Sbohem, tati...

Člověk pozná, koho má doma, až když se stane něco nečekaného a bolestivého. Všechno nejlepší, tati. Hlavně hodně zdravíčka, ať se tu zase za rok všichni sejdem. Tak tuhle větu jsem říkala tátovi pouhý týden před tím, než začal bojovat o život.

Vstoupím do jeho nemocničního pokoje a pomalu přicházím k němu. Je po těžké operaci a následující dny mají být kritické. Panebože, to ne… Vypadá tak zesláble a špatně. Špatně. Slzy se mi rozkutálí po tváří a cítím, že se mi snad podlomí kolena.

Cítím, jak mě pevně chytí přítel a říká: „Pojď, takhle mu nepomůžeš.“

Má pravdu, musím se sebrat a na příští návštěvě mu dodám energii. Ale hlavně musím věřit, že to zvládne.

Doma na mě čeká můj 4měsíční syn. Vzchopím se už jen kvůli němu. Přítel si bere volno v práci, ať mi je oporou a já jsem mu neskutečně vděčná. S myšlenkama jsem stále u táty, ale jinak se snažím být veselá, hraju si s malým, vařím, uklízím. A cítím hromadu vděčnosti k příteli. Podržel mě v pravou chvíli a každou chvíli se mi snaží udělat něčím radost. Miluju ho.

Tátu jsem navštěvovala pravidelně a zdálo se, že se z toho dostane. Bohužel nedostal. Zemřel. Myslela jsem, že mi pukne srdce. Nemít v tu chvíli tak velkou oporu doma, tak nevím, jak to zvládnu.

Po pohřbu nám přítel zařídil wellnes pobyt, ať přijdu na jiné myšlenky. Všechno jsme zvládli i s naším malým miláčkem. Snažila jsem se být dobrou mámou i přítelkyní. Myslela jsem si, že všechno špatné už je pryč. Rozuměli jsme si, doplňovali jsme se navzájem a byli nadšení z našeho malýho miláčka. Všechny jeho pokroky, úsměvy a objevování své osobnosti jsme nadšeně dokumentovali.

A pak přišel další šok. Na jeho nevěru jsem přišla náhodou, a i když se snažil zapírat, bylo to zbytečné. Podvedl mě hned 3 měsíce po porodu a pak to rozjel ve velkým, když bylo malýmu 8 měsíců.

Od smrti táty vím, že se nedá plánovat. Člověk nikdy neví, co se stane. Žije v domnění, že je všechno v pořádku a pak najednou přijde jedna rána za druhou. Jsem ráda, že jsem poznala, s kým doma žiju, a kdo je dokonalý herec. Ale chybama se člověk učí.

Jediné, co mě mrzí, je, že jsem se nestihla rozloučit s tátou. Slíbila jsem mu, že přijdu v úterý… Ale úterka už se nedočkal. Sbohem, tati. MILUJU TĚ A NIKDY NEZAPOMENU.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Kimme
267
30.1.16 02:17

Páni… to je síla… moc mě to mrzí.
Ale věř, že tatinek bude tomu drobečkovi posílat shora zdraví a sílu, bude na vás stále dohlížet, že to partner s prominutim takhle pos**l je jeho smůla, přišel o krásnou milující rodinu… tobě přeji hodně sil… a nezapomeň tatínek tu s vámi bude navždycky :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
MIŠMA 22
276
30.1.16 07:29

:srdce: :hug: bude líp

  • načítám...
  • Zmínit
Azzii
71
30.1.16 07:44

Hodne sil! Jen cas a syn pomuzou! Opravdu! Me srdce malem puklo o Vanocich pred 3 lety, kdy umrel muj tatinek. Tehdy bylo synovi 8 mesicu. Prvni pul rok byl sileny. Po roce uz to bylo lepsi a ted uz chapu, ze takova je bohuzel realita a vzpominam na neho s usmevem. Tvuj expritel taky prisel o hodne. Ale vlastni vinou. Drz se!

