Štěstíčka, 53.díl
- Ostatní
- Kajka22
- 26.09.04
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj maminky a (brzy)batolátka!! Dneska je velká premiéra, píšu svůj první deníček a doufám, že se mi podaří a bude se vám aspoň trošku líbit. Jo jo, je to pokračování děníčků štěstíček okolo Ed? nevím, jestli jsem ho správně očíslovala, příště to bude třeba jinak? ?! Doufám, že se na mě nebudete zlobit, když budu zase psát o těch našich očekávaných prvních narozeninkách, protože to pro nás bude moc velký svátek :o) A taky jsem slibovala, že napíšu něco o mém porodu, takže to taky bude takové zavzpomínáníčko :o)
??? v pátek to byl přesně rok, co jsem se dozvěděla, že moje kamarádka porodila zdravou holčičku? měla termín den po mě, takže rodila o dva týdny dříve a měla to konečně za sebou!!! Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale byla jsem naštvaná, no vážně, chtěla jsem už taky držet ten můj malý uzlíček v náruči. Náš den ?D? byl stanoven na 30. září, ale i ten den se pořád se nic nedělo, žádné poslíčky, v klídečku jsem vyluxovala auto, a plánovala podruhé vygruntovat (jak mi poradil známý gynekolog). Prý hlavně umýt okna? Takže jsem si uklízela jeden, druhý, ?, šestý den jsem se už vážně naštvala a začla mýt i dveře, kachličky, pořád nahoru dolů, taky sem tam nějaký ten dřep a sedmý den?.
Ráno když jsem se probudila, cítila jsem nějaké ?píchání? (teďka už vím, že to byly první stahy) Měla jsem naplánováno, že pojedu k doktorce na monitor. Ta na monitoru žádné stahy nezaznamenala, i když jsem během té doby měla tři, to si bezpečně pamatuju. Řekla mi, že zítra mám jít do nemocnice na UTZ, že si mě tam budou už evidovat a když to pořád nebude, tak desátý den mi budou vyvolávat porod. Postrašila mě tak, že jsem byla celá vystresovaná. Přišla jsem domů a usnula na půl hodinky. Pořád jsem měla ty malé stahy a odpoledne odešla hlenová zátka. K večeru stahy zesilovaly a když byly pravidelnější (asi co pět minut), vyrazili jsme s manžou kolem desáté hodiny večer do nemocnice.
V nemocnici mě vyšetřili, natočili na monitor. Byla jsem otevřená na tři centimentry, tak mě porodní asistentka dala na pokoj, že porod je ještě daleko a že mám jít spát?
) Jenomže to nešlo, při stahu jsem ležet vážně nemohla. PA mě odeslala do sprchy, kde jsem si sprchovala bříško a hopsala na balónu, což moc pomáhalo. Kolem třetí hodiny ráno jsem byla otevřená na pět centimentů a nechala jsem si píchnout epidurál. Musím vás všechny uklidnit, že to vážně nebolí, v porovnání se stahem je to pohodička
) Epidurál zabral na dvě hodinky, v pět ráno jsem dostala další dávku, to už mi píchli i plodovou vodu. V sedm ráno přijel můj známý gynekolog, vyšetřil mě (tedy vyšetřovali mě co dvě hodinky) a zjistil, že jsem pořád málo otevřená, hlavička miminka nesestupuje do pánve, a že ozevy miminka slábnou. Později po porodu mi řekl, že v plodové vodě našli smolku (prý se miminko vykaká i z toho porodního stresu). Řekl mi, že šetrnější variantou pro mě bude císařský řez. Najednou začal strašný shon, napichovali mi žílu a odebírali krev, všechno kolem jenom lítalo, přechod na porodní sál. Celou operaci jsem vnímala, protože jsem byla ?umrtvená? od pasu dolů, vůbec jsem necítila nohy, připadaly mi jako cizí. Manžel seděl u mě, hladil mě po vlasech a držel za ruku, moc mi to pomáhalo. Připadalo mi, že všechno trvá neskutečně dlouho a pak mi anesteziolog povídá, za chvíli ucítíte takový tlak, no a za chvíli to přišlo, vytáhli miminko z bříška, ono jenom tak kuňklo, krátce zaplakalo? Sestřička řekla, á tak to je Barunka, letmo mi ji ukázali a odnesli ji vážit a měřit (3440g a 49 cm), to už s nimi šel i manžel. Pak mě zašili a odvezli na porodnici, Barunku na novorozenecké oddělení. Teďka když si na to vzpomenu, tak bulíííím, protože když vidím ty fotky co dělal manžel, jak tam bobeček sama leží v postýlce, tak je mi děsně smutno, že jsem ji nemohla mít u sebe, a když vidím to video jak si strká prstíčky do pusinky a hledá prs, že jsem ji prostě nemohla nakojit, ani vzít do náruče?. Nemohla jsem se hýbat, natož se po:,–(it, pořádně jsem ji viděla až druhý den, kdy jsem ji poprvé přiložila k prsu.
Víte, hodně lidí si myslí, že rodit císařským řezem je lepší, ale to vůbec není pravda, protože to, co si nevytrpíte před tím, tak si bezpečně ?užijete? potom při každém kroku nebo ohnutí?a to už ani nemluvím o tom, jak jsem se bála nosit Barunku, aby mi nezabylo zle, a každé vstanutí z postele bylo malou noční můrou? ?Ale všechno se dá zvládnout, a nás konečně sedmý den pustili z porodnice. Byl to nádherný pocit, pooblíkat si Barunku do svých věciček, tak pečlivě vybraných, zabalit do zavinovačky, a jít přes vestibul se svým miminkem v náručí, pak přes celý areál nemocnice do auta, a jet konečně domůůů?. Měla jsem slzičky na krajíčku, bylo to nádhera přivézt si ten malý zázrak domů, dát ji do své postýlky, poprvé doma nakojit a přebalit? První koupáníčko doma, jéé jak já si nebyla jista, jestli jsem udělala všechno správně?
