Štěstíčka mají 7 týdnů

Ahoj všichni! Simonka vážila 44 den svého života 5 150 g a to nebyla nakojená. Uši máme pichlé, přežili jsme bez problémů.(Tchýně si pichala uši v 21 letech a prý to nebolí, ale v dospělosti bych to už nedělala, jsem zbabělec.) Miša na hrnci seděl poprve v 11 měsících, třikrát se tam během 3 dní ráno vyčůral a tím to zhaslo. Sedět tam seděl, ale počůral se až když stoupl. S tím chatem to je dobrý nápad, škoda že není času… Dík za pochvalu Simonky, chodili jsme na školení do kostela 7 krát a byla to fuška nakojit malou na určitou hodinu - když nechce, tak ji nedonutím. Taky do kostela nechodíme, leda na Vánoce. Nožky máme dobré, byly jsme ve čtvrtek. Prý u druhých dětí problémy nejsou. I když vedle nás maminka s dcerou měly. Simona se budí co 2,5 hodiny i v noci, tak jen závidím…Všechny miminka v galérce jsou velmi hezké. Jedem na oběd ke starým, Lada má zítra narozky, tak jsme pozvaní. Pá Renča

Milá štěstíčka a milé maminky,
toto letí, že?

Doufám Marti, že už máš kočárek spravený, ať máš ty procházky v klidu. To by bylo něco na mě… Máš teda dobrou babičku - ta se má, takhle jíst sladkosti a žádné následky. To bych taky potřebovala. Jsem staršně na sladké, ale musím se hodně hlídat, kdybych jedla podle libosti, tak už vážím snad metrák.

Ed, gratulujeme moc Apolence k prvnímu čůrání, u nás se tenkrát taky slavilo - to už je víc než rok, kdyse to Elince poprvé zadařilo. Začala pak hned chodit na záchod, takže jsme nočník používali asi jen týden. Jak dítě odloží plíny, hned vypadá mnohem starší a vyspělejší. Z Apolenky se také tedy už stává opravdová malá slečna. Držíme palce, aby jí to šlo tak výborně i nadále.

Zdravím moc i ostatní maminky a miminka a přeji krásný týden.

Darina, Elinka Sofinka

Ahoooj maminky!

MartiV-ani nevíš, jak jsem šťastná, že je podzim a už i zima, že nelítá ta bzučící a odporná havět! (výjimku uděluji včelkám a čmelákům:-) Už se v duchu v létě vidim, až bude Máťa běhat po venkově u babiček (kde jsou samý vosy a lítaj torpéda), jak budu v klidu…asi zcvoknu z toho strachu… no, ono se to nezdá, ale nakonec jsou všechny mamči silnější než si myslí, takže snad i já tuhle fobii nějak zvládnu:-)
To kolečko od toho kočárku by mě docela dorazilo…já totiž dvakrát nemusím špínu apod. Co se týká psích výkalů, tak ty mi denně zvyšují hladinu adrenalinu, když jezdím po venku a musím jezdit cik cak a sledovat, kde je zrovna místo a neleží tam… Tady u nás skoro v centru a přilehlých ulicích je to fakt děsný…dávala bych za to pokuty!!!:-) Doufám, že kočárek půjde spravit a už se ti to nestane!:-)
Já si taky píšu seznámky, kord, když jedeme k babičkám, jinak bych půlku věcí nechala doma.
Jo a to, že Máťu hračky nezajímají? To náš Máťa taky zrovna nebyl nějak nadšen, když měl nad sebou viset hrošíky a dokonce je nemá rád doteď a leká se jich…jinak ostatní hračky ho začali brát nějak víc až kolem 3měs., takže klídek, kluci si dávají na čas:-) Měsíc neudělá skoro nic a pak to zvládne všechno ve dvou dnech:-)) To už mám vyzkoušený…naše dr. to označuje za vývoj skokem a prý je to naprosto normální:-) A pak všechny předběhne, jako když se mi začal otáčet na bříško ve 3,5měsících…prostě každej je jinej:-)
A co otáčení hlavičky? Už je to lepší?
A co naše vycházka?:-)

Ed-gratulujeme Polince k nočníku!:-) Ta musí vypadat naprosto skvěle v těch nových kalhotách a bez plínky!:-) Pošli fotku!!!:-) Doufám, že bude Daisinka takhle moooc hodná a nechá mamku přes noc vyspat do růžova!:-) Moc Ti to přeju! Já si teď užívám taky nočního spánku a jsem naprosto spokojná:-) Máťa usne ve 20:00 a vzbudí se ve 4:30 či 5:00 a spinká dál do 7:30-prostě pohodaaaaa:-)

