Říkejte mi Dory
- O životě
- MeloryNox
- 22.03.20
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Víte, jak velkou paměť má akvarijní rybička? Asi 2 vteřiny. Jsem na tom podobně.
Můj muž si už dávno zvykl, že když přijde domů, všude se svítí. Vyřešil to dobře, nainstaloval ledky. Jednou jsem dostala radu, ať si píšu „blbníčky“, tedy poznámky na papírky. No jo, to bych ale musela vědět, kam potom ty blbníčky dávám.
Ručník
Napouštím si vanu. Potřebuju dva ručníky: na tělo a na vlasy. V koupelně jeden mám, jdu pro druhý, který je v pokoji na topení. Morčata zbystří, pískaj. Holky by si daly něco na zub. Nasypu jim granule a odcházím do koupelny. V koupelně zjišťuju, že nemám ten druhej ručník.
Návštěvy
Vždycky, když někam jedem, mám pocit, že jsem na něco zapomněla. Moje intuice mě neklame. Pokaždý doma něco zapomenu. Stejně tak nechávám věci na návštěvách. Už jsem zvyklá na řeči typu „tak co tady necháš tentokrát?“ Nebo mi po příjezdu domů chodí úsměvné zprávy s fotkami zapomenutých věcí.
Antikoncepce
Na antikoncepci jsem si nastavila upomínku v mobilu. Nedej bože, abych po tom, co upomínku vytípnu, zaměřila svoji pozornost na něco jinýho. Na cokoli. Někdo mi zavolá nebo po mně doma někdo něco chce. A je to v čoudu. V tom lepším případě si na pilulku vzpomenu za dvě hodiny. V tom horším až ráno. Nebo za 24 hodin.
Sliby
Když mi bylo 10, většinou jsem zapomněla vyluxovat. No, spíš „zapomněla“. Když mi bylo 11, sestřenka mě poprosila, abych jí přehrála kazetu od Falca, kterou koupila mámě k narozeninám. Uběhl týden. Zvonek. Sestřenka jde pro kazetu. Zapomněla jsem jí ho nahrát. Chvilku mi trvalo, než jsem ji našla. Táňa mi vytrhne kazetu naštvaně z ruky a odchází s tím, že jsem slibotechna.
Nákup
Když jdu nakoupit bez nákupního seznamu, snažím se v hlavě udržet aspoň ty čtyři důležitý věci, bez kterých dnešní oběd neudělám. Většinou z těch čtyř věcí koupím dvě. Když hodně zaboduju, tak i tři. A deset dalších, který vlastně vůbec nebyly v plánu. Hlavně sušenky. Když mám čas, vracím se z domova do krámu. Když ne, volám pizzu. Když je týden před výplatou, vyhraje to chleba ve vajíčku.
Klíče
Zapomenutý klíče v zámku – normálka. Několikrát na mě hodný soused zazvonil, aby mě upozornil. To by ještě nebylo tak horký. Ale jednou, to jsem se opravdu hodně zapotila. Chystám se pro něco do sklepa. Beru klíče do ruky a zabouchnu. V tom zjistím, že mám klíče jen od sklepa, ale ne od bytu. Zatímco moje půlroční dcera spí na zemi pod hrazdičkou. V pantoflích, teplákách a ponožkách metelím k mamce. Bydlela ode mě půl kilometru a měla náhradní klíče. Ani jsem neměla čas se za svůj outfit stydět. Tolik stresu během deseti minut jsem v životě nezažila.
Klíč od auta
Přesedáme z jednoho auta do druhýho. Nasedáme, vyrážíme. Po návratu od očního zjišťuju, že nemám klíče od prvního auta. V tom mi to dojde. Položila jsem je na střechu druhýho auta, když jsem zapínala děti do sedaček. Tak to je v preli. Jedny jediný klíče od tý starý káry a já je takhle deblně ztratím. Mám nerva. Jdu se podívat aspoň kousek, kdyby náhodou. Asi po tři sta metrech vidím něco, co připomíná klíč od auta. Trochu rozjetý, ale je tam. A dokonce funguje. To snad ani není možný. Měla jsem víc štěstí než rozumu.
