Tohle nikdo nečekal. Chybíš mi!
Porod se smutným koncem...
Od neděle 6. 12. od 20:00 jsem začala mít bolesti, nejspíš poslíčci, bylo to nepravidelné. Trvalo to do pondělí, kdy jsem to už nevydržela a byla nervózní, tak jsme radši jeli do porodnice.
Bolesti jsem měla do podbřišku a hlavně do zad. Přijali mě, udělali ultrazvuk a monitor, otevřená jsem byla na jeden prst. Dali mě na porodní pokoj s přítelem, který čekal do půlnoci, že kdyby se nic nezměnilo, tak pojede domů. Tak po půlnoci jel tedy domu, žádná změna, bolesti jsem měla pořád, ale nepravidelné. Celou noc jsem nespala, dostala jsem injekci na spánek, ale nepomohla. Nález byl stále stejný, žádná změna do 12:00 (úterý)…
Tak se mě ptali, zda chci jít domů, že jsou to poslíčci a nic se nezměnilo. Řekla jsem, že ano, domácí prostředí je lepší, říkala jsem si. Doma jsem bolesti odpoledne měla, ale méně. Večer se to začalo stupňovat, musela jsem to hrozně prodýchávat, šlo to neskutečně do zad, pravidelně i nepravidelně. Vydržela jsem to až do 8 hodin do rána, pak jsem několikrát zvracela.
To už jsem řekla přítelovi, že se to nedá vydržet, volala jsem na pohotovost, zda přijet. Tak jsme jeli. Zase mě zkontrolovali a nález byl: stále na jeden prst, to jsem se tam rozbrečela, že to není možné… Ale přijali mě kvůli těm bolestem do zad a podbřišku co 7-8min. Udělali monitor a poslali m na porodní box. Od 9 hodin (asi v 11 udělali klystýr) do 14:30 se nic nezměnilo, nalez stejný. Asi okolo 16. jsem byla otevřená konečně na 3,5 cm.
Pak mě kontrolovala sestra rukou, nevím v kolik hodin, a díky tomu mi praskla voda. Od té doby to byla hrůza pro mě, pravidelné kontrakce do zad. Vůbec jsem nevnímala čas, takže vám to budu psát nejspíš bez času. Monitory se dělaly celou dobu porodu, co 2 hodiny. Takže kontroly byly. Přítel byl velká opora, masíroval, říkal, jak dýchat, ve sprše, na míči, dělala jsem snad vše. Uběhl nějaký ten čas. Na začátku jsem měla injekci, která mi měla pomoct trošku od bolesti, neudělala nic.
U těch pravidelných kontrakcí, jsem už žádala epidural, ale anesteziolog mi ho nemohl poskytnout… Tak jsem to zvládla s nějakou jinou injekcí. Začala jsem mít pocit na tlačení, tak jsem říkala příteli, že potřebuju tlačit, ať zazvoní, nejde mi to jen tak prodýchat. Zdálo se mi, že tlačím snad hodinu, nešlo to.
Vyzkoušené snad všechny polohy: ve stoje, na zádech, bok, druhý bok, na čtyřech, ve dřepu, prostě snad všechno. Tak mi řekli, ať zkusím prodýchat pár kontrakcí. Malá se nechtěla sesunout hlavičkou dolů. Ozvy po celou dobu porodu. Nešla vytlačit měla jsem krátké kontrakce, na tři nadechnutí, a furt nic, zalézala hlavička zpět.
Byla jsem hotová, unavená. Tak se zkoušelo tlačit, pomohli mi nástřihem, řvala jsem neskutečně bolestí. Poté malou vytáhli, co jsem ji vytlačila, a dali mi ji na hruď.
Narozena 10.12.2020 ve 2:28 váha 3 700 gramů. Naše Laura ♥️ Od té doby začal náš horor. Ptala jsem se, proč nebrečí. Měla jsem ji na hrudi sekundu, hned ji vzali a odstřihli od pupeční šnůry. Věděla jsem, že je něco špatně, nenechali dotepat pupečník. Dali malou do boxu, slyšela jsem jen slovo „resuscitace“, přišlo snad 10 doktorů z JIP. 1, 2, 3. 1, 2, 3, počítali. My s přítelem jen na sebe koukali strach v očích. Malá nedýchala resuscitovali ji 20 minut.
Její stav je vážný. Měla a má otok na mozku, nedýchá sama, zornice ji na světlo nereagují, má velmi poškozený mozek. Leží na podložce kde je 33,5 stupňů ( léčba hypoxicko ischemické encefalopatie řízenou hypotermií), kde se snaží zachránit co nejvíce mozek na 72 hodin. Je v umělém spánku, v neděli by ji měli oteplovat. Po oteplení žádná změna, přestali ji dávat léky, z umělého spánku se neprobudila a výsledky byly stále stejné.
