Rozvod a život před ním
- O životě
- Anonymní
- 24.01.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak jsem si to celé nepředstavovala...
Začalo to před deseti lety, kdy jsem poznala manžela. Byl to sympaťák, milý kluk a skoro policista. Zamilovali jsme se do sebe, časem se seznámili s rodinami a po pár měsících se spolu přestěhovali do domku, který měl po babičce. Když jsem otěhotněla, všechno bylo dokonalé. Jelikož jsme byli oba mladí, všechno jsme se snažili dělat sami, nechtěli si nechávat pomáhat a společně začali budovat domácnost a zahradu. Po pár měsících se manžel začal projevovat jinak, než jsem byla zvyklá. Z milého kluka se stal puntičkář, který si naplánoval den do detailů. Všechno musel splnit do puntíku a pokud mu to nevyšlo, vztekal se, rozčiloval a nadával.
Jeden den mi říkal, jak se na dítě těší, druhý den dítě zase nechtěl… Nepoznávala jsem ho. Po porodu se vše uklidnilo, manžel se srovnal a všechno bylo jako dřív. Ale jen dočasně… I když jsem se snažila jak se jen dalo, vždycky našel něco, za co mi mohl vynadat. Byla jsem v jednom kole, točila se kolem dítěte, zahrady, zvířat, domácnosti, ale pořád mu to bylo málo. Ve třech letech synovi diagnostikovali VD, a lehkou mentální retardaci, kterou nakonec vyloučili. Tchyně, tchán i manžel mi nadávali, že syna tahám po doktorech úplně zbytečně, že je v pořádku a není nic divného na tom, že ve třech letech neřekne víc než jen pár slov.
„Radek taky začal mluvit pozdě, on to dožene.“ Když se ukázalo, že bylo dobře, když jsem synovo nemluvení začala řešit, najednou obrátili. Začali říkat, jak je dobře, že jsem to začala řešit, že to s ním mohlo být mnohem horší… Po roce se nám narodil další syn. Myslela jsem, že mi alespoň ze začátku manžel víc pomůže, obzvlášť když se starším synem chodím k psycholožce a do speciálního centra, učím se s ním logopedii, procvičujeme jemnou a hrubou motoriku… Místo pomoci jsem se dočkala pravého opaku. Věnoval se jen své práci a svojí zahradě, doma mi s ničím nepomáhal a jediné, co ho zajímalo doma bylo, jestli je všechno uklizené, jestli se nikde nic neválí a jestli bude sex.
Když našel něco, co hotové nebylo, začal mi nadávat do krav, sviní a daleko horších slov. Hledal jakoukoliv maličkost, za kterou by mi mohl vynadat, urazit mě nebo mě nějak ponížit… Přišla jsem si v takových chvílích jako budiž k ničemu a probrečela spoustu nocí.
Jeho teror trval vždycky několik dní, pak z ničeho nic přišel a choval se mile, tolerantně a chyby nikde nehledal. Za tyhle dny jsem byla vděčná, bohužel jich začalo ubývat. Když byly synovi dva roky, nastoupil do MŠ, kam chodil i druhý syn. Doma se mi sedět nechtělo, i když jsem byla ještě na mateřské, tak jsem začala chodit do práce, abych vydělala nějakou korunu navíc a začala žít jinak, než jen sedět doma.
V práci holky vyprávěly, co dělaly o víkendech, co dělaly ve volnu a začaly jsme se scházet i mimo práci - třeba jen na kávu nebo jednou za čas na oběd. Byla jsem jak v jiném světě, do teď jsem seděla jen doma, nikam nechodila, jen se starala o děti a domácnost. Přišlo mi to samozřejmé a jiný život pro mě neexistoval. Manželovi se výlety jednou za měsíc na kávu s kolegyněmi nelíbili. Byl schopný mi je vyčítat ještě několik dní… Vadilo mu, že musí ty dvě hodiny, co jsem byla pryč, hlídat děti.
Kolegyně, co má stejně staré děti jako já, mi vyprávěla jaké měla o víkendu zážitky, kde všude byli, co dělali… Došlo mi, že mi jen celý náš vztah neděláme nic jiného, než jen běháme kolem domu a zahrady a nic z toho života nemáme. Doma jsem několikrát navrhovala výlety, ale manžel vždycky našel nějakou výmluvu, proč nikam nejet. Když už v plánu nějaký výlet byl, řekl, že ho rušíme a nikam nejedeme, protože musí koupit něco na dvůr.
