízení.

Den 1.: Sedla jsem si před domem do auta: „Sedadlo, zrcátka, horko jako prase…, pás, jo, už pojedu!“

Chlap: „Ježiš marja honem, je vedro, na malou svít, í už vyjeď!“

Zmatek v hlavě, co a jak se dělá - aha, vyřadit, brzda, dobré, stojím, spojka, nastartovat, zařadit, jednička, vyjíždím…chcíííííííp žbept.

„Ježišmarjaaaaaa, uhni, vyjedu ti odsud aspoň toho stínu tam!“

OK. Vyjel, vyměnili jsme se, opět si sednu: „Nastartováno je, hmm ruční brzda teď nebo až pak, hmm asi hned, stojím, dobré, spojka, jednička, jedu… jedu… jedu… doprava k hlavní cestě, brzda, chcíííííííp…“

„Do pdele, spojka!“* (muž) „Ježišmarja, jedu já, nemám na to nervy!“

Celou cestu ticho, já zklamaná (ze sebe), nasaná (na něj i na sebe). Nakoupili jsme v Kauflandu, dojedeme domů a slyším: *„To jsi měla udělat tak a tak!“

Škoda, že mi neporadil, než jsem vyjela? :)

Den 2.: v příštím deníčku…

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Shield-maiden
16906
20.7.15 07:59

Manžel je bezva podpora teda :roll:
Jinak jsem si vzpomněla na svoje začátky s autem. Děkuji za připomenutí. :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Krasavicaa
20.7.15 08:51

Deníček bych pojmenovala : Nečíst, těžká nuda :roll: :nevim:

  • Upravit
nelinka204
459
20.7.15 09:09

Ahojky úplně jsi si připomněla mé začátky…až na to, že já mám už dvě děti…naštěstí máme s manželem každý své auto, ale když potřebuji jet s dětmi tak si beru manželovo at nemusím přetahovat sedačky…když jsem se po delší odmlce rozhodla znovu sednout za volant manžel mi hodně pomohl je naštěstí klidas…nevzdávéj se určitě ti to půjde…

Příspěvek upraven 20.07.15 v 09:09

  • načítám...
  • Zmínit
Dechtire
28
20.7.15 09:35

Musím přiznat, že podobné příběhy mně dost děsí. Taky jsem v autoškole bojovala, taky mi to nešlo, taky mi to chcípalo, rozjížděla jsem jsem se se 4000 otáčkami, ale prostě jsem si doplatila více jízd a ke zkouškám šla, až jsem si byla jistá, že to zvládám.
Ne kvůli tomu, abych prošla u zkoušek, ale kvůli tomu, abych nebyla na silnici pro sebe a hlavně pro ostatní nebezpečná.
Strašně se bojím potkat takového řidiče, jak je popsaný v deníčku. Protože pokud jsou problém běžné situace, jak takový řidič zareaguje v krizové situaci?
Jasně, zazmatkovat a špatně se rozhodnout může každý, ale tohle mi připadá přímo jako recept na katastrofu.
Autorko, jestli můžu poradit - trénuj, trénuj, trénuj. Kdykoliv budeš mít jen trošku času, co nejvíc. Jezdi autem i pro noviny do vedlejší ulice. A trénuj bez manžela. Budeš klidnější. Moc držím palce, ať se pro Tebe stane řízení radostí a ne problémem.

  • načítám...
  • Zmínit
sarink
4396
20.7.15 10:46

Nesmíš se nechat odradit. Já jsem začala jezdit po 8 letec, co jsem dělala řidičák a klepala jsem se jen prvních 14 dní :D Ale manžel mi do toho nekecal, jenom se křečovitě držel za úchytku :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
ankelka
9
20.7.15 11:55

Největší chybu vidím v tom, že jsi nejezdila hned po obdržení řidičáku. S malou mohl občas vzadu jezdit manžel. Tolik měsíců bez řízení brzy po ukončení autoškoly je prostě velká chyba. A manžel by tě také mohl více podpořit místo těch sprostých nadávek. :-( Chce to jezdit, jezdit, jezdit, jinak se to člověk nenaučí a nezíská jistotu v řízení.

