Tohle nikdo nečekal. Chybíš mi!
Porod se smutným koncem...
Od neděle 6. 12. od 20:00 jsem začala mít bolesti, nejspíš poslíčci, bylo to nepravidelné. Trvalo to do pondělí, kdy jsem to už nevydržela a byla nervózní, tak jsme radši jeli do porodnice.
Bolesti jsem měla do podbřišku a hlavně do zad. Přijali mě, udělali ultrazvuk a monitor, otevřená jsem byla na jeden prst. Dali mě na porodní pokoj s přítelem, který čekal do půlnoci, že kdyby se nic nezměnilo, tak pojede domů. Tak po půlnoci jel tedy domu, žádná změna, bolesti jsem měla pořád, ale nepravidelné. Celou noc jsem nespala, dostala jsem injekci na spánek, ale nepomohla. Nález byl stále stejný, žádná změna do 12:00 (úterý)…
Tak se mě ptali, zda chci jít domů, že jsou to poslíčci a nic se nezměnilo. Řekla jsem, že ano, domácí prostředí je lepší, říkala jsem si. Doma jsem bolesti odpoledne měla, ale méně. Večer se to začalo stupňovat, musela jsem to hrozně prodýchávat, šlo to neskutečně do zad, pravidelně i nepravidelně. Vydržela jsem to až do 8 hodin do rána, pak jsem několikrát zvracela.
To už jsem řekla přítelovi, že se to nedá vydržet, volala jsem na pohotovost, zda přijet. Tak jsme jeli. Zase mě zkontrolovali a nález byl: stále na jeden prst, to jsem se tam rozbrečela, že to není možné… Ale přijali mě kvůli těm bolestem do zad a podbřišku co 7-8min. Udělali monitor a poslali m na porodní box. Od 9 hodin (asi v 11 udělali klystýr) do 14:30 se nic nezměnilo, nalez stejný. Asi okolo 16. jsem byla otevřená konečně na 3,5 cm.
Pak mě kontrolovala sestra rukou, nevím v kolik hodin, a díky tomu mi praskla voda. Od té doby to byla hrůza pro mě, pravidelné kontrakce do zad. Vůbec jsem nevnímala čas, takže vám to budu psát nejspíš bez času. Monitory se dělaly celou dobu porodu, co 2 hodiny. Takže kontroly byly. Přítel byl velká opora, masíroval, říkal, jak dýchat, ve sprše, na míči, dělala jsem snad vše. Uběhl nějaký ten čas. Na začátku jsem měla injekci, která mi měla pomoct trošku od bolesti, neudělala nic.
U těch pravidelných kontrakcí, jsem už žádala epidural, ale anesteziolog mi ho nemohl poskytnout… Tak jsem to zvládla s nějakou jinou injekcí. Začala jsem mít pocit na tlačení, tak jsem říkala příteli, že potřebuju tlačit, ať zazvoní, nejde mi to jen tak prodýchat. Zdálo se mi, že tlačím snad hodinu, nešlo to.
Vyzkoušené snad všechny polohy: ve stoje, na zádech, bok, druhý bok, na čtyřech, ve dřepu, prostě snad všechno. Tak mi řekli, ať zkusím prodýchat pár kontrakcí. Malá se nechtěla sesunout hlavičkou dolů. Ozvy po celou dobu porodu. Nešla vytlačit měla jsem krátké kontrakce, na tři nadechnutí, a furt nic, zalézala hlavička zpět.
Byla jsem hotová, unavená. Tak se zkoušelo tlačit, pomohli mi nástřihem, řvala jsem neskutečně bolestí. Poté malou vytáhli, co jsem ji vytlačila, a dali mi ji na hruď.
Narozena 10.12.2020 ve 2:28 váha 3 700 gramů. Naše Laura ♥️ Od té doby začal náš horor. Ptala jsem se, proč nebrečí. Měla jsem ji na hrudi sekundu, hned ji vzali a odstřihli od pupeční šnůry. Věděla jsem, že je něco špatně, nenechali dotepat pupečník. Dali malou do boxu, slyšela jsem jen slovo „resuscitace“, přišlo snad 10 doktorů z JIP. 1, 2, 3. 1, 2, 3, počítali. My s přítelem jen na sebe koukali strach v očích. Malá nedýchala resuscitovali ji 20 minut.
Její stav je vážný. Měla a má otok na mozku, nedýchá sama, zornice ji na světlo nereagují, má velmi poškozený mozek. Leží na podložce kde je 33,5 stupňů ( léčba hypoxicko ischemické encefalopatie řízenou hypotermií), kde se snaží zachránit co nejvíce mozek na 72 hodin. Je v umělém spánku, v neděli by ji měli oteplovat. Po oteplení žádná změna, přestali ji dávat léky, z umělého spánku se neprobudila a výsledky byly stále stejné.
