Slepá láska

Tomáše jsem poznala jednou v létě a hned jsem byla totálně zamilovaná. Byl tak strašně pozorný, milý a naprostý gentleman. Jezdili jsme na výlety, koupáky, bylo to skvělý, připadala jsem si jak princezna z pohádky.

Akorát měl hrozně málo času, podnikal a vymlouval se na to. Díky tomu jsme se často hádali, bylo mně smutno a fakt mně nestačilo vidět se jen po večerech o víkendu. Čím více jsem na něho tlačila, tím méně jsme se viděli.

Začalo se to všechno stupňovat, já byla věčně naštvaná, že nemá čas a on jako trest za to, mě zablokoval na Faceboou. Když jsem měla narozeniny, tak dělal, že nic, ani pusu mi nedal a já ho před kámoškama a rodinou ještě omlouvala a vymýšlela si, jaké jsem dostala dárky. Třeba měsíc jsme se neviděli jen kvůli tomu, že jsem si dovolila mu vyčíst, že na mě kašle. Nechtěla jsem si přiznat, že mu na mně asi zas tolik nezáleží. Stokrát slíbil, jak dojede a pak výmluvy, že musí zůstat déle v práci, že splácí hypotéku, že nevidím, jaký je chudák, že jsem jen sobecká a myslím jen na sebe. Mně šlo jen o to být s ním.

Všichni okolo mě mi říkali, že na mě úplně kašle, že si takovýho nezasloužím, ale já to nechtěla ani vidět, slyšet a lhala jsem sama sobě, věřila jsem mu všechny ty lži, tak strašně moc jsem ho milovala, že jsem tu pravdu neviděla.

Tadyto věčný čekání a pro mě už totální zoufalství trvalo tři roky. Nemohla jsem nikomu nic říct, nikdo by mě nepochopil. Připadala jsem si tak strašně sama! Nemohla jsem se za ním stavit do práce, ani k němu domů, o vánočních svátcích jsem byla s našima, on si vždycky našel výmluvu, proč s ním být nemůžu. Snažila jsem se být pokorná, hodná a čekat, až ON bude mít na mě čas.

Pak jsem s postupem času přišla na to, že i když ho strašně moc miluju, tak on není borec, se kterým bych měla děti, protože bych byla na vše sama. Další rok mi trvalo, než jsem poznala svého Honzu, do kterého jsem se moc zamilovala, neskutečně jsem si ho vážila za každý čas, který byl se mnou a teď už je dva roky mým manželem a máme krásnou holčičku ♥️

Po svatbě mi přišla zpráva od Tomášova kámoše, který mi psal, že je moc rád, že jsem šťastná, a že mi chce říct pravdu… Ten hajzl byl celou dobu ženatý, má dvě už celkem velký děti a byl navíc o pět let starší, než mi původně říkal. Takže by mě zajímalo, co dělal s dortem, který jsem mu upekla a napsala mu tam 35, když mu bylo už 40, asi vyhodil…

Mrzí mě, že jsem byla tak hloupá a slepá a zahodila tolik let, ale vzala jsem si z toho to dobré, díky Tomášovi si neskutečně vážím svého manžela.

Vždycky jsem mu říkala: „Vždy se chovej tak, aby ses mi pak nemusel omlouvat.“ A to říkám úplně všem. Chovejme se tak, abychom předešli omluvám a chybám…