Porod rychle a zběsile...
- Porod
- Mišmiš
- 03.08.10
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Každá těhotná si určitě představuje jak bude asi probíhat porod, kdy začne, jak bude budit zmateného manžela a posvištěj noční Prahou do porodnice....
Takhle nějak jsem si to taky představovala. Všechno ale bylo jinak. V pondělí jsem kolem poledne sem tam ucítila, že mám mokré kalhotky - nevěděla jsem co to je, na plodovku se mi to zdálo hodně málo, na výtok zase moc čiré,tekuté… nechala jsem to být, že do večera se uvidí… nevidělo se nic… brala jsem to na dost lehkou váhu a s plodovkou fakt nepočítala. Na naléhání manžela a „mých“ holek tady jsem zavolala nakonec kolem 20 hod večer mému Dr. ten ochotně a mile se mnou řešil, jestli jsem si jenom cvrnkla do kalhot nebo co to může být, nakonec mě poslal do porodnice pro jistotu, když by to byla plodovka muselo by se jednat, když ne tak budeme mít klid…tak jsem se šla oholit, umýt si vlasy a zkontrolovat doklady, mezi tím jsem tak mimochodem zavolala manželovi, jestli by se nemohl vrátit z práce, že by jsme asi měli jet na otočku do porodnice – cituji se: „to bude úplně zbytečná akce, ale po cestě z porodnice si zajdeme na večeři jo? „
Zbytečná akce začla kolem 22hod v Podolské porodnici. Na příjmu byla moc milá porodní asistentka, natočila monitor-tam nic-polila kalhotky-tam nic…a já už si v duchu vybírala z jídeláku oblíbené restauračky co si jako dám na cestě domu…PA zavolala doktorku aby mě pro jistotu ještě prohlédla…doktorka prohlédla, řekla stejný nález jako byl před týdnem v poradně a já už měla v duchu vybráno – budou to kuřecí křidýlka…pečlivá doktorka ale ještě vzala tampon, pojezdila mi s ním kdesi a ten pak polila činidlem…a já viděla jak se tampon barví a začala jsem se s křidýlkama loučit…Plodovka to opravdu byla, ale hrozně malinko, stejně se ale musí dát ATB a do zítřka porodit…na jednu stranu jsem měla radost-brzo naší malou uvidím, ale na druhou stranu jsem dostala pěkný strach, vůbec to není jako v mém scénáři! A co ty křidýlka?:-))
Ta pravá legranda ale začala tím, že mě neměli kam dát – na rizikovém oddělení kam bych normálně šla nebylo místo ani nikde jinde-no tak dr. řekla, stejně nám tu do 24hod porodíte tak půjdete na noc na sál…takže mě zavedli na porodní sál a řekli dobrou noc, zítra ráno přijde dr a když se nic nebude dít začneme vyvolávat porod…tak jsem hezky poděkovala, taky popřála dobrou noc a pak se rozhlédla…kde je do prčic postel?aha-na porodním křesle je polštář a peřinka…bezva…vylezu tam, vyzkouším a začnu se smát-jako spát na porodní koze fakt nejde:-) tak jsem tam tak polehávala a sledovala jak neutíká čas…no to budu bezva čerstvá na ten porod mi došlo – snažila jsem se tedy usnout a v tu ránu se ozvaly poněkud znepokujující zvuky odvedle…začalo to nevině, kňouráním a gradovalo to do závratných výšin řvaním lvice…sedla jsem si na porodní kozu, vyvalila oči a dostala strašný strach…ve strnulé poloze s nastraženýma ušima a vyvalenýma očima jsem vydržela do 8hod do rána… „stihla“ jsem do té doby asi 6porodů, nespočet různých hlasových výšin, hloubek a délek, ale i pláč čerstvě narozených miminek…
Když ráno přišel Dr. tak jsem na něj místo pozdravu vybalila-„já jdu domu“
S pochopením jsem se nesetkala, zavedl mi tabletku s tím, že snad se pěkně rozrodím a že za dvě hodinky přijde…zavedl tabletku a do 20min mě začalo bolet břicho asi jako když mě hodně moc bolí , ale opravdu hodně moc bolí MS. Nebyly mezi tím žádné pauzy-buď bolelo hodně, trochu víc nebo trochu míň, ale nějaké fáze úlevy jsem moc necítila a monitor neukazovat nic… Po dvou hodinách stejný nález jako na začátku, takže další tabletka… A po dalších dvou hodinách pořád stejné, štvalo mě to – 4 dost nepříjemné hodiny a k ničemu to nevedlo… Dr. řekl, že píchneme vodu, snad se to prý rozjede, píchl vodu… a jízda začala…do pár minut mi začaly pravé kontrakce a pěkně šup snad po minutě, jak kontrakce přišla, sílila a malinko se vzdalovala už byla další…a fakt už to nešlo rozchodit, ani pohoupat na míči..docela pomáhaly moje dva cíle: kousnout manžela a zničit nemocniční vybavení.