Miguelko-taky jsem po sekci a dobře ti rozumím! Věděla jsem, že to prostě zvládnu, že Matěje porodím přirozeně, nicméně cesty mi nedaly možnost…bylo mi to líto, ale jsem šťastná, že mi umožnili, byť „nepřirozeně“ porodit zdravého syna, protože kdyby jich bývalo nebylo, tak tu nejsem ani já, ani moje dítě! Musím taky říct, že mě manžel dost obdivoval a dělá to dodnes, když vidí tu jizvu na mém břiše a když se mnou prožíval poporodní chvíle…byla jsem šťastná, že mám tak báječnýho muže, který byl ihned po narození vedle Máťi a choval ho a psal mi ty nejkrásnější zprávy na JIP, jak je Matýsek krásnej a on neskutečně šťastnej, že mě miluje, že jsem tak silná a statečná… já OPRAVDU prožívala nejkrásnější chvíle života, i přesto, že jsem tam v tu chvíli nemohla být s nimi…Je pravdou, že jsem Matýska viděla hned po narození, mohla mu dát pusinku a pak mi ho donesli 5hodin po porodu…
NICMÉNĚ-chápu, co prožíváš!!!!! Moc Ti přeju, aby ten „šrám“ na duši a na těle přestal brzy bolet a věř mi, že druhé miminko už porodíme přirozeně! Já si za tím stojím! Ed to taky zvládla, viď ED:-) Ráda si o tom na chatu popovídám, protože spoustu chvil jsem prožívala stejně…Je toho tolik, co bych napsala, nicméně to by bylo na knihu:-), tudíž doufám, že si popovídáme tam!
Miguelko, držím pěstičky a myslím na vás a hlavně foukám na Tvoji dušičku!

U nás vyrážka stagnuje, dostali jsme mastičky atd…moje mamka říkala, že to má z jídla, že jsem byla taky tak citlivá, tak doufám, že je to pravda a Matýsek se za pár dnů srovná:-)

O víkendu jsem byli s partou z gymplu na akci i s Matýskem a byla to bomba!:-) Máťa byl hodnej, tatínek se perfektně staral a maminka po roce a půl pařila:-)) Bylo to bezvadný!

Tak já jdu dělat jídlo a vy se mějte krásně!:-)

Lucka a Máťa

Ahoj holky,

posilam hodne pozdravu pri nedeli. Tak jak ctu, vase miminka se maji k svetu. Musim konecne napsat, ze nasi TErezce se dari mnohem lepe. Vcera po dlouhe dobe, po mesici jsme ji zase mohli vzit do autosedacky a jet se podivat do obchodu na hracky. Pani, ta koukala co se kolem ni vse deje. Pozoruje predmety, hracky, kolotoc nad postylkkou, vedome se smeje, a pomalu zacina zjistovat, ze ty mala klepetka jsou jeji rucicka a jaka je radost, kdyz se strefi do pusinky.
Mamka mi moc pomaha, a naucila nasi malou Terezku usinat samotnou v postylce jenom s hlazenim. Takze, musim rict, ze uz asi 10 dni takto usina bez problemu. Pokud ji netrapi prdiky. Spinka od osmi do tri, ctyr a potom se budi v sest. Takze jsem se vyspala posledni noci i ja a bez DUSENI. Konecne zacala kaslat, takze si pomuze sama. Ale pri lezeni na brisku ja nase mala princezna pekna lenoska, vetisnou hned usne a zadnee zvedani hlavicky.

Mejte se krasne a ahoj

Karolinka a Theresa (7tt+3)

