Tak moc to bolí
- Prázdná náruč
- Nikol25559
- 02.06.18 načítám...
Ani nevím, čím bych začala, ale jsem doma teď sama a potřebuju to ze sebe dostat. Tento měsíc je to rok, co jsme se pokoušeli o miminko. A 10. května mi testík ukázal dvě čárky. Kdo mohl tušit, jak to dopadne...
Prvními pocity jsou nepopsatelná radost a strach, ta šílená novina, kterou hned musíte říct svojí polovičce. Ještě ten den jsem volala svému gynekologovi, aby mě objednal. Sestřička mě trošku naštvala s tím, že mě objednala až na 29. května. Nebyla jsem nadšená, ale těšila jsem se, tak jsem to vydržela. Vím, že se to nemá dopředu, ale začala jsem si nakupovat věci a oblečky. Co se mi líbilo, to jsem si v obchodě koupila.
Bohužel minulý týden jsem v pondělí začala špinit, strašně jsem se lekla a jela ihned do nemocnice. Byla tam úžasná paní doktorka i sestřičky, které se mi věnovaly, jak jen mohly. Braly mi krev, dělaly ultrazvuk. Po hodině čekání došly výsledky hcg – 153,2. Tím mě doktorka moc nepotěšila, protože podle ms jsem měla být v 6.tt a přišlo mi to hrozně málo. Ale utěšila mě tím, že je to opravdu na začátku těhu, tak 3. týden. Řekla, že mám být klidná, jet domů a dostavit se na plánovánu návštěvu u svého doktora. Jela jsem domů už o hodně klidnější, že to bude v pořádku.
Bohužel ve čtvrtek jsem začala víc krvácet. Volala jsem svému doktorovi, sestřička mi řekla, že má plno a že mě nevezme, že mám ještě počkat. O hodinu později byly bolesti silnější, tak jsem jí volala zase, nenechala jsem se odpálkovat a ještě ten den mě vzala. Doktor nechápal, že když jsem byla v nemocnici se špiněním, nic mi nedali a ani nenapsali. Dostala jsem cyclo 3 forte a utrogestan. Byla jsem hodně nervózní, ale jela domů a do peřin.
V sobotu jsem dostala šílené křeče, takové, že jsem ani chodit nemohla. Ihned jsem jela do nemocnice, tentokrát jinam, protože je blíž od mého domu. Sestra se mě ptala, co se děje, tak jsem jí oznámila, že jsem těhotná a krvácím a mám šílené bolesti. Po půl hodině mě teda doktorka vzala vyšetřila mě asi za pět minut a to i s ultrazvukem. Řekla, že tam nic nevidí, takže mám jet domů a opět počkat na termín objednání ke svému lékaři. Ptala jsem se jí, zda ty bolesti byly normální, že mě přítel musel nést do auta, nebyla jsem schopná nic, ani sedět. Nijak to nekomentovala a řekla, že si mám dát paralen. Nechápala jsem, ale jela jsem domů.
No a dneska jsem byla u svého lékaře, ten mě ze začátku nechtěl ani vyšetřit, když jsem tam byla 3 dny zpět, že tam nic neuvidí, ale viděl, jak jsem nervózní, tam mě vyšetřil 
Vím, že se tohle stává, ale ještě vás vyšetřuje a oznámí vám, že to odešlo celé a potratila jsem. Bylo to něco hrozného, tak moc jsem to mimi chtěla, úplně jsem se sesypala. Řekl jen, že k té smutné zprávě je dobře to, že asi nebudu muset na zákrok, že to odešlo celé Od 12. června mám brát 12 dní utrogestan, pak by měla přijít ms. Ale na tu ránu, se kterou jsem doma celý den a jen bulím, mi nic nedal. Jsem mladá, mám 23 let, ale když vidím kolem sebe samé kočárky a maminky, co mají děti a neumí se o ně starat, je to hrozné. Pořád si říkám, co jsem udělala špatně, jestli jsem tak špatný člověk… nebo nevím, nikdy bych neřekla, že mě to potká, hrozně to bolí a já nevím, jak dál. Asi jsem to potřebovala napsat, je to chaotické, ale je to lepší než to v sobě celý den dusit :Tak moc to bolí
Přečtěte si také
Tři děti, dluhy a tři lahve vína denně: Bez pití bych mateřství na vsi nezvládla
- Anonymní
- 28.04.26
- 2862
Dům konečně utichl. Venku se stmívá a jediný zvuk, který slyším, je bzučení lednice a tiché oddychování Adámka v kolébce. Kluci – pětiletý Honzík a tříletý Mareček – konečně po dvou hodinách...
Syna ve škole šikanují kvůli tloušťce. Sáhl k bizarnímu řešení
- Anonymní
- 28.04.26
- 2388
Sedím v obýváku a stále se mi třesou ruce. V celém domě je ticho, Lukáš konečně usnul – doufám, že aspoň na chvíli zapomene na ten dnešní horor. Na stole přede mnou leží ten zatracený zapalovač....
