Od snažení po dvě čárky a následný zamlklý potrat
Od prosince 2011 jsem se snažili o miminko, naivně jsme si mysleli, že když první bylo hned, tak druhé bude taky, ale opak byl pravdou a nás čekalo měsíc co měsíc čekání na ovulaci a následně na mršku, která vždy přišla.
V dubnu 2012 nás čekalo biochemické těhotenství a v květnu jsem tomu dala poslední měsíc, já vím, spousta dvojic se snaží i dva i více let, jenže na mě padla deprese a chtěla jsem s tím skončit a začít si hledat práci a s mimi ještě počkat, ale příroda si řekla, že už bylo slz dost takže jsem 14. června našla na testu //, jééé, to bylo radosti. Následovalo další testování a čárka krásně sílila, tak jsem se na konci června vypravila na potvrzení k dr.
Doktor udělal UTZ a viděla jsem váček, to bylo radosti a hned mě poslal na krev a za dva týdny jsem si měla přijít pro výsledky a na kontrolu, zda už máme srdíčko. Vše bylo v pořádku a já jsem pyšně odcházela s těhu průkazkou z ordinace 
Měli jsem naplánovanou dovolenou v Chorvatsku, kterou mi i dr. doporučil a schválil, že je vše v pořádku, tak nevidí důvod proč nejet. Odjíždět jsme měli 21. 7., tak jsem pomalu ale jistě začala na vše připravovat a plánovat. Na dovolenou jsme odjeli v soboru ve 3 ráno a čekala nás cesta autem, 12 hodin. Vše bylo v pořádku, žádné nevolnosti, prostě nic. Ubytovali jsme se a šli si užívat sluníčka. Vše bylo super, až pak přišlo to osudné úterý…
Začala jsem špinit, ale řekla jsem si že to může být jen tou cestou. Špinění ustalo, a tak jsem si zase užívali letních teplých dní a plných plaží 
Přišel pátek odpoledne, šla jsem na WC a viděla špinění a krev 
, a už jsem věděla, že je zle ale k dr. v Chorvatsku bych nešla, tak jsem se předčasně zabalili a že raději pojedeme a nebudeme riskovat, protože se přidaly i křeče břicha. Přijeli jsem v sobotu 28. 7. ráno a šli jsme spát (malého jsem dali babičce) a že odpo zajedeme na pohotovost.
Ve 3 odpoledne budím manžela, že krvácím, že jdu do sprchy a že jedeme. Přijeli jsme, sestřička nás přijala a popřála hodně štěstí, přišla paní doktorka a udělala UTZ a řekla, že nevidí srdeční akci a že mám jít na WC a podíváme se znovu, to už jsem skoro plakala, protože jsem věděla, že to mimi vzdalo Srdeční akce žádná a že mám druhý den ráno přijít a uděláme další UTZ, prý víc očí, víc vidí. Vzali mi krev, dali injekci a já jsem šla domů s tím, že mě další den čeká revize dělohy Celou noc jsem proplakala a prosila mimi, ať se vrátí, ta beznaděj ta samota a smutek. Manžel mi byl hodně oporou a za to mu patří velké díky.
Ráno v 7 hodin sprcha a odjezd do nemocnice, kde už mě čekala paní doktorka a zase UTZ, bohužel se nic nezměnilo, tak mě dali na pokoj, že v 9 pojdeme na sál Bála jsem se, nevěděla, do čeho jdu, ale bolesti byli šílené, tak jsem se i těšila, až to bude za mnou. Na sál jsem odjeli o půl 10., kde mě čekala paní doktorka a anestezioložka. Uspali mě a mimi odebrali Probudila jsem se na pokoji plná smutku a plakala jsem. Odpoledne mě pustili domů za manželem a Kubíkem a dva týdny jsem musela dodržet klidový režim.
Ve čtvrtek 9. 8. si jdu pro výsledky histologie a na kontrolu. Pořád je mi smutno, pořád jsem prázdná, ale vím, že příroda to tak zařídili a má to tak být, teď musíme 3 měsíce počkat a potom se pokusit o mimi znovu, jenže já nevím, co budu dělat, když se stane to samé. Co když za námi nebude mimi chtít? Pořád je to ve mně a nevím, jak dál.
Chtěla bych poděkovat manželovi za velkou oporu, paní doktorce a sestřičce také za podporu a ochotu, a že se mnou vydržet ty potoky slz. A vám děkuji za přečtení, možná jsou tu chyby, možná je deníček zmatený, ale potřebovala jsem to ze sebe nějak vypsat.
Přečtěte si také
Kolegyně přebírá moje nápady a tváří se, že mi pomáhá. Zvažuju výpověď!
- Anonymní
- 21.09.26
- 3478
Když k nám do práce nastoupila nová kolegyně, všichni ji okamžitě přijali. A vlastně se tomu ani nedivím. Je přesně ten typ člověka, který umí během pár dní zapadnout.