Když mě manžel držel za ruku tak jsem se ho snažila zubama chytit-kdekoliv-a zakousnout…byl ale mrška docela pohotový takže smůla…a nemocniční vybavení je kvalitní-zarytýma nehtama zničit potah porodního křesla nelze…
40 min na monitoru bylo opravdu hodně krušných, plakala jsem, než bych řvala, ale prostě bulela… Poslali mě do sprchy - tam jsem se svalila a čekala jsem spásnou úlevu jak jsem všude četla… Prdlajs, bolelo to furt, ale byla jsem navíc mokrá a bylo mi vedro a na omdlení… Nevím jak dlouho jsem se tam svíjela jako zviřátko…
Dr. po (asi dvou hodinách?) usoudil, že nález je na epidurál když bych prý chtěla - chtěla jsem cokoliv klidně i ráží 9mm do hlavy takže přišla Dr. píchla do zad epidurál (to vůbec nebolí - dělá to asi v kontrakci - nevím) a prý za 20min ucítím úlevu a dr. se za mnou přijde podívat jak to postupuje.....
Dr. s epidurálem a PA si zbalili nádobíčko a už šupajdili asi za jiným porodem.. 20minut jsem opravdu čekat nemusela, v době kdy Dr. a PA zavírali dveře jsem najednou místo klasických kontrakcí ucítila něco navíc – takový pěkný bonus – pěkně tlak do zadku …hrozně mě to překvapilo a zařvala jsem dost podobně jako ta lvice z noci:-) myslím že jsem zařvala něco v duchu : „do prdele já rodim“ nebo něco podobně ohraného a běžného…během toho jsem sithla vyvalit (prý hrozivě) oči na manžela a překvapenou PA která se mi snažila vysvětlit, že ještě nerodím…když do mě sáhla tak přehodnotila svůj názor na postup mého porodu a řekla, že jsem hrozně šikovná, že opravdu začínám rodit a že jde sehnat Dr…
prodýchávat tlak mi nějak navadilo-nevím jestli to bylo tím epidurálem,ale prostě to byla nejlepší fáze porodu, ležela jsem na boku, manžel mi držel kyslík a já dělala zvuky jako hůůůůheeeehaaa a byla jsem strašně šťastná, že to nejsou kontrakce…
dr. to stihl tak tak,obrátili mě na záda a mohla jsem tlačit…snažila jsem se, fakt jo, ale nemohla jsem s malou hnout, hlavičku měla napůl venku a já zabírala a zabírala a nic, už jsem myslela, že tam budu s hlavičkou mezi nohama do září roku 2017 a pak dají malé tašku na záda a půjde rovnou do školy… na několikatéré(nevím 7mé?) zatlačení se přeci jen rozhodla, že je to mezi nohama nepohodlné a vysoukala se ven…
Dali mi ji hned na břicho a já viděla jen hrozně velké modrobílofialové nohy a placatou hlavu…a hlavně měla jsem radost, že je to za náma a malá pláče a je v pořádku..moje bezva plány jak jí budu muchlovat a nedám ji z ruky vzaly za své, byla jsem ráda, že jsem ráda a taky jsem byla ze sebe překvapená-necítila jsem prostě nic jiného než úlevu, nějaké závaly dojetí, lásky a něhy dolehly, ale s nižší intenzitou než jsem myslela. Asi mám někde v hlavě něco jinak. To že jsem máma mi nedošlo do teď a štěstí a zával lásky nad zdravou holčičkou se dostavil až večer po porodu kdy jsem jí „kojila“-najednou na ní koukám, tečou mi slzy po tváři a nemůžu se jí „načichat“ – odborný výraz pro šimrání mého nosu po jejích vláskách…
Manžel šel holčičku označit, zvážit, měřit a pak jí donesl v náručí a sedl si vedle mě – šili mě 45minut a pěkně jsem u toho sebou mlela takže jsem ji ani do náruče raději nechtěla, teď mě to mrzí, šití by třeba bylo přijatelnější když bych byla zabavená tou modrou osůbkou – ale i tak to bylo fajn-zírala jsem na to jak manžel zírá na malou a jak malá zírá na něj a všichni jsme se prozírali až do dnešního dne kdy je naší princezně přesně týden.