Myslím (vážně myslím?), že moje mozková kapacita je omezená. Prostě se některý mozkový závity zasekly, asi. Nemůžu mít v hlavě všechno. Jenom to důležitý. Otázkou je, CO je vlastně to důležitý? Nějak si nemůžu vzpomenout.
Přečtěte si také
Milenec mi slibuje rozvod, ale Vánoce chce zase trávit s manželkou
- Anonymní
- 18.11.26
- 632
Už osm měsíců se scházím s ženatým mužem. Tvrdí, že jeho manželství je dávno mrtvé, že spolu žijí jen kvůli dětem a že jsem žena, se kterou chce zestárnout. Jenže pokaždé, když má udělat skutečný...
Je mi 40, ale rodičům se pořád bojím odporovat. Jejich strach mi ničí život
- Anonymní
- 18.11.26
- 447
„Ve čtyřiceti už bys měla být samostatná,“ říkám sama sobě den co den. Jenže já taková být nedokážu. Pořád žiju tak, jak chtějí moji stárnoucí rodiče, a připadám si jako malá holka. Už tolikrát...
Dcera odmítá jezdit k tchyni. Manžel mě obviňuje, že jsem ji proti ní poštvala
- Anonymní
- 18.11.26
- 432
Když se manžel dozvěděl, že naše dcera Eliška zase odmítá jet na víkend k babičce, obrátil se samozřejmě na mě. Podle něj jsem ji proti jeho mámě zmanipulovala a schválně ničím jejich vztah. Přitom...
Kolega mi očumuje zadek a má oplzlé narážky. Šéf ze mě udělal hysterku
- Anonymní
- 18.11.26
- 376
Už mě vážně nebaví chodit do práce s pocitem, že si musím dávat pozor nejen na to, co říkám, ale i na to, jak se otočím, co si obléknu a jestli se zrovna někdo nedívá na moje pozadí. Jeden kolega...
Děti chtějí Vánoce jako spolužáci. Já počítám, jestli zaplatím nájem
- Anonymní
- 18.11.26
- 312
Letos před Vánoci počítám každou stovku. Dárky pro děti koupit chci, ale nejdřív musím odložit na nájem, jídlo a zimní boty. Nejhůř nesu chvíle, kdy odmítnu malou radost a potom zjistím, že jejich...
Chtěla jsem pro svého šikovného syna hlavní roli. Dostal ji totální trouba
- Anonymní
- 17.11.26
- 1108
Každoročně se u nás na vsi odehrává tradice, kterou milují všichni kromě mých pocuchaných nervů – rozsvěcení vánočního stromečku spojené s místní divadelní pohádkou. Režii a casting má pevně v...
Dřel jsem od rána do večera, aby byla žena šťastná. Místo toho si našla milence
- Anonymní
- 17.11.26
- 1526
Největší životní facku jsem nedostal od šéfa ani jsem nepřišel o peníze. Dostal jsem ji od vlastní ženy, když jsem ji jednoho odpoledne přistihl, jak se líbá s cizím chlapem. A víte, co mě štvalo...
Nesnáším podzim a manžel mi vyčítá, že kazím náladu celé rodině
- Anonymní
- 17.11.26
- 549
Zatímco všichni kolem mě obdivují barevné listí, těší se na dýňové latté a plánují podzimní výlety, já bych nejraději přeskočila rovnou do jara. S příchodem září se mi pravidelně zhoršuje nálada,...
Dcera mi pořád cpe svoje nevychované děti na hlídání. Já ale toužím po klidu
- Anonymní
- 17.11.26
- 1033
Vím, že to bude znít, jako bych neměla svá vnoučata ráda. Ale to není pravda. Mám šestiletého vnuka Davida a čtyřletou vnučku Elišku. Miluju je, ale hlídání je pro mě očistec. Dcera je totiž...
Za soukromou školu jsem dala 150 tisíc. Pak jsem zjistila, co syn neumí
- Anonymní
- 17.11.26
- 889
„Mami, já to neumím přečíst.“ Když mi tohle syn řekl nad obyčejnou dětskou knížkou, došlo mi, že jsme možná udělali pořádně drahou chybu. Za jeho soukromou školu jsme totiž každý měsíc platili 15...