Radost po IVF

17. 8. jsem si právě užívala péči a skvělé kuchařské umění kamarádky na jejich chalupě, kde jsme trávily dovolenou s ještě jednou kamarádkou. Jelikož jsem právě tento den dostala menses a nejpozději druhý den jsem musela dorazit do CAR, musel pro mě v noci přijet partner, který bohužel pracoval.
Ráno 18. 8. jsem nafasovala nosní spray Sinarel (nebo Synarel?) a injekce Menogon. Jelikož miluji odběry krve, píchat si injekce mi nedělalo žádný problém. Odpoledne jsem se vrátila na chalupu neb jsem to holkám slíbila. Domů jsme se vrátily v pátek a večer nás čekal sraz z gymplu - spíš jen takový babinec, protože hlavně přijela spolužačka z USA. Po dlouhé době jsem se bavila perfektně jen u džusu.

Kontroly zrajících oocytů byly dvě, levý vaječník snahy o stimulaci bojkotoval. Odběr byl stanoven na 29. 9.

29. 9. mě partner odvezl na punkci, provedl ejakulacio do skleničky a asi za dvě hodiny si mě zase přijel vyzvednout. U narkózy jsem opět odpadla během dvou sekund a odmítala jsem se probrat, protože se mi zdál zase nějaký zajímavý sen. Tentokrát byla bolest ve vaječnících dost silná, loni jsem necítila nic. Dojít k autu byl docela výkon a svíjela jsem se ještě celý den. Jít na malou byl nadlidský výkon - nedaly se povolit svaly bez toho, aby vaječníky nepíchaly jak nože. Ráno už to šlo. Odebráno bylo devět vajíček. Na to, že jeden vaječník odmítal spolupracovat, to ušlo. Druhý den jsem si měla zavolat, jak se vajíčkům daří. Paní doktorka mi oznámila, že se jich šest vyvíjí. Volala jsem ještě další den, kdy se mám dostavit na transfer. Už užívám Maternu. Pro jistotu.

Přenos embryí do dělohy se konal 1. 9., tedy třetí den po odběru vajíček. Paní doktorka vypadala optimisticky, řekla, že se embrya vyvíjejí dobře, dokonce mi je i ukázala na monitoru. Byla krááásná! Transferovali mi tři, další tři zmrazili. Transfer prováděl pan doktor P. Jako vždy s dobrou náladou. Celou dobu (asi hodinu a půl) jsme prokecaly s mou spoluležící po levé straně. Pan doktor nám přišel popřát štěstí a už nám vypočítával termíny porodu. Když řekl, že to budou podle znamení Býci, nebyly jsme moc nadšené (tvrdohlavost), a tak zpoza lékařské košile vyndal přívěsek Býka s otázkou, jestli máme něco proti Býkům. Samozřejmě jsme nic proti neměly. Jenže se asi trochu spletl ve výpočtu, koncem května už jsou Blíženci.

Pak už nic zajímavého - ležet, ležet, ležet a brát Utrogestan (hormon progesteron). Díky Utrogestanu jsem měla lepší chuť k jídlu, ráno jsem se budila s chutí na segedinský guláš a hned jsem miláčka budila, že si ho dnes uvaříme - tomu se hned tak po ránu udělalo šoufl. Pořád spím a roste mi břicho. Samozřejmě z jídla a nicnedělání - zatím. A bolí mě prsa. Ale to je jedno.

Sedmý den po transferu jsem si udělala těhotenský test - negativní. Uklidnila jsem se tím, že je ještě moc brzy. Na HCG test z krve jsem měla jít 15. 9. a dva dny předtím se na těhotenském testu ukázaly dvě čárky! Bylo to nádherné! Udělala jsem si test ještě 15. 9. ráno, zase pozitivní, takže na krev už jsem šla v klidu. Mohla jsem buď přijít na odběr mezi 7 a 8 nahoru do laboratoře nebo mezi 8 až 9 dolů do ordinace. Samozřejmě jsem tam byla už před sedmou, nikde nikdo. Pak přišla paní doktorka embryoložka a ptala se, co a jak, tak jsem se jí pochlubila. Měla radost a poslala mě dolů na tu krev. Sestřička ještě nebyla převlečená, ale snad mou nedočkavost pochopila.
Odpoledne jsem volala opět brzy, výsledky ještě nebyly. Ty minuty se strašně vlekly! Test byl samozřejmě pozitivní, a tak za týden následoval kontrolní. Mezi tím jsem si doma dělala snad každý druhý den test z lékárny, abych si udělala radost a přesvědčila se, že jsem stále těhotná. Kontrola vyšla! Podle hodnot HCG je to prý jedno embryo. Drahý tajně doufal ve dvojčátka. Připomenu mu to, až bude jedno miminko dělat kravál za dva. Rodiče jsou nadšení a nejraději by to vyhlásili rozhlasem.

29. 9. mě čekal první ultrazvuk. Na šedočerném zrnění pan doktor neomylně našel něco, co vypadalo jako váček s růžky, odborně gestační váček - jsem těhotná! Údajně je uložen „nahoře", což je prý dobře. Dostala jsem naši první fotku s flíčkem, který měří asi čtyři milimetry. Hned druhý den jsem se šla chlubit do práce.

Další ultrazvuk nás čeká 13. 9. Vyfasovala jsem starší Betynky a Maminky a koupila jsem si knížku Nejšťastnější miminko v okolí, půjčila jsem si různé klavírní koncerty, což prý miminka mají ráda (já vím, že až ty větší, ale člověk musí být připraven!), mám knížku Podívej, jak rostu a čtu si pořád dokola, jak je miminko právě velké a co už všechno má. Každou středu konverzujeme anglicky a snad budeme i v pondělí (doučování), takže zas až tak moc nezakrníme. Jenom vycházky mě moc nebaví - dopoledne od 9 do 11 a odpoledne od 3 do 5. Snad to později bude lepší, zkusím se zeptat.

Pokračování příště…