  • načítám...
  • Zmínit
protection
30.1.16 08:08

Dnes jsou tey oba deníčky se smutným koncem.. Taktéž přeji hodně sil do života..

  • Upravit
Veru-nka
826
30.1.16 10:03

Tatínek na Vás jistě z nebíčka dává pozor, na Tebe i synáčka :srdce: A Tvůj bývalý přítel? At si jde svou cestou, takového hňupa nepotřebuješ!!! Bude Ti lépe bez něho. Drž se :*

  • načítám...
  • Zmínit
maminka201
30.1.16 10:32

Je mi to hrozně moc líto :-(.Ten přítel, to je fakt debil!!Najdeš si lepšího a budete štastní. Držím moc palce a hlavně zdraví tobě i maličkému :hug: :hug: :hug:

  • Upravit
Zlatuska
1837
30.1.16 11:22

Život nám opravdu vmetá do tváře hodně, ale hodně nečekané situace. Po těch příšerných chvílích, kdy fakt sedíte a koukáte jako „péro z gauče“ - to nejde říct jinak - je důležitý sebrat se, vstát a pokračovat.
Loučení s našimi blízkými, to je vždycky to, čeho litujeme, že jsme to nestihli… Myslím si ale, jak to čtu, že důležité je, že jsme jim pořád dávali najevo, že jsme je měli rádi. Jsou to maličkosti… a i když u toho finálního smutného okamžiku nejsme, tak je prostě hlavní, že prožili naši lásku.

A ke vztahům… tohle ani nelze komentovat, protože už delší dobu tvrdím, že člověk si nikdy, ale opravdu nikdy - vůbec nikdy nemůže být jistý ničím. Je strašně důležitý vědět, kým jsme my sami, a co všechno jsme schopní ustát… protože ony pak přijdou chvíle, kdy tohle vědomí budem potřebovat.
přeju hodně sil.

  • načítám...
  • Zmínit
Agnesita
2562
30.1.16 16:01

Zase cirou nahodou anonymni pribeh ctenarky Chvilky pro tebe

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
30.1.16 16:34

@Agnesita To je fakt ubohý… Moc jsem nepochopila, co to píšeš za blábol.. Tohle je můj příběh, moje realita a jestli někdo někdy něco prožil podobného a poslal to do časopisu, tak ať. Ale nepiš nesmysly, děkuju…

  • Upravit
Mazlinaa
9135
30.1.16 18:37

Také jsem tatinkovi v úterý slibovala, že ve čtvrtek přijdu, a když mi řekl že už tady nebude, řekla jsem mu ať tohle neříká, že to zvládneme a zase se uvidíme… Neviděli, ve čtvrtek v 10 hodin si pro něj přišla..

Ale máš syna, ten tě drží nad vodou, bojuj, zvládnes to! :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
andrys36
289
30.1.16 18:44

Ctu tvuj příběh a tecou mi slzy po tváří, je skoro jako muj pred 3 lety. S tim rozdilem ze ja byla v te dobe v 6.mesici tehotna, nastesti ostatni uz muj pribeh neni, partner mě podrzel a byl u me a porad je akorat mé nikdy nepřestane bolet, ze táta malýho uz nepoznal a nevidi ho vyrustat ale vim, ze shora na nas dava pozor, drz se na ty „nejlepsi“chlapy sveho zivota nikdy nezapomeneme :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
LenďuleB
1223
30.1.16 18:44
:hug: :hug: :hug:

Příspěvek upraven 30.01.16 v 18:45

  • načítám...
  • Zmínit
MegyS
70
30.1.16 20:59

O tatinka jsem prisla pred 5 mesici. Necekane odesel. Boli to stale moc. Manzel mi byl velkou oporou sam o sveho tatu prisel pred lety. Menila sem nalady byla sem i na nej neprijemna. Ustali jsme to. Preji hodne mic sily.

  • načítám...
  • Zmínit
Sergej
224
2.2.16 13:48

Držte se, přeji hodně síly do dalších dní.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář