Říkejte mi Dory
- O životě
- MeloryNox
- 22.03.20 načítám...
Víte, jak velkou paměť má akvarijní rybička? Asi 2 vteřiny. Jsem na tom podobně.
Můj muž si už dávno zvykl, že když přijde domů, všude se svítí. Vyřešil to dobře, nainstaloval ledky. Jednou jsem dostala radu, ať si píšu „blbníčky“, tedy poznámky na papírky. No jo, to bych ale musela vědět, kam potom ty blbníčky dávám.
Ručník
Napouštím si vanu. Potřebuju dva ručníky: na tělo a na vlasy. V koupelně jeden mám, jdu pro druhý, který je v pokoji na topení. Morčata zbystří, pískaj. Holky by si daly něco na zub. Nasypu jim granule a odcházím do koupelny. V koupelně zjišťuju, že nemám ten druhej ručník.
Návštěvy
Vždycky, když někam jedem, mám pocit, že jsem na něco zapomněla. Moje intuice mě neklame. Pokaždý doma něco zapomenu. Stejně tak nechávám věci na návštěvách. Už jsem zvyklá na řeči typu „tak co tady necháš tentokrát?“ Nebo mi po příjezdu domů chodí úsměvné zprávy s fotkami zapomenutých věcí.
Antikoncepce
Na antikoncepci jsem si nastavila upomínku v mobilu. Nedej bože, abych po tom, co upomínku vytípnu, zaměřila svoji pozornost na něco jinýho. Na cokoli. Někdo mi zavolá nebo po mně doma někdo něco chce. A je to v čoudu. V tom lepším případě si na pilulku vzpomenu za dvě hodiny. V tom horším až ráno. Nebo za 24 hodin.
Sliby
Když mi bylo 10, většinou jsem zapomněla vyluxovat. No, spíš „zapomněla“. Když mi bylo 11, sestřenka mě poprosila, abych jí přehrála kazetu od Falca, kterou koupila mámě k narozeninám. Uběhl týden. Zvonek. Sestřenka jde pro kazetu. Zapomněla jsem jí ho nahrát. Chvilku mi trvalo, než jsem ji našla. Táňa mi vytrhne kazetu naštvaně z ruky a odchází s tím, že jsem slibotechna.
Nákup
Když jdu nakoupit bez nákupního seznamu, snažím se v hlavě udržet aspoň ty čtyři důležitý věci, bez kterých dnešní oběd neudělám. Většinou z těch čtyř věcí koupím dvě. Když hodně zaboduju, tak i tři. A deset dalších, který vlastně vůbec nebyly v plánu. Hlavně sušenky. Když mám čas, vracím se z domova do krámu. Když ne, volám pizzu. Když je týden před výplatou, vyhraje to chleba ve vajíčku.
Klíče
Zapomenutý klíče v zámku – normálka. Několikrát na mě hodný soused zazvonil, aby mě upozornil. To by ještě nebylo tak horký. Ale jednou, to jsem se opravdu hodně zapotila. Chystám se pro něco do sklepa. Beru klíče do ruky a zabouchnu. V tom zjistím, že mám klíče jen od sklepa, ale ne od bytu. Zatímco moje půlroční dcera spí na zemi pod hrazdičkou. V pantoflích, teplákách a ponožkách metelím k mamce. Bydlela ode mě půl kilometru a měla náhradní klíče. Ani jsem neměla čas se za svůj outfit stydět. Tolik stresu během deseti minut jsem v životě nezažila.
Klíč od auta
Přesedáme z jednoho auta do druhýho. Nasedáme, vyrážíme. Po návratu od očního zjišťuju, že nemám klíče od prvního auta. V tom mi to dojde. Položila jsem je na střechu druhýho auta, když jsem zapínala děti do sedaček. Tak to je v preli. Jedny jediný klíče od tý starý káry a já je takhle deblně ztratím. Mám nerva. Jdu se podívat aspoň kousek, kdyby náhodou. Asi po tři sta metrech vidím něco, co připomíná klíč od auta. Trochu rozjetý, ale je tam. A dokonce funguje. To snad ani není možný. Měla jsem víc štěstí než rozumu.
Myslím (vážně myslím?), že moje mozková kapacita je omezená. Prostě se některý mozkový závity zasekly, asi. Nemůžu mít v hlavě všechno. Jenom to důležitý. Otázkou je, CO je vlastně to důležitý? Nějak si nemůžu vzpomenout.
