Přišla jsem o miminko, mám strach
Je to už přes měsíc co jsem přišla o miminko. Bylo to bezproblémové těhotenství, ale něčeho jsem se pořád bála.
Je to už přes měsíc co jsem přišla o miminko. Bylo to bezproblémové těhotenství, ale něčeho jsem se pořád bála.
Miminko jsem potratila v 19. týdnu. To jak se to stalo, mi už navždycky zůstane v hlavě a nikomu o tom nikdy nepovím. Po tom se mi ulevilo, spadla ze mě nějaká podivná tíha, i když jsem se na miminko moc těšila. Pak následovalo to období bolesti, kterou zná každá máma, které se stalo něco podobného.
Zrovna včera jsem se dozvěděla, že miminko byla holčička. Byla naprosto zdravá a problém byl v pupečníku, který byl v jedné části zúžený, a přestala jim procházet krev.
Doktor mi řekl, že se klidně můžeme snažit znovu, že se tyto případy většinou neopakují.
Ale já se strašně bojím. Bojím se té prázdnoty, kdyby se to opakovalo té příšerné bolesti, která přišla a dodnes mi sedí na srdci. Bojím se, že se už nepřestanu bát a tak už nikdy nebudu mít další dítě, které mi teď tak moc schází.
Vím, že tohle nepochopí nikdo, kdo to nezažil. Stejně jako sem nechápala já pocity mé maminky, které umřela holčička při porodu. Tenkrát jsem nechápala proč je najednou tak vážná a večer pláče. I když před námi se snažila být vždy usměvavá. A teď jedině ona ví, proč sem zvážněla já a večer pláču do telefonu a mluvím o tom, jak to bolí.
Chce to prý čas…já vím. Na svou malou nikdy nikdy nezapomenu i když se třeba jednou přestanu tolik bát a budu mít odvahu zkusit znovu otěhotnět.
Mám doma dva kluky a báječného muže. Kluci pomáhají už jen tím že jsou a to mě asi nejvíc drží nad vodou.
Ted doufám, že už bude líp… Rozhodla jsem se vůbec nic neplánovat. Prostě to nechám osudu…
Přečtěte si také
Děti z nás tahaly peníze. S manželem teď raději předstíráme, že jsme na mizině
- Anonymní
- 26.05.26
- 1630
Můj manžel měl vždycky velmi dobrou práci. Vedl firmu a vydělával slušné peníze. Nikdy jsme si ale nehráli na boháče. Žili jsme normálně, neměli jsme potřebu se předvádět a většinu peněz jsme si...
Dcera se vdala za boháče a vnoučata hlídá chůva. Já bych to prý nezvládla
- Anonymní
- 26.05.26
- 764
Jsem v důchodu, měla bych dost času na hlídání vnuček, ale moje dcera a její manžel to odmítají. Raději si platí chůvu, která s nimi dokonce jezdí i na dovolené. Cizí žena se stará o moje vnoučata...
Chůva poštvala syna proti mně. Nahrávka z kamery mi otevřela oči
- Anonymní
- 26.05.26
- 1046
Jsem matka samoživitelka. Naštěstí mám dobrou práci a vydělávám slušné peníze. Abych si ji ale mohla udržet, musela jsem se poměrně brzy vrátit do práce. Nějakou dobu mi pomáhala moje mamka, jenže...
Dcera mě požádala o hlídání dětí na víkend. Nakonec z toho byl celý týden
- Anonymní
- 26.05.26
- 711
Jsem opravdu naštvaná. Mám pocit, že mě dcera v poslední době dost využívá. Našla si nového přítele a na děti začíná kašlat. Nedávno mě prosila, jestli bych si je nevzala na víkend. Samozřejmě jsem...
Naši pořád nadávají na počasí. Buď je zima, nebo hrozné vedro. Je to normální?
- Anonymní
- 26.05.26
- 299
Vím, že starší lidé bývají s lecčím nespokojení. Jenže moji rodiče už to podle mě začínají dost přehánět. V poslední době se úplně upnuli na počasí. Neustále sledují předpovědi, radar, zprávy o...
Dcera se pokusila o sebevraždu. Žiju v neustálém strachu a vyčerpání
- Anonymní
- 25.05.26
- 2045
Moje šestnáctiletá dcera Anežka je hodně labilní děvče. Problémy jsme s ní měli už od dětství. Když už se ale zdálo, že je z nejhoršího venku, přišla puberta a s ní šílené stavy, které ji dohnaly...
„Za všechno můžou Ukrajinci,“ argumentuje manžel. Jeho názory mi začínají vadit
- Anonymní
- 25.05.26
- 1902
Když začala válka na Ukrajině, manžel patřil k těm solidárním lidem, kteří chtěli pomáhat. Pamatuji si, jak o Ukrajincích mluvil hezky, sledoval zprávy a zajímal se o to, jak může pomoct. Dokonce...
Kamarádka odmítá povinné očkování u dětí. Podle mě je to nezodpovědnost
- Anonymní
- 25.05.26
- 1131
Moje kamarádka je taková ta biomatka, která odmítá všechno, co podle jejího názoru není pro dítě dobré. Patří tam samozřejmě očkování, ale i různé další věci včetně jídla nebo pití. To je kapitola...
„Tohle radši nikomu neříkej,“ řekli mi na praxi ve školce. Ztuhla jsem
- Anonymní
- 25.05.26
- 7674
Měla jsem poprvé praxi ve školce a čekala jsem klasiku, kterou jsem znala z dětské skupinky – pomoc učitelkám, hraní si s dětmi, individuální pomoc, trocha chaosu, ale v mezích.
Soused mi roky ničil život. Teprve teď jsem se odhodlala něco udělat
- Anonymní
- 25.05.26
- 4750
Říkala jsem si, že si na to zvyknu. Že hluk, noci bez spánku a neustálé napětí k bydlení ve městě prostě patří. A je to sedm let. Došla mi definitivně trpělivost.