Rozvod a život před ním
- O životě
- Anonymní
- 24.01.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak jsem si to celé nepředstavovala...
Začalo to před deseti lety, kdy jsem poznala manžela. Byl to sympaťák, milý kluk a skoro policista. Zamilovali jsme se do sebe, časem se seznámili s rodinami a po pár měsících se spolu přestěhovali do domku, který měl po babičce. Když jsem otěhotněla, všechno bylo dokonalé. Jelikož jsme byli oba mladí, všechno jsme se snažili dělat sami, nechtěli si nechávat pomáhat a společně začali budovat domácnost a zahradu. Po pár měsících se manžel začal projevovat jinak, než jsem byla zvyklá. Z milého kluka se stal puntičkář, který si naplánoval den do detailů. Všechno musel splnit do puntíku a pokud mu to nevyšlo, vztekal se, rozčiloval a nadával.
Jeden den mi říkal, jak se na dítě těší, druhý den dítě zase nechtěl… Nepoznávala jsem ho. Po porodu se vše uklidnilo, manžel se srovnal a všechno bylo jako dřív. Ale jen dočasně… I když jsem se snažila jak se jen dalo, vždycky našel něco, za co mi mohl vynadat. Byla jsem v jednom kole, točila se kolem dítěte, zahrady, zvířat, domácnosti, ale pořád mu to bylo málo. Ve třech letech synovi diagnostikovali VD, a lehkou mentální retardaci, kterou nakonec vyloučili. Tchyně, tchán i manžel mi nadávali, že syna tahám po doktorech úplně zbytečně, že je v pořádku a není nic divného na tom, že ve třech letech neřekne víc než jen pár slov.
„Radek taky začal mluvit pozdě, on to dožene.“ Když se ukázalo, že bylo dobře, když jsem synovo nemluvení začala řešit, najednou obrátili. Začali říkat, jak je dobře, že jsem to začala řešit, že to s ním mohlo být mnohem horší… Po roce se nám narodil další syn. Myslela jsem, že mi alespoň ze začátku manžel víc pomůže, obzvlášť když se starším synem chodím k psycholožce a do speciálního centra, učím se s ním logopedii, procvičujeme jemnou a hrubou motoriku… Místo pomoci jsem se dočkala pravého opaku. Věnoval se jen své práci a svojí zahradě, doma mi s ničím nepomáhal a jediné, co ho zajímalo doma bylo, jestli je všechno uklizené, jestli se nikde nic neválí a jestli bude sex.
Když našel něco, co hotové nebylo, začal mi nadávat do krav, sviní a daleko horších slov. Hledal jakoukoliv maličkost, za kterou by mi mohl vynadat, urazit mě nebo mě nějak ponížit… Přišla jsem si v takových chvílích jako budiž k ničemu a probrečela spoustu nocí.
Jeho teror trval vždycky několik dní, pak z ničeho nic přišel a choval se mile, tolerantně a chyby nikde nehledal. Za tyhle dny jsem byla vděčná, bohužel jich začalo ubývat. Když byly synovi dva roky, nastoupil do MŠ, kam chodil i druhý syn. Doma se mi sedět nechtělo, i když jsem byla ještě na mateřské, tak jsem začala chodit do práce, abych vydělala nějakou korunu navíc a začala žít jinak, než jen sedět doma.
V práci holky vyprávěly, co dělaly o víkendech, co dělaly ve volnu a začaly jsme se scházet i mimo práci - třeba jen na kávu nebo jednou za čas na oběd. Byla jsem jak v jiném světě, do teď jsem seděla jen doma, nikam nechodila, jen se starala o děti a domácnost. Přišlo mi to samozřejmé a jiný život pro mě neexistoval. Manželovi se výlety jednou za měsíc na kávu s kolegyněmi nelíbili. Byl schopný mi je vyčítat ještě několik dní… Vadilo mu, že musí ty dvě hodiny, co jsem byla pryč, hlídat děti.
