Tak moc to bolí

Ani nevím, čím bych začala, ale jsem doma teď sama a potřebuju to ze sebe dostat. Tento měsíc je to rok, co jsme se pokoušeli o miminko. A 10. května mi testík ukázal dvě čárky. Kdo mohl tušit, jak to dopadne...

*

Prvními pocity jsou nepopsatelná radost a strach, ta šílená novina, kterou hned musíte říct svojí polovičce. Ještě ten den jsem volala svému gynekologovi, aby mě objednal. Sestřička mě trošku naštvala s tím, že mě objednala až na 29. května. Nebyla jsem nadšená, ale těšila jsem se, tak jsem to vydržela. Vím, že se to nemá dopředu, ale začala jsem si nakupovat věci a oblečky. Co se mi líbilo, to jsem si v obchodě koupila.

Bohužel minulý týden jsem v pondělí začala špinit, strašně jsem se lekla a jela ihned do nemocnice. Byla tam úžasná paní doktorka i sestřičky, které se mi věnovaly, jak jen mohly. Braly mi krev, dělaly ultrazvuk. Po hodině čekání došly výsledky hcg – 153,2. Tím mě doktorka moc nepotěšila, protože podle ms jsem měla být v 6.tt a přišlo mi to hrozně málo. Ale utěšila mě tím, že je to opravdu na začátku těhu, tak 3. týden. Řekla, že mám být klidná, jet domů a dostavit se na plánovánu návštěvu u svého doktora. Jela jsem domů už o hodně klidnější, že to bude v pořádku.

Bohužel ve čtvrtek jsem začala víc krvácet. Volala jsem svému doktorovi, sestřička mi řekla, že má plno a že mě nevezme, že mám ještě počkat. O hodinu později byly bolesti silnější, tak jsem jí volala zase, nenechala jsem se odpálkovat a ještě ten den mě vzala. Doktor nechápal, že když jsem byla v nemocnici se špiněním, nic mi nedali a ani nenapsali. Dostala jsem cyclo 3 forte a utrogestan. Byla jsem hodně nervózní, ale jela domů a do peřin.

V sobotu jsem dostala šílené křeče, takové, že jsem ani chodit nemohla. Ihned jsem jela do nemocnice, tentokrát jinam, protože je blíž od mého domu. Sestra se mě ptala, co se děje, tak jsem jí oznámila, že jsem těhotná a krvácím a mám šílené bolesti. Po půl hodině mě teda doktorka vzala vyšetřila mě asi za pět minut a to i s ultrazvukem. Řekla, že tam nic nevidí, takže mám jet domů a opět počkat na termín objednání ke svému lékaři. Ptala jsem se jí, zda ty bolesti byly normální, že mě přítel musel nést do auta, nebyla jsem schopná nic, ani sedět. Nijak to nekomentovala a řekla, že si mám dát paralen. Nechápala jsem, ale jela jsem domů.

No a dneska jsem byla u svého lékaře, ten mě ze začátku nechtěl ani vyšetřit, když jsem tam byla 3 dny zpět, že tam nic neuvidí, ale viděl, jak jsem nervózní, tam mě vyšetřil :( Vím, že se tohle stává, ale ještě vás vyšetřuje a oznámí vám, že to odešlo celé a potratila jsem. Bylo to něco hrozného, tak moc jsem to mimi chtěla, úplně jsem se sesypala. Řekl jen, že k té smutné zprávě je dobře to, že asi nebudu muset na zákrok, že to odešlo celé :( Od 12. června mám brát 12 dní utrogestan, pak by měla přijít ms. Ale na tu ránu, se kterou jsem doma celý den a jen bulím, mi nic nedal. Jsem mladá, mám 23 let, ale když vidím kolem sebe samé kočárky a maminky, co mají děti a neumí se o ně starat, je to hrozné. Pořád si říkám, co jsem udělala špatně, jestli jsem tak špatný člověk… nebo nevím, nikdy bych neřekla, že mě to potká, hrozně to bolí a já nevím, jak dál. Asi jsem to potřebovala napsat, je to chaotické, ale je to lepší než to v sobě celý den dusit :Tak moc to bolí :(