Chtěla jsem, aby moje dítě bylo ve škole nejlepší. Dnes už tolik netlačím
- Anonymní
- 21.09.26
- 2357
Ani nevím, kde se to ve mě vzalo, ale od malička jsem chtěla, aby můj syn byl ve třídě mezi jedničkáři a navíc ten nejoblíbenější. Možná je to kvůli tomu, že je jedináček a já jsem matka...
„Ten kluk nemůže být můj,“ oznámil mi manžel a požaduje test otcovství
- Anonymní
- 21.09.26
- 2434
O miminko jsme se s manželem snažili několik let. Když už jsme se chystali na kliniku, otěhotněla jsem. Byli jsme oba moc šťastní. A pak se Vojtíšek narodil, všichni říkali, že je celý já, po...
Syn nejí maso. Učitelka ho nutí ochutnat a říká mu, že nebude dost silný
- Anonymní
- 21.09.26
- 1550
Doma maso nejíme a synovi jsme nikdy neříkali, že je kvůli tomu lepší než ostatní. Ve školce ale začal slýchat, že když nebude jíst maso, nebude silný, neporoste a ostatní kluci ho předběhnou....
„Martin se vrací domů.“ Tchyně nás chtěla i s dětmi do měsíce vystěhovat z bytu
- Anonymní
- 21.09.26
- 6451
Když nám tchyně před lety nabídla podkrovní byt nad svým domem, měli jsme pocit, že jsme vyhráli. Měli jsme dvě malé děti, na vlastní bydlení jsme neměli dost peněz a nájem v okolí byl šíleně...
Manžel vydělává, já prosím o peníze. Na rodičovské jsem ztratila svobodu
- Anonymní
- 20.09.26
- 4928
Dokud jsme oba chodili do práce, měli jsme společný účet a o penězích rozhodovali spolu. Po narození dětí se ale pravidla nenápadně změnila. Manžel začal svou výplatu považovat za vlastní peníze a...
První třída mě naučila, že dítě nepotřebuje umět všechno ještě před školou
- Anonymní
- 20.09.26
- 1951
Moje dcera minulý rok začala chodit do školy. Musím říct, že větší nervy jsme měli my jako rodiče. Začalo to samozřejmě zápisem. Na ten jsme se opravdu učili jako kdysi my na střední školu. Už...
Manifest jednoty a vnitřní svobody
- Nápomocný
- 20.09.26
- 329
Průvodce pro probuzení lidské bytosti v moderním labyrintu.
„Zařídíš to, viď?“ Všichni v rodině spoléhají na mě, ale kdo pomůže mně?
- Anonymní
- 20.09.26
- 2381
Jsou dny, kdy cítím, že je toho na mě prostě moc. Nevím, kde mi hlava stojí a všichni spoléhají na to, že já něco udělám. Zařídíme tohle, tamto, nakoupím, vyzvednu, uvařím. A když na něco zapomenu,...
Ex synovi kupuje oblečení za desetitisíce a ten mi pak vyčítá, že jsem chudá
- Anonymní
- 20.09.26
- 1002
Když byl Kuba malý, snažila jsem se, aby pochopil hodnotu peněz. Dokud jsme byli s jeho otcem spolu, dalo by se říct, že jsme v tom byli za jedno. Jeho otec vždycky vydělával slušné peníze, ale...
já jsem prodělala revizy dělohy minulý týden v pátek…byl to veliký šok a moooc to bolí, ale život jde dál a už se hrozně těším na další snažení, vrhneme se na nové mimi hned po šestinedělí a doufám, že se nám brzy zadaří. Máme už skoro sedmiletou Verunku, je to štěstí našeho života, ale po Verunce jsem prodělala dvě zamlklé těhu, první 2008 v 9tt a druhé právě minulý pátek v 11tt, ale zjistila jsem to, až 12tt, měla jsem divný pocit, chtěla jsem se přesvědčit a uklidnit, že je vše v pořádku, ale ortel zněl jinak bohužel. Tedˇ nás čeká genetika a zítra mě ještě čeká dočištění opět pod narkozou a pak nástup zpět do práce, vůbec ale vůbec se mi tam nechce, když budu vidět všechny kolem, jak se bojí něco říct nebo se jen nějak jinak podívat, bude to těžké, ale musime to zvládnout.
To zvladnes a mimi prijde co nejdriv, neboj 
ale to je asi individuální…
Moc mě mrzí, čím si procházíš
bohužel mám podobný osud jako ty… v dubnu biochemické těhotenství, a v půlce června krásné // na testu… a 1.8. konec, revize. u mě to bylo o to nečekanější, že jsem nekrvácela, nešpinila, nic mi nebylo…na kontrole srdíčka v 8+3 se prostě „jen“ zjistilo, že srdíčko nebije…naplánovala se revize a den před ní jsem začla špinit a „mimi“ už se asi odlučovalo… je to smutné a bolestivé, ale musíš se s tím co nejdříve srovnat, máš jistě krásného zdravého chlapečka a úžasného manžela 
pro nás to bohužel bylo první mimi