Kolegyně, co má stejně staré děti jako já, mi vyprávěla jaké měla o víkendu zážitky, kde všude byli, co dělali… Došlo mi, že mi jen celý náš vztah neděláme nic jiného, než jen běháme kolem domu a zahrady a nic z toho života nemáme. Doma jsem několikrát navrhovala výlety, ale manžel vždycky našel nějakou výmluvu, proč nikam nejet. Když už v plánu nějaký výlet byl, řekl, že ho rušíme a nikam nejedeme, protože musí koupit něco na dvůr.
Když jsem s dětma někam vyrazila sama, byla jsem hned kur*a, co někde trajdá a tahá do toho i děti… Po takových scénách mě vždycky chuť na další výlet přešla. Zjistila jsem, že můj život a život mých dětí nestojí za nic. Jakmile jsem se pokusila o nějakou změnu, přišel trest v podobě urážek, facek a výhrůžek typu vyrvání čelisti, probodnutí krku nebo tím, že mě oběsí na stromě… Pak začal manžel psát mým kolegyním a ptal se jich, jestli jsem normální, že jsem měla doma špatnou náladu a jestli se takhle mračím i na ně. Bylo mi hrozně. Taková ostuda… Holky nechápaly, co se děje, proč jim píše…
Pak následovaly telefonáty do práce, kdy přijdu domů… Moc dobře přitom věděl, že pracovní dobu mám do půl čtvrté a dřív prostě přijít nemůžu. Volal mi třeba i pětkrát denně a vždycky s nějakou výmluvou, ať se třeba jednalo o to, kde mají děti čepice, jestli se má stavit a něco mi dovézt nebo nadávky ve stylu jak to, že není vyluxováno, nebo je ve dřezu hrnek, který jsem neumyla. Po takových hovorech se mi ani nechtělo vracet se domů.
Začala jsem znovu uvažovat o rozvodu… Na mateřské už nejsem, příjem mám, mohla bych to přece zvládnout… Jenže kam se odstěhuji. Nemůžu si dovolit platit vysoký nájem, nemůžu se přestěhovat do jiného města, syn tu chodí do speciální školy, mladší do školky a já tu mám práci… Vypustila jsem to z hlavy a každou urážku, každé ponížení a výhrůžky pouštěla jedním uchem tam a druhým ven… Nešlo to moc dobře, navíc do mě kolegyně začaly hustit, ať něco dělám, že tohle přece není normální, a takhle žít nemůžu.
Asi po měsíci se objevil někdo, kdo mi otevřel oči a ukázal mi, že se ženou se dá opravdu jednat jako se ženou, a ne jako s uklízečkou a služkou. Po pár týdnech jsem podala žádost o rozvod, což manžela vyšokovalo a tchyni pobouřilo tak, že jela k mým rodičům, kde na ně začala nadávat, jak mě špatně vychovali, že skončím s alkoholikem někde pod mostem a děti budou chudáci. Začali o mě říkat, jak jsem vyčůraná, chamtivá a lakomá. Nechápala jsem proč. Sama mi vždycky říkala, že jsem hrozně šetrná, že bych si měla taky koupit něco pro sebe a vadilo jí, že manžel mi nikdy nedával peníze ani když jsem byla na mateřské.
Manžel mi začal dělat naschvály - začal mě pomlouvat v práci, udělal ze mě blbečka, ženskou, co nechce žít rodinný život a začal mi vyhrožovat střídavou péčí. Po večerech začal chodit pryč. Jednou týdně jdu ven i já, ať s kamarádkou nebo dotyčným, co mi otevřel oči a se kterým se pořád tajně stýkám… Od podání žádosti uběhli dva měsíce a už máme za sebou stání o děti, které mám v péči já. Za pár dní se stěhujeme do bytu a já se těším, že začnu s dětmi žít konečně v klidu, bez scén a beze strachu…
Přečtěte si také
Moje příšerná tchyně řídila celý náš vztah. Manžel jí nikdy neodporoval
- Anonymní
- 19.05.26
- 1954
Musím se vypsat aspoň tímto způsobem. Vím, že tchyně jsou téma samo o sobě. Ta moje, dnes už bývalá, ale patří mezi ty nejhorší. Od začátku našeho vztahu mě neměla ráda. Nebyla jsem pro ni dost...
