Už jsme skoro za vodou
Považuji 1. trimestr za nejriskantnější období těhu. Pak už jsem se začala těšit ze všeho, ale taky se obávám.
Jakmile skončil 3 měsíc, spadl ze mně jakýsi neviditelný obal a já začala všem okolo sebe ukazovat svoje bříško. Zatím jen vykukující špíček, jelikož jsem měla takovou většo-menší pneumatičku, ale už ji nestáhnu tak jak bych chtěla, abych se vešla do svých nej riflí. Už je bohužel nezapnu 
Nyní jsem v 10. tt a zdárně už překračujeme polovinu 3 měsíce. Pak už jen 14 dní a budem tzv. za vodou 
Musím říct, že novolnosti ustoupily a jsou ty tam, už mám jen pocity hladného žaludku a pak následně, když se nezkrotím, pocity plnosti, ale to se stává jen výjimečně, např. teď v sobotu měli naši rodiče narozeniny ,tak se šlo na oběd a já jsem se tak přejedla za celé odpo, že jsem se až styděla a večer pak trpěla a musela to jít raději zaspat, ale ráno bylo už všechno fajné
Dostala jsem už i těhu průkazku. Maličký prospívá a má se fajn. Za chvíli pojedem na prvotrimestrální screning do Olomouce a budem maličkého tuta (tak mu říká můj muž se synem) špehovat v děloze a zkoumat, jak se má! Už se nemůžu dočkat. Ach, jenom mě ještě trápí únava. Chodím spát se slepicemi a jak se posunul čas, už vstávám po slepicích. Alespoň se pořádně vyspím, ale cítím se jakási přespaná, snad to brzy přejde.
Přečtěte si také
Vždycky jsem si myslela, že svoje dítě nikdy neuhodím. Pak jsem mu dala facku
- Anonymní
- 06.10.26
- 924
Jednu věc jsem měla ve výchově svých dětí vždycky jasnou. Nebudu je bít. Sama jsem jako dítě dostávala facky a párkrát i pořádně přes zadek. „Škoda každé rány, která padne vedle,“ slýchala jsem...
Tchyně má klíče od bytu a chodí bez ohlášení. Manžel to neřeší
- Anonymní
- 06.10.26
- 762
Klíče od našeho bytu dostala tchyně jen pro případ nouze. Jenže postupně je začala používat kdykoli se jí zachce. Nosí polévku, přerovnává věci, kontroluje domácnost a manžel tvrdí, že bych měla...
Dělala jsem vše pro podporu jeho imunity. Stejně byl syn ve školce pořád nemocný
- Anonymní
- 06.10.26
- 323
Když Matěj loni nastoupil do školky, počítala jsem s tím, že první rok bude horší. Rýma, kašel, jednou za čas teplota. Jenže realita byla taková, že byl doma snad každé dva týdny. A já málem přišla...
Manžel domů „donesl“ pohlavní nemoc. Tvrdí, že mě nepodvedl
- Anonymní
- 06.10.26
- 1178
K lékařce jsem šla kvůli potížím, které jsem nejdřív přičítala něčemu banálnímu. Výsledek vyšetření mě zaskočil. Manželovi jsem řekla, že by se měl nechat vyšetřit také, ale on odmítá připustit, že...
Dcera začala používat slovo „normální“. Zjistila, že naše rodina normální není
- Anonymní
- 06.10.26
- 375
Dcera už pomalu dorůstá do věku, kdy má na všechno vlastní názor a hlavně potřebu mi ho pravidelně sdělovat. Čím je starší, tím častěji také zjišťuji, že věci, které jsem ještě před pár lety...
Máma celý život řešila moji váhu. Teď začala hlídat i moji dceru
- Anonymní
- 05.10.26
- 945
Od dětství jsem poslouchala, že mám silná stehna, neměla bych si přidávat a některé oblečení mi nesluší. Dlouho jsem věřila, že to maminka říká pro moje dobro. Když ale stejné poznámky začala...
Spolužačka dcery (11) kouří. Konfrontovala jsem její matku a nestačila se divit
- Anonymní
- 05.10.26
- 1634
Podle mého soudu jsou děti ve věku kolem deseti let opravdu ještě příliš malé na to, aby nebyly pod dohledem rodičů. Potvrdilo se mi to hned po prvním týdnu školy. Dcera totiž přišla domů a svěřila...
Na svatbu dcery nepůjdu, pokud tam bude její otec. Jsem špatná matka?
- Anonymní
- 05.10.26
- 1757
Možná mě za to odsoudíte, ale já opravdu nevidím jiné řešení. A není mi z toho vůbec dobře. Když byly moje děti v pubertě, rozvedla jsem se s jejich otcem. Nebyl to jednoduchý člověk a po rozvodu...
Po porodu jsem bývala emoční troska. Překvapilo mě, jak se zachoval manžel
- Anonymní
- 05.10.26
- 966
Když se mi narodila má prvorozená dcera, byl svět jako pohádka. Holčička nám spala skoro celou noc a byla obecně neskutečně hodné miminko. S manželem jsme byli v tu dobu snad nejšťastnější pár na...
Manžel přestal dávat spropitné. Tvrdí, že už tak všechno stojí moc
- Anonymní
- 05.10.26
- 1134
Nikdy jsme nebyli rozhazovační, ale ani jsme nemuseli počítat každou korunu. Když jsme šli s manželem do restaurace, nechali jsme obsluze něco navíc. Stejně tak v kavárně nebo když jsem šla ke...
A budeme se bát nějakých testů, porodu a po porodu o naše drobečky. Držím všem palce, aby nám to všem dobře dopadlo. 
a dokud nám docentka neřekla, že máme všechno v pořádku a nehrozí ani žádná genetická odchylka tak jsem se nějak nedokázala na mimi těšit, jen mě strašně trápily obavy.