Příspěvek upraven 20.07.15 v 11:57

  • načítám...
  • Zmínit
Miriska
14552
20.7.15 13:23

Dopadla jsem po autoškole podobně, akorát že to bylo ještě za svobodna. Já se tehdy za volant nehnala a doma jsme na řízení byli chtiví dva (můj brácha). A brácha byl chtivec a řídit chtěl. Já neměla tu jistotu, že chci řídit, když vezu mamku, tatku, bráchu…tak většinou obava, že to nedám, zvítězila a jezdila jsem občas do zimy a po zimě jsem neřídila dlouhý asi tak 8 let. Ale to není důležité, napíši, co pomohlo mně:
Když už jsi se dostala do takovéto situace, šla bych do autoškoly a zakoupila si pár kondičních jízd s instruktorem. Získáš jistotu, projedeš si město, zase si osaháš pedály, volant, okusíš ruch provozu a bude tě někdo jistit.
Druhá rada: řiď sama, pokud tvůj manžel je nervák, jak ho popisuješ. Takovéo člověka vedle sebe k razení (či spíš sprdnutí na první dobrou opravdu ale opravdu nepotřebuješ). Dej mu dcerku na hlídání, potřebuješ přece dojet na nákup a sama nakoupíš nejlíp ;) a cestou to vezmi oklikou třeba přes další město či vesnici.

Dnes jezdím dobře, i když do neznámých měst jezdím nerada a do Prahy si troufnu tak na její okraj (ač ty kondiční jízdy jsem měla právě v Praze)a nedělá mi problém střídat auta, je mi vcelku jedno zda pojedu trabantem, felicií, či octavií a superbem…což pozoruji u jiných maminek, je taky dost problém - změnit vůz.

  • načítám...
  • Zmínit
Reee
2266
20.7.15 13:35

Byla jsem na tom podobně, taky jsem se rozjížděla po delším čase. Taky jsem zmatkář, ale dala jsem to! Asi by ti pomohlo kdyby s tebou jezdil někdo jiný, kamarád, táta nebo kdokoliv mimo manžela. Ten at hlídá dítko.

já měla rozestup 15 let, takže jsem se učila vše od začátku

přeju mnoho štěstí a pevné nervy :kytka: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Kriss Tina
37145
20.7.15 15:48

Tak ten zacatek jako bych psala ja sama :-D taky sem si delala ridicak az jako tehu, jizdy taky napodruhy, taky sem si parkrat dojela do kramu a podobne ale v zime sem ujela na naledi, trochu nabourala a jelikoz to bylo este pred porodem tak uz jsem nedostala odvahu sednout za volant znovu, aspon se nikomu nic nestalo :-D taky planuju udelat nejakou jizdu abych si to zopakla a pak uz to snad pude :-D
Ps: jezdit s chlapem na miste spolujezdce je to nejhorsi co muze bejt dokud sem jela sama bylo vse ok jakmile mi do toho zacal kecat vubec mi to neslo :-D

  • načítám...
  • Zmínit
Luca10
20.7.15 15:58

Edit: vyřešeno v sz, blbne mi mobil a ne a ne mi označit správné lidi :-D

Příspěvek upraven 20.07.15 v 17:22

  • Upravit
Luca10
20.7.15 16:02

@Dechtire

Souhlasím, taky jsem si říkala, že autorku snad nikde na cestách nepotkám. :-D

  • Upravit
Krasavicaa
20.7.15 16:32

@Luca10

A?

  • Upravit
Luca10
20.7.15 16:51

@Krasavicaa

Ježis pardon, špatné označení.

  • Upravit
Krasavicaa
20.7.15 16:53

@Luca10
Jsem si říkala :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:

  • Upravit
fblishek
1437
20.7.15 17:00

Pro všechny kdo věří v mé lepší zítřky : DÍKY :mrgreen: :mrgreen: :pankac:

Pro všechny, které mě nechtějí potkat na silnici: druhý den, který jsem nestihla ještě dopsat, nervozita odpadla a jako by se ty chyby předtím nestaly a jela jsem naprosto v pohodě a od té doby jezdím a jezdím a chcíplo mi to jen 1× u parkování :dance: :dance: tak už se nebojte :potlesk: :srdce:

Pro ty, které můj deníček nebavil :… díky i za tu kritiku, třeba až napíšu něco dalšího, tak to tak nudné nebude 8)

  • načítám...
  • Zmínit
fblishek
1437
20.7.15 17:04

@Kriss Tina mluvíš mi z duše… jak jedu bez chlapa vše je super až mi to sám nevěří!!! :nevim: :P :P

  • načítám...
  • Zmínit
peluani
10568
20.7.15 17:09

Mě se deníček líbil.

  • načítám...
  • Zmínit
Adinka_2012
2612
20.7.15 17:18

Mně se deníček líbil, ale říkala jsem si v průběhu čtení, ježíš, takovýho řidiče bych nechtěla potkat 8o :). Ale z komentářů vím, že už je panika pryč - gratuluji…Já tohle nezažila, od autoškoly jezdím, žádná pauza. Ale moje mamka léta nejezdila, když chtěla opět začít, bylo to kruté, fakt řídila děsně, taťka nervák snad ještě větší jak váš manžel. Teď jezdí docela dobře. To samé ségra, po autoškole řídit nechtěla, teď jezdí bez problému.
Na to je prostě nejlepší vůbec řídit nepřestat! Ježdění zdar :mrgreen:.

