Už je to měsíc
Četla jsem na internetu hodně podobných příspěvků, deníčků a rozhodla jsem se, že svůj příběh také zveřejním, jelikož mi čtení těchto deníčků hodně pomohlo.
Můj příběh začíná klasicky. Tehdy ještě s přítelem jsme se rozhodli, že si uděláme miminko. Všude kolem kamarádky s bříšky nebo miminky a na mě to mateřství taky padlo. 
V srpnu 2014 jsme odjeli do Chorvatska na dovolenou. Ještě před touto dovolenou jsem si zašla na gynekologii pro tabletky na zpoždění menstruace, jelikož jsem to v době dovolené měla dostat. Už v Chorvatsku jsem psala kamarádce, která tyto prášky taky jedla, když byla na dovči, jestli jí taky tak bolí prsa. Psala že je to normální.
Na to, že bych mohla být těhotná, jsem úplně zapomněla.
Po příjezdu domů jsem řekla příteli, ať mi zajde pro těhotenský test. Měla se mi dostavit menstruace, ale stále nic. Tak jsem si říkala, že ze srandy si ten test udělám. No když jsem na testu objevila 2 jasné čárečky, tak už to taková sranda nebyla. 
Nevěděla jsem co dělat, přítel byl taky v šoku. Nevěděli jsme, že se to na poprvé povede. Test mi ty // ukázal ani ne po 3 týdnech po styku.
Měla jsem trošku strach, jestli to zvládnu. Takové ty blbé myšlenky, co se vám honí hlavou. Ale byla jsem neskutečně šťastná!
Následovalo potvrzení těhotenství gynekologem. Poté pravidelné prohlídky, první screening, který byl v pořádku, i všechna vyšetření. Na kontrole v 15.tt. nám doktor řekl, že čekáme chlapečka. Poté to bylo už jen potvrzeno, já se musela hned ptát, jestli je to ještě chlapeček.
Na poslední kontrole, která byla ve 26.tt, mi gynekolog nedělal ultrazvuk, jen mi kontroloval čípek a poslechli jsme srdíčko, vše v pořádku. Objednal mě za 4 týdny.
Už jsem se moc těšila na další kontrolu ve 30.tt. Ta se bohužel nekonala, jelikož mi ráno sestra volala, že je doktor nemocný. Vojtíšek v bříšku byl hooodně akční, různé bouličky, neustále kopal.
Ve 31.tt. se mi zdálo, že cítím pohyby méně a méně. V noci měl malý vždy škytavku, tak jsem si říkala, že se nejspíš už otočil hlavou dolů.
13. února 2015 mi to už nedalo a pro jistotu jsem jela na gynekologickou ambulanci s pocitem, že necítím pár dní pohyby. Pan doktor mi udělal ultrazvuk, a sám mi řekl, že malý je až moc aktivní, že ho kopl do sondy. Poslechli jsme si i srdíčko a vše bylo tak, jak má. Doktor mi vysvětlil, že mám placentu na přední straně a je po celém bříšku a je 3 cm tlustá, takže to ty pohyby mého Vojtíška tlumí.
Dále už jsem neřešila, jestli cítím nebo necítím pohyby miminka. Bylo mi to vysvětleno, srdíčko jsem slyšela, tak jsme si s manželem říkali, že je to normální. I po přečtení diskuzí na internetu, že některé maminky necítily miminko skoro celé těhotenství.
Ve středu 18. února (32.tt) jsem šla na klasickou kontrolu ke svému doktorovi. Už jsem se moc těšila, že mi řekne váhu miminka a ani by mě nenapadlo, že se dozvím to, co se dozvím.
Vešla jsem do ordinace, lehla si na lehátko a pan doktor začal dělat ultrazvuk. Prvně mi řekl: „Ták hlavička je už dole…“ a tím to skončilo. Potom se mě jen zeptal, jestli cítím pohyby, odpověděla jsem, že ne, ale že mi to bylo vysvětleno. Na to mi řekl: „Paní R…, tohle nevypadá dobře..“
Já už jsem věděla, která bije, a věděla jsem, že je to můj konec. Doktor mi oznámil, že nevidí srdeční akci miminka, řekl mi, ať jedu okamžitě do nemocnice, kde to musí ještě jeden doktor potvrdit.
