Štěstíčka -87.díl
- Rodičovství
- MartulaR-2
- 27.05.05 načítám...
CO SE VŮBEC STALO....? Ahojte holky, dnešní deníček je na mě, tak se do něho pokusím vměstnat vše, co se tento týden u nás dělo.... Mimochodem ještě jedna velká gratulace k Martině, Petrovi a Matějovi ke Kubíčkovi!!!!!!!!!!!!!!HLAVNĚ ZDRAVÍČKO!!!!!!!!
Přes víkend se v našem městě konala největší hospodářská výstava v ČR,tak jsme tam v neděli ráno vyrazili s Kubíčkem a manželem, podívat se na vlastní oči na krávy, prasata, koně, ovce atd.-no to víte..prostě měšťáci..Kubíček byl z toho zvířectva úplně unešenej a tak nám asi po 3 hodinách strávených u zvířat totálně vytuhl v kočáře…Odpoledne si pro něho přišla moje mamka , protože jsme se s manželem přihlásili na „dračí lodě"..je to taková soutěž amatérů ve veslování. V jedné lodi sedí 20 lidí + bubeník. V životě jsme nebyli na vodě, takže to byl s manžou pro nás úplně nový pocit, být na stejné úrovni jako plavající kačeny..a bylo to fakt moc krásný i když náročný. Byl to první trénink a za týden jsme měli jet na soutěž…
Pondělí proběhlo úplně normálně..manža šel ráno do práce (akorát si stěžoval že ho z veslování pobolívá rameno), mě zas bolel zadek…a já se dopoledne věnovala Kubíčkovi..nic nenasvědčovalo tomu, že by měla přijít nějaká pohroma…Odpoledne jsme byli domluvení, že pojedeme se známýma grilovat na chatu. Mají 2 děti, takže se tam s Kubíkem krásně vyřádili a utahali se. Asi po 20h jsme přijeli domů, já okoupala a nakrmila Kubíka a manža si zašel „na jedno"..Přišel asi po půl hodince, a ptal se mě jestli mi něco není že jsem dost bledá..říkala jsem mu že mě začíná pobolívat spodek, ale že je to asi namožené z toho veslování…a s tím jsem také usnula..
V 0,30h mě probudila strašná bolest na pravém vaječníku,takže jsem chtěla vstát že si vezmu něco proti bolesti..jen jsem vstala, tak se mi udělalo špatně, stačila jsem jen křiknout na manžela (spí v jiné místnosti) a viděla jsem že jsem ležela v kaluži krve a celé nohavice od pyžama jsou od krve, ale hodně..pak jsem omdlela..Manža mě polil studenou vodou a chtěl zavolat záchranku..jenže chudák neměl nabitej mobil (ale myslím, že ty čísla jsou bezplatné) a ještě ani si v tom šoku nemohl vzpomenout jaké číslo má záchranka..tak se mě ptal…už jsem se probouzela k sobě ale zas jsem dostala strašnou zimnici..celou dobu jsem ležela na zemi, protože se manža bál jestli nemám něco zlomenýho, jak jsem sebou sekla, a nechtěl se mnou hýbat..tak mě jen přikryl dekou…
Měla jsem pocit, že záchranka dorazila asi tak až za půlhodiny, ale manža říkal, že to bylo do 10minut..hned mě odvezli a ptali se mě jestli nemůžu být těhotná..přiznala jsem se že antikoncepci neberu, ale že si nemyslím, že bych byla těhotná..Odvezli mě na gyndu, kde si mě přebrali (a musím říct, že péče a chování bylo téměř nadstandardní!!!!)..Bylo ještě po bouřce , a hodně dusno…ale já se drkotala zimou..měla jsem na sobě vrch od pyžama, triko a teplou mikinu…na koze mi museli dát ještě deku, protože tím třesem, mě doktorka nemohla ani prohlídnout..musela jsem načůrat do sklenice a z moče zjistili těhotenství!..jenže kromě těhotenství tak byla i nějaká sraženina krve..doktorka se k tomu nechtěla moc vyjadřovat, říkala že musíme počkat na primáře, že to může být i nádor…dostala jsem injekci proti bolesti a odvezli mě na pokoj, s tím, že pokud bych cítila jen nepatrné zhoršení, ať okamžitě zavolám a pojedu na sál..Naštěstí injekce zabrala a mě se zdálo jak vozím hlubokej kočárek s mimi a kolem něho poskakuje náš Kubíček.