Ahojte Ed, a ostatní maminky.
Tak se konečně i já po dlouhé době ozývám…Mám za sebou šestinedělí a nebylo to zas tak hrozný, jak jsem si myslela. ..Nevím jestli jste měli stejný pocit jak já, ale nejtěžší období jsem měla vždycky ráno, když odcházel manžel do práce…Hrozně se mi po něm stýskalo a měla jsem pocit křivdy, že mě s tím naším malým špuntem nechává samotnou…Teď už je to ale v pořádku. Kubíček je hroznej čipera!Prostě jakej byl divokej v bříšku, tak je divokej i ve „velkém světě“. Je zvědavej, takže už ho nějaké to ležení nebaví a tak se už odráží patičkama, jak kdyby chtěl lozit..Doktorka měla záchvaty smíchu…říkala, že je to většinou typické pro 4-6měsíční děti ale u 5.týdenního mimča to ještě neviděla:)No, prostě šikulka!Ještě Vám musím napsat jaké patálie mám s „maminama“ (moje novopečené babičky)..ani jedna nekojila a tak pořád poslouchám řeči typu:„malej řve, protože máš a)buď málo mléka b) mléko je slabé c)špatně ho držíš d)mléko mu nechutná e)má žízeň a ty mu nechceš dát napít čajíčka atd. Můžu Vám říct, že mi z toho solidně hrabe!Můžu jím donekonečna vykládat, že slabé mlíko neexistuje, čaj že mimčo nepotřebuje atd…Prostě jsem matka-neznalka!Největší gol byl, když mi tchyně suše sdělila že Kubik 100% zhubl, že mu moje mliko nestačí a že budu přikrmovat.Následující den jsem šla do poradny a tam jsem zjistila že Kubík nabírá za týden přes 20dkg- 4,84kg a 59cm v 5.týdnech a doktorka mi ještě "nadala“, že nemám tak často kojit,protože rychle přibírá:))))))Tak teď se už jen nad těma „babičkovskýma“ řečma usmívám!

Mějte se krásně a opatrujte sebe i své broučky a berušky!
Martina R-2

Ahoj Marti!

S tím zpíváním si mě fakt pobavila:-)) Náááhodou, hlas máš moc hezkej a lepší mít hlubší a drsnější:-) než vysoký a pískavý-to chlapi nesnášej:-)) Teda výjimku tvoří mrňousci…já na Máťu mluvím úplně normálně, žádný šišlipišli a klasickej tón, ale je pravda, že když na něj vyjedu vyšším, tak se řehní o stošest. Naštěstí se řehní i normálně, tak ze sebe nemusím dělat „blázna“.
S tím plavčem-prostě jsem to riskla (včera už to měl Máťa lepší) a po domluvě s manželem jsem tam šla (je to i jeho syn přeci:-)). Bylo to bezvadný jako vždycky a nijak zvlášť to nereagovalo…Tak uvidím do zítřka, jestli to něco udělá. Doufám, že ne!!! Máťa se vydováděl, já ho jednou omylem potopila a jednou si pčíknul tak moc, až zahučel pod vodu, ale naštěstí vyfukoval, tak udělal pár bublin a v klidu zase pokračoval v cachtání:-)
Určitě se ti budou vaničky líbit! Pak musíš psát, jak a co:-)
Paráda, budu čekat na smsku a vyrazíme!:-) Jen bych to potřebovala vědět tak do pondělka, protože furt někde lítám:-)) Moc se na vás těšíme!:-)

Pá Lucka a Máťa

Martino,
náš Mateo taky chce spát s hlavou otočenou jen na jednu stranu. Já mu přes den, když ho mám pod kontrolou, dávám na tu druhou jeho oblíbeného plyšáka, on se k němu vždycky jakoby přitulí a tím pádem spí s hlavičkou otočenou zase cvíli naopak. Tak snad tím vyrovnáváme to jeho noční spaní jenom na levé straně a z hlavy tak nebude šíšojd. K tomu zpěvu - Sofince jsem zpívala neustále a do dneška to vyžaduje, Matýskovi jsem zazpívala jen jednou a rozeřval se tak příšerně, že jsem zatím neměla odvahu zkusit to podruhé. A to jsem, prosím, chodila na zpěv, takže by to až taková hrůza být neměla. No, to je asi všechno, na ten chatík se bohužel nedostanu, nebudu doma, ale snad to vyjde jindy a někdy se s vámi sejdu v „reálu“. Zatím ahojky všem,
Jindra, Sofía, Mateo

Ahoj Ed,
nejdřív ti moc a moc děkuji, že jsi si našla čas (vím jak je to teď obtížné:o)) abys uklidnila jednu bolavou duši. Moc mi pomáhá vědět, že nejsem divná když takhle smýšlím, že „nás“ takových je víc. Jinak já jsem od přírody optimista a vím, že tuhle bolístku časem zkousnu a už se nebudu na mažílka kysele tvářit až zase bude Sáře slibovat bratříčka, ale to chce čas, asi hodně času. Píšeš, že si mám o tom s manželem promluvit, ale co mu mám říct. On dělal jen a jen to, co jsem mu před porodem kladla na srdce. Když jsem totiž skončila v nemocnici, tak jsem začala uvažovat i o možných komplikacích, které jsem si před tím nějak moc nepřipouštěla, no a když za mnou den před porodem přišel, tak jsem do něho hodiny hučela, že pokud by čistě náhodou došlo na císaře nebo se něco se mnou stalo a já nemohla být s miminkem, tak s ním musí být on, musí si to vydupat a nedopustit aby naše dítě bylo po příchodu na svět někde samo opuštěné. A on to splnil do puntíku, za což jsem mu neskonale vděčná, ale také mu to „závidím“. Pro mě je asi nejhorší pocit, že jsem si za to opravdu mohla sama, já byla ta, kdo udělal u porodu největší chybu. Původně jsem chtěla rodit také co nejpřirozeněji i když ne doma, ale v malinké porodnici, kde se do porodu téměř nezasahuje a je tím vyhlášená - ve Vrchlabí. Jenomže když jsem pak musela do nemocnice, tak jsem se s touto variantou musela rozloučit a na výběr mi zbyly dvě středně velké okresní porodnice a jedna zbrusu nová fakultní klinika. Věř, že jsem velmi a velmi zvažovala kam se nakonec nechám odvézt a po všech pro a proti jsme se s manželem dohodli na té fakultce. Pár dní před tím jsem totiž četla v novinách článek, který na tuto porodnici pěl chválu a padla tam i zmínka o tom, že se přiklánějí k přirozenému vedení porodů. A opravdu, jeden porodní box byl vybaven masážní vanou, porodní stoličkou .....,ale jaksi mi nebyl nabídnut a když jsem se toho domákla, tak mi bylo řečeno, že už je pozdě, že musím zůstat tam kde jsem a s vanou stejně ještě nikdo neumí. Takže jejich představa přirozeného porodu vypadala tak, že mi napíchli kapačku s hadičkou dlouhou cca 2 m a tím byl tedy dán rozsah mého pohybu. Hodiny jsem chodila jak lev v kleci, krok do prava, krok do leva. Měla jsem k dispozici balón a žíněnku. Ale na balónu jsem mohla jen sedět a pohupovat se a na žíněnku jsem nemohla vůbec, protože hadička byla prostě krátká. A teď k té mé chybě. I když jsem si slibovala a přísahala, že odmítnu všechny léky proti bolesti, tak jsem na konec podlehla. Kontrakce jsem zvládala v naprosté pohodě, až jsem se sama divila, ale když jsem musela tři hodiny prodýchávat tlaky a čekat až se otevřu, tak jsem, po tom co mi sestra nabídla injekci, souhlasila.Řekla mi, že to neztlumí bolest, ale já budu lehce utlumená a tak si mezi kontrakcemi odpočinu. Jenže já začala mezi kontrakcemi upadat téměř do bezvědomí, takže jsem musela zalehnout a tam byla ta chyba. Bylo to v době kdy miminko rotovalo a já zalehla na špatný bok, protože jsem na břiše měla připásaný monitor a tak to na ten správný nešlo. Když jsem si to uvědomila, tak už jsem neměla sílu to říct, protože při kontrakci to nešlo a když odezněla, tak jsem sice věděla co je špatně, ale nešlo mi to říct a už vůbec ne se pohnout. Když jsme se o tom s manželem bavili, tak mi řekl, že tou dobou už byl tak vyděšený a zaměstnaný tím, že mě budil abych vůbec dýchala, že ho tohle vůbec nenapadlo. No a pak jsem prostě dělala to co mi řekli i když jsem věděla, že je to špatné. Vždycky jsem nechápavě kroutila hlavou nad články holčin, které psaly, že „musely“ při porodu udělat to a to. Říkala jsem si, že nemusely přece nic, nikdo je nemůže nutit. Jenže realita je jiná. Když kolem mě začalo pobíhat šest bílých plášťů a dohadovat se co se mnou, tak jsem neměla sílu se s nimi přít a navíc jsem si říkala, že jsou to doktoři, tak přeci vědí co dělají. Pravdou je, že kdyby mi v tu chvíli řekli až udělám stojku, že to miminku pomůže ven, tak je poslechnu. A to je ta chyba, kterou už nikdy neudělám. Do porodopisu mi nakonec napsali, že císař byl pro nepoměr mezi porodními cestami a dítětem. Což jak mi potvrdil můj gynekolog byl holý nesmysl, protože Sára vážila 3100g a rozměry mé pánve byly víc než dostačující. Když jsem mu svůj porod odvyprávěla, protože se mu to také nezdálo, tak mi řekl, že svoji roli sehrála děloha unavená oxytocinem, navíc ještě nepřipravená k porodu a pak to nešťastné ležení na špatném boku.Já a ani dítě jsme nebyli v ohrožení života, ale i tak nezazlívám nikomu z lékařů, že se pro císaře rozhodli, protože nikdo neví co se mohlo stát a na nich bylo opravdu vidět, že se snaží. Co zazlívám té porodnici je následná péče.Nejdřív to dokonce vypadalo, že Sáru uvidím až druhý den, protože na oddělení šestinedělí nebyla volná postel a tak jsem měla až do druhého dne zůstat na JIPCE, kam mi miminko odmítli přinést. Otravovala jsem tak dlouho až se volná postel našla, ale malou jsem stejně viděla až když jsem pohrozila, že pokud mi ji okamžitě neukážou, tak chci mluvit s primářem. Byla jsem tam prostě jen kus, číslo, které jsem měla na ruce a ne člověk. Věřím, že tam dokážou zachránit životy, ale člověk tam není člověk. Pokud bych císařem porodila někde, kde by se ke mě chovali normálně a věnovali by se mi, tak vím, že ta moje jizva na duši by nebyla ani z poloviny taková jaká je teď. Ale ty jsi zářný příklad toho, že se jednoho dne zahojí a díky ti za to.