Na naše rozhodnutí s přítelem jsme našeho malého andílka odpojili od přístrojů 21. 12.. Byly jen dvě možnosti: nechat ji odpojit a nebo odejít samotnou, ale nechtěli jsme nikoho trápit hlavně malou, i když nic necítila. Chybí mi! Ta bolest je neskutečná… Navždy ji budu mít v srdci a doufám, že nám pošle sourozence, ať nejsme tolik smutní.
Miluju tě Laurinko!!
Přečtěte si také
„Mami, on říká, že jsem ošklivá.“ Nikdy jsem se necítila tak bezmocná
- Anonymní
- 09.07.26
- 1925
Když dcera letos odjížděla na letní tábor, těšila se snad už od Velikonoc. Nové kamarádky, koupání, bojovky, spaní v chatkách. Ještě z autobusu mi mávala s úsměvem a já měla radost, že si užije...
Myslela jsem, že jsem konečně našla toho pravého. Dokud jsme neměli rande
- Anonymní
- 09.07.26
- 4116
Po rozvodu jsem si několik let říkala, že chlapa ke štěstí nepotřebuju. Mám práci, dospělého syna i dceru, vlastní byt a klid. Jenže člověk si zvykne na samotu jen do chvíle, než mu začne chybět...
Moje dcera se jí začala bát. Kvůli tomu skončilo přátelství, které trvalo 20 let
- Anonymní
- 09.07.26
- 1829
Ještě před dvěma lety jsme byly skoro každý víkend spolu. Naše děti si hrály na dece, my pily kávu a smály se tomu, že jednou pojedeme společně na dovolenou. Dnes se nevídáme vůbec. A důvod? Možná...
Na festival do Varů jsem jela zazářit. Odvezla jsem si pořádný trapas
- Anonymní
- 09.07.26
- 843
Do Varů jsem odjížděla s jasným plánem. Aspoň na jeden večer si připadat jako filmová hvězda. Doma jsem nechala děti, partnerovi oznámila, že mě čeká kultura, a do kufru přibalila šaty, které už...
Řekl, že děti nechce stejně jako já. Zapomněl ale dodat, že už má tři
- Anonymní
- 09.07.26
- 1399
Nikdy jsem netoužila po dětech. Nevadily mi, ale nikdy jsem se neviděla jako máma. Měla jsem ráda svůj klid, spontánní výlety i tiché večery s knížkou. Když se kamarádky rozplývaly nad miminky,...
Tchyně mi odmítla pohlídat děti. O hodinu později jsem ji potkala na rande
- Anonymní
- 08.07.26
- 9447
Když se nám po dceři narodila dvojčata, náš život se během pár dnů obrátil vzhůru nohama. Manžel byl od rána do večera v práci, já doma se třemi malými dětmi a byla jsem ráda, když jsem si stihla v...
Dcera šla „jen“ ke kosmetičce. Když otevřela dveře, nevěřila jsem vlastním očím
- Anonymní
- 08.07.26
- 5458
Když Aneta oslavila osmnáctiny, samozřejmě dostala nějaké peníze od celé rodiny. Říkala, že je utratí, jak nejlépe to půjde. Čekala jsem, že si koupí nějakou parádu, nový telefon nebo si něco...
Přihlásila jsem dceru na 5 příměstských táborů. Po prvním dni chtěla zůstat doma
- Anonymní
- 08.07.26
- 6219
Prázdniny jsou dlouhé a naše dovolená s manželem není nekonečná. Když jsem letos přemýšlela, co s dcerou, příměstské tábory mi přišly jako skvělé řešení. Aničce je pět let, vloni byla na jednom a...
Manžel mě podvedl s ženskou, která ho vyždímala jak citrón. Teď mě chce zpátky
- Anonymní
- 08.07.26
- 3383
Pepovi jsem už odpustila několik nevěr. Ale naposledy už pohár přetekl. Našel si mladou a krásnou a oznámil mi, že si nemůže pomoct. Prý se zamiloval a chce konečně žít naplno. Po tolika letech už...
Cesta za dítětem lemovaná diagnózami, které nikam nevedou
- xxnejtxx
- 08.07.26
- 1061
Už je to čtrnáct let. Čtrnáct let, co se moje tělo rozhodlo mlčet. Bylo mi patnáct, když se menstruace začala ztrácet – občas vynechala měsíc, pak dva, pak se odmlčela úplně.
Strašně mě bolí u srdce, myslím na Vás.. Moc moc 
Ať Vám Bůh brzy pošle druhého andílka. Ale vy nikdy nezapomenete 
A řekl Vám někdo kde se stala chyba, nebo proč se stalo, to, co se stalo, když ozvy byly v pořádku?
