Rodit umíme
- Porod
- sarix
- 30.07.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Rodit umíme prohlásil můj gynekolog po letmém pohledu do mé těhotenské průkazky a určitě na mě pak upřel svůj pohled, aby si mohl užít moji vyplašenou reakci. Zpětně mu teď už asi můžu i dát za pravdu.
Je 3:33, všude tma, mžourám na telefon a spokojená s tím údajem potácím se do potichoučku do vany, abych nevzbudila spáče. Vzbuzena kontrakcí, zkušená prvním porodem, těším a bojím se následujících hodin. Jsem právě 40+5, den před tímto jsem prodělala na vlastní žádost Hamiltona, zatím se historie opakuje úplně přesně jako před více než dvěma lety s prvorozeným.
Po vaně a dalších nebolestivých kontrakcích budím opatrně muže. Jsme od večera domluveni na budíčku v šest ráno kvůli návštěvě veteriny. Tolik zdaleka není. Muž na mě hledí trochu uraženě, po zkontrolování času na přilehlém mobilu se jeho výraz mění na bytostně uražený.
„Vždyť jsme měli vstávat až v šest!?“
Přece ho nesplaším, jemně mu vysvětluji, že mám bolesti a opírám se v další kontrakci nenápadně o pelest postele. Nechápe, čučí.
„Miláčku, já rodím!“ 
Jsme sehraní, muž odchází obstarat štěňata, já dobaluji tašku do porodnice. Prcek se budí v postýlce jako na zavolanou. Poslušně k němu ulehám, abych ho znovu uspala, nějak mi nedochází, že snazší bude ho už rovnou převézt k jeho prarodičům na hlídání. Je něco po páté ranní, muž mi naštěstí napoví, že moje počínání je tak trochu kontraproduktivní. Okamžitě zapojuji mozek a navrhuji batoleti výlet k babičce. Totálně se vzpruží na posteli a vyjmenuje mi aspoň pět věcí a osob, na které se neskutečně těší. Super, tohle nám vyšlo. Kdo někdy měl trému z toho, co jeho mazánek bude dělat počas strávený maminkou v porodnici, teď asi ví, o čem píšu.
Kolem šesté přivážíme prcka na hlídání. Jeho prarodiče jsou zcela vzhůru, natěšení a napjatí. Snažím se maskovat, že rodím, jsou to přece jen rodiče partnera a já silná holka, s úsměvem na rtech promávávám kontrakci a konečně jedem až do porodnice, je to asi dvě minuty autem.
Je po čertech krásné ráno, tiché, klidně, slunečné. Tak konečně začíná léto a já jedu do porodnice, navíc je pátek, celej krásnej víkend strávím v peřinách. Tatínek, současný i nastávající, mě vyloží i s taškama před recepcí nemocnice a jde zaparkovat. Snad se po zkušenostech s předchozím porodem ještě vrátí…
Ano, stojím tu jak kůl v plotě s příslušenstvím a přichází pro změnu kontrakce. Juchám v duchu radostí, když vidím milovaného mužíčka vracet se zpět. Recepční na mě koukne tak nějak chápavě a povídá:
„Vy asi jdete na porodnici.“
Už volá na čtvrté patro, ať se z nás mohou taky radovat a my se potácíme k výtahu. Nahoře se nás chápe asistentka a říká něco o úsměvu na mé tváři. Asi nějaká deformace, prostě lidi zdravím s úsměvem, ujišťuju ji, že mě asi brzy přejde. Nepřejde, hnedka se mě ptá, jestli jsem to já s tím Hamiltonem. Uzavírali si na mě s doktorkou bezmála sázky a paní doktorka prý bude moc ráda, jak se jí to povedlo a za chvíli dorazí. Jsem ráda, doktorka mi sedla, tak aspoň vím, na koho budu rodit.
