Už asi končím
- Snažení
- Otylka
- 24.08.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Život je krásný, ale hodně bolí a někdy se člověku ani nechce žít. Podobných deníčků bylo asi napsáno už spousta, ale mně to alespoň trochu pomůže. Rozhodla jsem se ho napsat, abych se trochu vypovídala a ulevila tak své nemocné duši.
Nedávno mi bylo 39 a již něco přes 5 let se s přítelem snažíme o miminko. Někdo si možná řeknete, že jsme začali dost pozdě, ale člověk si v životě NIC nevybírá.
Před 14 lety jsem plánovala svatbu a těšili jsme se na nový přírůstek do rodiny. Asi týden před svatbou jsem o mimi přišla a nastávající (teď už dávno bývalý) mi do toho tenkrát oznámil, že potkal hodně zajímavou ženu v práci, se kterou se mu moc hezky povídá, ale že se rozhodl pro mě a s ní údajně nic neměl. Tenkrát to pro mě byla rána za ránou… asi už to bylo znamení nebrat si ho, ale byla jsem mladá, naivní a hloupá. Zůstali jsme spolu, ale když se ohlédnu za naším vztahem, tak to dobré nebylo - jakoby ve mně něco umřelo. Byli jsme spolu, ale láska za hrob to nebyla. Říkali jsme si, že s miminkem ještě počkáme. Já jsem se hodně bála, aby se neopakoval samovolný potrat. Nakonec jsme to začali zkoušet, ale já jsem se dozvěděla jinou novinu.
Na své 30. narozeniny jsem se dozvěděla, že mám rakovinu (Hodgkinův lymfom) a zdárně jsem z toho s pomocí lékařů dostala… Na mimi jsem bohužel musela minimálně dva nebo spíše více let zapomenout. Můj ex ale vše vyřešil po svém - během mé rekonvalescence z nemoci, kdy jsem byla v lázních, si našel mladší a v té době i 100% přitažlivější milenku. Chemoterapie a léky nikomu krásy nepřidají - byla jsem oteklá v obličeji, plešatá a bez energie. Po 10 letech známosti jsme se rozvedli. Já jsem ve 33 zůstala sama a začínala jsem nový život.
Byla jsem na dně, ale začínala jsem… seznámila jsem se s chlapem, se kterým jsme si měli hodně co povídat. Problém byl ten, že byl ženatý.. ale údajně mu to neklapalo. Já blbka jsem se zamilovala a myslela jsem, že se asi stane zázrak. Dostalo mě to ještě více na dno a pomalu jsem začala propadat i alkoholu. Večer jsem přišla z práce, otevřela víno a nepřestala pít, dokud jsem neusnula. Ráno jsem kolikrát nebyla ani schopná jít do práce. Naštěstí můj pud sebezáchovy tenkrát zafungoval a já se z toho s pomocí psychologa a psychofarmak dostala. Bylo mi zase lépe a začala jsem žít pro sebe.
V té době jsem poznala svého současného přítele a byla jsem nejšťastnější na světě. Je hodný, má mě rád, já jeho… po roce jsme se rozhodli pro miminko. Bylo mi 35 a mimi stále nikde. Rozhodli jsme se tedy jít do CARu a jaká byla radost, když menzes, kterou jsem očekávala se žádankou na vstupní testy v ruce do Caru, nepřišla a dělali mi rovnou test na HCG. Test byl pozitivní… vše bylo krásné a my se těšili. Radost však byla hodně krátká a po 12 týdnech byla ukončena revizí. V 11. tt už mimi nemělo srdeční akci 
Od té chvíle je to s miminky špatné. Povedlo se nám již jen jedno chemické těhu, následovaly IVF.
Pravděpodobně vzhledem k věku a prodělané rakovině mám jen velmi slabou odezvu vaječníků a po nejvyšších dávkách injekcí pouze maximálně 5 folíků a 2 vajíčka. Nyní zkoušíme už jen nativní IVF, kde je pravděpodobnost početí hodně nízká, ale nedá se nic dělat.