  • načítám...
  • Zmínit
Luca10
20.7.15 17:25

@fblishek
Tak jo, tak já už se nebojím. :-D Ne, snad jsi to nevzala nějak zle. :kytka:

Ale říkala jsem si, že ten chlap teda není moc velká podpora, na just tě měl nechat to odřídit a všecko v klidu, a ne honem honem už jeď. :nevim: Jezdi bez něj, ať tě nic nestresuje. :-)

Příspěvek upraven 20.07.15 v 20:27

  • Upravit
Rafaela
2675
20.7.15 18:04

A ono snad záleží na tom, jestli nejdřív zařadíš jedničku a pak teprve odbrzdíš? :lol: Chlapi řeší blbiny… :mrgreen:
Držím ti palce, ať se ti daří pořád jezdit bez nehody. Taky jsem nejezdila po autoškole dlouhých asi 7 let. Chvíli jsem si připadala, že sedím na divokým koni a snažím se ho zkrotit. A pak mě konečně začalo poslouchat :dance:. Teď už jezdím 10 let a hodně a dokonce mě chválí i můj otec 8) :)

  • načítám...
  • Zmínit
micta
36720
20.7.15 23:23

@Krasavicaa :roll: :roll:

  • načítám...
  • Zmínit
fblishek
1437
21.7.15 06:55

@Luca10 nééé neboj 8) :kytka: jak říkáš… nerváci jsou nerváci :pocitac:

  • načítám...
  • Zmínit
Krasavicaa
21.7.15 08:10

@micta Copak máš za problém? :roll:

  • Upravit
klárka14
3352
21.7.15 09:36

Taky se mi deníček moc líbil. Připomíná mi to mého chlapa, je to cholerik a poradí vždycky, až když je po akci. Asi ti doporučím jezdit s někým, kdo ti fakt pomůže, poradí, ale v klidu, protože, když chlap prudí a ty si nejsi jistá, tak to pak nebudeš jezdit dobře nikdy. Mám řidičák od roku 2001, jezdila jsem sporadicky, protože vždycky to dopadlo špatně - chlap vzteklý, já na prášky. Neměli jsme ani auto, jezdili jsme převážně vlakem. Pak jsme pořídili, když se přestěhovali na vesnici, pracovali jsme ve stejném městě, tak jezdili ráno tam a odpoledne domů, jenže pořád řídit chlap, tvrdil, že to bychom tam nikdy nedorazili zavčas :cert: Pak jsem začala jezdit, když jsem otěhotněla a jenže při jedné jízdě upadlo přední kolo, tak jsem se zase začala bát. Když se mi narodila druhá dcera, tak se začala jezdit sama, protože jsme pořídili druhé auto, chlap začal dojíždět daleko do práce a já sama na vesnici, kde obchod do 11 h, dojíždět k doktorovi s dvěma dětmi a s nákupem, to jsem provozovala vlakem, ale když mi párkrát ujel, anebo mne nevzal autobusák do busu, tak jsme pořídili druhé auto. Rozjezdila jsem se celkem dobře, jezdím i přes celou republiku, jela jsem i v Praze, ale to bylo děsný. Ale musím říct, že když nejsem fit a sedne si ke mne můj chlap, tak jsem nervozní spíš z něho, než z řízení, nemám ráda jeho kecy do řízení. Ale když jedu sama je to fajn, všude si zajedu. Nemusím se někoho ptát, jestli bychom tak nejeli… Teď už holky říkají, že bude řídit radši maminka :dance:

  • načítám...
  • Zmínit
slavuska1
31672
22.7.15 00:39

A mě se deníček líbil, docela jsme se pobavila :) já teda neřídila půl roku po získání řidičáku, neměla jsme auto, no a prnví jízda podle toho dopadla, za těch 5 km z bazaru domů jsem stihla při rozjezdu do kopečka nabourat auto za mnou(jen miniťukaneček), a při parkování před barákem urazit kus nárazníku sousednímu autu :oops: :oops: ale postupně jsme se docela vyjezdila, za první rok jsem ještě zvládla urazit zrcátko při parkování v obchoďáku, a porazit dopravní značku při vyjíždění z parkoviště(nacouvat do ní), no a pak při couvání přehlídnout strom a nacouvat do něj. no a ještě jsme za první 4 roky zlikvidovala asi 5 pneumatik, většinou tak, že jsem najela na obrubník, když jsem zmatkovala :roll: ale poslední 2 roky už dobrý, dkyž nepočítám, že jsme letos na dovolený udělala menší díru v olejový nádrži, nějakej blb hodil na dálnici kus gumy s trčícími dráty, já už nestihla uhnout :roll:

  • načítám...
  • Zmínit
Aknisis
2
22.7.15 08:30

Mela jsem to stesti hned po zkouskach ridit, jedine co mne vystresovalo, tak bylo to, ze po obdrzeni auta jsem hned prvni den muset jet uplne sama a byla mi zakazana nalepka zacatecnika a tak mne par mesicu pekne vytrubovali :lol: ale diky tomu vsemu jsem zachvili jezdils jak drak a nebala se 8) Uz je to 6 let co jezdim kazdy den od vystaveni ridicaku s jednou dopravni autonehodou (podklouznuti na sterku, neubrzdeni s naslednym narazem do kufru),pri postupnem couvani naraz do jineho vyjizdejiciho auta pri vyjizdeni z parkoviste od obchodaku(to je hodne diskutabilni, ale couvajici je vzdy vinikem) a srazka s kancem :? Jinak super, vsechny body :D

  • načítám...
  • Zmínit
fblishek
1437
22.7.15 12:40

@klárka14 Přesně jak říkáš :) to jsi mě povzbudila že jsme na tom stejně. Ty kecy do řízení jsou děs… :?

@slavuska1 jéé tak vlastně je někdo i trochu horší než já :mrgreen: (teď se nezlob :kytka: ) samozřejmě ti nepřeji nájezdy do obrubníků, ale tohle se mi ještě naštěstí nestalo - jsem byla fakt jen spíš nerváček a asi spíš hodně z manžela než z jízdy… :nevim: :roll: :roll:

@Aknisis jktože ti byla zakázána nálepka? to mě zajímá :jazyk: :) :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
Aknisis
2
22.7.15 17:21

@fblishek nalepka mi byla zakazana z toho duvodu, abych si uvedomila rychle chyby, tak si na ne davala pozor a neopakovala je ;) vyhodou je opravdu rychle ponauceni :) nevyhodou je o to vetsi stres :| ale ve vysledku jsem za tuto zkusenost moc rada a vdecna, vrele doporucuji pro zacatecniky jezdit bez pomocne nalepky, preji pevne nervy :twisted: :D

Příspěvek upraven 22.07.15 v 17:26

  • načítám...
  • Zmínit
Seline
80
23.7.15 09:48

Ahojky, úplně vidím sebe :P, naštěstí Můj budoucí manžel je pohodář a podporuje mě ať jezdím, že se nic neděje, když to někde ťuknu :mrgreen:, ale ty mé obavy jako že, kde Já tam zaparkuji, bude tam misto? Nezdechne mi to někde? :mrgreen: Tak raději koupím jízdenku a svezu se MHD :palec: Ale štve mě to… :zed: Držím palečky a přeji silu a odhodlání začít znovu, třeba to zkuste s manželem, až nebude takove horko a budete mit hlídání pro prdolku :P

  • načítám...
  • Zmínit
Mazlinaa
9135
25.7.15 21:05

Den druhý, sem s nim :lol: ale přesně toto mi dělal přítel, křičel na mě když jsem něco podělala a to jsem se rozjezdila hned po řidičáku :nevim: pak jsem dělala chyby už jenom proto, že vedle mě seděl, pak mě tak vytočil, že jsem ho poslala do někam a řekla mu, že když řídím, tak řídím prostě já :think: a už dal konečně klid :palec: ale nervozita mi zůstala když řídím a on v autě sedí :nevim: raději jezdím sama a nebo s někým jiným :roll:

Každopádně důležité je nebát se a jezdit, jezdit a jezdit! :palec: :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
Žirafka D.
181
3.9.15 18:31

Měla jsem to dost podobně - udělala jsem si řidičák - asi půl roku občas jezdila - tak jednou týdně(?), potom jsme se s manželem přestěhovali do Prahy a já řídit nepotřebovala, když jsme někam jeli autem, tak spolu… pak jsem otěhotněla a začala jsem se řízení bát… letos na jaře jsem si uvědomila, že už jsem více jak dva roky neřídila a rozhodla se, že bych to měla zase zkusit… a tak zkouším a celkem to jde - zkraje jsem jezdila nejraději pozdě večer/v noci, protože byl minimální provoz a já se mohla sžít s autem, a teď (dva měsíce od první jízdy) se nebojím jet ani sama s ročním dítkem za zády - to tedy zatím jen tam, kde to znám, ale i to je pokrok. Manžel je taky nervák, takže jsem od něj už taky leccos vyslechla, ale tak nějak to pouštím jedním uchem dovnitř a druhým ven. Co nevidět se budeme stěhovat na malou vesnici a tam to auto budu potřebovat… takže zakladatelko: držím palce a trénuj, trénuj! musíme si věřit ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář