Srdíčko netluče
Revize v 11. týdnu těhotenství, konec vývoje 8+4 týden těhotenství. Můj příběh, začíná sladce, ale jeho konec je příliš trpký.
Když jsme se s manželem rozhodli a dospěli k tomu mít děti, nějak jsme si mysleli, že to půjde na první šup. Přece jen už mi je 29. A biologické hodiny tikají. Kolem dokola samé těhulky. Každá druhá kamarádka těhotná. A tak se ptám: „Nastal ten pravý čas?!“
A tak to začalo. Když se první měsíc nezadařilo, nebrala jsem to nijak tragicky. Ani druhý měsíc mě nějak nedeptal. Ale těhulek kolem přibývalo a chtíč po dítěti rostl. Jenže měsíce plynuly a těhotenský test pořád bílý jako sníh. Až po 6 měsících v pondělí ráno, kdy měla přijít menstruace, se na testu ukázaly jasné dvě čárky. // ![]()
Nějak se mi po půl roce ani nechtělo věřit, že by to tak mohlo být. Druhý test bez váhání opět ukázal //. A tak jsem se okamžitě objednala u svého gynekologa. Ten mě ovšem objednal až o 7 dní později. Nervozita stoupala s každým dnem v práci. Čárka na testech každým dnem sílila.
A když jsem konečně navštívila gynekologa, byl tam malý fazolek, co mi rozsvítil svět. Manžel byl nadšený, já jen zářila. Další kontrola opět proběhla v pořádku. Na třetí kontrole už bylo slyšet srdíčko a malý Mr. Bean rostl před očima.
Jelikož žijeme v malém městě, zpráva, že jsem těhotná, se rozkřikla velmi brzy. Ani mi to nevadilo, věřila jsem, že bude všechno v pořádku. Na 4. návštěvě jsem dostala těhotenský průkaz, sestřička mě objednala na první screening. Kontrola měla následovat za 3 týdny.
Dny se zdály nekonečné. Tolik jsme se s manželem těšili, <3 až dostaneme další fotečku Mr. Beana, jak manžel říkal.
Pár dní před kontrolou mě překvapilo opravdu lehké špinění. Byla to sobota ráno, ale bylo to malinko a všude na internetu psali, že to je normální. O pár dní později jsem zjistila, že je to nejhorší, co mě v životě potkalo. Ve středu večer den před kontrolou u gynekologa jsem na toaletním papíře našla jasně červenou krev.
Neváhala jsem a okamžitě jsme s mužem jeli na pohotovost. Celou cestu jsme neřekli ani slovo. V nemocnici jsem se sestřičkou vyplnila dotazník a popsala jí, co se stalo. Nebolelo mě nic, už jsem nekrvácela. Věřila jsem, že je vše v naprostém pořádku. Jak psali na internetu. Když přišel lékař, vylezla jsem na „kozu“ a už podle výrazu doktora, který se podíval na monitor ultrazvuku jsem věděla, že je zle.
„Je mi líto neslyším žádnou srdeční reakci.“
Najednou jsem cítila, jak mi puklo srdce.
Doktor pokračoval: „Vzhledem k tomu, že jste v 11. týdnu těhotenství, srdíčko přestalo bít 8+4 tt a miminko se přestalo vyvíjet.“
Co říkal dál, už moc nevím, zatemnil se mi mozek. Jen, že musím přijet ráno ještě na ultrazvuk a pokud lékař potvrdí, že srdeční akce není, půjdu okamžitě na revizi dělohy.
Vyšla jsem z ordinace, plná slz. Manžel už věděl, že je něco špatně. Říct mu to bylo stejně hrozné jako dozvědět se tu zprávu. Otázky, co teď budeme dělat??? Kde jsem udělala chybu?? Jak to, že jsem nevěděla, že je mrtvé??? Proč se to stalo zrovna nám?? Nikdo nezná odpověď nikdo vám neodpoví.
Hned jsem volala domu matce, a muž zase své. Noc byla strašná, ani na vteřinu jsem neusnula. Nešlo to, slzy tekly samy, bolest a najednou to prázdno někde v duši.
Manžel musel ráno do práce, a tak mě do nemocnice odvezla matka. Opět tak nějak beze slova. Jen mi řekla: „Ničeho se neboj.“
Jak se nemám bát? Moje dítě je mrtvé, nosím ho pod srdcem a skoro 14 dní jsem to nevěděla. Jak je to možné?
V nemocnici potvrdili, že srdíčko netluče. Udělali mi odběr krve, podepsala jsem papír, že souhlasím s revizí dělohy. Na anesteziologii jsem podepsala souhlas s narkózou. A šla jsem na pokoj.
O půl hodiny později mě už vezli na sál. Byla jsem v nemocnici v Novém Jičíně. Na sále bylo rušno. Neustále někdo přicházel, odcházel. Já ležela, nohy roztažené, přivázané. Připadala jsem si jak někde uprostřed rušného trhu než na operačním sále. V tu chvíli mi to bylo, ale jedno.
