Trápení před porodem
- Těhotenství
- denýsekp
- 28.01.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Budeme se stěhovat nebo ne? Jak potlačit pud hnízdění? A bude všechno v pořádku?
Ahoj maminky, čekatelky a i vy všechny ostatní,
dlouho jsem si nepřipouštěla, že mám psychický problém. Začalo to, když jsem kvůli stresu odcházela na neschopenku měsíc před nástupem na mateřskou. Teď mám pár dní, max týdnů do porodu a stresuji se ještě víc. Snad mi pomůže vypsat se sem do deníčku a třeba se najde maminka, která podobnou situaci zažila a nakonec zjistím, že vše není taková tragédie, jak si myslím…
Můj aktuální stav je takový, že mám oficiálně tři týdny do porodu. Tento týden ale budeme muset porod plánovat na dříve, protože chlapeček je větší, já menší a navíc je tam pár dalších okolností, proč mě nenechat do termínu. S porodem dříve souvisí můj největší problém - potlačení hnízdícího pudu.
Dostali jsme na podzim s partnerem možnost, přestěhovat se z nevyhovujícího městského bytu do startovacího bytu pro mladé rodiny. Jsme prý ideální kandidáti, nájem má být nízký a byla by to tedy ideální příprava pro vlastní bydlení. Během pěti let tak můžeme našetřit o to více peněz na vlastní. Byty měly být úplně nové v rekonstruovaném domě a stěhovat jsme se měli do konce listopadu, tedy do mého 30 týdne těhotenství. Říkala jsem si, že ačkoliv je to už dost pozdě, bude to fajn, přece jen teď máme podmínky nevyhovující (byt v podkroví ZŠ bez výtahu, schodiště o 100 schodech, nemožnost uschovat v přízemí kočárek, hluk a prazvláštní sousedé). Stěhování mi určitě dá zabrat, ale vše stihneme a na Vánoce budeme v novém.
Přišly ale špatné informace, že stěhování se zatím odkládá, kvůli jakémusi nedodržení termínu od stavební firmy. Do Vánoc se ale prý přestěhovat stihneme. Tak jsme s partnerem začli být trochu nervózní, jak vše stihneme, zda neporodím a kdo z přátel nám v době Vánoc bude ochotný pomoct se stěhováním, protože naše rodiny jsou obě daleko.
Na konci roku nám končila v bytě nájemní smlouva, takže jsem celý prosinec nespala z toho, že nebudeme mít s miminkem ani kde bydlet. Pár dní před Vánoci nám totiž město po naléhání oznámilo, že byt stále není možné vidět a ani se nastěhovat. Ale aspoň nám prodloužili smlouvu na stávající bydlení, takže bezdomovci z nás nebudou. Nicméně teď je konec ledna, veškerá výbava pro miminko je stále zabalená v jedné místnosti, protože stěhování je stále v nedohlednu a já už několik týdnů nespím, protože mám strach přivést dítě do těchto podmínek.
Naději už nevidím ani ve stěhování, protože pokud partner vše přestěhuje beze mě, jak najdu své věci a kdy zařídím miminku pokojíček? Vyhlídka prvních společných chvilek není vůbec příjemná, vůbec se na ně netěším a nejraději bych porod přesunula až na léto, protože poslední měsíc před porodem je opravdu po všech stránkách náročný.
Chtěla bych být pro své první miminko dobrou mámou, která se nestresuje, je v pohodě. Místo toho nemám připravené zázemí, z bytu skoro nevycházím, protože 100 schodů je nad moje síly a každý den marně čekám na jakoukoliv zprávu o stěhování. Chtěla bych všechny věci pro miminko už vybalit a místo toho budu po porodu řešit, kam malého položím, na čem ho přebalím a kde vlastně má své věci. Budu mít sice miminko, ale nedokážu mu dát domov.
Omlouvám se za negativní deníček, snad nakonec nebude vše tak tragické, ale svět bohužel není jen růžový.