Já jsem v tu chvíli byla tak v šoku, že jsem se nezmohla ani na pláč. Když mi doktor oznámil, že si mě tam nejspíš rovnou nechají a budou vyvolávat porod, tak jsem dostala strašně velký strach a pořád jsem nedokázala uvěřit tomu, že moje miminečko je mrtvé.
Volala jsem ihned manželovi, ať skončí v práci a jede pro mě. Vysvětlila jsem mu situaci, myslel si, že si dělám srandu, po tom, co jsem dostala hysterický pláč, tak mu došlo, že to sranda není.
Přijeli jsme do nemocnice, kde mě zkontroloval doktor, který mě kontroloval i v pátek a potvrdil, že miminko je mrtvé. Já jsem byla prostě v šoku, nemohla jsem uvěřit tomu, že se to stalo zrovna mně.
Když jsem vylezla z ordinace a kývla na manžela, že mimi nežije. Manžel to nesl hůř jak já a já jsem utišovala jeho. Pana doktor jsem ještě překecávala, že chci rodit císařem, že prostě nezvládnu porodit mrtvé miminko. Doktor mi to vymluvil a teď jsem za to neskutečně ráda.
Vzali mě na oddělení, kde jsem se převlékla do „anděla“ a začali jsme sepisovat všechny papíry. Potom mě odvedli do porodního boxu, kde za mnou přišla velice milá paní doktorka a zavedla mi první vyvolávací tabletu. Bylo to hrozně nepříjemné, myslela jsem, že mi snad tu ruku strká až do břicha. Mé tělo bylo totiž na porod totálně nepřipravené.
Po chvíli jsem začala mít slabé křížové a „menstruační“ bolesti. Tableta mi byla zavedena ve 12 hodin. Všichni mi tam říkali, že porod může trvat i několik dní. Celé odpoledne jsem měla stejné bolesti, nic se neměnilo. Paní doktorka mě přišla večer zkontrolovat a oznámila mi, že jsem na jeden prst otevřená. Řekla mi, že pokud se porod v noci nerozběhne, tak ráno další vyvolávací tableta.
V noci mě ty mírné bolesti přešly. Kolem 7:30 ráno zavedena druhá vyvolávací tableta. Opět ty stejné bolesti, které se už stupňovaly. Snažila jsem se každou bolest pořádně prodýchat, ať se otevírám co nejrychleji.
V 9:30 jsem měla už kontrakce cca po 5 minutách. Zavolala jsem sestru, že chci epidurál, ať netrpím „zbytečně“. Bolesti už byly opravdu nesnesitelné, celá jsem se třásla. Po zavedení epidurálu to bylo mnohem lepší, cítila jsem jen, jak mi tvrdne bříško. Před napíchnutím jsem byla už na 3 prsty otevřená.
Když odezněla první dávka epidurálu, volala jsem, že chci další. To už jsem byla na 5 cm otevřená. Druhá dávka už nezabrala, kontrakce byly po 2 minutách. Chtělo se mi strašně na malou, šla jsem, ale ani kapka, a už jsem cítila takový tlak na konečník, řekla jsem manželovi, ať zavolá doktorku, že rodím.
Potom už to bylo šup šup. Doktorka přišla, píchla mi vodu a řekla, ať zkusím pár kontrakcí ještě prodýchat, což jsem se snažila, ale už to moc nešlo, protože mě bralo už na tlačení. Chvíli jsem to ještě vydržela a potom se už rodilo. Třikrát jsem zatlačila a malý byl venku. Narodil se 20 minut po podání 2. dávky epidurálu ve 12:47. Vážil 1740 g a měřil 42 cm.
Já byla rozhodnutá, že ho chci vidět. Manžel původně nechtěl, ale nakonec byl neskutečně rád. Já bych si to totiž do konce života neodpustila. Byl tak maličký a tak krásný a měl neskutečně moc vlásků. Je mi po něm smutno.
Už po porodu volala doktorka, která mě rodila manžela, ať se jde na něco podívat. Pupečník byl totiž přetočený 22krát. Malý Vojtíšek se točil pořád na jednu stranu a tím pádem si ten pupečník zaškrtil. Na patologii nám řekli, že tohle byla příčina smrti, jinak byl naprosto zdravý. Vojtíšek byl mrtvý 2-3 dny. To nám taky pan doktor na patologii řekl. Blbá náhoda, která se stala zrovna nám.
