Říkali jí zázrak
S přítelem jsme si přáli miminko, podařilo se mi otěhotnět až na čtvrtý pokus umělého oplodnění. Když jsem se s přitelem seznámila, byla jsem neskutečně šťastná a zamilovaná, krátce po té co jseme začali spolu chodit, mě chytil slepák a musel ven, jenže jsem měla pořád nějaké komplikace a bohužel mi museli odebrat i vejcovody.Byla jsem z toho dost špatná, bylo mi už třicet a přítel děti nemá a hodně toužil po rodině.
Rozhodli jsme se tedy pro umělé oplodnění co nejdříve i když jsme spolu byli jen krátce. První tři pokusy nevyšly, byla jsem hodně zoufalá a ztrácela naději, přítel se ale nevzdával a dodával mi sílu pokračovat dál. Čtvrtý pokus se podařil, byli jsme neskutečně šťastní a má dcera se na sourozence taky moc těšila. O to větší radost byla, že jsme se dozvěděli, že čekáme dvojčátka.
Těhotenství jsem si moc užívala, nebylo mi špatně a cítila se skvěle, ale v 8 týdnu mi paní doktorka řekla, že jednomu z dvojčátek nebije srdíčko, že se jedná o zamklé dvojče, ale druhé miminko se mělo k světu. Moc jsem se bála i o to druhé, trochu jsem si oddechla, když jsem měla po prvním trimestru, pak jsem byla klidnější, když jsem začala cítit pohyby a byla šťastná, že miminko prospívá.
Bohužel jsem měla pozitivní výsledky na Downův syndrom a musela na odběr plodové vody, měla jsem neskutečný strach, jak dopadnou výsledky, naštěstí bylo vše dobré a já se dala do klidu a opět si začala užívat těhotenství. Po 14 dnech jsem z ničeho nic začala malinko krvácet, neměla jsem žádné bolesti, nebylo mi špatně, pohyby jsem cítila, tak mě to hrozně vyděsilo a jeli do nemocnice, tam nic nezjistili, vše mělo být v pořádku, ale nechali si mě tam na pozorování.
Po týdnu po ultrzvuku mi doktor řekl, že mě budou muset urychleně převést do jiné nemocnice, kde mají speciální inkubátor pro nedonošené děti, začala se mi odlučovat placenta 4 cm, přitom já sama jsem necítila žádné komplikace, byla jsem ve 24. týdnu a nadovedla jsem si představit, že je to konec našeho štěstí. Když mě přivezli do druhé nemocnice, tak mě uklidnili, že je vše v pořádku, že nechápou, proč na převoz tak spěchali, trochu jsem se uklidnila.
Když za mnou lékař nechodil mě kontrolovat ani mi nedali léky, tak jsem si myslela, že je vše v pořádku, ale k ránu jsem měla bolesti a došlo k porodu. Narodila se mi krásná zdravá holčička, ale byla strašně malinká, měla pouze 28cm a 400g a tím byla moc slabá na přežití. Hned jak to bylo možné jsem za ní šla. Nedovedla jsem si vůbec představit, jak vypadá miminko narozené, tak brzy a strašně moc jsem se toho pohledu bála, ale ona byla tak krásná, kůžičku krásně napnutou a růžovou, krásné dlouhé řasy, vlásky a obočí měla jak namalované.
Měla vše, jak má být, byla jako panenka. Nemohla jsem se vynadívat, jak byla krásná, ale to taky bylo vše, co pro ni mohl člověk udělat. Byla to hrozná bezmoc, když člověk viděl, jak bojuje. Všude samé hadičky a přístroje a když nějaký zapípal, tak jsem šla pomalu do mdlob, ten neskutečný strach při každém nadechnutí, že je to to poslední. Každý den jsem za ní jezdila a strávila u ní hodiny a prosila Boha ať jí dá šanci, ať to náš drobeček, zlatíčko zvládne.
Doktorka mám dala naději, že pokud začnou dobře fungovat střeva a močový měchýř, tak má naději, a to se stalo po třech dnech, nikdy by mě nenapadlo, že budu mít neskutečnou radost z prvního hovínka, které měla. Dokonce byla tak živá, že si narazila ručičku, jak sní hýbala a celé oddělení jí začalo držet palce a doufali, že to zvládne, říkali jí tam zázrak. 8. den se ale její stav zhoršil na začínající zápal plic, bojovala 9. dní a do poslední chvíle se snažila hýbat ručičkama jako kdyby nám chtěla zamávat. Zemřela chvíli poté co jsme odešli.
Zhroutil se mi celý svět, nechápala jsem proč se vše stalo, nechtěla jsem přijmout tu skutečnost, týden jsme byli zavření s přítelem doma a nenáviděli toho tam nahoře, proč nám ji vzal, hlavně ve chvilkách, kdy jsem musela odstříkávat mléko a nemohla ten náš malý zázrak přiložit k prsu. Nikdy by mě nenapadlo, že místo miminka si domů přivezeme urnu, vždy jsem si myslela, že pohřbívat budou jednou děti mě, né já je, aspoň si myslím, že by to tak v životě mělo být.
Je to 7 měsíců a pořád to bolí, jako kdyby to bylo včera, ale mám doma dceru, která jde do puberty a ta mě potřebuje, ale musím říct, že nebýt přítele, tak bych to nezvládla. I když má dcera není jeho, za vlastní ji považuje a to mi dodává sílu, ale smířit se s tím je těžké, vlastně nevím do dneška, proč k porodu došlo, zda díky tomu odběru plodové vody nebo selhal lidský faktor, v jedné nemocnici poznají, že hrozí porod a v druhé tvrdí, že je vše v pořádku, a to je asi důvod, proč se člověk pořád trápí.
Nyní zkoušíme štěstí dál, podstoupila jsem opět umělé oplodnění, ale bohužel se to nepovedlo, nevzdáváme to a půjdeme do toho znova, přítel věří, ale já mám strach. Myslím na tu naší krásnou vymodlenou princeznu, na naší bojovnici, strašně mi chybí a pořád ji budu milovat.
Přečtěte si také
Po porodu jsem začala spát v dětském pokoji. Po třech letech se nemám kam vrátit
- Anonymní
- 09.09.26
- 18970
Když se nám narodila dcera, přestěhovala jsem se s ní do dětského pokoje, aby se manžel vyspal do práce. Mělo to být jen na několik měsíců. Dceři jsou dnes tři roky, já stále spím vedle ní a z...
Syn se těšil, až bude předškolák. Po dvou dnech už do školky nechce
- Anonymní
- 09.09.26
- 10039
Ještě před pár týdny o tom mluvil skoro každý den. „Mami, až budu předškolák, tak už budu fakt velkej, viď?“ těšil se syn. Předškoláci pro něj byli ve školce něco jako nejvyšší liga. Ti velcí,...
Sousedka nám dávala před dveře divné symboly. Pak jsem zjistila, co po nás chce
- Anonymní
- 09.09.26
- 12392
Když jsme se s manželem přestěhovali do staršího bytového domu, těšili jsme se, že konečně budeme mít vlastní klid. Většina sousedů byla příjemná, jen paní Milena z přízemí působila od začátku...
Přítelkyně to chce skoro denně, ale já to nedávám. Bojím se, že mě opustí
- Anonymní
- 09.09.26
- 22422
S Andreou chodím půl roku. Je to ta nejhezčí ženská, kterou jsem kdy měl, a jsem do ní opravdu zamilovaný. Jenže máme jeden problém, o kterém se mi nemluví vůbec snadno. Ona se chce pořád milovat....
Dcera se mě zeptala, která z nás je doma táta. To si člověk dopředu nenaplánuje
- Anonymní
- 09.09.26
- 2710
Máme s partnerkou dvě děti a dlouho jsem si myslela, že už jsme si na otázky okolí zvykly. Nejdřív se lidé ptali, která z nás je „máma“ a která „táta“. Později už se ptali jen na to, jak to u nás...
Konečně mám doma klid na práci. Místo výkonu však prožívám absolutní kolaps
- Anonymní
- 08.09.26
- 3884
Celé léto jsem si v duchu odpočítávala dny do konce prázdnin jako malé dítě. Pracovat na home officu a mít za zády dva malé nezmary, kteří každých deset minut potřebují svačinu, rozseknout hádku o...
Dcera se stydí za oblečení po sestřenici. Na značkové věci ale nemáme
- Anonymní
- 08.09.26
- 3640
Ještě nedávno měla dcera radost z každé tašky oblečení, kterou zdědila po starší sestřenici. Teď odmítá nosit téměř všechno, co nemá správnou značku. Ve škole se jí prý spolužačky smějí. Nevím, zda...
Máma má skoro sto kilo. Přesto mi po porodu řekla, že jsem jako hroch
- Anonymní
- 08.09.26
- 7618
Moje máma má celý život výraznou nadváhu. Je malá, kulatá a jak se říká, je skoro širší než delší. Nikdy jsem ji za to nesoudila. Je to její tělo, její život a její věc. O to víc mě překvapilo,...
Dívala jsem se na Superstar a poznala svého bývalého. A oživilo mi to vzpomínky
- Anonymní
- 08.09.26
- 3559
Na Superstar se normálně nedívám. Tentokrát jsem si ale večer pustila televizi, protože manžel chtěl vidět, kdo letos zkouší štěstí v soutěži. Seděla jsem u toho s telefonem v ruce a skoro...
Učitelka mi řekla, že syn je nevychovaný. Já ho ale vychovávám jinak
- Anonymní
- 08.09.26
- 26681
Doma syna netrestáme, nekřičíme na něj a snažíme se s ním mluvit. Jenže ve školce mi paní učitelka řekla, že nerespektuje autoritu, vyrušuje ostatní a chová se jako dítě, kterému nikdo nenastavil...
Držím moc moc palce, aby jste to všechno brzy zvládli a vaše princezna vám seslala nové a zdravé miminko co nejdřív, které odnosítě úspěšně až do konce. 
. Je mi z toho do breku, ale věřím, že když jsi jednou na dně, tak už může být jen lépe a od toho dna se jde jedině odrazit směrem nahoru. Přeji vám, ať vás brzy potká štěstí v podobě krásného, zdravého miminka, které bude váše holčička z nebíčka hlídat na jeho cestě životem. 
