Mám strach, že nebudu máma

Mám před prvním IVF a jsem strachy bez sebe, že to nevyjde. V noci se budím hrůzou, protože se mi zdá, jak mi doktor oznamuje, že nemám žádná vajíčka, nebo že nemám šanci otěhotnět.

Jsem zdravá, jen mám prostě nepravidelný cyklus a občas nemám ovulaci. Věděla jsem, že až budu chtít dítě, mohl by to být problém, ale že až takový, to mě nikdy nenapadlo. Manžel je zdravý natolik, že po něm chtěli, aby sperma daroval, a přece už 5 let nemůžeme počít vlastní dítě. Možná je to tím, že nechci mimíska a nemám manžu, ale manžela a že mi neměkne mozek při pohledu na cizí dítě. Ale přesto není na světě nic, co bych chtěla víc. A vím, že bychom byli dobří rodiče, nebo alespoň bychom proto udělali všechno.

Prošla jsem si snad vším, čím většina žen, které nemůžou otěhotnět. Odběry, genetiky, imunologie, laparoskopie, IUI a teď první IVF. Vím, že pokud se nám nezadaří, zlomí mě to. Už teď jsem jen pytel nervů, stavy úzkosti, které přichází pokaždé, když si na to vzpomenu, se snad ani nedají popsat. Nenávidím řeči, že na to nemám myslet, že si mám najít něco jiného. O co si asi ty lidi myslí, že se snažím – pracuji, studuju a mám spoustu koníčků, ale pořád mám někde v hlavě to, že se to nemusí povést.

Závidím vám, které nepropadáte beznaději a přitom za sebou máte 2. IVF nebo i 3,4, IVF, k tomu moře inseminací a pořád to nevzdáváte. Nechápu, jak to děláte, opravdu ne. Já, už když si dělám těhotenský test, tak brečím, protože někde hluboko uvnitř vím, že bude negativní. Nemusím být odborník, abych věděla, že tenhle můj přístup a strach otěhotnění zrovna nepomáhá, ale každá z nás nemůže být přece pořád sluníčková.

Častěji teď přemýšlím, jaké to bude, když budeme mít život bez dětí. Manžel je momentálně tvrdě proti adopci a já ho po zkušenostech s mým bratrem, který je adoptovaný, a je to neskutečný hajzl, odmítám do něčeho takového nutit. Ale ačkoli manžela z celého srdce miluji, nevím, zda dokážeme být celý život jen sami dva. Jasně, mohli bychom cestovat a já bych mohla mít víc psů než ty naše dva blecháče. Měli bychom víc peněz, mohla bych v klidu dodělat práva, na která jsem se v 27 letech dala, ale co když dřív nebo později zjistíme, že život bez dětí nemá smysl. Uteče ode mě? Nebo já uteču od něj v touze po dítěti, třeba ne vlastním.

Chtěla bych být zase malá a hlídat sousedce děti a těšit se bezstarostně na to, až jednou budu mít ty svoje, bez strachu, bez vědomí, že to taky nemusí být nikdy pravda.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Anonymní
26.7.12 08:18

Ahoj, prošla jsem si kde čím, IVF, IUI, porod mrtvého dítěte, další potrat, už to trvá nějaký rok a stále čekáme, a dočkáme se :D. Jen si musíme počkat. píšu ti to proto, že ti chci říct, že dokud nezačneš mít svou situaci „ráda“ tak to půjde těžko. Musíš si říct, že je přece úžasné, že mužeš na IVF, je spousta žen, které nemají ani tuto šanci, a pokud nevyjde první, no a co, tak vyjde druhé. Není to žádná tragédie, je přece fantastický že je něco co nám může pomáhat a udělat z nás rodiče. Narodit se v jiné době, jiné zemi, mohlo být všechno jinak. Nefňukej kvůli tomu, ale raduj se že máš možnost, šanci, naději. Vím, že je to těžké :hug:

  • Upravit
Bibi30
10468
26.7.12 08:19

Dočkáš se, neboj. Já už taky tomu přestávala věřit, že někdy budu máma a ejhle zadařilo se (my měli ale opačný problém, já otěhotněla bez problémů, ale taky jsem pak brzy potratila) :D
Držím všechny palce co mám, aby to vyšlo :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
FreeLady12
27281
26.7.12 08:20

Tak milá zlatá autorko deníčku - okamžitě si vyžeň takové myšlenky z hlavy! Určitě máma budeš a IVF vám pomůže. Nevěš hlavu. Chce to pozitovní myšlenky.

Nám se teda podařilo přir. cestou, po 3měs. snažení přišlo biochemické těhotenství a teď už se snad opravdu povedlo - 10tý měsíc snažení. A nyní jsem 10tt a doufáme, že s námi miminko vydrží…

A víš co mě před početím hrozně moc pomohlo?

Každé ráno jsem si nahlas řekla: „Jsem připravená být máma!“ Kupodivu mi to vždycky vykouzlilo úsměv na tváři a hned byl celý den takový hezčí, melancholičtější a já byla naladěná na pozitivní myšlení. A ten cyklus jsem otěhotněla… Zkus to taky… ta věta působí asi jako nějaký zázrak. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Motýlice
5043
26.7.12 08:24

Hanko, vím přesně, čím procházíš. Měla jsem úplně stejné stavy. Je to na palici a nedá se na to nic poradit. Snad jen to, abys vydržela. Pro nás IVF nakonec zafungovalo, i když se zadařilo až ze 2.KET, takže nervy byly dlouho. Byla jsem připravená jít na další IVF, prostě to ještě pár let s pomocí doktorů zkoušet, než to vzdáme. Většinou je to o výdrži. Někomu to vyjde napoprvé, ale mnohdy je potřeba se obrnit a počkat si. Prosím, věř tomu, že to jednou vyjde. Možná už teď. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
ledovecek
296
26.7.12 08:25