Když jsem s dětma někam vyrazila sama, byla jsem hned kur*a, co někde trajdá a tahá do toho i děti… Po takových scénách mě vždycky chuť na další výlet přešla. Zjistila jsem, že můj život a život mých dětí nestojí za nic. Jakmile jsem se pokusila o nějakou změnu, přišel trest v podobě urážek, facek a výhrůžek typu vyrvání čelisti, probodnutí krku nebo tím, že mě oběsí na stromě… Pak začal manžel psát mým kolegyním a ptal se jich, jestli jsem normální, že jsem měla doma špatnou náladu a jestli se takhle mračím i na ně. Bylo mi hrozně. Taková ostuda… Holky nechápaly, co se děje, proč jim píše…
Pak následovaly telefonáty do práce, kdy přijdu domů… Moc dobře přitom věděl, že pracovní dobu mám do půl čtvrté a dřív prostě přijít nemůžu. Volal mi třeba i pětkrát denně a vždycky s nějakou výmluvou, ať se třeba jednalo o to, kde mají děti čepice, jestli se má stavit a něco mi dovézt nebo nadávky ve stylu jak to, že není vyluxováno, nebo je ve dřezu hrnek, který jsem neumyla. Po takových hovorech se mi ani nechtělo vracet se domů.
Začala jsem znovu uvažovat o rozvodu… Na mateřské už nejsem, příjem mám, mohla bych to přece zvládnout… Jenže kam se odstěhuji. Nemůžu si dovolit platit vysoký nájem, nemůžu se přestěhovat do jiného města, syn tu chodí do speciální školy, mladší do školky a já tu mám práci… Vypustila jsem to z hlavy a každou urážku, každé ponížení a výhrůžky pouštěla jedním uchem tam a druhým ven… Nešlo to moc dobře, navíc do mě kolegyně začaly hustit, ať něco dělám, že tohle přece není normální, a takhle žít nemůžu.
Asi po měsíci se objevil někdo, kdo mi otevřel oči a ukázal mi, že se ženou se dá opravdu jednat jako se ženou, a ne jako s uklízečkou a služkou. Po pár týdnech jsem podala žádost o rozvod, což manžela vyšokovalo a tchyni pobouřilo tak, že jela k mým rodičům, kde na ně začala nadávat, jak mě špatně vychovali, že skončím s alkoholikem někde pod mostem a děti budou chudáci. Začali o mě říkat, jak jsem vyčůraná, chamtivá a lakomá. Nechápala jsem proč. Sama mi vždycky říkala, že jsem hrozně šetrná, že bych si měla taky koupit něco pro sebe a vadilo jí, že manžel mi nikdy nedával peníze ani když jsem byla na mateřské.
Manžel mi začal dělat naschvály - začal mě pomlouvat v práci, udělal ze mě blbečka, ženskou, co nechce žít rodinný život a začal mi vyhrožovat střídavou péčí. Po večerech začal chodit pryč. Jednou týdně jdu ven i já, ať s kamarádkou nebo dotyčným, co mi otevřel oči a se kterým se pořád tajně stýkám… Od podání žádosti uběhli dva měsíce a už máme za sebou stání o děti, které mám v péči já. Za pár dní se stěhujeme do bytu a já se těším, že začnu s dětmi žít konečně v klidu, bez scén a beze strachu…
Přečtěte si také
Tchyně mi tajně vyzvedávala syna ze školky. Pak jsem zjistila, co mu říká
- Anonymní
- 17.10.26
- 25
Nikdy jsem si nemyslela, že budu řešit problém s tím, že někdo chce trávit čas s mým dítětem. Jenže moje tchyně začala dělat věci za mými zády – a nejhorší nebylo samotné vyzvedávání ze školky, ale...
Našla jsem způsob, jak manžela udržet po sexu vzhůru. Za vším hledej peníze
- Anonymní
- 17.10.26
- 35
Existuje několik věcí, které jsou po sexu téměř jisté. Člověk je příjemně unavený, spokojený a má pocit, že by svět mohl na chvíli počkat. U mého manžela je ale jisté ještě něco. Usne. Prakticky...
Manžel zastavil rekonstrukci. Vadí mu trvalé bydliště mého bratra v našem domě
- Anonymní
- 17.10.26
- 116
Žijeme v rodinném domě, který nám darovali moji rodiče. Ti si na stáří pořídili malý byt, můj bratr se osamostatnil, naši mu dali peníze na jeho bydlení a dům zůstal nám s manželem a dětmi. Rodiče...
Manžel jezdí stále častěji na služebky. Když usnou děti, tajně pláču
- Anonymní
- 17.10.26
- 94
Ještě před pár lety bych si myslela, že mám doma ideálního chlapa. Pracuje, stará se o rodinu, a když musí odjet na služební cestu, přiveze mi čokoládu nebo alespoň nějakou historku z hotelu....