Z krásnýho sna mě vyrušil asi ve 4h ráno zástupce primáře s tím, že by se rád mrkl na ultrazvuk, co tam vůbec mám. Dlouho mě prohlížel (já do toho ještě značně krvácela, takže jsem si připadala jak na jatkách) a říkal, že se přiklání k mimoděložnímu těhotenství..Takže jsem dostala klystýr, oholili mě a musela jsem podepsat papíry, že pokud to půjde tak to udělaj laparoskopicky, pokud ne, tak rozřežou celé břicho…a už jsem jela.. ..musela jsem se smát ( i když mi bylo ouvej), protože pro mě přijel mladej kluk - zřízenec- a na operačním sále potkal kámoše a vykládal mu jak byl o víkendu v kině na Románu pro ženy, a jaká to byla bejkárna atd…já se mezitím s kapačkou snažila dostat z nemocniční košile do andílka..připadalo mě to hodně komický…na sále bylo asi 20 lidí včetně mediků, jen se mě zeptali jestli jsem na něco alergická a jestli jsem někdy dostala narkozu. Řekla jsem jim že jsem byla 2× na laparoskopii..na nic víc se neptali, dali injekci na uspání…
Probudilo mě až „proplesknutí" ještě na operačním sále, že se musím přešoupnout na druhej vozík..tak to byl děs, byla jsem asi 5minut po operaci, narkoza na mě působila tak že jsem ani nemohla otevřít oči, ale musela jsem přelízt na jiný vozík..pak jsem byla na jipce a asi 2 hodiny na to, mě převezli na pokoj…to už jsem byla dávno probuzená z narkozy, plná drátků, kapaček a drenů a čekala jsem na doktora, až mi přijde říct, co to vlastně bylo a co mi všechno vzali a HLAVNĚ jestli budu mít JEŠTĚ někdy nějaké děti!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Jenže doktor nikde..asi za 2h za mnou přišel manža..dost se zděsil, když mě viděl jak vypadám a prý jak se cítím..to už jsem nevydržela a začala jsem brečet..né bolestí, ale z toho, že vůbec nic nevím , že mi nikdo nechce říct, co se mi vlastně stalo (ptala jsem se asi 5 sestřiček, které mě přišli zkontrolovat-a ty mi nechtěli nic říct, že to musí říct pan doktor)..tak samozřejmě jsem si představila už to nejhorší, že mi vzali celej spodek i s dělohou…
Manžel se pěkně naštval a říkal ať nebrečím že jde někoho sehnat..po chvilce přišel s doktorem, a ten mi oznámil , že to bylo mimoděložní těhotenství, že se nacházelo ve vejcovodu, a že mi celou pravou stranu museli vzít i s vaječníkem. Na otázku zda budu mít moc ještě děti mi řekl, že mi zůstala levá strana, a že doufají že jo…to mě trochu zklidnilo. Večer mě vyhnali sestřičky ještě na záchod, ale bylo to dost utrpení, protože jsem dost vysoká (180cm) a pořád jsem jim omdlívala..dostala jsem injekci proti bolesti na večer a spala jsem skoro až do rána.Co mě dost vadilo bylo to, že tam mají krátké postele zakončené čelem, takže jsem se nemohla ani natáhnout a pak ještě jsem měla takovou „kabelku"(dren) do které odcházela krev asi z dělohy (dělali mi i výškrab)..a díky tomu drenu jsem musela ležet jen na zádech a nemohla jsem se otočit ani na bok.