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
2148
2.6.18 00:29

Autorko, chápu vaši bolest. Taky jsem potratila (8.tt), taky jsem měla velké bolesti… bylo to pro mne hrozné, ale měla jsem doma dvouleté dítě, takže jsem se musela vzchopit a jít připravit Vánoce(bylo pár dní před Štědrým dnem).. je to už skoro 3 roky a pořád na to myslím..léky jsem odmítla a další těhotenství už dopadlo dobře. Nebojte se, štěstí si k vám najde cestu. Jen je ta cesta někdy trnitá…a stojí nějaké slzy… :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
432
2.6.18 03:49

:,( Moc mě mrzí co prožíváš. Také jsem byla v podobné situaci a ještě pořát si pamatuju jak jsem nechápala proč právě já, jak jsem na to celé dny musela myslet, nepomáhaly ani slova útěchy od ostatních, ještě horší byly ty řeči o tom že se to prostě stává a že příště to určitě dopadne dobře. Každý pohled do kočárku nebo na těhotnou paní vyvolal záchvat pláče. Několik známých otěhotnělo a já jim to nedokázala ani pořádně přát… proč oni čekají minko když se ani moc nesnažili a já ne když si to tolik přeju? Ten strašný smutek mě přešel až s dalším pozitivním testem a strachovat jsem se přestala až když jsem v náruči držela zdravého syna. Určitě nejsi špatný člověk a není to Tvá vina! Přeju Ti ať to s partnerem zvládnete, ať se ta bolest zlepší a hlavně ať se brzy zadaří a také se můžeš radovat z miminka! :hug:

Příspěvek upraven 02.06.18 v 03:51

  • Nahlásit
  • Zmínit
2.6.18 07:43

Je to moc smutné, stalo se mi to, věřím bolesti, kolem, hlavně psychicky.
Nechápu v takových příspěvcích omýlání o maminkách co se neumí postarat…Nikdy mě to nenapadlo a zdá se mi to nefér. Nikdy nesoudím, když do jejich života nevidím. Nemyslím to nějak zle na autorku, čtu to v docela často v hodně příspěvcích :roll:

  • Nahlásit
  • Zmínit
6176
2.6.18 07:56

Věřím že to bolí, ale věř že jsou na tom hůř a i ty maminky co potkáváš si mnohdy prošli svým než to vytoužené mimčo v kočárku měli. Ja se snažila s manželem 6 let byli na ivf 2× a nic a nakonec jsem otěhotněla přirozeně a přišla o to v 17tt potratila jsem bylo to hrozné to mi věř ale do roka od potratu skoro na den jsem rodila svoji princeznu a světě div se po dalších 6 letech mám doma další princeznu chce to čas jeďte na dovolenou odreaguj se a věř že i ty se toho malého zázraku dočkás i když teď tomu těžko věříš

  • Nahlásit
  • Zmínit
194
2.6.18 08:36

Hlavu vzhůru :srdce: taky se mi to stalo ještě k tomu 23.12 den před vánocemi v 6tt. Po roce snažení, chápu tvoji bolest.. O rok později se mi stalo to samé taky to odešlo… A teď teď už jsem 20 tt. A když to vidím zpětně asi to tak mělo být… Bude lépe a věřím že se brzo dočkáš… Posílám mnoho sil :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
5043
2.6.18 08:48

:hug: :hug: :hug: tohle boli a bolet bude vzdy, kdyz se neco takoveho stane…drz se :kytka: ja si prozila biochemicke tehotenstvi (vse odeslo samo koncem 5tt), pote jsem otehotnela prirozene a bohuzel ZT v 17tt s tim, ze mi museli vyvolat porod a nasledovala revize :( a ted koncim 39tt a vse je v poradku zatim (tuk tuk tuk) :srdce: verim, ze to nase stesti uz donosim v poradku a brzy bude s nama :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2.6.18 09:22

@Kukacka123 držím palce, za chvilku budeš mít prcka doma :kytka:… byla jsem na tom podobně jako ty (16tt), ale teď se dívám na 4měsíčního broučka doma v postýlce. Hodně štěstí a rychlost u porodu :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
5043
2.6.18 09:32

@Petrusska007 moc dekuju :srdce: uz se nemuzu dockat :* v rychly nekomplikovany porod doufam :mrgreen: at dela mrnousek jen radost :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
859
2.6.18 09:49

Je mi to líto :( Jenže pravda je taková, že jsi byla úplně, úplně na začátku a tam je potratů prostě hodně. Není to tvoje vina, ani osud, je to
jen příroda. A ta je krutá. Takhle na začátku je rozumnější počítat s tím, že to nedopadne, než nakupovat hadříky… :( Ach jo.