Ahoj, myslim, ze jsem si prozila totez, co ty. V roce 2010 jsem si prodelala 1.IVFko po trech letech neuspesneho snazeni a jednom potratu a tak nejak si dokazu predstavit, co prozivas, ale pokud mohu radit, zazen tyhle myslenky a tes se z toho, ze se zacne neco dit, ze budes k miminku monhem blize nez kdy jindy a pak se i IVF povede, hodne zalezi na psychice, ja uz byla tak ubita vsim snazenim, IUI, chozenim po centrech, testech, potratu, ze jsem uz verila v jedno, ze ivfKO nam pomuze a tak jsem si rekla, ze do toho dam vse, neboj, pokud mas jenom nepravidelny cyklous jako ja, tak vajicka budou(ja jich nemela tolik, ale stacilo to na to, aby se z jednoho ne prilis kvalitniho, ale jedineho schopneho, narodil muj vysneny syn).Takze si rekni, ze je to velika sance a je mnohem vetsi nez kdybyste se snazili prirozene. Trochu optimismu. JInak my meli s manzelem jasno, ze adopci ne, bylo zbytecne o ni uvazovat pred 1 IVF, kdyz jsme jeste nevyzkouseli vse, takze na to ani nemysli, Mne se malem manzelstvi rozpadlo po potratu, kdy jsem jen nahodou otehu prirozene, ale rychle potratila, tenkrat byla jedina volba a to IVFko a jsem za nej stastna, ze existuje, protoze bych mamou asi dodnes nebyla, i kdyz mi moje male zlaticko prineslo stesti a pokoj do zivota a hlavne druhe miminko v brisku i presto, ze jsme dle doktoru oba neplodni. Drzim ti pesti, hlavu vzhuru a čelem se vrhnete do vzrusujiciho cekani na miminko, optimismus stesti prinasi, uvidis. Drzim vse, aby se to povedlo hnedka nanporve a byli jste stastni.

  • načítám...
  • Zmínit
BohunkaP
22001
26.7.12 08:29

Souhlasím s tím, co napsala @Cmochy - to je nádherný přístup, a hlavně ten jediný správný.

To, co děláš Ty, je spíš kontraproduktivní - a vlastně nemá vůbec smysl, aby Tě tady kdokoli z nás přesvědčoval, že se to rozhodně povede. Protože ty sama už ses předem rozhodla jinak - sama sobě, svému tělu i hlavě, zafixováváš, že otěhotnění se nepovede. Když se nepovede, nebude to žádné překvapení, bude to přirozené pokračování procesu - protože už ses pro to vlastně sama předem rozhodla.

Doporučila bych Ti jednu zajímavou knížku - řekla bych, že pro Tvůj momentální životní přístup je jako stvořená.

  • načítám...
  • Zmínit
wobludka
11955
26.7.12 08:38

Já bych zase doporučila knížku Hanky Konečné - Na cestě za dítětem. Autorka je psycholožka a jsou tam všechny myšlenky i obavy, které člověka při boji s neplodností provázejí, ale je nesmírně optimistická - a přitom realistická, nenalhává. Ale když dočteš poslední stránku, tak máš pocit, že ať to dopadne jakkoliv, tak to zvládneš. Četla jsem právě při stimulaci na první IVF a musím říct, že psychicky jsme to zvládli mnohem líp než to, co jsme absolvovali předtím.

  • načítám...
  • Zmínit
Lucienkaaa
3162
26.7.12 08:39

No holky, já teda nevím jak je to s tou psychikou :think: Je jasný, že je důležitá a nikomu ještě nikdy nepomohlo se nervovat dopředu a nevěřit, že to dobře dopadne. Ale na druhou stranu moc nevěřím, že to pozitivní myšlení vám zaručí úspěch. Ten vám totiž nezaručí nikdo :zed: Jsem teď po druhém neúspěšném IVF a tentokrát jsem opravdu věřila do poslední chvíle, že se to povede. A ono se to i povedlo. Ale přes to, že jsem měla bolesti břicha a krvácela jsem, tak jsem se každý den modlila, aby s námi prcek zůstal, hladila jsem bříško a představovala si společný život. A stejně to bylo k ho..u a potratila jsem :,( I když je to teď ještě hodně čerstvé a na další boj nemám ani pomyšlení, tak to rozhodně nevzdávám a nepřipouštím si, že bych jednou nebyla matka. Prostě asi ještě není ten správný čas :roll: Autorko, přeju ti brzký happyend a co nejméně nervů :kytka: V procesu IVF se nedá na to nemyslet, to mi nikdo nevymluví. Ale dá se na to myslet pozitivně a věřit, že to je prostě jen otázka času než budeme mít každá svůj uzlíček v náručí :hug: Hlavní je, aby ti partner byl oporou a aby sis byla vědoma toho, že on to taky prožívá a taky to pro něj není lehké. Hodně štěstí :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Vermilion
313
26.7.12 08:42

Ahoj autorko, nemej uzkost, co se stane, kdyz se to nepodari. Ver si, ze to zvladnes. Jsi mnohem silnejsi, nez si myslis. Nejhorsi je strach z neznama a nejlepsi zpusob, jak ho prekonat, je se do dane situace cim driv ponorit. Pak treba zjistis, ze to neni tak hrozne.
Zij pritomny okamzik a co bude, neres. Do jiste miry muzes svuj osud ovlivnit - podstoupit lecbu, sverit se do rukou lekaru, atd., do jiste miry jsou stale veci mezi nebem a zemi, ktere neovlivnime. Kdovi, co nam osud prichysta? Nikdy se ti nestalo, ze si se ohledla a pomyslela si: „kdyby mi nekdo pred rokem - dvema rekl, ze budu v tehle situaci, klepala bych si na celo“ - takze vazne, v zivote se deji veci, ktere si clovek ani nedokaze predstavit. Treba budes za rok, za dva chovat dvojcatka nebo trojcatka nebo osmercata…
Zkus pozitivni visualizaci, kazdy vecer pred usnutim si predstavuj, jak se to povedlo, jak uz mas brisko, jak to oznamujete rodine, apod. ale nenech se tim deptat jako ze to „musi byt uz“ spis si to predstavuj jako „tak se na to tesim, jsem pripravena, aby se to stalo“ a ono se to stane.
Pokud si tenhle stav mysli nedokazes zatim navodit, mozna jses svazana nejakym podvedomym strachem, tak vsechny tyhle vnitri blokady je treba odstranit. Pokud opravdu chces byt mama, tak to rekni nahlas, jak ti to tady nekdo radil, je to, jakobys svemu telu davala signal, ze to vsechno dobre dopadne a ze muze, a takove pozitivni povzbuzeni funguje na kazdeho v kazde zivotni situaci, tak proc by nefungovalo na tvoje reprodukcni ustroji? :-)
Umelym oplodnenim jsem si neprosla, ale nekterymi tezkymi zivotnimi situacemi ano, a mam pulrocniho chlapecka, kdyz mu byly tri mesice, zjistili mu vrozeny zeleny zakal, takze neco o prekonavani tezkosti vim…
Myslim, ze se na veci koukas racionalne, ze mas ve vecech jasno, mozna, ze to tvoje racionalno az moc kontroluje tvoje emoce…

  • načítám...
  • Zmínit
BohunkaP
22001
26.7.12 08:45

moc nevěřím, že to pozitivní myšlení vám zaručí úspěch. Ten vám totiž nezaručí nikdo

To taky nikdo netvrdí - to samozřejmě nezaručí.

Ale platí to naopak - negativní myšlení téměř jistě zaručí neúspěch. Když se už předem přesvědčím o tom, že se něco nepovede, tak se to nepovede. A to se netýká jen otěhotnění, toto platí ve všech oblastech života.

  • načítám...
  • Zmínit
Mišanila
26.7.12 08:47

Tak to mě mrzí a přeju, aby se to změnilo a ty jsi někde v hloubi duše uvěřila, že to půjde a ty máma budeš. Chápu, jak strašně těžké musí být myslet pozitivně, když tě přepadají jen obavy a strachy. A nemyslet na to prostě nejde.

Já bych na tvém místě asi zkusila psychologa, pokud máš i stavy úzkosti, aby ti pomohl někdo zvenčí a odborník myslet pozitivněji. I když ani pozitivní myšlení nemusí být žádná záruka úspěchu, jak už tu někdo psal, ale myslím si, že ono je to hodně o psychice, takže si člověk zvýší alespoň šanci na úspěch. A ty jsi opravdu naprogramovaná na neúspěch, což je škoda.

Držím pěsti, ať vám to vyjde.

  • Upravit
Lucienkaaa
3162
26.7.12 09:03

@BohunkaP Asi máš pravdu. Možná to má někdo jako obranný mechanismus, že už předem radši počítá s neúspěchem. Ale myslím, že to určitě není ideální stav mysli.

@wobludečka Díky za tip na knížku. Vypadá moc dobře a hned jsem si jí objednala :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
handa30
891
26.7.12 09:57

Také jsem měla a stále mám strach, že nebudu máma. Chápu přesně Tvé myšlenky, pokud se člověk snaží dlouhou dobu a pořád dochází k neúspěchům je velmi těžké věřit v dobrý výsledek. Mysl se už předem připravuje na další zklamání a obrňuje se, aby to zvládla. Takže si myslím, že Tvé myšlenky jsou naprosto přirozené. Ale jak tu psaly holky, IVF je velká šance a buďme vděčni, že existuje. Když to nevyjde napoprvé, vyjde to třeba napotřetí. Ale vyjde!! Znám spoustu holek, co nemohly otěhotnět a každá má miminko, ale každé to trvalo jinou dobu. Chce to výdrž a pevné nervy. Moc Ti držím palce!! Dobře to dopadne a Ty mámou budeš :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
ramdy
27
26.7.12 10:15

Ahoj Hani, nesmutni a neklesej na mysli. Dříve nebo později se to určitě povede. My to s manželem zkoušeíme třetí rok a taky nám to nejde, teď jsem po 1. IVF, ze kterého bohužel nic nebylo. Vím moc dobře jak ti je. Týden po provedeném negativním testu jsem si říkala, že mi prostě asi není souzeno být mámou. Ale tahle myšlenka mě opustila, protože ta touha po miminku je mnohem silnější a já prostě věřím, že se to povede a já pro to udělám vše co půjde. Jde mi to rovněž mnohem snáz, protože mám obrovskou podporu manžela (neboj taky nemám manžu :lol: ) a tu ty určitě máš taky. Adopci bych brala až jako úplně poslední možnost, na kterou je vždy dost času. Vím, jak moc je těžké nepropadat depresím a udržet si pozitivní náladu je úkol nemožný, ale věř, že je na světě spousta žen, které nemají ani tuto obrovskou šanci počít miminko tímto způsobem. Nic se neboj, ani když to zrovna hned nevyjde, jako třeba nám, ale štěstí se může usmát na kohokoliv a třeba zrovna na tebe a třeba to hned vyjde, jako spousta lidem tady a spousta lidem, kteří sem ani nechodí. A opravdu krásná rada od @Cmochy Jsem připravená být máma!“ Najdi v sobě to malinko, co tam ještě máš a věř, že jednou to maminkou budeš. Jsme tu jedna pro druhou, abychom se podpořily a poradily si a všechno okolo té mašinérie probraly, tak buď v klidu, zvládnout se to dá. A ty to zmákneš.

  • načítám...
  • Zmínit
Verun83
26.7.12 11:14

Zabalila jsi to už předem. příliš negativně přemýšlíš. a ze spousta vět vyzařuje to, že sis dala do hlavy, že těhotná prostě nebudeš. to je ten nejhorší přístup co můžeš mít. možná se v tom chceš utápět… nebo nevím. nemám ráda tenhle přístup.
my se snažili 16 měsíců, a vždycky jsem věděla, že se to povede a přirozenou cestou. jak píše Cmochy, tak i já jsem si každý den před spaním říkala, a i budoucímu miminku, že už k nám může přijít, že jsme oba připravený stát se rodiči a moc se na něj těšíme.
takže, zažeň ten strach, ten je k ničemu. začni věřit, sobě, okolí a tomu dítěti, že ono přijde, až bude ten správný čas.

  • Upravit
awalancha3
460
26.7.12 11:16

Mila zakladatelka- je uplne normalne, ze si vynervovana, ze nemas silu, ze neveris, ze upadas do letargie. Samozrejme, nemozes byt stale happy a kazdy den byt nabudena- zivot a emocie su sinusoida, raz hore a raz dole. IVF, ak nemozes otehotniet je zakrok, pri ktorom sa dostanes najblizsie k vlastnemu dietatu. Mas obavy, ze ak toto posledne riesenie nevyjde, tak vlastne uz sa nemas ako dopracovat k vlastnemu dietatku. Chapem, nie je tazke to pochopit. Rozumiem aj tomu, ze ti je az nevolno ked neustale pocujes vetu „nemysli na to“. Pytam sa, ale: ti co ti hovoria nemysli na to, chcu ti zle alebo dobre, dopraju ti alebo nedopraju dietatko…vidis chcu ti dobre a dopraju ti a radia ko vedia......vies, ta neprijemna veta, nemysli na to ma za sebou ovela hlbsie zalezitosti. Nechcem zabehnut do filozofie ani nabozenstva, ale pamataj vsetko ide v poradi „myslienky-slova-skutky“, len dusevne chory clovek meni poradie......je to zakon pritazlivosti rovnorodeho… kazda myslienka, kazde slovo a skutok, nabaluje na seba neviditelne nitky rovnorodych myslienok a zhmotnuju sa......ak dlho na nieco myslis dostatocne intenzivne, tak za to nabali pritiahne si to ostatne rovnake myslienky, ktore su ale menej intenzivne a napokon s a to tak zhmotni, ze to vytryskne do SLOVA a slovo do skutku.....CHCI DIETA teda viac ako ktokolvek iny, a vysielaj do okolia nehmotnu silnu myslienku, ze dieta k tebe pride, ze bude dost vajicok, ze bude fajn sliznica… ze sa uhniezdi…Pointa: ti, co hovoria, nemysli na to sa ciastocne mylia, naopak, mysli na to, ale len a len tak ako si to zelas, kazda ina a pochybovacna myslienka, oslabuje nitky alebo ich dokonca trha…Tazko sa mi to vysvetluje a znie to mozno ako nejaka pofiderna, nerealna teoria, ale… viem svoje, a nielen ja… :hug:

Příspěvek upraven 26.07.12 v 11:16

  • načítám...
  • Zmínit
Verun83
26.7.12 11:20

Naprosto souhlasím… zákon přitažlivosti, je tak známej…

  • Upravit
Gjoa
232
26.7.12 11:32

A proč máš pocit, že po nezdařeném IVF ti nebude souzeno být máma??? :nevim: :nevim: to je jak kdybys vykřikovala poté, co jsi jednou spadla z kola, že ti není souzeno jezdit na kole :think: :nevim:

šance IVF cyklu je 30%, máš 3 cykly na pojišťovnu - do 3 IVF se obrovské většině žen podaří otěhotnět, jednoduchá statistika

staré moudro lékařů u nás na klinice je, že dítěte se nedočká jen ta žena, která to vzdá…a ty jsi to vzdala teda sakra brzo…

něco si o IVF přečti a třeba to nebudeš brát takhle fatálně

pomoc lékařů na klinice je proces, je třeba k tomu tak přistupovat… doktoří zkouší postupy, nikdo na světě neví, jak bude tvé tělo reagovat!!! vezmi si, že první nezdařený pokus IVF doktorům ukáže, že pro optimální reakci vaječníků musí třeba snížit/zvýšit dávky hormonů apod… a ty místo toho, abys řekla:Super, teď už jsme zas o krok blíž a víme víc jak na to, pojďme to zkusit, ta šance je teď větší, tak řekneš: Nashledanou, není mi souzeno být matka!!! :cert: :cert: chápeš jak je tenhle přístup absurdní???

