Od snažení po dvě čárky a následný zamlklý potrat
- Prázdná náruč
- luucciik
- 08.08.12 načítám...
Od prosince 2011 jsem se snažili o miminko, naivně jsme si mysleli, že když první bylo hned, tak druhé bude taky, ale opak byl pravdou a nás čekalo měsíc co měsíc čekání na ovulaci a následně na mršku, která vždy přišla.
V dubnu 2012 nás čekalo biochemické těhotenství a v květnu jsem tomu dala poslední měsíc, já vím, spousta dvojic se snaží i dva i více let, jenže na mě padla deprese a chtěla jsem s tím skončit a začít si hledat práci a s mimi ještě počkat, ale příroda si řekla, že už bylo slz dost takže jsem 14. června našla na testu //, jééé, to bylo radosti. Následovalo další testování a čárka krásně sílila, tak jsem se na konci června vypravila na potvrzení k dr.
Doktor udělal UTZ a viděla jsem váček, to bylo radosti a hned mě poslal na krev a za dva týdny jsem si měla přijít pro výsledky a na kontrolu, zda už máme srdíčko. Vše bylo v pořádku a já jsem pyšně odcházela s těhu průkazkou z ordinace
Měli jsem naplánovanou dovolenou v Chorvatsku, kterou mi i dr. doporučil a schválil, že je vše v pořádku, tak nevidí důvod proč nejet. Odjíždět jsme měli 21. 7., tak jsem pomalu ale jistě začala na vše připravovat a plánovat. Na dovolenou jsme odjeli v soboru ve 3 ráno a čekala nás cesta autem, 12 hodin. Vše bylo v pořádku, žádné nevolnosti, prostě nic. Ubytovali jsme se a šli si užívat sluníčka. Vše bylo super, až pak přišlo to osudné úterý…
Začala jsem špinit, ale řekla jsem si že to může být jen tou cestou. Špinění ustalo, a tak jsem si zase užívali letních teplých dní a plných plaží
Přišel pátek odpoledne, šla jsem na WC a viděla špinění a krev
, a už jsem věděla, že je zle ale k dr. v Chorvatsku bych nešla, tak jsem se předčasně zabalili a že raději pojedeme a nebudeme riskovat, protože se přidaly i křeče břicha. Přijeli jsem v sobotu 28. 7. ráno a šli jsme spát (malého jsem dali babičce) a že odpo zajedeme na pohotovost.
Ve 3 odpoledne budím manžela, že krvácím, že jdu do sprchy a že jedeme. Přijeli jsme, sestřička nás přijala a popřála hodně štěstí, přišla paní doktorka a udělala UTZ a řekla, že nevidí srdeční akci a že mám jít na WC a podíváme se znovu, to už jsem skoro plakala, protože jsem věděla, že to mimi vzdalo
Srdeční akce žádná a že mám druhý den ráno přijít a uděláme další UTZ, prý víc očí, víc vidí. Vzali mi krev, dali injekci a já jsem šla domů s tím, že mě další den čeká revize dělohy
Celou noc jsem proplakala a prosila mimi, ať se vrátí, ta beznaděj ta samota a smutek. Manžel mi byl hodně oporou a za to mu patří velké díky.
Ráno v 7 hodin sprcha a odjezd do nemocnice, kde už mě čekala paní doktorka a zase UTZ, bohužel se nic nezměnilo, tak mě dali na pokoj, že v 9 pojdeme na sál
Bála jsem se, nevěděla, do čeho jdu, ale bolesti byli šílené, tak jsem se i těšila, až to bude za mnou. Na sál jsem odjeli o půl 10., kde mě čekala paní doktorka a anestezioložka. Uspali mě a mimi odebrali
Probudila jsem se na pokoji plná smutku a plakala jsem. Odpoledne mě pustili domů za manželem a Kubíkem a dva týdny jsem musela dodržet klidový režim.
Ve čtvrtek 9. 8. si jdu pro výsledky histologie a na kontrolu. Pořád je mi smutno, pořád jsem prázdná, ale vím, že příroda to tak zařídili a má to tak být, teď musíme 3 měsíce počkat a potom se pokusit o mimi znovu, jenže já nevím, co budu dělat, když se stane to samé. Co když za námi nebude mimi chtít? Pořád je to ve mně a nevím, jak dál.
Chtěla bych poděkovat manželovi za velkou oporu, paní doktorce a sestřičce také za podporu a ochotu, a že se mnou vydržet ty potoky slz. A vám děkuji za přečtení, možná jsou tu chyby, možná je deníček zmatený, ale potřebovala jsem to ze sebe nějak vypsat.