Držím ti palce, ať teď znovu otěhotníš brzy a všechno je v pohodě. Zatím hodně sil :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1885
2.6.18 09:56

Já ti rozumím.. Mám za sebou 5těhu, z toho mám dvě děti..

1ZP+revize,
1SP,
1ukončené těhu ve 27tt+amniocentéza+vyvolaný 3denní porod,
1 přirozený porod,
1 Císař… Už jsem skoro zkusila vše :)

Všechno člověka nějakým způsobem zocelí. Přeju ti, abys brzy dosáhla cíle. :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2.6.18 10:00

Ahoj vím jak ti je :,( Držím palce a posílám objetí. 12.6.2018 to budou 4 měsíce co jsem přišla o svého syna, byla jsem ve 4 měsíci. :,( možná to bude znít jako fráze, ale časem to bude lepší, nepřestane to už nikdy bolet. Jen se stím naučíš žít čas, rodina, láska blízkých Ti pomůžou. My se snažili dva roky o miminko, bez úspěchu. Když se konečně poštestilo tak mě musel opustit :,( ale já věřím na to že dušičky nenarozených miminek se vracejí zpět k rodičům…Držím palečky a myslím na tebe :srdce: :,( Život je boj, a my musíme bojovat! 10 dní po tom co mě můj Andílek opustil mi bylo 22 let. Zatím si na svoje vysněné štěstí musíme počkat :srdce: Ahoj a drz se

  • Nahlásit
  • Zmínit
2.6.18 10:25

Mam za sebou těhotenství a ani jedno dítě. Teď jsem 15tt a ani zdaleka se ještě neraduji. Chápu jaké to je ale na začátku se to stává hodně.

  • Nahlásit
  • Zmínit
3201
2.6.18 11:38

Vím, že to moc bolí, ale nevzdávej se. Věřím, že si dušinka najde cestu zpět. Držím moc palce. :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
4421
2.6.18 12:18

Ahoj mrzí mě co tě potkalo, ale na kažkou z nás čeká miminko :hug: já jsem musela na ukončení v lednu v 22tt, v nemocnici bylo vidět že je to mrzí, můj gynekolog ze sebe skoro nevysoukal slovo a v car mi řekla dr. medicínsky se to bere jako potrat. Takže člověk se k tomu musí postavit čelem a jít dál, teď se připravuju na ket.

  • Nahlásit
  • Zmínit
Smazaný anonym
2.6.18 12:24

Mrzí mě to, já jsem takhle přišla o mimčo po dvou úspěšných těhotenství v 10tydnu + následná revize. Po chvíli jsem z novu otěhotněla a teď tady u mě spinká měsíční holčička. Chapu, že je to těžké, ale neboj vytouženého miminka se dočkáš. :kytka:

  • Upravit
2703
2.6.18 15:44

Tohle je velmi bezne a jeste ta lepsi varianta. Ja jsem potratila v 11 tt, znam zenu co porodila mrtve miminko v 6 mesici a dalsi co ji miminko umrelo tesne pred porodem. V takhle ranem stadiu je to velmi caste, priste to vyjde.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1233
2.6.18 16:36

To mě moc mrzí, hlavně to šílené chování těch lékařů. Že se chovají k člověku, jako že je otravuje. Proč mě to jen překvapuje. Možná by nebylo od věci se poohlédnout po nějakém jiném gynekologovi, snad bude mít empatičtější a citlivější přístup a nevynadá pacientce za to, že potřebuje prohlédnout, když v těhotenství krvácí a má bolesti :zed: A vám přeji brzy zdravé miminko. Určitě to brzy bude lepší :kytka:

Příspěvek upraven 02.06.18 v 16:37

  • Nahlásit
  • Zmínit
2.6.18 20:11

Držím palec, ať to příště dopadne :hug:

Jen bych chtěla říct jednu věc, která se týká toho, že Ti doktoři „nic nedali“… měla jsem ve třetím měsíci taky všelijaké špinění, panika maximální, a jedna moc milá doktorka (můj doktor je morous, i když profík) mi vysvětlovala, že v této fázi to tak prostě je. Dítě buď zůstane, nebo odejde - a léky se samozřejmě mohou dát, ale na výsledek to vesměs nemá žádný velký vliv.