Největším problémem posledních dvou let, ale je i to, že můj přítel nepotřebuje sex Pokud jej nepřepadnu a skoro nedonutím k sexu, tak vydrží klidně i měsíce bez. Jsem zoufalá, protože i když každý měsíc ovuluji, tak není možné otěhotnět, když nedojde k sexu… nechtěla jsem si to vůbec připustit, ale je to tak. Nevím, jestli je to normální nebo zda se na příteli projevila frustrace z IVF a neustálého honu za otěhotněním, ale pro nás oba to není dobré.
Poslední dobou nevím jak dál, jsem unavená, psychicky vyčerpaná, narvaná prášky a hormony, v depresi… stále častěji mě napadá, že rakovina měla před 10 lety již vše ukončit. Rady typu: nemysli na to, ono se to povede - nepomáhají. Vlastní utěšování už vůbec ne - a každý měsíc je to horší a horší.
Je to smutné, ale já nevím jak dál. Stále více mám strach, že ve stáří budu sama, bez dětí a kamarádů (už teď se vyhýbám kamarádkám s dětmi). Budu umírat v bolesti, jak duševní tak nakonec i fyzické, z nemoci.
Přečtěte si také
Po porodu jsem začala spát v dětském pokoji. Po třech letech se nemám kam vrátit
- Anonymní
- 09.09.26
- 20636
Když se nám narodila dcera, přestěhovala jsem se s ní do dětského pokoje, aby se manžel vyspal do práce. Mělo to být jen na několik měsíců. Dceři jsou dnes tři roky, já stále spím vedle ní a z...
Syn se těšil, až bude předškolák. Po dvou dnech už do školky nechce
- Anonymní
- 09.09.26
- 10428
Ještě před pár týdny o tom mluvil skoro každý den. „Mami, až budu předškolák, tak už budu fakt velkej, viď?“ těšil se syn. Předškoláci pro něj byli ve školce něco jako nejvyšší liga. Ti velcí,...
Sousedka nám dávala před dveře divné symboly. Pak jsem zjistila, co po nás chce
- Anonymní
- 09.09.26
- 13257
Když jsme se s manželem přestěhovali do staršího bytového domu, těšili jsme se, že konečně budeme mít vlastní klid. Většina sousedů byla příjemná, jen paní Milena z přízemí působila od začátku...
Přítelkyně to chce skoro denně, ale já to nedávám. Bojím se, že mě opustí
- Anonymní
- 09.09.26
- 23650
S Andreou chodím půl roku. Je to ta nejhezčí ženská, kterou jsem kdy měl, a jsem do ní opravdu zamilovaný. Jenže máme jeden problém, o kterém se mi nemluví vůbec snadno. Ona se chce pořád milovat....
Dcera se mě zeptala, která z nás je doma táta. To si člověk dopředu nenaplánuje
- Anonymní
- 09.09.26
- 2870
Máme s partnerkou dvě děti a dlouho jsem si myslela, že už jsme si na otázky okolí zvykly. Nejdřív se lidé ptali, která z nás je „máma“ a která „táta“. Později už se ptali jen na to, jak to u nás...
Konečně mám doma klid na práci. Místo výkonu však prožívám absolutní kolaps
- Anonymní
- 08.09.26
- 3963
Celé léto jsem si v duchu odpočítávala dny do konce prázdnin jako malé dítě. Pracovat na home officu a mít za zády dva malé nezmary, kteří každých deset minut potřebují svačinu, rozseknout hádku o...
Dcera se stydí za oblečení po sestřenici. Na značkové věci ale nemáme
- Anonymní
- 08.09.26
- 3739
Ještě nedávno měla dcera radost z každé tašky oblečení, kterou zdědila po starší sestřenici. Teď odmítá nosit téměř všechno, co nemá správnou značku. Ve škole se jí prý spolužačky smějí. Nevím, zda...
