Takové normální ráno
- O životě
- Meeshab
- 02.12.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Když vidím v televizi reklamy s usměvavými rodiči i dětmi matlajícími si každé ráno s láskou na chleba Nutellu a popíjející čerstvě vymačkaný pomerančový džus v naklizené kuchyni, nemůžu se ubránit pocitu, že u nás něco není v pořádku.
Je 5:20. Manžel vstává do práce. I když opatrně zavře dveře do ložnice, stejně je slyšet, jak mu zachřestí spona na opasku na kalhotách. Batole vedle mě se neklidně zavrtí. Pošlu tichou modlitbu tam nahoru, aby ještě chvilku spal a němou výhružku směrem k chrastivým kalhotám. Batole se točí na druhý bok a znovu zabírá.
Cvakla klika. NE! Zase si zapomněl večer nachystat čistý ponožky. „Brnk, brnk,“ přejedou posuvná dvířka skříně přes ztvrdlou plastelínu, která se uhnízdila v kolejničkách. Vysunout šuplík, vybrat jedny fusekle a „brnk, brnk“ dveře se můžou zavřít. Batole pootevírá oko, já ve stejnou chvíli oči pevně zavírám a významně hluboce oddechuju.
„Ještě chvilku, prosím!“ snažím se v duchu smlouvat. Zachřestění klíčů a cvaknutí hlavních dveří mi oznamuje, že živitel definitivně odešel vydělávat na chléb náš vezdejší. Batole se naopak definitivně probouzí, chytne mě za vlasy, vyvrátí mi hlavu žádoucím směrem, vlepí mi hubana, až mi málem vyrazí zuby, násilím otevře oční víčka a zařve mi z 5 centimetrů do obličeje: „Vstáváááát!“
Je 5:40. Odcházím na záchod, batole mi visí na noze, protože beze mě nevydrží. Potřebu vykonáme oba, pak si čistíme zuby. Musím mu u toho zpívat písničku. Vždycky jinou než tu, kterou začnu. Většinou ale obě, které na čistění zubů zná. Batole sedí na pračce, vesele kope nožkama a jen tak mimochodem skopává na dlažbu věci, které jsem večer neměla sílu uklidit. Naštěstí jen ty neškodné. Parfémy už dávám mimo dosah naprosto nekompromisně poté, co se u nás po jednom takovém ránu nedalo v koupelně týden pořádně nadechnout.
Je 5:55. Batole už deset minut loudí pohádku. Kurnik, proč ta telka vysílá až od šesti? Podléhám - pouštím mu spící ptáčky a ovečky, jdu mu ohřát teplé mléko a sobě udělat snídani.
Je 6:05. konečně chvilka klidu. Snídám, popíjím čaj, batole čumí na pohádky a cucá mlíko.
Je 6:30. Čas vzbudit ty dva starší. S milým úsměvem vcházím k prostřednímu, budím ho pusinkou a zvu ke snídani. Totéž se opakuje o dveře vedle s puberťákem. Utíkám chystat snídaně a svačiny.
Je 6:40. Prostřední se došoural do obýváku, v bezvědomí se sesunul do křesla, tupě čumí na Mickeymouse, popíjí čaj a kouše rohlík. Pomalu se probírá k životu a uvědoměle si přinese do předsíně aktovku, aby mu do ní mohla sama od sebe přihopkat připravená svačina a pití. Pokud nepřihopká, je chlapeček bez svačiny, protože dát si ji do aktovky sám nezvládne.
Je 6:50. Nesu svačinu puberťákovi až do pokoje, abych zkontrolovala, proč ještě není v obýváku. Synáček je otočenej na druhej bok a chrní. Zařvu jako tygr, třísknu dveřma a letím do obýváku, odkud se ozývá srdceryvný pláč batolete, kterému prostřední nechce dát kousnout svého rohlíku. Namáznu rohlík i prckovi a letím ustlat, abych toho pak neměla moc.
Je 7:00. Batole se nudí, leze po mě a chce, abych mu z lega postavila garáž. Prostřední chlapeček dosnídal, rozlitý čaj setřel ležérně rukávem svého čistého školního trička a na třetí upozornění odnesl špinavé nádobí do dřezu. Další tři připomenutí stačila k tomu, aby si to po sobě opláchl. Využívám toho, že v raním seriálu běží úvodní titulky a ženu ho, aby si připravil oblečení a začal se oblékat. Puberťák už sice nehajá, ale sedí na posteli a tupě čumí do blba.
Je 7:20. Nekompromisně vypínám telku, líbám prostředního a ženu ho na trolejbus, aby to stihl. Batole vylilo nejstaršímu čaj. Nejstarší se pomalu sune na záchod a po zjištění, že mu byl vylit čaj, řve jako tygr, že nemá co pít. Zahulákám na něho, že si neměl válet zadek v posteli, protože jsem ho budila už skoro před hodinou a čaj byl už stejně studený jako psí čumák.
Je 7:40. Prostřední dítko volá, že dorazilo v pořádku ke škole a přeje mi příjemný den. Batole je podezřele ticho. Důvod jeho prapodivného chování objevuji ve chvíli, kdy se jdu vyčůrat. Stěna u vypínače je krásně vydekorovaná propiskou. Po přímé konfrontaci se batole kajícně dozná a hrdě hlásá, že udělalo výzdobku. Jelikož vidí můj výraz, dodává pomalu a srozumitelně, abych to pochopila, že se jedná o bagr a traktor.