Jo a k těm manželským krizím v šestinedělí. Asi to k tomu patří, protože moje babička dokonce dala v šestinedělí dědovi facku za nezašroubovanou zubní pastu a to v době, kdy byl muž hlavou rodiny, vládcem všeho.:o))Takže manžel vlastně může být rád, že jsem ho neztloukla.:o))

A gratuluji k tomu nočníčku. Od teď už máš doma velkou slečnu, tak ať jí to jde tak dobře i dál. Je to šikovná princezna. A tiše závidím tu celou prospanou noc. U nás je to teď ještě horší než na začátku. Budíme se po dvou hodinách a nekompromisně po mě požaduje cucnout. Ne, že by měla hlad a chtěla jíst, ale asi má žízeň, takže si parkrát zatahá a je v limbu. Jenže já než se zase dohrabu do postele a usnu, tak už na mě zase z postýlky mlaská.

Lucko s Máťou, moc ráda si popovídám na chatu, protože máš pravdu, bylo by toho na román (hlavně v mém podání, protože já fakt neumím psát stručně) a už tady s tím nechci otravovat.Jo a obdivuju tě, že na Máťu nešišláš a mluvíš normálním tónem. Já si taky vždycky říkala, že na svoje dítě nikdy nebudu šišlat a budu mluvit normálně, ale ve chvíli kdy jsem Sáru poprvé uviděla jsem asi přestala umět mluvit normálně nebo co.:o))Šišláme sborově celá rodina a to i na sebe když se nehlídáme a já dokonce jednou šišlala i na prodavačku v obchodě když se mě zeptala jak malá roste. Omlouvá mě jen to, že jsem nevyspalá.:o)) Ale mám obavy, že za tři roky nedám dohromady souvislou větu, takže se budu muset polepšit.

Tímto se všem ostatním omlouvám, že tady s tímhle takhle zacláním, vím že by to patřilo spíš do článku co Ed přeložila o císařích, ale chtěla jsem jí odpovědět a poděkovat sem.Už fakt naposled. Teď dělám za vším tlustou čáru a už se budu jenom radovat. Tak ať vám štěstíčka pěkně baští, nezlobí a nebolí je bříška.
Zatím pa, zdraví Miguelka a Sára