IVF je obří megašance, děkuj za ni… z toho co jsi naznačila nemáš žádné vážné zdravotní problémy, operace za sebou apod, není ti 45 let, tvé šance jsou obří

a znovu hlásám a tesám do kamene - asistovaná reprodukce je léčba a tedy často dlouhodobý proces hledání a ladění, nepřistupuj k tomu jako, že je to sázka na jeden transfer jednoho embrya

vždyť ani na blbou angínu ti často nezaberou první antibiotika, to taky říkáš celé své rodině dramatickým hlasem, že ti není souzeno být zdravá??? ne, jdeš prostě normálně zase k doktorovi ať něco vymyslí… achjo :nevim: je to úplně stejný

držím palce :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Irinka0210
4692
26.7.12 12:15

Vím co prožíváš, ale nikdy nepřestávej věřit! Já také stále věřím, že to dopadne dobře, i když někdy ten pocit beznaděje je silnější než víra, ale dočkáme se!!! :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
tevevka
26.7.12 12:47

Ahoj, ahoj,
věř mi, že přesně vím, co prožíváš, měla jsem úplně to samé. Dlouho jsem řešila co když to nepůjde…jaký bude život bez dětí, to snad ani nemá smysl… Jenže mně se do toho jednoho dne přidal onkologický nález a najednou mi byli nějaké děti úplně jedno a manželovi taky a i nyní kdy už je největší nebezpečí snad zažehnáno a mám 95% pravděpodobnost, že se to nevrátí (při vší smůle jsem měla docela štěstí) se mi vrátily myšlenky na děti, samozřejmě, že je moc chci, ale stejně jsou pro mně až na x-tém stupni žebříčku priorit a už nikdy se nedostanou výš, protože já chci žít užívat si běžné věci života a být se svým manželem a to je to nejdůležitější aspoň pro mě. Já nechci aby sis prošla něčím takovým, abys něco takového uvědomila, tím chci jen říct, že ikdyž to tak vypadá, tak děti nejsou to nejdůležitější na světě. A promiň - tobě se zase až tak moc neděje, jsou tu ženy, které obdivuji, čím si prošly a tohle fakt nic není, ikdyž je to pro tebe osobně těžké a trable ostatních tě zřejmě asi moc nezajímají, ale přečti si některé snaživé deníčky a řekni si - chtěla bych být na jejím místě??? Vsadím se, že ve valné většině, řekněš, že ne..

  • Upravit
veverušák
26.7.12 13:32

Vyjde to

Ahojky, vím naprosto přesně jak se cítíš. A rady nemysli nato opravdu nepomáhají. kdo si tím neprošel, nemůže pochopit. U nás to napoprvé vyšlo na třetí zavedení a podruhé na čtvrté. je super, že se to dá zkoušet každý měsíc pokud je dost mimísků. DĚTIČKY už mám skoro školní a pokud bych vrátila čas, tak bych do toho šla znovu. Potom člověk rychle zapomene, co vše pro to musel udělat. Pomohl mi volejbal na odreagování. Tak i Tobě držím všechny palce. Vyjde to určitě, neboj.

  • Upravit
BertaCek
26.7.12 13:43

Preji autorce mnoho stesti, ale sazet vsechno na jednu kartu-prvni IVF je nerozumne. Kdyby melo byt prvni IVF jednoznacnym indikatorem ne/plodnosti, nebude pojistovna hradit 3 cykly.

Denicek ma pofobny duch-adoptovany bratr je problemovy, tak takove budou pripadne vsechny adoptovane deti. Takovy vsechno nebo nic cernobily pristup; bud se povede prvni IVF nebo to se mnou sekne, bratr je takovy a makovy tak adopce ani nahodou…

Nezijeme v ano-ne svete, a ten svet kolem neni cernobily, takze bych v prvnim pripade slevila ze svych vlastnich naroku na sebe, a zkusila videt veci ne nutne optimisticteji, ale realisticteji: drtiva vetsina paru pocne diky 3 IVF, tak proc delat zavery predem.

  • Upravit
BertaCek
26.7.12 13:47

To je mi lito, drzim vam palce, at vse dopadne nakonec dobre.

  • Upravit
Anonymní
26.7.12 13:50

Vim jaky je pocit priznat si, ze clovek, zena, nebude mozna mama, ale to je fajn, ze si to umis priznat, ze neco takoveho uz pripustis, ver mi, neni nic horsiho nez se vznaset na oblacku snu…
Vis tohle vsechno ma za s sebou plno zen a ja sem byla take jedna z nich, ale tyhle obavy jsou opravnene, clovek se musi naucit jiste pokore, protoze dite neprijde pokud budes ve fazi, ze ti bude vadit jit na IVF, musis to vzit jak je, nemysli negativne, ty pises, ze uz te nebavi poslouchat, ze je to psychikou, ale uz se naucte to poslouchat, protoze to pisou zeny, ktery tim vsim prosli a asi by ses divila kolik jich otehotnelo, kdyz cekali na adopci, tak cim jinym to asi bylo???
Ja to same, kdyz uz jsem nechtela ani doufat, ale pozor, nebyla jsem nastvana, byla jsem spokojena s tim co je, mela jsem dal rada deti svych znamich, protoze oni za to nemuzou a nemohli, musi to byt uz vnitrni presvedceni, ze jsi pripravena i na tuhle moznost a ze se na nikoho nezlobis..vestinou pak to prijde, ver mi..
Kdyz ctu kolik zen se nemuze divat na brisko tehotne :roll: nema se to tolik prozivat, najit cestu jak se s tim smirit je dospele reseni, je to tak patri to k zivotu a ty nejsi min cenna, ze dite nemas, je to jen tva dedukce…
ja to resila tak, ze na otazku kdy bude dite, jsem rekla..snazime se, ale kdyz nebude budu adoptovat, no a jestli ne, zustaaneme bez deti..takova reakce lidi chapou a uz nerypou.. ;) ;)
dite je zazrak a prijde, kdyz to clovek nejmin ceka :hug: :hug: :hug:.

