Deníček téměř z porodního sálu: Rozhodnutí během vteřiny
- Porod
- Martii04
- 18.11.22
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Nikdy se nedá nic naplánovat...
Musím říct, že těhotenství jsem měla opravdu moc hezké a klidné. Chodila jsem na předporodní kurz, kde jsem se dozvěděla spoustu užitečných věcí a díky tomu jsem se nebála porodu. Vlastně jsem se na něj těšila, měla jsem ho svým způsobem vysněný a živě jsem si představovala, až se Mireček narodí, jak mi ho přiloží na tělo.
Byla jsem 38+0. S přítelem jsme se nepohodli, měla jsem ten den poradnu a naměřili mi vysoký tlak. Jelikož jsem se s ním léčila, tak mi paní doktorka dělala vyšetření a druhý den jsem si měla zavolat o výsledky, ale druhý den mi praskla voda nečekaně, bylo to 2. 11., a tak jsme vyrazili do porodnice.
Všechno bylo v pořádku… Přijali mě, ale nakonec to ještě nevypadalo a přítel jel domů a já jsem čekala, co se bude dít. Druhý den už konečně přišly kontrakce, kolem oběda přijel přítel jako psychická podpora.
Všechno se to začalo rozjíždět. Tak jsme si říkali: Super. Pak začaly veliké bolesti, kontrakce se stupňovaly, ale já jsem se neotvírala. Nikdo sme nechápali proč. Ve sprše a na míči vše ok, ale jakmile jsem si lehla a měřili sme malýho, tak kontrakce nic moc. Až se mi rozjely po asi 2 minutách, ale stále jsem se neotvírala. Až jsem nakonec dostala injekci na zklidnění kontrakcí, protože byly dost intenzivní, chvílema srdíčko Mirečka sláblo, nakonec to bylo všechno v pořádku…
Zase se mi rozjely kontrakce, otevřená na tři prsty, nic moc. Tak jsme zkoušeli různě vyvolat, podpořit porod, ale nic nepomáhalo. Kontrakce jely jedna za druhou a kdykoliv přišla, tak Mirečkovi klesla srdeční frekvence. To už bylo dost divné, nikdo sme nechápali, co se děje.
Doktorka běžela za doktorem, poradit se, co dál a najednou přilétla, že okamžitě na císaře a jestli s tím souhlasím. Byla to jedna jediná vteřina, kdy se rozplynulo to, co jsem si tak vysnila, ale fakt sme se snažili, takže bylo jasné, že akutní císař je poslední možnost.
S přítelem jsme se na sebe jen podívali, v očích byl strach a zoufalství… ale okamžitě jsem řekla:
Ano. A jelo to. Všichni se seběhli a začali mě připravovat, cévka, injekce na ředění krve a nevím co vše. Odvedli mě na sál. Bylo tam tolik lidí a všichni byli jako mravenci, každý se věnoval tomu svému.
Neměla jsem tušení, co mě čeká, protože jsem se nezajímala o císaře. Nepočítala jsem s tím, že bych ho mohla mít. Vše mi vysvětlovali a tak i dělali, byl to fofr mohla být skoro 1 hodina ráno. To nepočítám, jakou mám panickou hrůzu, když mám něco na obličeji. Samozřejmě jsem začala panikařit a doktorka musela uvolňovat kyslík, poslední doktorovo slova, který si pamatuji, když reagoval na moje tetování, je: Leguán na větvi, toho ničit nebudeme a pak už si pamatuju dvě morčátka na louce a jak se probírám.
Přítel ke mě hned běžel, jak mě vyvezli ze sálu, chtěl, ať s ním komunikuji, ale nešlo to… Ale řekl mi to nejdůležitější, že malej je v pořádku. Odvezli mě dospat. Tam mě umyli a pak na JIPku. Malej se narodil 4. 11. 2022 měl 50 cm a 3 120 gramů.
Na pokoji jsem se nějak dostala k telefonu a měla spoustu fotek od přítele, abych věděla, že malej je opravdu v pořádku. To nejkrásnější, u čeho pláču ještě teď bylo, když tam byly fotky z bondingu. Přítel není moc člověk, který by se citově projevoval, ale věděl, jak moc si přeju bonding a tak požádal personál, zda mu to umožní. Umožnili a on je za to teď neskutečně rád a já taky. Ještě ten den mi přinesli malýho 3×, aby se přisál. Byl tak moc šikovný.
A já na JIPce! To zoufalství, že ho nemůžu mít u sebe, bylo opravdu hrozné, ale člověk musí být silnej a mít vůli. Nevzdala jsem to, i když to strašně bolelo a bolí, ale je 5. 11. a mě odpoledne pustili na šestinedělí. Hurá, jsem zase o krok blíže ke svému miminku.
Přítel za mnou přišel na návštěvu a my měli celou dobu Mirečka u sebe. Je dokonalej!! A teď konečně sme byli spolu a já se mohla dozvědět, co se vlastně stalo, proč ty komplikace? Přítele totiž hned informovali a vše mu vysvětlili. Malej byl zamotaný v pupečníku a proto nemohl sestoupit a vždy, jak byla kontrakce tak ho to sevřelo a proto se mu snižovala srdeční frekvence.