Ahoj všichni,

škoda, že jsem dneska nestihla ten chat, ale nebyla jsem doma. Tak snad příště. Byly jsme s Klárou na přednášce o nošení dětí. Bylo to docela zajímavé, byla jsem docela šokovaná, co všechno dělám špatně. Hlavně, že jsem hodně Klárku chovala svisle - prý jim pak hlavička tlačí na páteř a můžou mít pak s páteří problémy - třeba v dospělosti. Ale hlavně se tam člověk potká se spoustou mamin a pokecá o společných problémech. Heslo přednášky bylo - „Nošením a mazlením nemůžete svoje děťátko rozmazlit.“ - to se mi líbilo.
Naše Klára pořád pokračuje ve své krasojízdě - brečí a brečí. Pořád jsem to přičítala těm prdíkům, ale bylo mi řečeno, že to může být psychická záležitost. První noc po porodu nebyla Klárka se mnou a prý to může být způsobeno i tím. Psycholožka mi po telefonu řekla, že většina pláče děťátka nemá fyziologický důvod, ale emoční. Tak uvidím co s tou naší breberkou. Budu to muset nějak pořešit.
Jinak Ed, moc gratuluji k tomu nočníku.

Jdu něco naspat, mějte se krásně a pozdravujte svoje uzlíčky.

Kačkač a Klára (7t+4dny)

Ahojky!
Z dudlíku si nic nedělej, Mateo bez něj taky nedá ani ránu, nedat mu ho, ta si snad ručičky užižlá až k lokti. Sofinka měla dudlík taky docela ráda, ale asi jenom do roka, potom jí to přešlo tak nějak samo, teď občas ukradne nějaký Matýskův, ale to spíš ze zvědavosti. Dneka jsem se Sofinkou byla na kontrole na kardiologii, jestli už se jí úplně uzavřela štěrbinka, která někdy zůstává u miminek otevřená. Naštěstí bylo všechno na jedničku, takže mi spadl kámen ze srdce, věděla jsem, že je to jen rutinní prohlídka, protož slečna jen kvete, ale stejně. Hned po nás tam přišli dvě sestřičky se třemi dětmi z kojeneckého ústavu. Pnebože, takový krásný děcka, jak je někdo může nechtít? Zvlášť nad tím nejmenším jsem tam ronila krokodýlí slzy. Myslela jsem si, že je to tak sedmiměsíční mimčo, ale byl to už skoro rok a půl letý chlapeček, ale strašlivě zanedbaný, takže byl malinkatej a ani se nijak moc neprojevoval. Sestřičky říkaly, že se k nim dostal až teď, ale že to snad brzo dožene. Jediný, co mě potěšilo, že na těch dvou děvčatech bylo vidět, že mají ty děcka moc rády. Rozhodně jsem měla chuť toho mrňouska popadnout, vzít si ho domů, vykrmit ho a vůbec ho dát do formy. No, třeba se jednou k něčemu takovému opravdu rozhodneme, zatím to jen probíráme, uvidíme až budou Sofía a Mateo trošku větší. No, to je zatím všechno, doufám, že jsem vás moc nerozesmutnila, všechny zdravím,
Jindra, Sofinka a „dudlíkovec“ Mateo

Ahoj kočenky a kočátka,

Hurá!! Ozvala se nejenom Martina R2, ale i Terezce od Karolínky je lépe, takže tu Karolínka bude asi častěji?:o)

Karolínko ? ty máš buďto zázračnou maminky nebo holčičku, nebo jsou zázračnice obě. Jsem moc ráda, že Terezce je už lépe, teď to bude jen lepší a lepší. A pro tebe budou ty prospané noci pravým požehnáním.

Martino V ? já z vos taky šílím. Navíc jsem alergik na včelí štípnutí, takže mám o Petra veliký strach, aby to nepodědil pomně. V létě ho jedna vosiska štípla, on má blonďaté kudrny a tak se mu do nich zamotala. Omdlévali jsme hrůzou, aby se u něj neprojevil otok a šok, naštěstí jen plakal a stěžoval si na toho podivnýho motýlka . A peripetie s kočárkem ti docela závidím, ten náš poklad byl v kočárku asi pětkrát, takže jsem ho vlastně odnosila jako klokanice. Zato teď se dětem do kočárku žene, smutně kouká, že to on tedy nezažil ).
A copak kolečko, už drží tam, kde má nebo se zkouší toulat?