  • Upravit
fialína
4542
26.7.12 13:56

Hani, mně pomohlo uvažování typu: podle statistiky se to snad 97 procentům párů, které to nevzdají, pomocí ivf někdy povede… tak proč bych se do toho neměla vlézt já… když navíc nemáš zjištěný vážný problém… ale snažila jsem se neupínat moc na ten konkrétní pokus, prostě jsem tomu spíš věřila tak nějak „celkově“… a nakonec vyšlo hned to první…

  • načítám...
  • Zmínit
Lenula-xy
7397
26.7.12 13:57

MUSÍŠ PŘECE TROŠKU VĚŘIT, ŽE SE TO POVEDE, KDYŽ MIMINKO CHCEŠ, NE? JÁ JSEM NA VEN HROZNĚ POZITIVNÍ ČLOVĚK, ALE UVNITŘ JSEM NEGATIVNÍ. KDYŽ JSME MĚLI JÍT NA UMĚLÉ OPLODNĚNÍ, TAK JSEM ALE VĚŘILA, ŽE SE TO PROSTĚ POVEDE, PROTOŽE KVŮLI TOMU TAM JDEME. SAMOZŘEJMĚ JSEM SI I PŘIPOUŠTĚLA, ŽE SE TO NEPOVEDE, ALE VÍC JSEM VĚŘILA, ŽE MIMINKO BUDE. URČITĚ BY MĚ TO SRAZILO NA KOLENO, KDYBY TO NEVYŠLO, ALE TO JE NORMÁLNÍ A BYLA JSEM ROZHODNUTÁ, ŽE BYSME DO TOHO ŠLI ZNOVA A ZASE BYCH VĚŘILA, ŽE NĚKDY TO ROSTĚ VYJÍT MUSÍ. PSYCHIKA PROSTĚ DĚLÁ HODNĚ A JAK JSEM SE UPNULA NA IVF, ŽE BUDE MIMI PŘESNĚ PODLE PLÁNU, TAK PŘIŠLO NEPLÁNOVANĚ A JÁ OTĚHOTNĚLA PŘIROZENĚ. DRŽÍM PALCE, AŤ TO VYJDE :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Lucienkaaa
3162
26.7.12 14:19

BertaCek: Díky, moc si toho vážím :kytka:

Chtěla jsem ještě říct, že poslední dva dny mám v hlavě jedinou myšlenku - a tou je, že stejně je nakonec nejdůležitější to, že máme s partnerem jeden druhého. Samozřejmě ta ztráta pořád bolí a stále si neumím představit, jak budu tohle martýrium podstupovat znova. ALE, možná to přece jen mělo důvod :nevim: Co když jsem si měla uvědomit, že mám partnera k nezaplacení, který za mnou vždycky bude stát a bude mi oporou, i když mu taky není nejlíp :think: Sama trochu zírám, co mi to běží hlavou 8o

  • načítám...
  • Zmínit
Pudloslava
43028
26.7.12 14:21

Budes mama!

jo a kdyz selzou vejce vlastni a adopce by doma neprosla, mas jeste moznost nechat si darovat embrya. Embrya prebyvaji po uspesnych IVF a lidem se nechce nechavat je zlikvidovat, nebo na pokusy.

  • načítám...
  • Zmínit
VeronikaNel
447
26.7.12 14:30

Nevím jak se cítíš, to ti řeknu upřímně, ale vím, že ačkoliv řeči typu „mysli na něco jiného“ nesnášíš, mají ti lidé pravdu…Také ale chápu, že touha po dítěti nejde jen tak vypustit :? Pokud něco usilovně chceme, většinou zafunguje zákon schválnosti…Já chtěla mimi dost…Nešlo to asi 2měsíce a pak jsem si říkala, kam vlastně spěchám? Jsem dost mladá, mám courat po klubech, užívat si, a co pak moje postava? Bude mě ještě přítel chtít?(dnes vím, jaké kraviny to byli :mrgreen: )Rozhodla jsem se tedy, že ještě dítě nechci…a vlastně proč mít dítě? Už od mala jsem ho nechtěla…Když jsem se na to „vybodla“,za 6týdnů už jsem cupitala k dr s 13ti // :mrgreen: Myslím si, že psychika ovlivňuje vše od početí, těhu až k porodu…
Pokud to jen trochu jde, pokus se o to…Neříkám, aby jsi na to nemyslela, to ne, jen se pokus přemýšlet o tom jinak, pozitivně :hug:
Moc ti vám držím palce :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
dirli
2217
26.7.12 14:56

Milá zakladatelko, chápu jak se cítíš, znám to velmi dobře…
Mám za sebou nevydařené IVF do kterého jsem vkládala obrovské naděje… Poté následoval KET - opět neúspěšný - ale ten jsem vzdala předem… prostě jsem si vsugerovala, že se to stejně nepovede… A to bylo špatně… Řekla jsem si dost, opustila na čas centrum a řešila jiné věci… a začla jsem tím, že jsem si pořídila pejska, a teď?? Za pár týdnů jdů opět do centra pro další mrazáčky (už poslední) a cítím, že to vyjde… Jdu na celou věc jinak, mám i jiný plán ohledně zavádění, a manipulace s embryjkama a k celé stiuaci se postavím jinak..Jsem plná energie a naděje.. A proč?? Možná se mi někdo bude smát, ale někdo pochopí… vím, že ne každý si může pejska dovolit, ale pro mě to je maximální balzám na duši a nervy… Vždy když mě vítá, když odpoledně přicházím z práce a jak večer krásně u mě v klíně usíná.. :hug: to je nádherný pocit.. samozřejmě, to nemusí fungovat u všech, ale u mě tedy 100% je to náš miláček a i partner ji zbožňuje… Je to něco jako canisterpaie - která je mimochodem velmi osvědčenou, oblíbenou metodou a úspěšnou metodou v řešení psychických problémů lidí…
Moc věřím, že všichni, kdo věří a myslí pozitivně si to miminko k sobě přivolají… :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Ohnivka
3158
26.7.12 15:34