Babička si zlomila nohu a já šílím. Co s dětmi o prázdninách? Nemám tolik volna
- Anonymní
- 19.05.26
- 1194
Letní prázdniny se blíží a já začínám panikařit. Mám dvojčata v první třídě a celou dobu jsem počítala s tím, že nám přes léto pomůže moje mamka. Jenže si ošklivě zlomila nohu a skončila na...
Seriál Monyová ve mně otevřel staré rány. Připomněl mi mého bývalého manžela
- Anonymní
- 19.05.26
- 1144
Od Simony Monyové mám doma mnoho knížek. V té době by mě ani nenapadlo, že jednou prožiju něco hodně podobného. Já na rozdíl od ní ale měla štěstí, přežila jsem, i když šrámy na duši se asi nikdy...
Syn (8) na rodinné oslavě nechtěně prozradil něco, co nám všem změnilo život
- Anonymní
- 19.05.26
- 2273
Byla to klasická rodinná oslava se vším všudy. Tchán slavil sedmdesátiny a s tchyní si oba potrpí na velkolepé oslavy. Všechno bylo celkem fajn. Tchán a můj muž se jako vždy opili a řešili různé...
„Ty rozmazlené spratky sem nevoďte,“ křičela na nás tchyně po poslední návštěvě
- Anonymní
- 19.05.26
- 1447
Manželova matka byla vždycky trochu zvláštní. Ale dokud chodila do práce a měla kolem sebe běžný režim, dalo se s ní celkem vyjít. Jenže od chvíle, kdy odešla do důchodu, se hodně změnila. Jako by...
Manželka chtěla, abych víc vydělával. Změnil jsem práci a ona si našla milence
- Anonymní
- 18.05.26
- 7248
Je to tak trochu paradox života. Andrea byla vždycky náročná žena a já dělal všechno pro to, abych se jí zavděčil. Miloval jsem ji tolik, že jsem ze sebe nechal dělat blbce. Jenže když se člověk...
Starám se o nemocnou mámu už několik let. Mladší brácha chodí jen kasírovat
- Anonymní
- 18.05.26
- 2837
Potřebuji si trochu postěžovat. Vím, že nejsem jediná, ale i tak mě to mrzí. S našima jsem měla vždycky hezké vztahy. Zatímco můj mladší brácha Jakub šel z průseru do průseru, já se snažila být ta...
Pětiletý syn nechce chodit k babičce. Prý na něho jen křičí. Tchyně to popírá
- Anonymní
- 18.05.26
- 1501
Upřímně nevím, komu věřit. Můj pětiletý syn si stěžuje, že na něho babička pořád křičí, všechno mu zakazuje a vůbec si ho nevšímá. Hlídá ho asi třikrát do měsíce, když musím odjet na služební cestu...
Dcera se zhroutila po nepřijetí na vysněnou školu. Otec ji místo podpory sepsul
- Anonymní
- 18.05.26
- 1913
A je to. Výsledky přijímaček na střední školy pro letošní rok jsou černé na bílém. Půl roku příprav, nervů a obav je za námi. Dceři vyšla druhá škola, kterou si vybrala. Jenže ona měla jednu...
Manželka šetří na jídle a vaří samý blafy. S dětmi tajně chodíme do bufetu
- Anonymní
- 17.05.26
- 5331
Se ženou máme čtyři děti. Dvě starší už chodí do školy, dvě mladší, tříletá dvojčata, jsou ještě doma. S penězi vycházíme tak tak a manželka se rozhodla, že budeme šetřit na jídle. Což je sice...