Ležím na monitoru, asistentka sepisuje papíry, končí jí směna a přichází jiná. Usměvavá a příjemná na první pohled. Celou dobu se vše nese v uvolněné atmosféře. Na stupnici od 1 do 5 označuji bolestivost kontrakcí dvojkou, jako druhou nejméně bolestivou. Asistentka souhlasí, na nějakou extra bolest prostě nevypadám. Následuje vyšetření na koze. Jsem otevřená na 2! Cože na dva? Minule jsem byla při příjezdu na 4… Jsem zklamaná, ale obě asistentky mě uklidňují, že do oběda budu mít po akci. Nj, do oběda to snad nějak vydržím.
Drahý poslušně přináší doklad o tom, že si zaplatil za lístek v první řadě na představení s názvem POROD. Posílám ho za štěňaty a jdu na klystýr. Vrací se asi za hodinku a show je už v plném proudu. Za tu dobu jsem stihla probrat vše o štěňatech s asistentkou i dětskou sestrou, vyfotit si omylem podlahu porodního sálu, vyprázdnit střeva a otevřít se na 6. Ještě chvíli ve sprše a šup na monitor. Asi ten monitor nenávidím, kontrakce tam pěkně skáčou a já se těším, až mě odpojí.
Odpojeno. Asi si ještě chvilku poležím. Ale to už se mám jít vyčůrat a předvést se na lůžko. Jsem otevřená na 8. Užívám si teplé sprchy, jenže doktorka mě chce vidět. Mám se dostavit na vyšetřovnu. To nechápu. Asi bych tam došla, ale po menším divadýlku typu
„Cože na vyšetřovnu?! No to né…!“ mi v tuhle chvíli už naprosto zbožňovaná asistentka domlouvá doktorku až na sál.
Doktorka přichází, koukne, píchne vodu, povolí tlačit, až budu chtít tlačit. No nucení na tlačení od minula moc neznám, tentokrát by tam i nějaké bylo. Při další kontrakci už uznávám, že jsem si těch křečí užila dost a rozhoduji se pro porod. Tlačím o sto šest. Byla jsem sice pochválena, ale výsledek se zatím nedostavil. Poprvé za celou dobu bych od toho porodu nejradši odešla.
Nedá se to vzít zpět a tak při další bolesti tlačím, cítím jak rudnu a vzpomínám na rady maminky, abych měla zavřené oči, aby mi nepopraskaly žilky. Kontrakce dávno skončila, ale protože se daří, tlačím dál kontrakce nekotrakce. Ten pocit, když se malá pudila na svět, nelze popsat a ta úleva, když je v rukou porodníka a brečí, posléze mi přistává v náruči, taťka se usmívá, asistentka chválí, doktorka si chce užít aspoň něco málo šití. Všechno je perfektní, apgar 10, 10, 10. Dvě hodinky na sále, dlouhá teplá sprcha za odměnu, po svých na pokoj, kde si v klídku můžu sednout na postel.
Od příjezdu do porodnice po příchod miminka na svět uteklo 2 a čtvrt hodiny. Íny se narodila v 8:46, 3420 g a 51 cm. Celý porod mi přišel více než snesitelný a jsem rozhodnutá si to střihnout ještě jednou, když se zadaří.
Odpoledne už vítám první nedočkavé návštěvy, přesně podle přání své těhotné švagrové - namalovaná, učesaná a v pohodě. Nemusím se vůbec přemáhat a s kamarádkou mi holky ani nechtějí věřit, že jsem ráno porodila.
Přeju podobné porody i vám, milé prvo, druho i více rodičky. Taky jsem to tady v posledních dnech před porodem hltala a doufala v ty pěkné scénáře. Tak teď další důkaz, že to není sci-fi.
Přečtěte si také
Nechala jsem děti manželovi a odjela. Reakce mojí mámy mě zarazila
- Anonymní
- 24.09.26
- 1945
Mám dvě skvělé děti a musím říct, že na nedostatek pomoci si stěžovat nemůžu. Moje máma hlídala odjakživa velmi pravidelně a já jí za to byla vděčná. Jenže se postupně stal zvykem vzorec, který mě...