Ráno ve středu po velké vizitě, kde jsem se od primáře dozvěděla, co už jsem věděla, mi přišli vytahovat ten dren-vyhodili manžela mojí spolupacientky na chodbu za zavřené dveře a šli na mě. Holky, operace proti totomu bylo nic!..Dren je přišitej přímo pod kůži takže vlastně táhli umělou hmotu se stehama-museli ji vyškubnout..bylo to asi 8cm a mě to připadalo věčnost- řvala jsem jak tur, tekli mi slzy..ale přežila jsem.
Manžel mojí spolupacientky potom vykládal mým rodičům, jak tam byli na návštěvě, že mě slyšel řvát přes dvoje dveře a že dokonce musel utéct z budovy jinak by omdlel. Vykládal mému otcovi (naši jsou rozvedeni) že on by nechtěl být ženskou ani za milion , že co chudery musíme vytrpět a vydržet..Pak přišel za mnou na návštěvu Kubíček-holky neviděl mě 2 dny- a začal mi říkat této!..To mě fakt nakrklo, takže jsem požádala, že chci jít ve čtvrtek domů, že mi vlastní dítě říká této. Vyhověli mi, s tím, že se i po takové docela složité operaci, dobře zotavuji..Takže jsem od čtvrtka doma.
Fyzicky se cítím celkem v pohodě..jen se mi občas zamotá hlava(nízký tlak) a občas zabolí jizvy…ale psychicky..no nebudu vám lhát..ořvala jsem to v nemocnici už proto, že na vedlejším pokoji čekali 4 holky na interupci..Holt, jak mi psala Simunka, život je někdy svině..někdo otěhotní jenom kolem něho „projdou" trenýrky a někdo to má vymodlený a ještě to dopadne tak jak u mě. Sestřička v nemocnici mi před propouštěním řekla, že mě zachránili na poslední chvili, že stačila půlhoďka a nebyla bych mezi živýma…
V pondělí jdu ještě na vytahování stehů, nějaké odběry a kontrolu…a budou mít i výsledky z histologie takže doufám, že budou v pořádku..a mám na ně ještě spoustu otázek (jak budu mít MS, jak je možné když jsem jedla od ledna kyselinu listovou, která by relativně měla zabránit mimoděl. těhotenství, a stejně nezabránila) a pak mám ještě jeden otazník..To moje „mimoděložní embryo" bylo velké cca 6×4 cm . moje kamarádka-zdravot.sestra, říkala, že je to tak cca 3.měsíc, a já přitom byla na kontrole na gyndě cca před 3 týdny, tak jestli to ten můj gyndař nepoznal (přitom mě vyšetřoval ultrazvukem)..fakt nevím..
Holky, ještě vám musím napsat, jak fantasticky se postaral můj manžel o Kubíka. Měla jsem z toho dost strach, protože s ním normálně tráví docela málo času, ale manžel nechtěl využít ani nabídek babiček, a chtěl Kubíčka jen pro sebe..že prý jestli si o něm myslí, že je neschopnej tatík..Kuba teď chce jen tátu..sice už mi začal říkat mámo, ale táta je na prvním místě. Musím říct, že se o něj stará úplně vzorově!Dokonce Kuba začal s ním i výborně spát- spí v postýlce od 19,15 do 6,30h celou noc..to když jsem ho uspávala já, tak to fakt nehrozilo. Teď jsme si vyměnili pozice, manžel spí s Kubíkem v ložnici (Kubík v postýlce)a já v děcáku- nesmím nic tahat, takže bych ho nevytáhla ani z postýlky )a on je nějaká tíha 16kg!
Moc se omlouvám, že je deníček tak dlouhej a tak osobní, ale potřebovala jsem to ze sebe nějak dostat..jsem „té nespravedlnosti" plná a kde jinde se mám „vyventilovat" než na emiminu.