)
Nechce se to ani věřit, ale skoro za rok už to umí skoro chodit, umí se sama postavit ze země, aniž by se čehokoli přidržela, a udělá pár krůčků. Bezpečně pozná tatínka a volává na něj ?tata, tata??, strašně ráda se nosí ? vždycky když odcházíme od jedné či druhé babičky, které jsou obě v nošení přebornice
), tak skoro nikdy Barunka nechce jít ke mně, protože zřejmě tuší, že doma ji nosit moc nebudu? Jak jsem psala už minule, tak je to malý vzteklounek (jo, chci taky prodat vzteklounka
), umí se hezky vztekat, a navíc k tomu ještě přidala jeden herecký kousek? lehne si na koberec, obličejem k zemi a řve? po kom to dítě je? ? jo už vím, přece po manželovi
)
Minulou sobotu jsme byli s manželem v Ostravě na nákupy, poprvé bez Barunky, kterou hlídala babi. Koupili jsme ji k narozeninkám nějaké hračky, nejvíc se mi líbí z Tola taková koule, do které se hází štěrkátka ve tvaru hvězdičky, trojúhelníčku atd. a která se dá pak otevřít a zase se to vyndá. Samozřejmě mi to nedalo a už jsme to vyzkoušeli a bavilo jí to
) Koupila jsem ještě takové to sedátko do vany (za 200,– v Hypernově, a v Chicco ho mají podobné za 500,–) a je to super, nemusím ji u koupání držet a taky se s tím dobře myjou vlásky. Ona totiž poslední dobou nesnáší, když jí polívám hlavu, a z toho sedátka mi aspoň nevyleze
) Jinak v noci stále vstáváme dvakrát na kojení, když rostou zoubky, tak i vícekrát? ach jo, ale už jsem si zvykla?
Koukám, že jsem toho napsala dost, alespoň pro začátek, a doufám, že se brzy dozvím o vás více a taky se budu snažit psát co nejvíce zase o nás, abychom se lépe poznaly. Budu moc ráda, když naše dvě maličkosti vezmete mezi sebe a staneme se vaše kamarádky?
Kajka a Barunka (11 a půl měsíce)
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 794
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 484
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 818
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 372
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 227
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 18446
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2459
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2654
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2399
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1588
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Ahoj holky,
koukám, že jsem dneska první
.
.
. Nechali jsme se vyfotit do časopisu Žena a život, v pátek to vyšlo. Ale moc se tam sama sobě nelíbím, mám tak nějak divně vyceněné zuby. Klárka tam ale vypadá skvěle, je to moje modelka.
Kajko, moc hezky jsi to napsala, každý popis porodu mi poslední dobou připadá moc dojemný. Jenom škoda, že jsi nakonec musela absolvovat toho císaře, ale hlavní je, že to dobře dopadlo, a že máš svoji Barunku. Mám jednu kamarádku, která rodila císařem a neustále ho před všemi propaguje. Měla dokonce celkovou anestezii, o kterou si řekla, že prý na to není psychicky připravená a bude radši spát. A pořád mi říká, že by to každému přála - vzbudit se a mít miminko. Abych pravdu řekla, tak ji moc nechápu. Ne, že bych byla nějaká masochistka, která chce mermomocí cítit bolest, ale ten pocit, když se malá narodila a dali mi ji na bříško, bych nevyměnila za nic na světě. A tu roční oslavu si hezky užijte, ten první rok snad je asi nejslavnostnější - teda aspoň myslím, žádné jiné jsme ještě neslavili
My jsme tento víkend oslavili Klářiny narozeniny podruhé - tentokrát s kamarády. Ale to už byla taková jenom malá oslavička. Měla jsem tu přes sobotní noc kamarádku s dcerkou, tak si holky hrály, bylo to fajn. Jinak se nic moc nového u nás neděje, Klára pořád nespí ve svém pokojíčku, dokonce ani ve své posteli, ale u mě. Trošku mě štve to počasí, čekám, kdy zase chytneme nějakou rýmu. Posledních pár dní mám pocit, že mi trošku tvrdne bříško, tak se budu muset víc šetřit, lítám pořád jako blázen.
Evi - teda vy si užíváte. Snad tě ta nemoc brzo přejde. Oni neexistují antibiotika, která by ti pomohla a mohla bys je brát i při kojení??? Já si teda nedovedu představit, že bych narychlo toho mého závisláka odstavovala, to tě docela lituji. Kubíčkovi přeji, aby mu ta operace dopadla dobře, hlavně ať to má chudáček co nejrychleji za sebou. Budu na vás zítra myslet. Psala jsi, že jdete v pondělí ráno, to bude s časovým posunem u nás už asi večer, že?
Jindřiško - tak co, byli jste na chatě??? To plánování znám, s mým mužem si něco naplánovat bývá taky nadlidský úkon. Ten koberec jsme koupili v mé oblíbené IKEI.
Simunko - já jsem ani nestihla reagovat na ten tvůj plán na výlet. To je super, že se uvidíš se Ed. A jsi fakt hrdinka, že pojedeš i s Matyáškem, já mám trauma, i když jedu s Klárou 20 km do domu.
Jé, já bych skoro zapomněla, představte si, že jsme s Klárou slavný
Tak se mějte hezky, já jdu zase něco dělat. Posílám pohlazení všem miminkům, batolátkům a nenarozeňátkům.
Kačkač + Klára + Kulihrášek(ka) (23tt.)