Srdíčko netluče
- Prázdná náruč
- Marta.285
- 23.07.16 načítám...
Revize v 11. týdnu těhotenství, konec vývoje 8+4 týden těhotenství. Můj příběh, začíná sladce, ale jeho konec je příliš trpký.
Když jsme se s manželem rozhodli a dospěli k tomu mít děti, nějak jsme si mysleli, že to půjde na první šup. Přece jen už mi je 29. A biologické hodiny tikají. Kolem dokola samé těhulky. Každá druhá kamarádka těhotná. A tak se ptám: „Nastal ten pravý čas?!“
A tak to začalo. Když se první měsíc nezadařilo, nebrala jsem to nijak tragicky. Ani druhý měsíc mě nějak nedeptal. Ale těhulek kolem přibývalo a chtíč po dítěti rostl. Jenže měsíce plynuly a těhotenský test pořád bílý jako sníh. Až po 6 měsících v pondělí ráno, kdy měla přijít menstruace, se na testu ukázaly jasné dvě čárky. // 
Nějak se mi po půl roce ani nechtělo věřit, že by to tak mohlo být. Druhý test bez váhání opět ukázal //. A tak jsem se okamžitě objednala u svého gynekologa. Ten mě ovšem objednal až o 7 dní později. Nervozita stoupala s každým dnem v práci. Čárka na testech každým dnem sílila.
A když jsem konečně navštívila gynekologa, byl tam malý fazolek, co mi rozsvítil svět. Manžel byl nadšený, já jen zářila. Další kontrola opět proběhla v pořádku. Na třetí kontrole už bylo slyšet srdíčko a malý Mr. Bean rostl před očima.
Jelikož žijeme v malém městě, zpráva, že jsem těhotná, se rozkřikla velmi brzy. Ani mi to nevadilo, věřila jsem, že bude všechno v pořádku. Na 4. návštěvě jsem dostala těhotenský průkaz, sestřička mě objednala na první screening. Kontrola měla následovat za 3 týdny.
Dny se zdály nekonečné. Tolik jsme se s manželem těšili, <3 až dostaneme další fotečku Mr. Beana, jak manžel říkal.
Pár dní před kontrolou mě překvapilo opravdu lehké špinění. Byla to sobota ráno, ale bylo to malinko a všude na internetu psali, že to je normální. O pár dní později jsem zjistila, že je to nejhorší, co mě v životě potkalo. Ve středu večer den před kontrolou u gynekologa jsem na toaletním papíře našla jasně červenou krev.
Neváhala jsem a okamžitě jsme s mužem jeli na pohotovost. Celou cestu jsme neřekli ani slovo. V nemocnici jsem se sestřičkou vyplnila dotazník a popsala jí, co se stalo. Nebolelo mě nic, už jsem nekrvácela. Věřila jsem, že je vše v naprostém pořádku. Jak psali na internetu. Když přišel lékař, vylezla jsem na „kozu“ a už podle výrazu doktora, který se podíval na monitor ultrazvuku jsem věděla, že je zle.
„Je mi líto neslyším žádnou srdeční reakci.“
Najednou jsem cítila, jak mi puklo srdce.
Doktor pokračoval: „Vzhledem k tomu, že jste v 11. týdnu těhotenství, srdíčko přestalo bít 8+4 tt a miminko se přestalo vyvíjet.“
Co říkal dál, už moc nevím, zatemnil se mi mozek. Jen, že musím přijet ráno ještě na ultrazvuk a pokud lékař potvrdí, že srdeční akce není, půjdu okamžitě na revizi dělohy.
Vyšla jsem z ordinace, plná slz. Manžel už věděl, že je něco špatně. Říct mu to bylo stejně hrozné jako dozvědět se tu zprávu. Otázky, co teď budeme dělat??? Kde jsem udělala chybu?? Jak to, že jsem nevěděla, že je mrtvé??? Proč se to stalo zrovna nám?? Nikdo nezná odpověď nikdo vám neodpoví.
Hned jsem volala domu matce, a muž zase své. Noc byla strašná, ani na vteřinu jsem neusnula. Nešlo to, slzy tekly samy, bolest a najednou to prázdno někde v duši.
Manžel musel ráno do práce, a tak mě do nemocnice odvezla matka. Opět tak nějak beze slova. Jen mi řekla: „Ničeho se neboj.“
Jak se nemám bát? Moje dítě je mrtvé, nosím ho pod srdcem a skoro 14 dní jsem to nevěděla. Jak je to možné?
V nemocnici potvrdili, že srdíčko netluče. Udělali mi odběr krve, podepsala jsem papír, že souhlasím s revizí dělohy. Na anesteziologii jsem podepsala souhlas s narkózou. A šla jsem na pokoj.
O půl hodiny později mě už vezli na sál. Byla jsem v nemocnici v Novém Jičíně. Na sále bylo rušno. Neustále někdo přicházel, odcházel. Já ležela, nohy roztažené, přivázané. Připadala jsem si jak někde uprostřed rušného trhu než na operačním sále. V tu chvíli mi to bylo, ale jedno.