Chtěla jsem si přivydělat pronájmem pokoje. Spolubydlící si spletl byt s hotelem
- Anonymní
- 24.09.26
- 2613
Když mi letos zvedli nájem, začala jsem přemýšlet, jak si trochu ulevit. Bydlím sama ve větším bytě a jeden pokoj jsem stejně používala jen jako skladiště. Řekla jsem si, že ho nabídnu někomu, kdo...
Kroužky nám měly zpříjemnit podzim. Místo toho máme každý den závody s časem
- Anonymní
- 24.09.26
- 2634
Když se mě někdo v létě zeptal, na jaké kroužky budou děti chodit, měla jsem z toho ještě docela radost. Připadalo mi to jako hezká součást podzimu. Děti budou mít nějaké aktivity, najdou si...
Doma se pořád hádáme o peníze. Manžel prý jen vydělává a já na rodičáku utrácím
- Anonymní
- 24.09.26
- 906
Dokud jsme neměli Anežku a já chodila do práce, peníze jsme nikdy moc neřešili. Každý jsme měli svůj účet a bylo to v pohodě. Jenže na rodičovské jsem přišla o svůj příjem a co si budeme povídat,...
Pořád si stěžuju, že mi je zima. Manžel už mě prý nemůže poslouchat
- Anonymní
- 24.09.26
- 965
V poslední době je mi pořád zima. Stačí, aby se venku trochu ochladilo, a já už vytahuju mikinu. Ráno mám studené ruce, večer si beru ponožky a když sedím delší dobu na gauči, nejraději se zabalím...
Jsem organizovaná, ale iritují mě ženy, co přesypávají mouku do krabiček
- Anonymní
- 23.09.26
- 9298
Občas mám pocit, že bych potřebovala mít život víc pod kontrolou. Pak otevřu sociální sítě a vidím kuchyň, kde má někdo přesypanou mouku do nádoby s popiskem FLOUR, a okamžitě chuť organizovat svůj...
Odmítla jsem opilého šéfa. Od té doby mám v práci peklo a přemýšlím o výpovědi
- Anonymní
- 23.09.26
- 2031
Pracuji v jedné marketingové agentuře. Jsem tu už pár let a vždycky to bylo fajn. Můj šéf je sice trochu zvláštní člověk, ale vždycky jsem s ním tak nějak vycházela. A pak jsme jeli na...
Myslela jsem, že manžel chodí jen s kamarády na pivo. Pak jsem zjistila pravdu
- Anonymní
- 23.09.26
- 3049
Manžel mi roky říkal, že když jde večer ven, sedí s kamarády v hospodě. Nikdy jsem to neřešila. Máme děti, práci, hypotéku a každý občas potřebuje vypadnout z domu.
Měli jsme se nastěhovat k sobě. Po jeho návrhu uvažuji spíše o rozchodu
- Anonymní
- 23.09.26
- 12132
S přítelem jsme spolu dva roky a náš vztah fungoval do teď skvěle. Když přišla řeč na společné bydlení, přišlo mi to jako přirozený posun. Dohodli jsme se, že se přítel nastěhuje ke mně i se svým...
Zjistila jsem, že moje děti mají úplně jinou představu o tom, co je drahé
- Anonymní
- 23.09.26
- 2138
Věta „Mami, kup mi to, stojí to jen dvě stovky“ mi nedávno doslova vyrazila dech. Vlastně jsem si do té doby ani moc neuvědomovala, že moje děti žijí v naprosté nevědomosti. Tak nějak jsem myslela,...
po přečtení si přeju, aby to u mě bylo stejně „lehke“ 
Ale musím říct, že víc se bojím toho, že nestihnu včas udat prvorozenou, až to začne, ale tchyně bydlí hned za rohem, švagrová naproti, tak se snad trefím a někdo bude doma. 
I když jsem trochu zklamaná, po výroku gynekologa jsem čekala minimálně páté dítě 
Jak se, prosím, jmenuje?
ale jinak pěkné 
Já si taky naivně sbalila šminky a pěkné košile kvůli návštěvám a pak jsem byla tak zmožená, že jsem se na oboje vykašlala. 
Gratuluji k dcerce! 
.