Martino R2 ? jejda kojení!! Já jsem si dokonce vyposlechla, že mateřské mléko je ?suché? a tedy je lepší dávat i čaj. Peťa se narodil koncem srpna, byla vedra, ale statečně jsme jen kojili a odolávali dobrým radám. Časem to začne mírně lézt na nervy , ale já jsem vždycky chápala, že lidi radí proto, že chtějí pomoct. Málokdo ti začne udělovat rady jen z plezíru. Včera jsem zaslechla kousek debaty o kojení a udělalo mi to náramně dobře. Dříve bylo zcela běžné kojit děti 3 až 5 let ( na mě se lidi dívají jako na podivínku, která prs dítěti asi vnucuje, prý se to pro tak velikýho kluka už nehodí?ono je to svým způsobem mírná diskriminace, na kojící maminku novorozeněte se lidi usmějí, pochválí ,ale já slyším jenom ježiši, vy ještě kojíte, ty jsi blázen!), dudlík se doporučuje jen miminkům která jsou odloučená od maminek ? dudlík je šidítko a miminko jej vlastně cudlá místo bradavky. Tím se snižuje počet kojení za den a následně se sníží i produkce mlíčka. Maminky někdy přestanou kojit z důvodu používání dudlíku (nebo řízeného kojení či používání lahviček). Pokud se maminka chce v noci vyspat, má mléko odstříkat a tatínek miminko dokrmuje (osvědčili se stříkačky). Kojené děti mají spády si v noci cucat celkem často, je to prý přirozené a navíc silně individuální. Problémy při kojení ze strany miminka jsou časti způsobené špatnou koordinecí při sání. Práce jazýčkem a sání některým budulínkům nejde, ale při troše snahy a trpělivosti to jde naučit. Na stránkách www.kojeni.cz má být více informací a kontakt na Ligu, kde pomáhají s různými problémy. Císařský řez na nástup mlíčka vliv nemá, jen se má asi do šesti hodin od porodu začít odstříkávat mlíčko ? asi 5 až 10 minut z každého prsu. Při odloučení od miminka je frekvenc odstříkávání 12krát až 15krát za den.Paní doktorka mluvila i o odstavování ? prý jednou dítě příjde samo a řekne, že už nechce pít, že je na to veliké. Tak to vypadá, že kojení o přestávkách mě nemine ?:-D.

Lucko ? při vyrážce okolo zadečku se doporučuje nechávat miminko co nejčastěji nahulaté, ale dětské exémy jsou strašně nevyzpytatelné. Nepřemýšlela jsi o tom, že to může být způsobeno nějakou potravinou? Ne přímo alergie na potraviny, ale některá může být agresivní a po stoličce dráždit kůžičku. Někdy se osvědčí i výměna značky plinek. Plavání miminek je náádhera! Jen mi občas vadilo to, že v bazénky bylo maminek více a některé (jak to říct?) ?málo voněly. Tak jsme začali chodit plavat individuálně do mořské vody v době, kdy je bazén skoro prázdný.

Miquelko ? holčinko, až mě bolí u srdce. Mám dvě kamarádky, které rodily císařem ochotně a plánovaně (manželky lékařů), nikdy mě nenapadlo, že to může být takové trauma. Myslím si, že pro tvého manžela to byl asi tak silný zážitek, že ho ani nenapadá, o co jsi byla ochuzena ty. Je jasné, že větší kontakt s miminkem má od zplození máma, takže je jen pěkné, že si tvůj manžel takový vztah vynahradil poporodní péčí. Ale jaksi nevěřím tomu, že miminko po narození rodiče pozná? A neboj, ono ho časem to líčení omrzí . Bude tolik krásných zážitků, které si už prožijete všichni tři společně.

Editko ? Polinka jako ufonek je krásná, a tím víc, že je to ufonek pomalu bez plineček. Posílám pohlazení pro šikovné holčičky. Daisynka s celonočním spaním, Polinka už veliká slečna ? opravdu nechystáš zase nějakou novoroční oslavu s následky?:-))? Chat je bezva věc, jen jsem se časově netrefila. Snad budu mít příště víc štěstí.

KačKač - to je ale zajímavý! Trochu jsi mě polekala s tím svislým chováním, ale snad to nebude tak horký - vždyť i Indiáni chovají miminka svisle. Myslím si, že důležité je to, že má miminko opřený hrudníček nebo zádíčka, tím se váha hlavičky přenáší nejen na páteř. Doufám, že Klárku pláč pomalu opustí - snad si teď vypláče svůj příděl a po zbytek dětství bude jen rozesmátá. Prosím tě, já se vždycky zapomenu zeptat, ale co ten váš pejsánek - jak na malou reaguje??

Taky se tak těšíte na Vánoce?