Křičela jsem na dceru kvůli špatnému prospěchu. Místo reakce omdlela
- Anonymní
- 17.10.26
- 114
Představa, že moje čtrnáctiletá dcera nezvládne přijímačky a zničí si budoucnost, mě v posledních týdnech budila ze spaní. Jenže dnes ráno jsem pochopila, že hranice mezi motivací a nebezpečným...
„Podle numerologie se k sobě nehodíte.“ Babička ničí neteři první lásku
- Anonymní
- 16.10.26
- 2211
Moje patnáctiletá neteř Lucie nedávno prožila to nejkrásnější, co věk dospívání nabízí – poprvé se zamilovala. Kluk se jmenuje Filip, chodí spolu na gymnázium, učí se velmi dobře a chová se k ní...
On chtěl sex bez kondomu. Já řekla ne a najednou jsem byla ta, která prudí
- Anonymní
- 16.10.26
- 2487
„S kondomem mě to prostě nebaví.“ Řekl mi přítel při našem asi čtvrtém milování. Dosud to toleroval, protože jsem mu několikrát vysvětlovala, že antikoncepci užívat nemůžu a nechci.
Učitelka kreslí prvňáčkovi do sešitu prasátka. Po 6 týdnech školu nesnáší
- Anonymní
- 16.10.26
- 4091
Před dvěma měsíci zářil nadšením, do batohu si natěšeně chystal penál a nemohl se dočkat, až z něj bude velký školák. Dnes? Ranní slzy, otrávený výraz a neustálé opakování: „Maminko, já už tam...
Trapas na letišti mě stál místo v letadle. Klidně bych si to ale zopakovala
- Anonymní
- 16.10.26
- 4469
Někdy se dějí věci, které možná ze začátku vypadají jako světové neštěstí, mě se ale jedna taková nehoda opravdu vyplatila. Dnes té katastrofě říkám miláčku.
Manžel už má čtyři vánoční večírky, já nejsem zvaná. Jsem totiž na mateřské
- Anonymní
- 16.10.26
- 5516
Je teprve říjen a já už mám od manžela v kalendáři čtyři termíny vánočních večírků, na které nejsem zvaná. Čtyři! Do Vánoc zbývají dva měsíce, takže se těším, co dalšího se ještě dozvím. Třeba že...
v pohode byl jen tchan, kteryho celej zivot buzerovala ze radsi umrel..
Šikovná, že jsi dokázala odhalit, že tvůj muž není v pořádku a zavčas odejít, aniž by to na tobě nebo synovi nechalo nějaké následky. Vy stále žijete spolu? Neuhání tě manžel a nechce tvůj návrat? Nemstí se a nedělá naschvály?
hajz.lik jeden. zaplatila bych nekomu at mu poradne rozkope drzku. At ti to dobre dopadne a mate s detima uz jen klid a stastny zivot 
S takovým despotou snad nejde žít, ať už by někoho našla nebo ne. Je dobře, že někoho potkala, kdo ji dodal odvahu. Co děti v budoucnu? Ty by trpěly ještě víc.
Jinak je to výborný nápad, protože takoví lidé se běžně chovají jako beránci, ale pak dokážou velmi rychle otočit…
Ahojky udělalas moooc dobře 
po přečtení tvého přiběhu jsem si vzpoměla na sebe takřka stejny přiběh jako ty dlouhych 20 let 
zasloužíš si s dětmi jiný život a samozřejmě ti od srdíčka 
mluvit se s ním dá, ale jen pokud s ním není jeho matka, která mu diktuje, co mi má říkat. Vždycky ji v telefonu slyším a on jen papouskuje. Vždycky to byl mamanek, ale teď po rozvodu ještě víc zmamankovatel. Všechno tohle se snažím házet za hlavu, hlavně díky příteli, který při mě stojí… Za týden za ním odlétám, je pracovně v cizině, tak mě pozval na dovolenou. Těším se i bojím, bude to můj první let. 
můj život se otočil úplně vzhůru nohama, konečně si přijdu jako člověk, který se sám rozhoduje, může prosadit svůj názor a nejlepší na tom je ten klid… Nikdo mi nenadava, neporoučí, děti jsou v klidu a neposlouchají, jak jsem nemožná a špatná. Exmanzel to pořád asi nerozdávají, občas dává na fb komentáře, ze kterých mi přechází zrak. Ale ignoruju to. Já i ostatní víme svoje. Díky všem za podporu… 