Přečtěte si také
Zadní vrátka do vlastního života: Hledám jistotu bytu, nebo sebe?
- Anonymní
- 27.04.26
- 1241
Sedím večer u šálku čaje a listuji realitními inzeráty. Tenhle mě zastavil. Malý byteček, 1+kk, slušná lokalita.
Tchyně, která si myslí, že všechno ví lépe: Dělá ze mě úplného amatéra
- Anonymní
- 27.04.26
- 2677
Každá tchyně má svůj způsob, jak se vyjadřovat k životu svého dítěte a jeho rodiny, ale co dělat, když její rady začnou přerůstat v kontrolu? Jak jsem se naučila zvládat neustálé komentáře, které...
Lžu všem o otci svého dítěte. Pravda je horší, než si myslíte!
- Anonymní
- 27.04.26
- 2251
Když se pravda skrývá pod vrstvou lží, zůstává jenom otázka, jak dlouho to člověk dokáže utajit. Příběh o matce, která lže o otci svého dítěte, se neodehrál v žádné pohádce. Je to můj pravdivý příběh.
Návrat z porodnice do cizího: Tchyně mi „vylepšila“ byt a manžel ji brání
- Anonymní
- 27.04.26
- 1558
Dneska mě pustili z porodnice. Měla jsem se cítit jako nejšťastnější ženská na světě – v náručí si nesu malého Adámka, venku svítí sluníčko a konečně se vracím do svého „hnízda“. Jenže to hnízdo...
Život na vedlejší koleji (2. díl)
- Anonymní
- 27.04.26
- 808
Celou noc jsem nespala. Marek vedle mě odfukoval s naprostým klidem člověka, který má svědomí čisté jako čerstvě vyprané povlečení. Nebo jako někdo, kdo je prostě skvělý lhář.
Tohle byl šok! Moje 16letá dcera je těhotná po intimní hře na mejdanu
- Anonymní
- 26.04.26
- 5714
Dcera otěhotněla. Ve druháku na střední. Teď musí jít na potrat a po zbytek života se s tím budeme všichni srovnávat.
Druhou dceru jsem porodila po 25 letech. „Je to nezodpovědnost,“ prohlásila máma
- Anonymní
- 26.04.26
- 1951
Když se narodila moje mladší dcera, bylo mezi ní a její sestrou pětadvacet let. Někomu to dnes může připadat skoro neuvěřitelné, ale zároveň to ukazuje, jak dlouhý dnes může být reprodukční věk ženy.
„To dítě neumí ani kopnout do míče.“ Manžel těžce nese, že syn není po něm
- Anonymní
- 26.04.26
- 2610
Potřebuji si postěžovat na svého muže. Po dvou dcerách se nám narodil syn, po kterém Michal tolik toužil. A protože je sám nadšený sportovec, hlavně fotbalista, těšil se, že Máťa bude po něm. Už...
Ve dvaceti jsem si připadala tlustá. Dnes bych za tu postavu dala cokoli
- Anonymní
- 26.04.26
- 961
Je to už nějaký ten pátek, co jsem oslavila čtyřicítku. A musím říct, že poslední měsíce mám pocit, že si moje tělo dělá doslova, co chce. Vždycky jsem dbala na pohyb a snažila se jíst v rámci...
Ex si dělá jedno dítě za druhým a naši dceru využívá k tomu, aby se o ně starala
- Anonymní
- 26.04.26
- 1287
Pořídila jsem si dítě s chlapem, který zkrátka nevydrží s jednou ženou. To jsem samozřejmě tehdy nemohla vědět, protože já byla „ta první“. Máme spolu šestnáctiletou dceru Elišku a on si od té doby...
já mám pocit, že u mě to takhle z kopce jde s věkem.. super deníček poznávala jsem se 
) a různých kusů oblečení mého či dětí, což je tak ještě to nejmenší zlo, pokud se tedy nejedná o dražší položky typu zimní bunda, boty, kvalitní sandály v létě apod., což zamrzí, když víte, že se tam dostanete nejdřív po sezoně a máte to tam z domova poněkud z ruky… Naštěstí děti mají díky systému výměnných obchodů hadrů i bot víc než dost, tudíž se obvykle nestane, že bysme museli další den jít koupit zimní boty ve sněhu s dítětem v teniskach, protože přijelo v pujcenych gumakach… 
Asi demence. 
Deníček super 
.