Pá Aduna

Ahoj holky!:-)

Tak ta naše vyrážka je atopický ekzém-máme to zatím mazat vitamínovou mastí a uvidíme. Plavčo máme zakázaný, dokud se to nezhojí-fakt mě to medí, ale chci, aby byl Máťa v pořádku, tak poslechnem. V pondělí nám hodina kvůli svátku odpadá, tak snad do příště to bude ok!

Aduno-taky jsem si říkala, že ho něco dráždí… Byl to pro něj velký skok od mateřskýho mlíčka na umělý a příkrmy ze dne na den, ale zvládl to docela dobře, až na ten zadeček a vyrážku (která může být prý z čehokoliv). Zadeček už máme zase jako z alabastru:-) Nedám dopustit na B-panthen, pomáhá suprově a do 3dnů bylo po opruzení.
My máme v bazénku perfektní partu holek-všechny jsme stejně staré a děti taky a navíc jsme si dost padly do oka, takže paráda!:-)

Ed-však ona na to Polinka určitě brzy přijde!:-) A vidíš, plínku venku neměla a taky se nepočůrala a zvládla to na jedničku!:-) Dala jsem fotku do galerie toho našeho šmudlíka-teda jestli se mi to povedlo:-)) Co se týká toho vyspávání, tak je to naprostá paráda a já se ráno cítím jak po týdenní dovolené:-)) Dneska spal dokonce od 20:30 do 7:00-fakt super! Dělá mi radost!!!:-)
A co dieta? Jak to jde?

MartiV-haló, jak se máte?:-) Dneska jsem byla s kámoškou na Vyšehradě a bylo to moc prima, tak bysme mohly třeba tam. Teda, málem jsme zmrzly, ale pak jsme zalezly do jedný pizzerie a bylo nám hej:-) Jak jsi psala, že nemáš ráda tramvaje, ale spíš metro, tak já jsem na tom přesně opačně. Nesnáším ty eskalátory…jak to děláš, že se jich nebojíš? Já mám vždycky strach, že mi podjedou nohy a skončím dole-to je moje noční můra-úplně se mi ježí chlupy:-)

Mějte se bájo!:-)

Pá Lucka a Máťa 28týden

Ahoj holky,
tak se hlásím naposledy pred našim prvnim výletem
za hranice Prahy, jdu balit, snad nic nezapomenu. Matýsek dneska spinkal na 1 jakoby tušil, že jsem z té cesty lehce nervozni a že bych se potřebovala řádně vyspat. Ne tedy že by spal celou noc, ale vzbudil se jen ve dvě a v pět, 20 minutek papal a hned zase spinkal. Do půl osmý.

Ed, jak dával Guz Daisy to odstříkaný mlíko? V lahvičce nebo máte nějaky jiný trik? Plánuju taky nějakej večerní výlet s kámoškou, on sice Matýsek vydrží vždycky tak od půl deváty do jedný hodiny a to už budu doma, ale pro jistotu chci nechat Petrovi doma nějakou zásobičku. Apolenka ufounek je krááááásná.

Lucko, my s máme ouplně bájo a těšíme se na čtvrtek. Doufam že Matýsek bude hodnej (tedy ten muj, tvuj určitě je . Dřív když jsem ho dala do kočáru tak okamžitě usnul a teď už občas kouká a nezdá se mi, že by si tam dvakrát lebedil. Jinak já nemam ráda tramvaje, protože jsem zažila situaci, kdy všichni vystoupili a na zastávce kde jsem potřebovala vystoupit já už byli vevnitř jen 2 důchodci, tak jsem zpanikařila, co budu jako dělat, naštěsti nastupoval jeden velmi neochhotný mladík, ale pomoh. Tenhle zážitek mně nějak odrazuje. Jezdicich schodů jsem se bála děsně, hlavně těch dolu, pak jsme ale šli jednou s Petrem trénovat a už mi to jde ale dobrej pocit na nich nemam a jsem ráda když je to za mnou. My tady máme jen normální pevný, tak když jdu do metra, tak si v klídku na někoho počkam a prosim. Hlavně když vidim nějaký davy třeba z autobusu, tak někam uhnu a čekam až se přeženou.

Tak holky, mějte se hezky, já jedu užívat na Šumavu. (jo jak jsem psala že jsem odolala zlevněnýmu svetru, tak jsem do toho obchodu šla ještě jednou a … no mám ho doma).

MartinaV a jedničkář Matěj (no spíš 1-, jednička to bude až za celou noc:.-))