Puberťák do sebe ve stejnou chvíli sune jogurt. Nádobí do dřezu odnesl už po prvním upozornění. Musím se zamyslet, jestli mu nedat žvýkačku, nebo něco. Za odměnu. Že se lepší. Vhledem k tomu, že má za dvacet minut sedět převlečen a přezut a s připravenými pomůckami v lavici ve škole, nemám sílu řvát po něm, aby si to po sobě laskavě umyl. Za trest mu dám odpoledne rajony, ať si nemyslí, že tomu unikne.
Je 7:45. Chlapeček se začíná shánět po školním rozvrhu. Na moje hulákání, že si měl školu připravit včera a že mi říkal, že to připraveno má, jen zabručí „Hmmm.“
Je 7:55. V obličeji jsem zelená, nemá cenu plýtvat časem na výčitky. To pako už skoro deset minut okupuje koupelnu a místo aby si čistil zuby, čumí na sebe tupě do zrcadla. Nevím, co tam chce vykoukat. Ještě že se dnes nerozhodl pro ranní sprchu. Do té leze pravidelně někdy kolem tři čtvrtě na osm, aby pak s mokrýma vlasama vylezl na mráz. Ještě že má takovou imunitu a nebyl nemocnej už několik let. 7:56 mu nevybíravým způsobem třískám dveřma před uhrovatým čumákem a modlím se, aby běžel dostatečně rychle a stihl to.
Je 7:57. Klesám na křeslo v obýváku a po milionté si říkám, že zítra už to vezmeme za správnej konec, nebudou žádné stresy a vše poběží podle plánu. A začnu tím, že si uvařím kafe na uklidnění. S vaječňákem. Vánoce jsou přece skoro za dveřma.
Přečtěte si také
Manželka chtěla, abych víc vydělával. Změnil jsem práci a ona si našla milence
- Anonymní
- 18.05.26
- 77
Je to tak trochu paradox života. Andrea byla vždycky náročná žena a já dělal všechno pro to, abych se jí zavděčil. Miloval jsem ji tolik, že jsem ze sebe nechal dělat blbce. Jenže když se člověk...
Starám se o nemocnou mámu už několik let. Mladší brácha chodí jen kasírovat
- Anonymní
- 18.05.26
- 103
Potřebuji si trochu postěžovat. Vím, že nejsem jediná, ale i tak mě to mrzí. S našima jsem měla vždycky hezké vztahy. Zatímco můj mladší brácha Jakub šel z průseru do průseru, já se snažila být ta...
Pětiletý syn nechce chodit k babičce. Prý na něho jen křičí. Tchyně to popírá
- Anonymní
- 18.05.26
- 88
Upřímně nevím, komu věřit. Můj pětiletý syn si stěžuje, že na něho babička pořád křičí, všechno mu zakazuje a vůbec si ho nevšímá. Hlídá ho asi třikrát do měsíce, když musím odjet na služební cestu...
Dcera se zhroutila po nepřijetí na vysněnou školu. Otec ji místo podpory sepsul
- Anonymní
- 18.05.26
- 161
A je to. Výsledky přijímaček na střední školy pro letošní rok jsou černé na bílém. Půl roku příprav, nervů a obav je za námi. Dceři vyšla druhá škola, kterou si vybrala. Jenže ona měla jednu...
Manželka šetří na jídle a vaří samý blafy. S dětmi tajně chodíme do bufetu
- Anonymní
- 17.05.26
- 3809
Se ženou máme čtyři děti. Dvě starší už chodí do školy, dvě mladší, tříletá dvojčata, jsou ještě doma. S penězi vycházíme tak tak a manželka se rozhodla, že budeme šetřit na jídle. Což je sice...
Tchyně synovu diagnózu nepřijala. „To dítě je zdravé, děláte z toho vědu,“ říká
- Anonymní
- 17.05.26
- 3010
Když našemu synovi stanovili diagnózu, vlastně se mi trochu ulevilo. Konečně jsme po dlouhé době věděli, proč některé věci nezvládá jako jiné děti. Proč ho rozhodí hluk, změny nebo větší kolektiv....
Manžel mi řekl, že by to chtěl zkusit s mužem. Od té chvíle se mi úplně zhnusil
- Anonymní
- 17.05.26
- 1997
S Milanem jsme spolu už pěknou řádku let. Děti nemáme, ale vždycky jsem měla pocit, že nám to i tak dobře funguje. Znali jsme své zvyky, měli jsme společné plány, prošli jsme spolu horšími i...
Dvě čárky a nekonečný strach: Když těhotenství neznamená radost, ale paniku
- Anonymní
- 17.05.26
- 966
Sedím v tichu kuchyně, prsty se mi lepí o plastový proužek těhotenského testu, na kterém září dvě jasné, neúprosné čárky. Měly by to být čárky štěstí, vytoužený symbol. Pro mě jsou v tu chvíli jen...
Chtěla jsem v práci přidat. Šéf souhlasil, ale chtěl za to jednu malou službu
- Anonymní
- 16.05.26
- 4450
Už delší dobu jsem v práci nedostala přidáno. Přitom práce neustále přibývá a většina kolegů bere víc než já. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem se odhodlala a zašla za šéfem s prosbou o zvýšení...
„To pocítí vaše dítě!“ Učitelka ve školce mi vyhrožovala kvůli prázdninám
- Anonymní
- 16.05.26
- 2871
Stála jsem v šatně mateřské školy, v náručí jsem držela mladšího syna a Šimonek si zrovna obouval tenisky. Obyčejné ráno, dokud se ve dveřích neobjevila paní učitelka. V ruce svírala arch s...