Paradoxně mě morous s receptem na Duphaston neuklidnil tak jako doktorka, která mi řekla, že pro mě nemůže nic udělat: že to je na přírodě, něco mezi nebem a zemí.

Proto nebuď naštvaná na doktory: prostě to nemělo dopadnout, a vyjde to příště.

Příspěvek upraven 02.06.18 v 20:11

  • Nahlásit
  • Zmínit
5133
2.6.18 21:52

Neboj, v počátku končí velké množství těhotenství, říkám to teď a pořád dokola, toto je nevýhoda časného testování, kdybys nevěděla, že jsi těhotná, možná bys to připisovala silnější bolestivé menstruaci. Prošla jsem si různými hnusy a můžu Ti říct, že nejlepší je testovat až tak kolem 9. týdne a máš klid.
Jsi mladá, budeš ještě mít dětí kolik budeš chtít, toto si nepřipouštěj, bylo to opravdu moc brzy, příroda je moudrá a často se zbavuje nevitálních nebo nějak poškozených zárodků. Není to Tvoje vina, víš čím vším si mnohé ženy projdou než mají děti, první potrat v rané fázi není fakt žádná hrůza, tak hlavu vzhůru.

  • Nahlásit
  • Zmínit
Myssicka
2.6.18 22:02

@elibro lépe bych to nenapsala. Je to smutné, ale když tu čtu deníčky o tom, že se narodilo mrtvé miminko, tak si říkám, jak to vůbec ty mamky mohly zvládnout. Je to asi chabá útěcha, viď. Ale buď ráda, že se ti nenarodilo nemocné dítě. Až se ti narodí zdravé, stejně se o něj budeš strašně bát.

  • Nahlásit
2.6.18 22:12

Já potratila takhle 3×, naposledy po ivf loni v červenci. Totální zhroucení proběhlo, do hlavy mi nasadili že děti přirozeně mít nikdy nebudu a víte co? Za dva měsíce rodim :P

  • Nahlásit
  • Zmínit
17
2.6.18 22:53

Hodně to zkrátím. O první dítě jsem přišla ve 14tt. Ořvala jsem to. 4 měsíce na to těhotná…zkratka…mám 4 zdravé děti ????

Tehdy mi řekli, že 50% prvních těhotenství končí potratem v začátku. Příroda je moudrá a něco bylo špatně. Hlavu vzhůru

  • Nahlásit
  • Zmínit
1465
3.6.18 07:49

@Slečna Ferka presne tak jsem to mela ja. Po ctvrtem ivf jsem konecne otehotnela, ale v sedmem tydnu jsem zacla ktvacet. Dle utz vse v poradku a srdecni akce. Behem prvniho trimestru jsem krvavela jeste asi 5×. Pokazde jsem jela do nemocnice s tim, ze je konec. Cely prvni trimestr jsem prolezela a lekari mi predne rekli, ze mne hospitqlizuji jen proto, abych mela pocit, ze pro mne nekdo neco dela. Ale ve skutecnosti je to jen na prirode :/ popravde az tahle informace mne uklidnila a ja se s mirila s osudem. Ted mu je dva a pul a privadi mne k silenstvi :)) naopak u druheho tehu zadny problem a bum, zamlkle tehu v sedmem tydnu. No a ted tu obdivuju sveho dvoumesicniho druheho synka ;)

  • Nahlásit
  • Zmínit
5819
3.6.18 07:52

Je mi to líto já o miminko přišla několikrát ve 12 TT poprvé ve 22 letech podařilo se úspěšně do konce az za 3roky.vim jak to bolí ale nevzdavej se my ženy jsme silne

  • Nahlásit
  • Zmínit
1226
3.6.18 16:58

Já jsem měla něco podobného pár let zpět. Menzes zpožděný asi týden, poté šílené křece, bolesti, že jsem 2 dny nemohla z postele. Hodně jsem krvácela. Věřím, že tam taky něco bylo a odešlo to. Netestovala jsem ale. Nikdy se to již neopakovalo. Já jsem zase ráda, kdyby se to stalo takhle raně, než jak moje ségra ve 20.tt. To byl mazec.

