Říkejte mi Dory
- O životě
- MeloryNox
- 22.03.20
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Víte, jak velkou paměť má akvarijní rybička? Asi 2 vteřiny. Jsem na tom podobně.
Můj muž si už dávno zvykl, že když přijde domů, všude se svítí. Vyřešil to dobře, nainstaloval ledky. Jednou jsem dostala radu, ať si píšu „blbníčky“, tedy poznámky na papírky. No jo, to bych ale musela vědět, kam potom ty blbníčky dávám.
Ručník
Napouštím si vanu. Potřebuju dva ručníky: na tělo a na vlasy. V koupelně jeden mám, jdu pro druhý, který je v pokoji na topení. Morčata zbystří, pískaj. Holky by si daly něco na zub. Nasypu jim granule a odcházím do koupelny. V koupelně zjišťuju, že nemám ten druhej ručník.
Návštěvy
Vždycky, když někam jedem, mám pocit, že jsem na něco zapomněla. Moje intuice mě neklame. Pokaždý doma něco zapomenu. Stejně tak nechávám věci na návštěvách. Už jsem zvyklá na řeči typu „tak co tady necháš tentokrát?“ Nebo mi po příjezdu domů chodí úsměvné zprávy s fotkami zapomenutých věcí.
Antikoncepce
Na antikoncepci jsem si nastavila upomínku v mobilu. Nedej bože, abych po tom, co upomínku vytípnu, zaměřila svoji pozornost na něco jinýho. Na cokoli. Někdo mi zavolá nebo po mně doma někdo něco chce. A je to v čoudu. V tom lepším případě si na pilulku vzpomenu za dvě hodiny. V tom horším až ráno. Nebo za 24 hodin.
Sliby
Když mi bylo 10, většinou jsem zapomněla vyluxovat. No, spíš „zapomněla“. Když mi bylo 11, sestřenka mě poprosila, abych jí přehrála kazetu od Falca, kterou koupila mámě k narozeninám. Uběhl týden. Zvonek. Sestřenka jde pro kazetu. Zapomněla jsem jí ho nahrát. Chvilku mi trvalo, než jsem ji našla. Táňa mi vytrhne kazetu naštvaně z ruky a odchází s tím, že jsem slibotechna.
Nákup
Když jdu nakoupit bez nákupního seznamu, snažím se v hlavě udržet aspoň ty čtyři důležitý věci, bez kterých dnešní oběd neudělám. Většinou z těch čtyř věcí koupím dvě. Když hodně zaboduju, tak i tři. A deset dalších, který vlastně vůbec nebyly v plánu. Hlavně sušenky. Když mám čas, vracím se z domova do krámu. Když ne, volám pizzu. Když je týden před výplatou, vyhraje to chleba ve vajíčku.
Klíče
Zapomenutý klíče v zámku – normálka. Několikrát na mě hodný soused zazvonil, aby mě upozornil. To by ještě nebylo tak horký. Ale jednou, to jsem se opravdu hodně zapotila. Chystám se pro něco do sklepa. Beru klíče do ruky a zabouchnu. V tom zjistím, že mám klíče jen od sklepa, ale ne od bytu. Zatímco moje půlroční dcera spí na zemi pod hrazdičkou. V pantoflích, teplákách a ponožkách metelím k mamce. Bydlela ode mě půl kilometru a měla náhradní klíče. Ani jsem neměla čas se za svůj outfit stydět. Tolik stresu během deseti minut jsem v životě nezažila.
Klíč od auta
Přesedáme z jednoho auta do druhýho. Nasedáme, vyrážíme. Po návratu od očního zjišťuju, že nemám klíče od prvního auta. V tom mi to dojde. Položila jsem je na střechu druhýho auta, když jsem zapínala děti do sedaček. Tak to je v preli. Jedny jediný klíče od tý starý káry a já je takhle deblně ztratím. Mám nerva. Jdu se podívat aspoň kousek, kdyby náhodou. Asi po tři sta metrech vidím něco, co připomíná klíč od auta. Trochu rozjetý, ale je tam. A dokonce funguje. To snad ani není možný. Měla jsem víc štěstí než rozumu.
Myslím (vážně myslím?), že moje mozková kapacita je omezená. Prostě se některý mozkový závity zasekly, asi. Nemůžu mít v hlavě všechno. Jenom to důležitý. Otázkou je, CO je vlastně to důležitý? Nějak si nemůžu vzpomenout.