Holky, ještě jednou děkuji za povzbuzení a budu doufat, že se nám někdy 2.mimi zadaří!
Marťula
Přečtěte si také
Tchyně se doma nudí, ale vnoučka nepohlídá. Jí děti taky nikdo nehlídal, říká
- Anonymní
- 06.05.26
- 2236
Moje tchyně by mohla být naprosto ideální hlídací babička. S tchánem mají firmu, kterou už předali mladším, peněz mají dost a času taky. Chápu, že rádi cestují a užívají stáří plnými doušky. Ale...
Místo oběda psychologický výslech: Moje máma rozebrala mou holku na prvočinitele
- Anonymní
- 06.05.26
- 1529
Říká se, že matky mají na své syny jakýsi šestý smysl. Ten mámin je ale nastavený na režim „vyhledat a zničit“ jakoukoli ženu, která se ke mně přiblíží na méně než metr. Když jsem se rozhodl, že jí...
Pracuji jako uklízečka a můj dospívající syn se za mě stydí. Prý mu dělám ostudu
- Anonymní
- 06.05.26
- 811
Dlouhá léta jsem byla doma s dětmi na rodičovské. Máme tři děti a kvůli nejmladší dceři stále nemůžu nastoupit na plný úvazek někam do kanceláře. Je často nemocná, pořád běháme po doktorech a ze...
Máma září štěstím. Jenže její mladší partner skrývá tajemství, které znám jen já
- Anonymní
- 06.05.26
- 1504
Máma si v pětapadesáti letech našla milence, který je o dvacet let mladší než ona. Na tom by dnes nebylo nic divného, kdyby se ho nerozhodla seznámit se mnou. Jeden polibek a od té doby mám o čem...
Odnáším si drobnosti z obchodů a neumím přestat. Mám vyhledat pomoc?
- Anonymní
- 06.05.26
- 410
Kradu drobnosti, které si můžu bez problémů koupit. Nedělám to kvůli penězům, ale kvůli pocitu – adrenalinu, napětí a zvláštní radosti, která mi vydrží i několik dní. Pak ale přichází stud a...
Šílené rande: Svlékla jsem se do prádla a on mě obvinil z propagace komunismu
- Anonymní
- 05.05.26
- 5333
První máj, lásky čas... tak se to alespoň říká. No, u mě to byl spíš čas totálního vystřízlivění a pocitu trapnosti, který bych nepřála ani největšímu nepříteli. Chodila jsem s Markem asi dva...
Společná dcera (4) nám rozvrací manželství i vztahy s dětmi z minulých vztahů
- Anonymní
- 05.05.26
- 2191
Tohle je téma, o kterém se špatně mluví. Vlastně je to spíš tabu. Určitě nechci vinit malé dítě, které jsem si navíc strašně přála. Po rozvodu jsem si chtěla užívat, cestovat. Měla jsem přítele,...
Máme doma miminko a já se bojím vyjít ven. Partnerova ex mě napadla
- Anonymní
- 05.05.26
- 2635
Vtrhla k nám na zahradu bez varování a během pár vteřin se všechno změnilo. Bývalá manželka mého partnera mě fyzicky napadla – bez předchozího konfliktu, bez vysvětlení. Mám doma novorozeně a další...
Když srdce bloudí: Můj příběh o ztracené lásce a nekonečném hledání
- Anonymní
- 05.05.26
- 674
Ahoj, možná se potřebuji jen vypsat. Prosím, neodsuzujte mě – jsem prostě jen hrozně nešťastná a začínám pochybovat, že ještě někdy budu šťastná. Je mi 23 let, studuji, a přestože bych měla mít...
Deník: Život na vedlejší koleji (3. díl)
- Anonymní
- 05.05.26
- 632
Víkend byl peklo. Znáte to, holky – takový ten hrozivý klid před bouří, kdy se na manžela usmíváte, podáváte mu ovladač, ptáte se, jaký měl den, a v duchu ho přitom porcujete tupým kuchyňským nožem.