  • Nahlásit
  • Zmínit
3067
3.6.18 19:48

Moc mě to mrzí :,( Taky jsem to zažila, akorát jsem v 9. tt byla na kyretáži, samovolně to neodešlo. Cítila jsem se hodně podobně jako ty. Akorát jsem si pak uvědomila, že spousta mamin, co tlačí kočárek, si tím třeba taky prošla. Nikdy nevíš, co se za za snahou o dítě skrývá, jak dlouho jim to trvalo, bylo např. z IVF atd. Taky se jednou dočkáš ;)

Příspěvek upraven 03.06.18 v 19:49

  • Nahlásit
  • Zmínit
979
3.6.18 20:31

Přesně, jak tu vícekrát padlo. Ve mně se taky vše sviralo, když jsem viděla spokojené maminky a já byla po potratu, pár letech snažení a neúspěšném IVF. Ale vždy jsem si říkala, co když to měly ještě těžší než já? No a nakonec to vyšlo a mám úžasného 3 mesicniho chlapečka :srdce: nevzdavej se, mrzi me to, ale neboj se nic, miminka se dočkáš :* vím, že to asi nechceš slyšet, ale opravdu buď ráda, že to proběhlo takhle brzy a bez komplikací, prostě to tak mělo být, pravděpodobně tam byl nějaký problém a ty čekáš na zdravé miminko :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
127
3.6.18 22:07

Tohle musí být hodně těžké. Já sama nic takového nezažila, jen vím, jaké to je rok čekat na toužebně očekávané dítě, všude těhotné a nebo maminky už s mimčama a my furt nic. Nakonec nám u obou dětí pomohl Prefert lubrikační gel: https://www.otehotnet.cz/…-gel-4x6-mg/
Ale teď už vím, že to chtělo svůj čas. Tenkrát bychom to při dostavování domu s dalším dítětem nezvládli. Proto věřte, že i u Vás příjde správný čas. Že to takhle mělo být. Někdo tomu říká Matka příroda, já říkám Bůh. On nejlépe ví, co je pro nás správné a dobré. Teď to hodně bolí, ano, jasně, je to hodně čerstvé a bolavé. Ale neztrácejte víru a naději. Zkuste s partnerem nějaké odreagování, dovolenou, zkuste o tom hlavně spolu hodně mluvit, zkusit tohle nechat vstřebat a zahojit. Dejte tomu, prosím čas. Moc Vám fandím!

  • Nahlásit
  • Zmínit
40084
4.6.18 00:19

Vím, že to bolí, ale ono se tohle bohužel stává. Mě se to stalo 4×, pak se nám po IVF zadařilo a teď zkoušíme 2 IVF. Je super, že jsi mladá. Přiji ti, ať se brzy zadaří :hug: :hug: :hug: :hug:. A ano, je okolo hodně těhulek a miminek, ale nikdy nevíš, čím si ta těhulka prošla, kolik nocí proplakala atd…

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
4.6.18 01:15

Taky jsem potratila… doktoři mi říkali, že mít vlastní dítě nikdy nebudu… a povedlo se až na 6tý pokus IVF a rovnou dvojnásobně..

  • Nahlásit
2368
8.6.18 22:42

Taky se mi to stalo, ale už jsem měla doma tříletou cácorku. Jenže mě už honil vyšší věk, 37 let. Potratila jsem asi v 8tt. Začala jsem špinit, měla jsem v děloze hematom, nasadili mi ascorutin a utrogestan a stejně to nepomohlo. Po domluvě s gynekologem jsem to brala jako silnější menstruaci, s tím, že jsme se hned snažili o otěhotnění znovu. Otěhotněla jsem za 3 měsíce a donosila zdravýho chlapečka :srdce: Už mu budou pomalu dva roky :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
22509
11.6.18 20:50

Ségra si tím prošla na jaře.. Taky ji to hodně vzalo.
Já si tím prošla taky, i když… já tohle beru jinak.
Ale je to docela časté, ber to tak, že nejspíš něco nebylo v pořádku a proto to tak skončilo. Mrzí mě to, ale život jde dál a miminko na vás jistě za nějaký čas čeká.

  • Nahlásit
  • Zmínit