Přečtěte si také
Tchyně se doma nudí, ale vnoučka nepohlídá. Jí děti taky nikdo nehlídal, říká
- Anonymní
- 06.05.26
- 1660
Moje tchyně by mohla být naprosto ideální hlídací babička. S tchánem mají firmu, kterou už předali mladším, peněz mají dost a času taky. Chápu, že rádi cestují a užívají stáří plnými doušky. Ale...
Místo oběda psychologický výslech: Moje máma rozebrala mou holku na prvočinitele
- Anonymní
- 06.05.26
- 1133
Říká se, že matky mají na své syny jakýsi šestý smysl. Ten mámin je ale nastavený na režim „vyhledat a zničit“ jakoukoli ženu, která se ke mně přiblíží na méně než metr. Když jsem se rozhodl, že jí...
Pracuji jako uklízečka a můj dospívající syn se za mě stydí. Prý mu dělám ostudu
- Anonymní
- 06.05.26
- 608
Dlouhá léta jsem byla doma s dětmi na rodičovské. Máme tři děti a kvůli nejmladší dceři stále nemůžu nastoupit na plný úvazek někam do kanceláře. Je často nemocná, pořád běháme po doktorech a ze...
Máma září štěstím. Jenže její mladší partner skrývá tajemství, které znám jen já
- Anonymní
- 06.05.26
- 1138
Máma si v pětapadesáti letech našla milence, který je o dvacet let mladší než ona. Na tom by dnes nebylo nic divného, kdyby se ho nerozhodla seznámit se mnou. Jeden polibek a od té doby mám o čem...
Odnáším si drobnosti z obchodů a neumím přestat. Mám vyhledat pomoc?
- Anonymní
- 06.05.26
- 263
Kradu drobnosti, které si můžu bez problémů koupit. Nedělám to kvůli penězům, ale kvůli pocitu – adrenalinu, napětí a zvláštní radosti, která mi vydrží i několik dní. Pak ale přichází stud a...
Šílené rande: Svlékla jsem se do prádla a on mě obvinil z propagace komunismu
- Anonymní
- 05.05.26
- 5095
První máj, lásky čas... tak se to alespoň říká. No, u mě to byl spíš čas totálního vystřízlivění a pocitu trapnosti, který bych nepřála ani největšímu nepříteli. Chodila jsem s Markem asi dva...
Společná dcera (4) nám rozvrací manželství i vztahy s dětmi z minulých vztahů
- Anonymní
- 05.05.26
- 2047
Tohle je téma, o kterém se špatně mluví. Vlastně je to spíš tabu. Určitě nechci vinit malé dítě, které jsem si navíc strašně přála. Po rozvodu jsem si chtěla užívat, cestovat. Měla jsem přítele,...
Máme doma miminko a já se bojím vyjít ven. Partnerova ex mě napadla
- Anonymní
- 05.05.26
- 2440
Vtrhla k nám na zahradu bez varování a během pár vteřin se všechno změnilo. Bývalá manželka mého partnera mě fyzicky napadla – bez předchozího konfliktu, bez vysvětlení. Mám doma novorozeně a další...
Když srdce bloudí: Můj příběh o ztracené lásce a nekonečném hledání
- Anonymní
- 05.05.26
- 623
Ahoj, možná se potřebuji jen vypsat. Prosím, neodsuzujte mě – jsem prostě jen hrozně nešťastná a začínám pochybovat, že ještě někdy budu šťastná. Je mi 23 let, studuji, a přestože bych měla mít...
Deník: Život na vedlejší koleji (3. díl)
- Anonymní
- 05.05.26
- 571
Víkend byl peklo. Znáte to, holky – takový ten hrozivý klid před bouří, kdy se na manžela usmíváte, podáváte mu ovladač, ptáte se, jaký měl den, a v duchu ho přitom porcujete tupým kuchyňským nožem.
Moc mě mrzí, čím si procházíš
bohužel mám podobný osud jako ty… v dubnu biochemické těhotenství, a v půlce června krásné // na testu… a 1.8. konec, revize. u mě to bylo o to nečekanější, že jsem nekrvácela, nešpinila, nic mi nebylo…na kontrole srdíčka v 8+3 se prostě „jen“ zjistilo, že srdíčko nebije…naplánovala se revize a den před ní jsem začla špinit a „mimi“ už se asi odlučovalo… je to smutné a bolestivé, ale musíš se s tím co nejdříve srovnat, máš jistě krásného zdravého chlapečka a úžasného manžela 

pro nás to bohužel bylo první mimi