Jedna sestra mi změřila tlak, druhá zavedla kanylu. Připojila kapačku a přišel anesteziolog. Řekl jen: „Jdeme na to.“
Přiložil mi masku na obličej já se zhluboka nadechla a zmizela jsem někam do temnoty, kde byl jen chlad a prázdnota. Celý zákrok trval necelých 15 minut, ale mně se zdálo, že jsem v tom temném prázdném místě byla snad 100 let. Když jsem se probouzela, pořád jsem opakovala: „Kde mám ty kopretiny, kde mám kopretiny?“
Odvezou vás zpět na pokoj. Slzy mi pořád tekly proudem. Nešlo to zastavit. To prázdné místo už tam bude navždy, tím jsem si byla jistá. Byla jsem slabá a otupělá. Už jsem věděla, že je to všechno pryč. Že to není jen zlý sen, ale skutečnost, kterou nelze změnit.
ČLOVĚK SI ŘÍKÁ: CO TEĎ?
Nic jiného, než jít dál, nezbývá. Sestřička mi řekla, že miminko bylo moc nemocné, a tak to sama příroda zařídila. Všechno mi vysvětlila, a tak jsem aspoň malinko pochopila, že co se má stát, stane se. Výčitkami ani hledání viny v člověku samotném nepomůže nikomu. Hlavně ne sami sobě. A proto se teď snažím soustředit na budoucnost.
Nikdy nezapomenu, ale nevzdám to.
Od revize je to dnes 3 týdny a 4 dny. Jsem fyzicky v pořádku. Psychika se mi už taky dává dohromady a hned po první menstruaci to s manželem znovu zkusíme.
Nikdo nesmí ztrácet hlavu, i když je to hodně těžké. Věřte, že všechny čeká hezčí zítřek.
Vaše Marta
Přečtěte si také
Zeť zabavil dceři klíče: Dokud nebudou vyžehlené košile, nikam nepůjdeš!
- Anonymní
- 08.11.26
- 17
Rodina by měla být bezpečný přístav, místo, kde vás druzí podporují a kde se cítíte milovaní takoví, jací jste. Jenže někdy se z domova stane vězení a z partnera dozorce, který si diktuje pravidla...
Šlápla jsem v metru na nohu bosému cestujícímu. „Jste jako slon!“ Ječel
- Anonymní
- 08.11.26
- 74
Ranní spěch v pražském metru dokáže prověřit nervy snad každého cestujícího. Když k tomu přičtete zpožděný vlak, tepovku na sto dvaceti a vidinu prošvihnuté ranní porady, jednáte ve zkratu. Jenže...
Cizí ženská sahala na mou dceru v kočárku. Moje reakce ji pořádně zaskočila
- Anonymní
- 07.11.26
- 2914
Někteří lidé mají opravdu zvláštní pocit, že když se jim líbí cizí dítě, mohou si k němu dovolit úplně všechno. Moje roční Anežka je roztomilá holčička, a navíc hodně kontaktní. Od chvíle, kdy jsem...
Cizí muž mě v obchodě seřval, že nehlídám dítě. Vůbec nic mu do toho nebylo
- Anonymní
- 07.11.26
- 2005
„Paní, vy si snad děláte legraci? Místo abyste hlídala dítě, čumíte do telefonu!“ ozvalo se za mnou tak hlasitě, že se otočila snad polovina obchodu. Stála jsem u regálu s drogerií, v jedné ruce...
Synovi bude třicet a nikdy neměl ženu. Pak jsem pochopila, proč se jí vyhýbá
- Anonymní
- 07.11.26
- 3670
Mému synovi bude za pár měsíců třicet a ještě nikdy neměl přítelkyni. Žádnou vážnou známost, žádný vztah, dokonce ani obyčejné rande, o kterém by mi vyprávěl. Dlouho jsem si říkala, že je jen...
Odsoudila jsem rodiče dětí bez snídaně. Pak mi syn vrátil moje vlastní slova
- Anonymní
- 07.11.26
- 12953
Do rodičovské skupiny jsem napsala, že připravit dítěti snídani snad ještě není nad lidské síly. Za deset minut mi přišlo jedenáct souhlasných reakcí. Připadala jsem si jako jediná, kdo se nebojí...
Přijímačky se mají zjednodušit? Takže se pak na gympl dostane každý hlupák!
- Anonymní
- 07.11.26
- 1003
Dneska jsem na internetu narazila na článek, který mě opravdu nadzvedl ze židle. Viděli jste ten nápad, že se přijímačky od Cermatu budou zjednodušovat? Já to prostě nechápu. Absolutně ne.
Kolegové mě pozvali na rozlučku. Až tam jsem zjistila, že dostávám výpověď
- Anonymní
- 06.11.26
- 7421
Ještě v pátek ráno jsem si myslela, že mám v práci skvělé vztahy a že si mě kolegové váží. Večer mě pozvali na společnou rozlučku, koupili mi dárek a objednali stůl v restauraci. Jenže já netušila,...
Manžel si pustil to odporné video přímo před naší dcerou. Chci utéct
- Anonymní
- 06.11.26
- 3176
Život vás občas srazí na kolena způsobem, o kterém se vám nesnilo ani v těch nejtemnějších nočních můrách. Jsou situace, kdy se díváte na člověka, s nímž sdílíte domácnost, a v šoku si uvědomujete,...
Dcera dostala v Lidlu hysterák. Lidé na mě koukali, jako bych za to mohla
- Anonymní
- 06.11.26
- 1565
„Jsi ta nejhorší maminka na světě!“ zařvala na mě moje pětiletá dcera uprostřed Lidlu a vzápětí sebou praštila o zem. V tu chvíli se otočila snad polovina obchodu. Já stála s košíkem v ruce, v němž...