Jedna sestra mi změřila tlak, druhá zavedla kanylu. Připojila kapačku a přišel anesteziolog. Řekl jen: „Jdeme na to.“
Přiložil mi masku na obličej já se zhluboka nadechla a zmizela jsem někam do temnoty, kde byl jen chlad a prázdnota. Celý zákrok trval necelých 15 minut, ale mně se zdálo, že jsem v tom temném prázdném místě byla snad 100 let. Když jsem se probouzela, pořád jsem opakovala: „Kde mám ty kopretiny, kde mám kopretiny?“
Odvezou vás zpět na pokoj. Slzy mi pořád tekly proudem. Nešlo to zastavit. To prázdné místo už tam bude navždy, tím jsem si byla jistá. Byla jsem slabá a otupělá. Už jsem věděla, že je to všechno pryč. Že to není jen zlý sen, ale skutečnost, kterou nelze změnit.
ČLOVĚK SI ŘÍKÁ: CO TEĎ?
Nic jiného, než jít dál, nezbývá. Sestřička mi řekla, že miminko bylo moc nemocné, a tak to sama příroda zařídila. Všechno mi vysvětlila, a tak jsem aspoň malinko pochopila, že co se má stát, stane se. Výčitkami ani hledání viny v člověku samotném nepomůže nikomu. Hlavně ne sami sobě. A proto se teď snažím soustředit na budoucnost.
Nikdy nezapomenu, ale nevzdám to.
Od revize je to dnes 3 týdny a 4 dny. Jsem fyzicky v pořádku. Psychika se mi už taky dává dohromady a hned po první menstruaci to s manželem znovu zkusíme.
Nikdo nesmí ztrácet hlavu, i když je to hodně těžké. Věřte, že všechny čeká hezčí zítřek.
Vaše Marta
Přečtěte si také
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 810
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...
„To dítě je nějaké opožděné,“ prohlásila tchyně o mém synovi na rodinné oslavě
- Anonymní
- 01.05.26
- 1351
Moje tchyně opravdu stojí za to. Co slovo, to perla. Tentokrát se zase ukázala na rodinné oslavě, když před celou rodinou prohlásila, že můj šestiletý syn je opožděný. Přitom ví, že má problémy s...
Jedna zpráva bývalé kolegyni odstartovala události, které mi zničily život
- Anonymní
- 01.05.26
- 1268
Dodnes si ten večer pamatuju úplně přesně. Bylo ticho, venku pršelo a já bezmyšlenkovitě projížděl staré kontakty v telefonu. Narazil jsem na jméno ženy, se kterou jsem kdysi pracoval. Dlouhé roky...
„Paní učitelka mi řekla, že jsem blbá,“ oznámila mi pětiletá dcera jakoby nic
- Anonymní
- 01.05.26
- 2268
Lucinka chodí do školky už druhým rokem. Letos jí bylo pět, příští rok už bude předškolačka. Občas mi začne vyprávět nějaké zážitky ze školky, kterým se spolu většinou zasmějeme. Snažím se to brát...
Vládo, nechte nám StarDance! Vrátil se Chlopčík a já se neskutečně těším
- Anonymní
- 30.04.26
- 712
Letos se na StarDance těším fakt moc. Jednak je to takový ten oblíbený sobotní rituál, kdy se celá rodina sejdeme u obrazovky a fandíme našemu oblíbenému páru. A pak si voláme s rodiči a řešíme,...
Manžel mě tajně ve spánku natáčel a já se děsím, že to má ze „Školy znásilnění"
- Anonymní
- 30.04.26
- 2268
Je zvláštní zjistit, že člověk, se kterým dlouhá léta sdílíte ložnici, společný život, děti, dokáže takhle zradit. Jako by to byl úplně jiný člověk. Čtete všechny ty děsné zprávy o zneužitých...
Synovec Petr (15) je konečně v léčbě. „Bojuje s mnoha démony," řekl nám doktor
- Anonymní
- 30.04.26
- 1514
Pět měsíců jsme ho hlídali. Říkám to úplně na rovinu, protože jinak to ani popsat nejde. Po akutní hospitalizaci na psychiatrii, nám byl Petr svěřen do dočasné péče. A i když to zní hrozně, byla to...
„Vím, kdy máš termín!“ Tchyně mi prohrabala věci a úplně mě tím vytočila
- Anonymní
- 30.04.26
- 6280
Fakt jsem si po té scéně, kdy nám vlezla do ložnice, říkala, že tohle už byl úplný strop. Že horší už to být nemůže. No… může. Mám prostě tchyni stíhačku, která využije každé příležitosti zasáhnout.
Miminko jsem nechtěla, a tak jsem šla na party a hulila trávu. Teď toho lituji
- Anonymní
- 30.04.26
- 2017
Hudba duněla tak nahlas, že jsem konečně neslyšela vlastní myšlenky. A přesně to jsem potřebovala. Vypnout. Na pár hodin nebýt tou holkou, co řeší, že je těhotná s chlapem, kterého nemiluje. Prostě...
Náš tajný vztah trval tři roky. Konec přišel mnohem krutěji, než jsem čekala
- Anonymní
- 29.04.26
- 5186
Mám trápení, se kterým se prakticky nikomu nemůžu svěřit. Jen jedné kamarádce, která o všem věděla. Tři roky jsem žila dvojí život. S manželem jsme spolu 20 let, náš vztah je hodně vyčpělý,...
trapný komentář ke smutnému deníčku. že si lidé jako ty nedají pokoj a rypnou si, kde muzou 
je to bohužel hodně dlouha cesta k miminku. Držím pěstičky 
.. Ale příště to určitě vyjde.. Budeme všichni držet palce.. 
Drž se..!
! Na druhou stranu, kdybychom tady tu přechytralou králičici neměli, byla by tu trochu nuda 
miminko si určitě svoji cestu najde. 29 let je ještě času dost. poslední se mi narodila ve 39 letech