Děti jsou pořád nemocné a šéf mi dává ultimátum. Co mám dělat?
- Anonymní
- 28.04.26
- 668
Sedím v kuchyni, je půl jedné ráno a jediné světlo v domě vydává displej mého notebooku. Vedle mě chladne páté kafe a v ložnici slyším ten známý, štěkavý kašel, ze kterého se mi už týdny svírá...
Tchyně se urazila, že děti u ní nechtěly jíst. Můžu za to, protože prý nevařím
- Anonymní
- 28.04.26
- 1766
Máme za sebou první den víkendu u tchyně a já mám tlak snad dvě stě na sto. Kdybych mohla, okamžitě sbalím kluky, hodím je do auta a jedu domů. Jenže sedíme v tom jejich malém obýváku, tchyně...
Věřila jsem, že jsem konečně našla toho pravého. Pak jsem ale poznala jeho matku
- Anonymní
- 28.04.26
- 1780
Na muže jsem měla vždycky smůlu. Nevím, jestli je to smůla, nebo tím, že jsem trochu náročnější. Je mi 35, mám za sebou tři vážné vztahy a toužím po dítěti. U toho posledního už jsem si myslela, že...
Zadní vrátka do vlastního života: Hledám jistotu bytu, nebo sebe?
- Anonymní
- 27.04.26
- 1733
Sedím večer u šálku čaje a listuji realitními inzeráty. Tenhle mě zastavil. Malý byteček, 1+kk, slušná lokalita.
Tchyně, která si myslí, že všechno ví lépe: Dělá ze mě úplného amatéra
- Anonymní
- 27.04.26
- 4044
Každá tchyně má svůj způsob, jak se vyjadřovat k životu svého dítěte a jeho rodiny, ale co dělat, když její rady začnou přerůstat v kontrolu? Jak jsem se naučila zvládat neustálé komentáře, které...
Lžu všem o otci svého dítěte. Pravda je horší, než si myslíte!
- Anonymní
- 27.04.26
- 3227
Když se pravda skrývá pod vrstvou lží, zůstává jenom otázka, jak dlouho to člověk dokáže utajit. Příběh o matce, která lže o otci svého dítěte, se neodehrál v žádné pohádce. Je to můj pravdivý příběh.
Návrat z porodnice do cizího: Tchyně mi „vylepšila“ byt a manžel ji brání
- Anonymní
- 27.04.26
- 2409
Dneska mě pustili z porodnice. Měla jsem se cítit jako nejšťastnější ženská na světě – v náručí si nesu malého Adámka, venku svítí sluníčko a konečně se vracím do svého „hnízda“. Jenže to hnízdo...
Život na vedlejší koleji (2. díl)
- Anonymní
- 27.04.26
- 1449
Celou noc jsem nespala. Marek vedle mě odfukoval s naprostým klidem člověka, který má svědomí čisté jako čerstvě vyprané povlečení. Nebo jako někdo, kdo je prostě skvělý lhář.
Moc mě mrzí co prožíváš. Také jsem byla v podobné situaci a ještě pořát si pamatuju jak jsem nechápala proč právě já, jak jsem na to celé dny musela myslet, nepomáhaly ani slova útěchy od ostatních, ještě horší byly ty řeči o tom že se to prostě stává a že příště to určitě dopadne dobře. Každý pohled do kočárku nebo na těhotnou paní vyvolal záchvat pláče. Několik známých otěhotnělo a já jim to nedokázala ani pořádně přát… proč oni čekají minko když se ani moc nesnažili a já ne když si to tolik přeju? Ten strašný smutek mě přešel až s dalším pozitivním testem a strachovat jsem se přestala až když jsem v náruči držela zdravého syna. Určitě nejsi špatný člověk a není to Tvá vina! Přeju Ti ať to s partnerem zvládnete, ať se ta bolest zlepší a hlavně ať se brzy zadaří a také se můžeš radovat z miminka! 
taky se mi to stalo ještě k tomu 23.12 den před vánocemi v 6tt. Po roce snažení, chápu tvoji bolest.. O rok později se mi stalo to samé taky to odešlo… A teď teď už jsem 20 tt. A když to vidím zpětně asi to tak mělo být… Bude lépe a věřím že se brzo dočkáš… Posílám mnoho sil 
ja si prozila biochemicke tehotenstvi (vse odeslo samo koncem 5tt), pote jsem otehotnela prirozene a bohuzel ZT v 17tt s tim, ze mi museli vyvolat porod a nasledovala revize 
v rychly nekomplikovany porod doufam 
at dela mrnousek jen radost 
A vám přeji brzy zdravé miminko. Určitě to brzy bude lepší 
