Takové normální ráno
- O životě
- Meeshab
- 02.12.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Když vidím v televizi reklamy s usměvavými rodiči i dětmi matlajícími si každé ráno s láskou na chleba Nutellu a popíjející čerstvě vymačkaný pomerančový džus v naklizené kuchyni, nemůžu se ubránit pocitu, že u nás něco není v pořádku.
Je 5:20. Manžel vstává do práce. I když opatrně zavře dveře do ložnice, stejně je slyšet, jak mu zachřestí spona na opasku na kalhotách. Batole vedle mě se neklidně zavrtí. Pošlu tichou modlitbu tam nahoru, aby ještě chvilku spal a němou výhružku směrem k chrastivým kalhotám. Batole se točí na druhý bok a znovu zabírá.
Cvakla klika. NE! Zase si zapomněl večer nachystat čistý ponožky. „Brnk, brnk,“ přejedou posuvná dvířka skříně přes ztvrdlou plastelínu, která se uhnízdila v kolejničkách. Vysunout šuplík, vybrat jedny fusekle a „brnk, brnk“ dveře se můžou zavřít. Batole pootevírá oko, já ve stejnou chvíli oči pevně zavírám a významně hluboce oddechuju.
„Ještě chvilku, prosím!“ snažím se v duchu smlouvat. Zachřestění klíčů a cvaknutí hlavních dveří mi oznamuje, že živitel definitivně odešel vydělávat na chléb náš vezdejší. Batole se naopak definitivně probouzí, chytne mě za vlasy, vyvrátí mi hlavu žádoucím směrem, vlepí mi hubana, až mi málem vyrazí zuby, násilím otevře oční víčka a zařve mi z 5 centimetrů do obličeje: „Vstáváááát!“
Je 5:40. Odcházím na záchod, batole mi visí na noze, protože beze mě nevydrží. Potřebu vykonáme oba, pak si čistíme zuby. Musím mu u toho zpívat písničku. Vždycky jinou než tu, kterou začnu. Většinou ale obě, které na čistění zubů zná. Batole sedí na pračce, vesele kope nožkama a jen tak mimochodem skopává na dlažbu věci, které jsem večer neměla sílu uklidit. Naštěstí jen ty neškodné. Parfémy už dávám mimo dosah naprosto nekompromisně poté, co se u nás po jednom takovém ránu nedalo v koupelně týden pořádně nadechnout.
Je 5:55. Batole už deset minut loudí pohádku. Kurnik, proč ta telka vysílá až od šesti? Podléhám - pouštím mu spící ptáčky a ovečky, jdu mu ohřát teplé mléko a sobě udělat snídani.
Je 6:05. konečně chvilka klidu. Snídám, popíjím čaj, batole čumí na pohádky a cucá mlíko.
Je 6:30. Čas vzbudit ty dva starší. S milým úsměvem vcházím k prostřednímu, budím ho pusinkou a zvu ke snídani. Totéž se opakuje o dveře vedle s puberťákem. Utíkám chystat snídaně a svačiny.
Je 6:40. Prostřední se došoural do obýváku, v bezvědomí se sesunul do křesla, tupě čumí na Mickeymouse, popíjí čaj a kouše rohlík. Pomalu se probírá k životu a uvědoměle si přinese do předsíně aktovku, aby mu do ní mohla sama od sebe přihopkat připravená svačina a pití. Pokud nepřihopká, je chlapeček bez svačiny, protože dát si ji do aktovky sám nezvládne.
Je 6:50. Nesu svačinu puberťákovi až do pokoje, abych zkontrolovala, proč ještě není v obýváku. Synáček je otočenej na druhej bok a chrní. Zařvu jako tygr, třísknu dveřma a letím do obýváku, odkud se ozývá srdceryvný pláč batolete, kterému prostřední nechce dát kousnout svého rohlíku. Namáznu rohlík i prckovi a letím ustlat, abych toho pak neměla moc.
Je 7:00. Batole se nudí, leze po mě a chce, abych mu z lega postavila garáž. Prostřední chlapeček dosnídal, rozlitý čaj setřel ležérně rukávem svého čistého školního trička a na třetí upozornění odnesl špinavé nádobí do dřezu. Další tři připomenutí stačila k tomu, aby si to po sobě opláchl. Využívám toho, že v raním seriálu běží úvodní titulky a ženu ho, aby si připravil oblečení a začal se oblékat. Puberťák už sice nehajá, ale sedí na posteli a tupě čumí do blba.
Je 7:20. Nekompromisně vypínám telku, líbám prostředního a ženu ho na trolejbus, aby to stihl. Batole vylilo nejstaršímu čaj. Nejstarší se pomalu sune na záchod a po zjištění, že mu byl vylit čaj, řve jako tygr, že nemá co pít. Zahulákám na něho, že si neměl válet zadek v posteli, protože jsem ho budila už skoro před hodinou a čaj byl už stejně studený jako psí čumák.
Je 7:40. Prostřední dítko volá, že dorazilo v pořádku ke škole a přeje mi příjemný den. Batole je podezřele ticho. Důvod jeho prapodivného chování objevuji ve chvíli, kdy se jdu vyčůrat. Stěna u vypínače je krásně vydekorovaná propiskou. Po přímé konfrontaci se batole kajícně dozná a hrdě hlásá, že udělalo výzdobku. Jelikož vidí můj výraz, dodává pomalu a srozumitelně, abych to pochopila, že se jedná o bagr a traktor.
Puberťák do sebe ve stejnou chvíli sune jogurt. Nádobí do dřezu odnesl už po prvním upozornění. Musím se zamyslet, jestli mu nedat žvýkačku, nebo něco. Za odměnu. Že se lepší. Vhledem k tomu, že má za dvacet minut sedět převlečen a přezut a s připravenými pomůckami v lavici ve škole, nemám sílu řvát po něm, aby si to po sobě laskavě umyl. Za trest mu dám odpoledne rajony, ať si nemyslí, že tomu unikne.
Je 7:45. Chlapeček se začíná shánět po školním rozvrhu. Na moje hulákání, že si měl školu připravit včera a že mi říkal, že to připraveno má, jen zabručí „Hmmm.“
Je 7:55. V obličeji jsem zelená, nemá cenu plýtvat časem na výčitky. To pako už skoro deset minut okupuje koupelnu a místo aby si čistil zuby, čumí na sebe tupě do zrcadla. Nevím, co tam chce vykoukat. Ještě že se dnes nerozhodl pro ranní sprchu. Do té leze pravidelně někdy kolem tři čtvrtě na osm, aby pak s mokrýma vlasama vylezl na mráz. Ještě že má takovou imunitu a nebyl nemocnej už několik let. 7:56 mu nevybíravým způsobem třískám dveřma před uhrovatým čumákem a modlím se, aby běžel dostatečně rychle a stihl to.
Je 7:57. Klesám na křeslo v obýváku a po milionté si říkám, že zítra už to vezmeme za správnej konec, nebudou žádné stresy a vše poběží podle plánu. A začnu tím, že si uvařím kafe na uklidnění. S vaječňákem. Vánoce jsou přece skoro za dveřma.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1805
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1059
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1906
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 779
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 452
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21789
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2671
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2953
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2661
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1793
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....