JÁ mám zrzka! A jak ho miluju! Náhody se nedějí...
- Partnerské vztahy
- Anonymní
- 23.02.21
- Sdílet
Když mě manžel po 16 letech opustil pro jinou, nevěřila jsem už v nic pěkného, co by mě mohlo potkat.
Nešlo se z toho oklepat, nešlo se vybrečet, nefungovalo prošení,
přemlouvání,
slibování, nefungovalo nic. Já zůstala poprvé v životě sama, k tomu
dvě děti a
dům a práce za pár šušňů na zkrácený úvazek. Byla jsem na dně.
Nevěřila jsem už
ničemu hezkému, všude byla jen bolest, vzpomínky a myšlenky na to,
jak mohl.
Nebylo co ztratit, hledala jsem převozníka a povyražení na
seznamkách.
Potřebovala jsem hlavu trochu zaměstnat flirtem. Do inzerátu jsem si dala
i
podmínku vizuální popis chlapa. No prostě manžela přes kopírák.
Velkej,
statnej, snědej. Připsala jsem i to, že blonďáci a zrzci ať nepíší.
Nějak jsem
věděla, že mě tyto typy nezajímají, nic ve mě nevyvolávají…
Párkrát jsem si dala nějaké to randíčko, vždy jen jedno a utla jsem
to. Nebyl,
kdo by zaujal.
Jednou mi psal kamarád, že má pro mě typ na kamaráda, se kterým bych to
třeba
mohla zkusit. A přidal fotku. Zrzek! První chvíli jsem mu chtěla napsat,
že
zrzka nikdy!! Ale kulantně jsem mu odepsala že ne, děkuji. Tvář týpka na
fotce
si moc nepamatuju, nebylo proč si pamatovat, ale co si pamatuju, byla
nádherná
barva motorkářské bundy. Takže bez pokračování.
Uběhlo sotva devět dní a moje hlava děravá ztratila venku na ulici jeden
důležitý
doklad. Ozval se týpek, že to našel ať se stavím. Po práci jsem jela ke
kamarádce a říkala jí, co jsem ztratila, a že k večeru si pro to jedu
k někomu
domů. Ona mi řekla, že chlápka zná, nalistovala Facebook a ukázala mi
fotku. Ty
brďo, to byla zase ta krásná motorkářská bunda. To byl opět on! Po
devíti dnech jsem
na něj zase narazila. No tak pro tentokrát se osobnímu setkání
nevyhnu…
Večer jsem k němu jela, mluvili jsme spolu asi minutu před domem, předal
mi nalezenou
věc a já odjela. Takže vše vyšumělo. Vlastně by vše vyšumělo, kdyby…
Celý život nemám ráda svoje křestní jméno, teď mi moje jméno dalo
největší dar.
Ještě ten den mi přišla od něj zpráva: „Vše nejlepší k dnešnímu
svátku.“ Mě to
tedy nedalo, rozklikla jsem ho na Facebooku a viděla, že má taky dnes
narozeniny. Odpověděla jsem: „Vše nejlepší k narozeninám.“ No a
takových zpráv
ten den a několik dní na to proběhlo tolik, že jsem ho asi za 14 dní
pozvala na
návštěvu, vlastně teprve na seznamovačku.
Boží chlap!! Inteligentní, rozumnej, vtipnej, stejné názory máme…
Dnes už
jsme spolu 1,5 roku. Ale jsem šťastná. Nejšťastnější!!! Lepšího jsem
snad ani
potkat nemohla. Věnuje se mi, dává nám, co může. Od prvního dne opak
bývalého
manžela. Nejen povahou, ale i vzhledem. Já mám zrzka. Bože, jak jen ho
miluju a
jak se mi moc líbí!!!
Tak jsem před ním utíkala, až nás náhoda spojila. Nemít ten den
svátek,
nenapsal by už. Tam nahoře musí něco být, jinak si to nedovedu
vysvětlit.
Holky, které taky hledáte, počkejte, ono si vás to ve správný čas najde samo.
Každý den mám chuť volat do světa, že s dětma máme to nejlepší, co
vůbec šlo
mít.
A já tomu málem utekla…
Diky bylo to takove pohlazeni na dusi v dnesni
divne dobe.
Jo jo, já si taky říkal a, že nechci kluka
že stejného města, mladšího a hádej co? 
K tomu mohu jen dodat pořekadlo:
„Odříkaného chleba největší krajíc“.