Přečtěte si také
Dcera se svěřuje umělé inteligenci a já se jí vůbec nedivím. Dělám to také
- Anonymní
- 28.09.26
- 857
Nedávno jsem četla, že děti se začínají svěřovat umělé inteligenci s věcmi, které neřeknou rodičům. A vůbec se tomu nedivím. Moje dospívající dcera Simona s ní řeší prakticky všechno. Zpočátku jsem...
Děti rostou. Jen jejich věci nějak neubývají
- Anonymní
- 28.09.26
- 561
Děti mají jednu úžasnou vlastnost. Rostou. Je to sice poněkud drahý koníček, protože člověk každou chvíli kupuje větší boty, delší kalhoty, větší bundy a další věci, které ještě před třemi měsíci...
Celý víkend jsem byla doma. V neděli jsem byla unavenější než v pátek
- Anonymní
- 28.09.26
- 8855
V pátek jsem přišla domů a měla jsem jasno. Tenhle víkend nikam nejdu. Žádné návštěvy, žádné nakupování, žádné výlety, žádné „pojď, když už je hezky“. Chtěla jsem mít prostě pokoj.
Syn nechtěl do školky. Myslela jsem, že se mu stýská. Pravda byla horší
- Anonymní
- 28.09.26
- 4915
Každé ráno jsme bojovali. Syn plakal, držel se mě a prosil, abych ho ve školce nenechávala. Říkala jsem si, že je to jen období, že si zvyká na nové prostředí. Jenže pak jsem zjistila, že za jeho...
Těšila jsem se na svobodu, až děti vyrostou. Teď se bojím odjet na dovolenou
- Anonymní
- 28.09.26
- 6723
Je mi 55 let a celý život jsem měla pocit, že jednou přijde chvíle, kdy budu mít konečně čas sama na sebe. Děti vyrostou, já si odpočinu a začnu trochu žít. Budu cestovat, kam budu chtít, na nikoho...
Dala jsem synovi do školky kraťasy. Učitelka ze mě udělala krkavčí matku
- Anonymní
- 27.09.26
- 2471
První dny v záři. Školkový kolotoč se rozběhl na plné obrátky a s ním i nekonečné seznamy požadavků, co všechno musí mít děti ve skříňkách. Náhradní tričko, spodní prádlo, věci na převlečení na...
Dlouho jsem čekala, jestli mě touha po dítěti přece jen dožene. Nedohnala
- Anonymní
- 27.09.26
- 1343
Děti jsem nikdy vyloženě nechtěla. Nebyla jsem ale ani přesvědčená, že je nechci za žádnou cenu. Spíš jsem pořád čekala, jestli se ve mně něco změní.
Bývala jsem žena, pak matka, pak babička. Dnes bych ráda znovu potkala muže
- babiMáňa
- 27.09.26
- 2965
Je mi něco přes šedesát a jsem celkem vitální babča. Můj syn se snachou mají dvě krásné děti a já jsem ráda, že už jsou ve věku, kdy se mnou mohou i za kulturou nebo do přírody. Okolí o mě říká, že...
Houby jsme sbírali celý život. Tentokrát skončila celá rodina v nemocnici
- Anonymní
- 27.09.26
- 1065
Na houby jsme chodili odmalička. Nejdřív s rodiči, později s manželem a nakonec i s našimi dětmi. Nikdy jsme nesbírali nic, čím bychom si nebyli jistí. Žádné experimentování, žádné houby určované...
Poprosila jsem muže, aby odvedl syna do školky. Jeho reakce mě šokovala
- Anonymní
- 27.09.26
- 3413
Ručička hodin ukazovala půl sedmé ráno a já měla pocit, že jsem v noci nenasbírala ani dvě hodiny souvislého spánku. Na hrudi mi oddechovala sedmiměsíční dcerka. Kvůli rýmě nemohla dýchat nosem,...
já mám pocit, že u mě to takhle z kopce jde s věkem.. super deníček poznávala jsem se 
) a různých kusů oblečení mého či dětí, což je tak ještě to nejmenší zlo, pokud se tedy nejedná o dražší položky typu zimní bunda, boty, kvalitní sandály v létě apod., což zamrzí, když víte, že se tam dostanete nejdřív po sezoně a máte to tam z domova poněkud z ruky… Naštěstí děti mají díky systému výměnných obchodů hadrů i bot víc než dost, tudíž se obvykle nestane, že bysme museli další den jít koupit zimní boty ve sněhu s dítětem v teniskach, protože přijelo v pujcenych gumakach… 
Asi demence. 
Deníček super 
.
