Jsem Robinek a jsem tu!
- Porod
- luciash
- 02.09.10
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Takže 24.08.2010 v 6.34 min se mi narodil skoro o měsíc dřív můj největší poklad Robinek. Vážil 2.780g a měřil 48 cm. Porod to byl bolestivý, ale okamžikem kdy mi ho dali na břicho jsem zapoměla na úplně vše a jen koukala na ten malý zázrak a chtělo se mi strašně brečet.
Takže asi už po čtvrté jsem si to mazala do porodnice s komplikacema v těhotenství a to sice s vysokým tlakem, bílkovinou v moči a celkovými otoky. Říkala jsem si panebože, snad už mě teď nechají porodit, ten strach o miminko byl už tak neúnosný a pokaždé když mě předtím s preeklampsií pustili domů byl pro mě šťastný, ale i úzkostlivý.
Říkala jsem si teď nebo nikdy, nicméně zase stejný scénář, ano máte sice problémy, ale na porod to nevidíme, nemáte připravené porodní cesty a vyvolání by trvalo nejmíň týden, takže vás pohlídáme a upravíme tlak! Tak jo byla jsem 36 ukončený týden a tohle mě už štvalo, věděla jsem, že jak mě pustí domů se to zase zhorší a do termínu se mi tam nechtělo ležet. V pondělí 23.08. jsem měla jít domů. V noci na neděli se mi, ale nedalo spát a tak jsem jen přemýšlela a asi po x té jsem se vydala na záchod pak si lehla a zdálo se mi, že mi pořád něco stéká po nohách, říkala jsem si ach jo, to se už i počůrávám a šla jsem spát.
Vzbudila jsem se kolem 4 a to už pod sebou měla obrovskou kaluž. Řekla jsem sestřičce, že je mi to hloupé, ale že mě asi malý kopl do močáku. Ta přivedla doktorku, šlo se na vyšetření a najednou se vše začalo hýbat, unikala mi plodová voda a už se nedalo jinak malý musí do 72 hodin ven! Jeden den mě nechali čekat jestli to nepřijde, ale nic se nedělo. Takže v pondělí zase kontrola a začalo se vyvolávat. Nic se nedělo už jsem se smiřovala s císařem a v klidu došla i na druhou tabletu prostinu v 4 hodiny odpoledne.
Nicméně kolem 6 hodiny to začalo, kočka od vedle i říkala jo jo stejně začneš tak o půl 6 rodit, sekla se jen o půl hodinu. Za hodinu už jsem měla takové bolesti, že jsem nevydržela v posteli pokaždé mě to hodilo na všechny 4 a já si začala říkat, že si ze mě asi někdo dělá legraci. Bolesti hrozné intenzity se vystupňovaly a bolely pořád co 5 co 3 minuty a vystřelovaly do zad, chtělo se mi brečet. Všimla si mě sestřička a kolem 10 mě vzali na vyšetření, nález se prý změnil, ale ještě nic moc. Protože kolegyně nemohla spát šoupli mě na porodní pokoj. Do toho mi zavolal miláček, který byl toho času ještě v Anglii a mi bylo jasné, že bez něj to bude hodně kruté, jen jsem mu vyštěkla do telefonu ať mě nechá být a hotovo. Potom mi doktor řekl, že bohužel to jsou jen prostinové kontrakce, které mě neotvírají a že mi píchnou ještě něco na uklidnění, ale že to možná i rozjede porod. Prý i usnu, asi si zase dělali srandu.
Na porodním pokoji mi natočili monitor, který ale nic neukazoval, takže kolem 11.30 vyšetření, které ukazovalo nějaký malý postup, sestřička se slitovala a domluvila mi EDU. Píchnutí epidurálu vůbec nebolelo a já koukala na hodiny ať už je pryč těch 15 min za které má začít účinkovat. Trošičku to pomohlo a hlavně mě to začalo otevírat. Ta úleva když mi řekli, že jsem už na 5 prstů, chtělo se mi brečet radostí. Vlezla jsem do sprchy a na balón tak dámy to byla paráda po epidurálu jsem tam mezi kontrakcema usínala, ale ta bolest mě probudila, nicméně teď už to bylo snesitelnější. Mezitím klystýr, jo prý mám vydržet 10 min. sranda jakmile sestra zabouchla dveře už jsem seděla na záchodě. A zase do sprchy…úleva. Pak už to neúčinkovalo a já zase prosila o EDU, dali mi ji kolem půl 3 ráno a já si zase hezky hopkala na balónu a vytopila jim pomalu celou koupelnu. Pak mi bylo řečeno, že se musí natočit monitor, horror. Ti přece nemyslí vážně, že v těch bolestech mám ležet v klidu, brečela jsem od bezmoci a prosila ať mě pustí na balón. No pak mě teda pustili a za chvilku se mě ptali jesli mi něco netlačí na konečník, tlačilo a fest. Verdikt otevřená na 8 prstů, křičela jsem tam po nich, že už určitě rodím a že musím tlačit a oni, že ne že si potrhám čípek a ať to prodýchám a nechám to tam tlačit, fakt komedie to si zase dělají prdel!