Na naše rozhodnutí s přítelem jsme našeho malého andílka odpojili od přístrojů 21. 12.. Byly jen dvě možnosti: nechat ji odpojit a nebo odejít samotnou, ale nechtěli jsme nikoho trápit hlavně malou, i když nic necítila. Chybí mi! Ta bolest je neskutečná… Navždy ji budu mít v srdci a doufám, že nám pošle sourozence, ať nejsme tolik smutní.
Miluju tě Laurinko!!
Přečtěte si také
Nechci na teambuilding o víkendu. Podle šéfa jsem prý nekolegiální
- Anonymní
- 16.09.26
- 263
Nikdy jsem nebyla člověk, který potřebuje mít v práci nejlepší kamarády. S kolegy vycházím normálně. Pozdravíme se, pomůžeme si, prohodíme pár vět u kávy a když je potřeba, zaskočíme za sebe....
Můj předškolák se odmítá učit. Na školu je nezralý, ale odklad nedostane
- Angelika741993
- 16.09.26
- 223
Můj syn letos nastoupil do předškoláků. A zatímco někteří rodiče už řeší aktovku, zápis a to, která základní škola bude nejlepší, já si čím dál častěji pokládám úplně jinou otázku. Je moje dítě...
Sestra říká dceři, že je tlustá. Jedenáctiletá neteř se bojí normálně jíst
- Anonymní
- 16.09.26
- 212
Nikdy bych si nemyslela, že budu mít strach o dítě kvůli tomu, co mu říká vlastní máma. Moje sestra byla vždycky hodně zaměřená na vzhled. Vždy řešila váhu, diety a to, co kdo jí. Brala jsem to...
Našla jsem kameru v ložnici. Manžel si nás při „tom“ tajně nahrával
- Anonymní
- 16.09.26
- 232
Nikdy by mě nenapadlo, že budu o svém manželovi přemýšlet jako o člověku, kterému nemůžu věřit.
Kamarádka mi řekla, že od porodu mluvím jen o dítěti. Měla pravdu
- Anonymní
- 16.09.26
- 173
S Klárou jsme byly nejlepší kamarádky od střední školy. Věřila jsem, že naše přátelství vydrží úplně všechno. Po narození mého syna jsme se ale začaly vzdalovat. Dlouho jsem si myslela, že mi jen...
Chtěli jsme děti potěšit. Tchyně nám ale přivezla dárek, o který jsme nestáli
- Anonymní
- 15.09.26
- 2548
Dlouho jsme doma žádné zvíře nechtěli. Děti si o nějaké občas říkaly, hlavně když u někoho viděly psa nebo kočku, ale pokaždé jsme jim vysvětlili, že na zvíře teď nemáme podmínky. Oba s manželem...
Místo toho, aby mě máma podržela, rozšířila po vsi nechutný drb
- Anonymní
- 15.09.26
- 1053
Ruce se mi třásly, když jsem dočítala další dlouhou zprávu od babičky. „Srdíčko moje, proč jsi mi nic neřekla? Tvoje máma mi vyprávěla, jak tě ten tvůj trápí! Musíš od něj odejít!“
Syn nechce dávat babičce pusu. A ona je naštvaná, že ho k tomu nenutím
- Anonymní
- 15.09.26
- 636
Vždycky jsem si myslela, že dát babičce pusu na přivítanou je přece úplně normální. Jenže můj syn to tak necítí. A já jsem se kvůli tomu dostala do nepříjemné situace mezi ním a vlastní mámou.
Kamarádka mi děkovala, že jsem zachránila její manželství. Netušila ale proč
- Anonymní
- 15.09.26
- 1102
Když mi Klára před dvěma lety zavolala, že se její manžel Martin chce odstěhovat, byla jsem u ní během půl hodiny. Seděla na zemi v obýváku, plakala a nechápala, co se s jejich manželstvím stalo.
S manželem se nehádáme. Jen už spolu vlastně nežijeme
- Anonymní
- 15.09.26
- 547
Máme dvě zdravé děti, fungující domácnost a na první pohled spokojené manželství. Jenže když děti večer usnou, každý si sedneme na opačný konec gauče a nemáme si co říct. Z partnerů se postupně...
Strašně mě bolí u srdce, myslím na Vás.. Moc moc 
Ať Vám Bůh brzy pošle druhého andílka. Ale vy nikdy nezapomenete 
A řekl Vám někdo kde se stala chyba, nebo proč se stalo, to, co se stalo, když ozvy byly v pořádku?