Máma má skoro sto kilo. Přesto mi po porodu řekla, že jsem jako hroch
- Anonymní
- 08.09.26
- 7756
Moje máma má celý život výraznou nadváhu. Je malá, kulatá a jak se říká, je skoro širší než delší. Nikdy jsem ji za to nesoudila. Je to její tělo, její život a její věc. O to víc mě překvapilo,...
Dívala jsem se na Superstar a poznala svého bývalého. A oživilo mi to vzpomínky
- Anonymní
- 08.09.26
- 3697
Na Superstar se normálně nedívám. Tentokrát jsem si ale večer pustila televizi, protože manžel chtěl vidět, kdo letos zkouší štěstí v soutěži. Seděla jsem u toho s telefonem v ruce a skoro...
Učitelka mi řekla, že syn je nevychovaný. Já ho ale vychovávám jinak
- Anonymní
- 08.09.26
- 27606
Doma syna netrestáme, nekřičíme na něj a snažíme se s ním mluvit. Jenže ve školce mi paní učitelka řekla, že nerespektuje autoritu, vyrušuje ostatní a chová se jako dítě, kterému nikdo nenastavil...
. Upřímě ti ho přeji a do života vše jen nej. 
Jste moc silná, jak jste se s tím vším poprala 
V této situaci se nedá radit, jenom budu držet pěsti, ať jste nadále tak silná. Zasloužíte si, aby se Vám život konečně odměnil, za předchozí příkoří. Já bych možna taky začala uvažovat o adopci nebo pěstounství (jak již tady bylo napsáno), jenom přijít na jiné myšlenky a na chvíli si odpočinout od hormonů a toho všeho kolem co to obnáší. A co víte, je fakt hodně případů, co pak normálně otěhotní 
Ani tři IVF nepomohla… Moc ti držím palečky ať to vyjde!! 
) Každopádně vaše nelehká situace, kdy člověk ať chce nebo nechce myslí na mimi, to asi není jen tak. Ale zkuste si udělat nějaký malý líbánky. Třeba fakt někam odjeďte, třeba na měsíc ideálně, a vše hoďte za hlavu. Hodit se offline, on to ten svět tady bez vás ustojí. Myslím si, že to je efektivnější, než nějaká hormonální léčba a podobně. Co jsem dycky četla ty příběhy, tak to je fakt psycho…
Ale taky pravda je, že bez sexu FAKT neotěhotníš. Nevím, jak je to s tvými zdravotními problémy, zda lze otěhotnět přirozeně - ale pokud je šance i jen malá, pořád je, bez sexu ne.. Když jsem se své polovičky ptala, jak si to představuje s dětma, řekl mi, že přece existuje umělé oplodnění.. to ale přece neléčí nechuť k sexu!! dopadlo to jak to dopadlo, ve 26 letech jsem si řekla, že navždy bez sexu a bez dětí nebudu a rozvedli jsme se.
Zdravý chlap, nekuřák, sportovní typ, alkohol minimálně - a on má blbý spermiogram.. Větu přirozenou cestou mít dítě nikdy nebudete, mi bude znít v uších navždy. 1.IVF bylo u nás naštěstí úspěšné, teď se mi válí v postýlce téměř třítýdenní beruška. Já vím, můj příběh má šťastný konec, cesta ale taky nebyla jednoduchá, IVF, kterým mi můj bývalý vyhrožoval, mě paradoxně neminulo..
Je mi moc líto, čím sis prošla a čím si procházíš.
Věřím, že ten „hon“ jak si ho sama nazvala už je vyčerpávající jak pro tebe tak pro přítele. Já vím je ti 39 let a čas jde dál, ale možná bych i na chvíli hon ukončila abyste si oba trošku odpočinuli. Zkuste si začít aspoň na chvíli užívat jako dřív, jak se říká za mlada. Jeďte na výlety, dovčy, jděte na večeři, mějte společného koníčka, co vás opět zblíží, cho´dte do přírody na procházky, povídejte si, přesvěč toho svého, že je o co stát, že vedle sebe nemůžete jen tak žít, sex je potřeba.