Ahoj Hanko. Nesmíš myslet na to nejhorší musíš být v klidu a myslet pozitivně a no se to určitě podaří. Já už si taky prošla hodně i 1.IVF které se zadařilo ale skončilo pro mě špatně umrtím dvojčátek, další pokusy s mraženými embrii nevyšli, následovala další vyšetření a snad už vědí čím to, ted jsme zasílali druhou žádost na IVF, a pořád věřím že to víde že se to podaří že i já snad budu máma, musíš si věřit jestli se budeš takhle stresovat není top nic dobrého. držím palečky :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
lilia81
15290
26.7.12 15:54

Milá drahá, možná to bude drsné. co ti napíšu, ale dle podpisu zjistíš, že vím, o čem mluvíš a že jsem si tím prošla!

takže předně! žádný vntřní pocity a litování se a myšlenky, že to nevyjde! a to myslím vážně! každý den před spaním a každý den jak se probudíš si v duchu budeš opakovat - jsem připravená být těhotná, sjem připravená stát se matkou tak dlouho, až tomu uvěříš!!! tím, že furt „víš, že to nevyšlo“ k tobě miminko nechce, myslí si, že po něm netoužíš, tkaže pryč s těmi myšlenkami!

a další věc, jdeš do ivf, tak kurňa svým vaječníkům trochu věř a taky věř, že se embryjko chytí? jako tohle je důvěra ve vlastní děti, v tvoji krev??? jako že to nedaj??? no to nemyslíš vážně!!!

a teď když jsem tě seřvala, tak doufám, že ses trochu vzpamatovala a přeju hodně štěstí a určo to vyjde! :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Kajka88
26.7.12 16:24

Ahoj, jen Tě chci povzbudit, vím přesně, jak se cítíš. Ta představa, že nebudu mít děti mě neskutečně trápila, taky mi rozum říkal, že je to snažší bez dětí, můžeš cestovat, studovat, užívat si, ale mě by to netěšilo. Celých 7 let jsme čekali na děťátko, mezi tím několik potratů, porod mrtvého děťátka v 26tt, po 6.IVF se nám konečně narodil chlapeček a světe div se, ještě během kojení v jeho necelém roce jsem otěhotněla zcela přirozeně a dnes tu mám rok a půl starou holčičku. A na všechno trápění si už nevzpomenu. Je to s nimi teď hodně náročné, ale čekat na děťátko mi připadalo daleko horší. Chci Tě povzbudit, že zázraky se stále dějí a hlavně to nevzdávej, jednou se to povést musí!!

  • Upravit
Walerka
1119
26.7.12 18:12

@BohunkaP
nevím já když se něčeho bojím a myslím si že to opravdu nevyjde tak ehjhle vyjde a když jsem si kolikrát myslela že je to v pohodě tak to v pohodě nebylo, takže to až tak taky není pravda, že negativní myšlení přivolá negativní věci :)

Autorce přeju hodně sil a štěstíčka ať se to povede :)

  • načítám...
  • Zmínit
HankaPac
73
26.7.12 19:14

Ahoj, všem moc děkuji za komentáře, nejeden trefil hřebíček na hlavičku, ale asi jsme se špatně pochopili. Já se nelituju, vím že kolem mě je spousta lidí co jsou na tom hůř, já mám prostě strach. Pokud to někomu přijde divné tak jsem asi divná. Strach a sebelítost je trochu rozdíl. Omlouvám se všem komu vadí, že někdo taky nepřemýšlí sluníčkově, ale myslela jsem, že tady můžu napsat jak se někdy opravdu citím, ne se tvářit jako, že je všechno v pořádku. A opravdu si někdo myslí, že po pěti letech snažení nevím co obnáší IVF? Nemám strach z toho jak bude probíhat, jsem původně zdravotní sestra, mám prostě strach, že se do těch statistik úspěšných pokusů nevejdu. Souhlasím, že můj přehnaný strach nepomáhá, proto taky půjdu k odborníkovi, už kvůli těm úzkostem, myslíte, že mi to dělá radost se takhle cítit? chtěla jsem to jen někde říct. Šla jsem s kůží na trh tak si to těď vyžírám do dna.
Děkuji všem co mi vyjádřili podporu i těm co mi vynadali:-)) někdy je třeba slyšet nepříjemné věci.
Hezký večer Hanka

  • načítám...
  • Zmínit
jan1610
730
26.7.12 20:26

Haničko!
Moc se mi líbí článek s nápisem! JSEM PŘIPRAVENÁ BÝT MÁMA!!! A já bych k tomu ještě dodala: A MIMINKO MÍT BUDU PROTOŽE HO CHCI!!!
Přeji vám z celého srdce štětí… :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
HankaPac
73
26.7.12 20:33

@jan1610 Máte pravdu:-)) Chtít prý někdy stačí

  • načítám...
  • Zmínit
jan1610
730
26.7.12 20:43

Nemějte strach!!!Povede se to! Když ne na poprvé…tak na podruhé! Ale miminko mít budete! Věřte si!!! I to je hrozně důležité!!!Podle toho co o sobě píšete ste šikovná, chytrá ženská! Zdravotnictví a práva…kdo to dokáže???Budu se moc těšit na další deníček!!! :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Elzina
556
26.7.12 20:46

@HankaPac

Ahoj Hani, přeju Ti hodně štěstí a pevné nervy.
Ono co má být, to bude… Je dobře, že si sama uvědomuješ, že Tvůj strach a úzkosti by se měly řešit…
Já jsem byla přesně ten případ, který byl věčně pozitivní, strach žádnej nebyl a nepomohlo to. Ale beru to tak, že to má asi nějaký smysl.