Přečtěte si také
Manželka chtěla, abych víc vydělával. Změnil jsem práci a ona si našla milence
- Anonymní
- 18.05.26
- 4022
Je to tak trochu paradox života. Andrea byla vždycky náročná žena a já dělal všechno pro to, abych se jí zavděčil. Miloval jsem ji tolik, že jsem ze sebe nechal dělat blbce. Jenže když se člověk...
Starám se o nemocnou mámu už několik let. Mladší brácha chodí jen kasírovat
- Anonymní
- 18.05.26
- 1123
Potřebuji si trochu postěžovat. Vím, že nejsem jediná, ale i tak mě to mrzí. S našima jsem měla vždycky hezké vztahy. Zatímco můj mladší brácha Jakub šel z průseru do průseru, já se snažila být ta...
Pětiletý syn nechce chodit k babičce. Prý na něho jen křičí. Tchyně to popírá
- Anonymní
- 18.05.26
- 923
Upřímně nevím, komu věřit. Můj pětiletý syn si stěžuje, že na něho babička pořád křičí, všechno mu zakazuje a vůbec si ho nevšímá. Hlídá ho asi třikrát do měsíce, když musím odjet na služební cestu...
Dcera se zhroutila po nepřijetí na vysněnou školu. Otec ji místo podpory sepsul
- Anonymní
- 18.05.26
- 1119
A je to. Výsledky přijímaček na střední školy pro letošní rok jsou černé na bílém. Půl roku příprav, nervů a obav je za námi. Dceři vyšla druhá škola, kterou si vybrala. Jenže ona měla jednu...
Manželka šetří na jídle a vaří samý blafy. S dětmi tajně chodíme do bufetu
- Anonymní
- 17.05.26
- 4575
Se ženou máme čtyři děti. Dvě starší už chodí do školy, dvě mladší, tříletá dvojčata, jsou ještě doma. S penězi vycházíme tak tak a manželka se rozhodla, že budeme šetřit na jídle. Což je sice...
Tchyně synovu diagnózu nepřijala. „To dítě je zdravé, děláte z toho vědu,“ říká
- Anonymní
- 17.05.26
- 3622
Když našemu synovi stanovili diagnózu, vlastně se mi trochu ulevilo. Konečně jsme po dlouhé době věděli, proč některé věci nezvládá jako jiné děti. Proč ho rozhodí hluk, změny nebo větší kolektiv....
Manžel mi řekl, že by to chtěl zkusit s mužem. Od té chvíle se mi úplně zhnusil
- Anonymní
- 17.05.26
- 2406
S Milanem jsme spolu už pěknou řádku let. Děti nemáme, ale vždycky jsem měla pocit, že nám to i tak dobře funguje. Znali jsme své zvyky, měli jsme společné plány, prošli jsme spolu horšími i...
Dvě čárky a nekonečný strach: Když těhotenství neznamená radost, ale paniku
- Anonymní
- 17.05.26
- 1250
Sedím v tichu kuchyně, prsty se mi lepí o plastový proužek těhotenského testu, na kterém září dvě jasné, neúprosné čárky. Měly by to být čárky štěstí, vytoužený symbol. Pro mě jsou v tu chvíli jen...
Chtěla jsem v práci přidat. Šéf souhlasil, ale chtěl za to jednu malou službu
- Anonymní
- 16.05.26
- 4833
Už delší dobu jsem v práci nedostala přidáno. Přitom práce neustále přibývá a většina kolegů bere víc než já. Dlouho jsem váhala, ale nakonec jsem se odhodlala a zašla za šéfem s prosbou o zvýšení...
„To pocítí vaše dítě!“ Učitelka ve školce mi vyhrožovala kvůli prázdninám
- Anonymní
- 16.05.26
- 3166
Stála jsem v šatně mateřské školy, v náručí jsem držela mladšího syna a Šimonek si zrovna obouval tenisky. Obyčejné ráno, dokud se ve dveřích neobjevila paní učitelka. V ruce svírala arch s...