V tu chvíli jsem se rozbrečela, protože tam se prostě opravdu nedalo nic jiného dělat. Díky tomu, že vím, co se stalo, nemám vůbec pocit selhání a i přesto všechno to nevzdávám. Malýho mi přinesli ještě večer a já zjistila, že mi začalo téct mlezivo. Den po císařském řezu, což je skvělé.
Teď už odpočívám a těším se na ráno. Bude 6. 11. a já budu mít svoje miminko konečně u sebe.
Ano jizva mě bolí a hodně, nemůžu pořádně vylézt z postele, ale budu se svým miminkem a to je to nejúžasnější. Nevím, jak by to dopadlo, kdybych nebyla v takové psychické pohodě, ale určitě to dopadlo, jak nejlépe mohlo.
Přečtěte si také
Tchyně mého syna jen peskuje nebo přehlíží. Veškerou pozornost dává vnučce
- Anonymní
- 14.05.26
- 26
Mít babičku, která svá vnoučata nemiluje stejně a dává to dost okatě najevo, je skutečně k nezaplacení. Moje tchyně je přesně taková. Má pouze dvě vnoučata, Anetu, které je deset, a Matěje, kterému...
Matka mého přítele ho v dětství ponižovala. Dnes se o ni stará a dává jí peníze
- Anonymní
- 13.05.26
- 1012
Potřebuji se svěřit s něčím, co mě hodně trápí. Tři roky chodím s Jakubem, je to skvělý a moc hodný kluk. Jenže je hodný až moc. Na začátku našeho vztahu mi vyprávěl o svém těžkém dětství. Otec od...
Můj jediný syn se chce odstěhovat k otci. Nemůže vystát mého nového partnera
- Anonymní
- 13.05.26
- 1035
Můj syn Dominik je doslova vymodlený. Kdysi jsem ještě s prvním manželem Petrem nemohla otěhotnět. Absolvovali jsme několik cyklů umělého oplodnění, až se nám narodil náš vytoužený chlapeček. Od...
Nejsem hlídací služba zdarma. Nemůžu hlídat vnoučata kdykoliv si mladí vzpomenou
- Anonymní
- 13.05.26
- 812
Dnešní doba je v mnoha ohledech jiná než ta, když jsem sama měla malé děti. Moje mamka sice chodila do práce, ale měla jsem ještě babičku, která pohlídala pravnoučata. Děti byly tak nějak méně...
Porodní plán jsem měla dokonalý. Realita? Totální chaos a slzy
- Anonymní
- 13.05.26
- 640
Měla jsem to sepsané do posledního detailu. Kdy zavést klystýr ne, jaké polohy chci zkusit, že nechci zbytečné zásahy, že chci co nejvíc přirozený průběh a ideálně klidnou atmosféru. Porodní plán...
Syn přistihl tátu v posteli s milenkou. Od té doby ho nenávidí a nechce ho vidět
- Anonymní
- 12.05.26
- 3830
Kdybyste se mě zeptali, co je horší, jestli přistihnout manžela v posteli s cizí ženou, nebo když je přistihne vaše společné dítě, řekla bych bez váhání, že druhá možnost. O tom, že mě Mirek...
Přítelův syn ubližuje mojí dceři. Výchova problémového dítěte je noční můra
- Anonymní
- 12.05.26
- 1914
Po rozvodu jsem byla s Maruškou nějaký čas sama. Před dvěma lety jsem potkala Lukáše a hned jsme si padli do oka. Po pár měsících jsme spolu začali bydlet. Já mám desetiletou Marušku ve vlastní...
Přítel je finančně negramotný. Utrácí za hlouposti a já počítám každou korunu
- Anonymní
- 12.05.26
- 1472
Tomáš byl vždycky člověk, který si rád dopřával. Co vydělal, to utratil. Když jsme byli jen my dva, ještě to nějak fungovalo. Já měla svůj plat a on svůj. Jenže pak se nám narodila Rozárka a já...
Ukončila jsem vztah s milencem kvůli rodině. Teď mi dělá ze života peklo
- Anonymní
- 12.05.26
- 1793
Karla jsem poznala v době, kdy nám to v manželství s Petrem dost skřípalo. Byla jsem ráda, že jsem se mohla odreagovat, a mladší přítel mi navíc velmi lichotil. Jenže zatímco pro mě to byla spíš...
„Uteč, on tě zničí,“ varovala mě tchyně. Já jí ale nevěřím
- Anonymní
- 12.05.26
- 2157
Vždycky jsem si myslela, že scény jako z psychothrilleru se dějí jen ve filmech. Že když potkáte násilníka, poznáte to podle jeho zlého pohledu nebo hrubého chování. Jenže Marek byl jiný. Citlivý,...
Nekdy ten porod nevyjde podle predstav, ale vysledek stoji zato 