A zíráme stále stejně vyvaleně všichni tři …ale postupně se vytrácí ze zírání pohled nechápavý a překvapený a nahrazuje ho zírací pohled milující a takový který se nedá popsat.
Porod tedy trval od zavedení první tabletky 7hodin. Ta pravá sranda (silné kontrakce a porod) trvala pouhé 3hodiny. První dobu porodní jsem měla za sebou za necelé dvě hodiny – můj otvírací systém je evidentně nastaven na high speed…nebo to mohlo být tím epidurálem? Ale zase o něm se říká, že zpomaluje…
Vyvolávaný porod je prý intenzivnější ale rychlejší - myslím, že jsem klasický případ, že ano..a nevím co je lepší, těžko soudit nemám porovnání…rodit 12hodin postupně s kontrakcema po 20min, 10..5…nebo si dát hned kontrakce témeř nepřetržité ale jen necelé dvě hodiny?…já jestli se někdy poštěstí a budu znova rodit tak beru asi zase variantu rychle a zběsile než navždy a daleko..:-)
Rozhodovala jsem se, jestli to napsat jako deníček - tedy veřejně, nebo jen holkám co znám, nakonec jsem zvolila deníček a to proto, že bych chtěla moc poděkovat všem z Podolské porodnice.
Chodila jsem do těhotenské poradny od nějakého 12tt a nikdy jsem nenarazila na nikoho alespoň trošku protivného nebo někoho o kom bych nemohla říct něco špatného…Mají toho strašně moc, porodní sály jsou snad pořád plné, stejně jako novorozencké…a přesto jsem neměla pocit, že zdržuji, že není čas, že jsem jen miliontápadesátášestá rodící ten den. Naopak, porodní asistentka (Eva Bartáková) byla strašně milá, hladila mě, utěšovala a místo obvyklého maminko jsem byla kočička:-)
Sestřičky na novorozeneckém oddělení byly taky milé, snažily se pomoct s kojením co mohly.
Podolí za sebe tedy rozhodně doporučuji
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1826
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1077
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1930
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 789
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 464
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21851
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2676
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2960
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2670
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1799
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
krásně popsaný zážitek a moc ti přeji zažít si to nejmíň ještě jednou 
Sázím, že teď už moc modrá nebude 
.
náramně mě to pobavilo, skvěle napsáno. A moc gratuluji 
a přeji pohodovné dny i noci a hlavně spoustu radosti 
!
)Tak se všechny začaly balit,že jdou domu,že rodit teda nepůjdou… 
asi se zblázním…
. A spánek na porodním sále si dokážu představit…zažila jsem ho při prvním prorodu před 15ti lety, kdy jsem přijela do nemocnice s bolestma kolem 22h, prohlídli mě, řekli, dali na porodní sál a po 2h konstatovali, že porodím až ráno. Dali mi tabletu ať se vyspím, ať jsem ráno čilá plná síly 
. Nakonec jsem nad ránem usnula, ale po vizitě šupajdila na pokoj a ještě pár dnů přenášela. Porod nastal spontálně- bolesti od půlnoci po 5ti minutách od začátku-SUPER 
syn se narodil v poledne- a 30min potom jsem dostala na porodním sále oběd… A ten „zrychlený“ vyvolávaný porod jsem si taky užila další rok. Zavedená tableta v 8h ráno, sem tam křeče v lýtkách-nic mi nebylo 
.
a neměnila bych 