To už mě nechali na monitoru a slibovali, že mě pustí na balón o který jsem prosila (lháří věděli, že tam už se nedostanu, ale potřebovali mě v klidu na monitoru a já jim to věřila), další epidurál zakázali že neuítím kontrakce. Tak mě trápili asi 2 hoďky a stejně se monitor nedalo natočit. Mezitím se vyměnila směna a to už jsem křičela bolestí, že určitě rodím a že to tak tlačí, že to nevydžím. Bylo mi řečeno, ale no tak věděla jste, že to bude bolet! Myslela jsem, že vyletím z kůže a už jen ufňukávala a zase mi slíbili balón když vydržím v klidu. Tak jsem to ustála 20 min, tekla ze mě voda, krev a kontrakce po 3 minutách. Přišla sestřička a já se ptala jestli už můžu na balón a teď mi to došlo, za ní doktor a ještě někdo tak si vylezte. Jen tam koukli a sestřička mi vysvětlovala jak tlačit doktor se oblíkal a já se jen zeptala: „můžu“ a ona že jo a já zatlačila, jen tak mimo kontrakci. Oba koukali jak telata, protože už jsem měla skoro hlavičku venku! Měla jsem pravdu už by to šlo i dřív! Pak přišla kontrakce já zatlačila a sestřička říká, tak a hlavička je venku teď ramínka, druhá kontrakce a Robinek byl venku.
Bože ta úleva, ptala jsem se jestli je v pořádku, protože neplakal, ale sestřička mi říká a proč by nebyl máte krásné růžové miminko. Za chvilku jsem slyšela ten nejkrásnější pláč na světě a o okamžik dál mi ho dali na břicho, v životě jsem nezažila krásnější pocit, todle si budu pamatovat elý život. Já jsem se celá klepala a on ještě víc chtělo se mi křičet radostí. Takže i když mě porod hodně, bolel celé to stálo za to i ty pitomé komplikace v těhotenství, přibírání i pitomá nálada…
Několik následujích dní jsem strávila koukáním na můj poklad a věděla jsem, že být mámou je něco tak úžasného a neuvěřitelného, že se to ani nedá popsat!
Přečtěte si také
Manžel mi vyčítá pohodlný život v domácnosti, chce za to po mně další dítě
- Anonymní
- 16.11.26
- 21
Manžel mi pokaždé, když přijde řeč na druhé dítě, opakuje, že nemůže být jen po mém. Jenže já už jedno dítě mám a další nechci. Je mi čtyřicet, máme malého syna, bydlíme v domě se zahradou a já...
Nácvik vánoční pohádky na vsi je noční můra. Zkazila jsem dětem radost?
- Anonymní
- 16.11.26
- 61
Blíží se čas adventu a s ním i ty nejkrásnější, ale také nejstresovější chvíle celého roku. Zatímco ostatní maminky se v obecní sokolovně na nácviku vánoční pohádky s písničkami usmívají a chválí...
Tchyně sice hlídá zadarmo, ale děti vychovává po svém. Jsem prý nevděčná snacha
- Anonymní
- 16.11.26
- 63
Když jsem tchyni poprvé svěřila děti na celé odpoledne, byla jsem nadšená, že máme konečně hlídání. Jenže po několika měsících už si nejsem jistá, jestli nám její pomoc spíš nekomplikuje život....
Jsem máma, ne bankomat. Dcera si plete mateřskou lásku s bezplatným servisem
- Anonymní
- 16.11.26
- 76
Když mi zavolá dcera a začne mi vyznávat, jak mě má ráda, už jsem ve střehu. Za chvíli totiž obvykle přijde to, na co čekám. Potřebuje půjčit, přispět na nájem nebo jí chybí peníze do výplaty....
V 45 jsem dala výpověď a chci si splnit sen. Manžel mě nařkl z nezodpovědnosti
- Anonymní
- 15.11.26
- 954
Když jsem manželovi oznámila, že dávám výpověď a chci rozjet vlastní podnikání, čekala jsem překvapení, možná trochu obav, ale také podporu. Místo toho mě označil za nezodpovědnou ženskou, která si...
Dcera se zbláznila. Prý se cítí jako kluk a máme jí říkat Adam. Otec ji zabije
- Anonymní
- 15.11.26
- 1043
Moje patnáctiletá dcera mi nedávno oznámila, že se necítí být dívkou. Vybrala si nové mužské jméno a chce, abych jí říkala v mužském rodě. Vím, že bych ji měla především vyslechnout a podpořit, ale...
Rozhodla jsem, že děti budou doma pomáhat. Manžel ze mě udělal hysterku
- Anonymní
- 15.11.26
- 619
Když jsem se doma vyjádřila k tomu, aby děti konečně začaly pomáhat s domácností, manžel mi před nimi předvedl takové divadlo, že jsem se nestačila divit. Prý jsem hysterka, která si neumí poradit...
Seřvala jsem spratka na hřišti, který hodil písek na dceru. Špatná jsem byla já
- Anonymní
- 15.11.26
- 639
V poslední době se nám několikrát stalo, že nějaké dítě házelo na dceru písek. Jednou ho dokonce měla plné oči. Většinou šlo o nepozornost rodičů, kteří někde seděli, povídali si a o své dítě se...
Na přípravné kurzy nemáme. Bojím se, že kvůli tomu dcera přijímačky neudělá
- Anonymní
- 15.11.26
- 309
Slíbila jsem dceři, že přípravu na přijímačky zvládneme spolu doma. Na placené kurzy nám teď nezbývají peníze. Jenže po práci mi často chybí energie a s některými úlohami si sama nevím rady. Když...
„Máš mu jednu vrazit. Tohle by sis ty nikdy nedovolila,“ připomněla mi máma
- Anonymní
- 14.11.26
- 1052
Naši byli na mě a bráchu vždycky dost přísní. Táta dokonce nešel pro ránu daleko a máma to schvalovala. Já jsem se ale zařekla, že svoje děti nikdy bít nebudu. Jenže mladší syn je pořádné kvítko....