A je dobře, že jsi to sem napsala, člověk to ze sebe potřebuje dostat a vykecat se.
Bojuj s tím strachem a úzkostma! Nenech se tím udusit.
Držím Ti palec.

  • načítám...
  • Zmínit
Martina28
1686
26.7.12 22:03

Ahoj Hani!
Tak přesně tímhle vším jsem procházela, je to rok zpátky! Je to jako bych ten tvůj deníček psala sama. Přesně jak jsi napsala, jsme se i my s manželem pět let snažili o mimčo nebo spíš jsme to nechávali na přírodě…Ale když už ani po těch pěti letech nic, tak jsem si řekla, že asi bude někde chybka a rozhodli jsme se, že vyhledáme pomoc.Ani já jsem se nebála těch všech vyšetření a odběrů, ale toho, že prostě mámou nebudu.Ale nakonec jsme podstoupili IVF a hned napoprvé, světe div se, vyšlo a v únoru se nám narodila holčička.
Je fakt, že jsem při testování měla sevřené půlky strachem, ale zároveň jsem si ani vůbec nepřipouštěla, že by to nevyšlo…
Takže tě naprosto chápu a rozumím ti. Přeji hodně štěstí!!!

  • načítám...
  • Zmínit
Maia22
3089
26.7.12 22:04

Ahoj, neboj se, pokud jsi měla folikly při IUI tak budeš mít i při IVF vajíčka, stačí jedno, to pravé ;) Jinak adopce není jediné řešení v případě že žena nemá vajíčka, existuje ješt+ dárcovský program, sama mám tří a půl měsíční dvojčátka z darovaných vajíček a jsem neskutečně šťastná :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
pomenkova
26842
27.7.12 01:08

Hanko…vyjde to neboj se.. ;) ;) ;) Musis verit ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Luminex
3309
27.7.12 17:43

@dirli já vím přesně co myslíš tím pejskem. Pořídila jsem si taky hafandu a dokonce i přímo vhodnou na canisterapii-staffbulku. Nabíjí mě energií a dala mi sílu na to, aby jsme si doma srovnali manželství a nějaké snažení je teď na vedlejší koleji :andel: Čeká na mě nová lepší práce a jeden-dva roky jsou pro mě vyřešené :andel: a věřím, že miminko si k nám cestu jednou najde, sice to bude IUI a nebo IVF, díky špatnému SPG…ale kdo ví… za nějakou dobu může být taky všechno jinak. Život jsou prostě samá překvapení, tak se necháme překvapit.
Autorko deníčku, buď statečná, strach je přirozená lidská vlastnost, bez něho by nebyli šťastné konce. Je dobré mít přirozený strach z něčeho co neznáme a kdo ho taky nemá? Na druhou stranu nesmí strach přerůst člověku přes hlavu a to nedovol a já věřím, že to zvládneš ;) Došli jste až sem a to je polovina úspěchu a další na vás ještě čeká, ta mnohem krásnější - až budeš těhulkovat :*

  • načítám...
  • Zmínit
hrosulik
114
27.7.12 19:37

Moc držím palečky ať se to povede. Určitě se dočkáte. :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
AnciK
181
27.7.12 21:12

Hani, taky jsem před xx lety brečela doma do polštáře, že nikdy nebudu mít děti, protože nemám ovulaci a ani léčba clostilem nepomohla…vajíčka prostě nedozrávaly :( Představovala jsem si život bez dětí a byla to hrozná představa, která mně vháněla další slzy do očí :,( Upnula jsem se tedy k IVF, kterému jsem moc a moc věřila, byla jsem pozitivně naladěná a byla jsem neskutečně šťastná, když jsem měla jeden únorový den po embryotransféru v sobě 2 malé „embryjka“ a od té doby jsem si s nimi každý den v bříšku povídala… Po 14 dnech od ET přišla MS. ŠOK. Jak to? Vždyť psychika byla OK, věřila jsem, že otěhotním, nechápala jsem :nevim: Byla jsem tak znechucená, naštvaná na celý svět, že jsem se rozhodla, že na KET půjdu až za půl roku, ať si tělo odpočine od hormonů…Takže má mysl se naladila na měsíc říjen, kdy bude KET a vyjde to ;) V březnu jsem přirozeně otěhotněla. Nečekaně, neplánovaně, ani nevím kdy, protože jsem si myslela, že JÁ ovu mít přirozeně nemůžu… Dle Dr. mé tělo reagovalo na dojezd hormonů, takže ovu byla díky předešlé stimulaci na IVF.
Pár let po narození dcerky jsem si bláhově myslela, že druhé dítko půjde v pohodě, vždyť jedno už mám, takže žádné stresy… Omyl. Ovulace nepřicházela a tak jsme podstoupili 2× IUI. Neúspěšně. Opět jsem nechápala PROČ, když jsem předem věděla, že to vyjde… Nevyšlo. Nakonec jsme šli na IVF a to se podařilo:-)
Takže teď jsem 2-násobná maminka a můžu ti říct, že i když je psychika důležitá věc, tak ani pozitivní myšlení neumí čárymáryfuk, aby bylo miminko v bříšku ;)Podle mě je to všechno náhoda (osud) a všechno chce čas, aby to bylo tak, jako to má být. Prostě se nevzdávej a věř, že až si bude chtít miminko k Vám najít cestu, tak si ji najde. Držím pěsti, ať je to co nejdříve :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
pppppetra
30.8.12 22:08

Dekuji vsem za uzasne povzbuzujici komentare, i me pomahaji v podobne situaci a vsem vc. autorky denicku preji hodne zdaru a hlavu vzhůru, zivot je kratky na to, abychom se dlouho trapili…

  • Upravit
Vložit nový komentář