Je to už měsíc a po psychické stránce je mi lépe, ale nikdy na našeho syna Vojtíška nezapomeneme. Bolí mě pohled na těhotné ženy a na malé miminka, ale každým dnem je to lepší a lepší.
Mám ještě dva týdny do konce šestinedělí, tak uvidím, co mi pan doktor řekne. Miminko totiž moc chci, i když je to ještě pro někoho brzo, ale já bych se chtěla začít snažit co nejdřív. Manžel říká, že tentokrát to budou určitě dvojčata! Tak se necháme překvapit…
Přečtěte si také
Dcera málem vběhla pod tramvaj. Bojím se, až začne dojíždět na střední
- Anonymní
- 20.05.26
- 871
Moje patnáctiletá dcera v září nastupuje na gymnázium v centru Prahy. Měla jsem z toho radost, protože se tam dostala sama, bez tlačení a obrovského drilu. Brala jsem to jako krok k větší...
„Kvůli tobě jsem přišla o rodinu,“ vpálila mi dcera. Přitom mě její otec podvedl
- Anonymní
- 20.05.26
- 1443
Andree je šestnáct, puberta s ní cloumá ze všech stran a poslední měsíce jsou mezi námi opravdu náročné. Hádáme se skoro kvůli všemu a mám pocit, že ať řeknu cokoli, vždycky je to špatně. Nejhorší...
Nabídl jsem jí, že půjdu na rodičovskou. Přesto dítě odmítá. Co teď?
- Anonymní
- 20.05.26
- 616
Sedíme v naší oblíbené kavárně v centru města. Moje přítelkyně, říkejme jí třeba Lucie, nadšeně vypráví o novém filmu, na který musíme jít, a plánuje víkendový výlet do Berlína. Je krásná, chytrá a...
Manželka utrácí za oslavy narozenin pro děti majlant. Prý zbytečně vyšiluju
- Anonymní
- 20.05.26
- 696
Tak nevím, jestli je to dnes normální. Jsme úplně obyčejná rodina s průměrnými příjmy. Já i manželka pracujeme, i když ona jen na zkrácený úvazek. V mnoha věcech se snažíme šetřit, o to víc mě pak...
Dcera se nedostala v Praze na gympl, i když měla hodně bodů. Je to zoufalství
- Anonymní
- 20.05.26
- 1087
Přijímačky na střední nám letos pořádně znepříjemnily život. Dcera měla vysněné gymnázium, chodila na přípravku, učila se, dřela a stejně se nedostala. Nakonec je ráda alespoň za obchodku, kam ji...
Moje příšerná tchyně řídila celý náš vztah. Manžel jí nikdy neodporoval
- Anonymní
- 19.05.26
- 2525
Musím se vypsat aspoň tímto způsobem. Vím, že tchyně jsou téma samo o sobě. Ta moje, dnes už bývalá, ale patří mezi ty nejhorší. Od začátku našeho vztahu mě neměla ráda. Nebyla jsem pro ni dost...
Babička si zlomila nohu a já šílím. Co s dětmi o prázdninách? Nemám tolik volna
- Anonymní
- 19.05.26
- 1616
Letní prázdniny se blíží a já začínám panikařit. Mám dvojčata v první třídě a celou dobu jsem počítala s tím, že nám přes léto pomůže moje mamka. Jenže si ošklivě zlomila nohu a skončila na...
Seriál Monyová ve mně otevřel staré rány. Připomněl mi mého bývalého manžela
- Anonymní
- 19.05.26
- 2019
Od Simony Monyové mám doma mnoho knížek. V té době by mě ani nenapadlo, že jednou prožiju něco hodně podobného. Já na rozdíl od ní ale měla štěstí, přežila jsem, i když šrámy na duši se asi nikdy...
Syn (8) na rodinné oslavě nechtěně prozradil něco, co nám všem změnilo život
- Anonymní
- 19.05.26
- 3217
Byla to klasická rodinná oslava se vším všudy. Tchán slavil sedmdesátiny a s tchyní si oba potrpí na velkolepé oslavy. Všechno bylo celkem fajn. Tchán a můj muž se jako vždy opili a řešili různé...
„Ty rozmazlené spratky sem nevoďte,“ křičela na nás tchyně po poslední návštěvě
- Anonymní
- 19.05.26
- 2110
Manželova matka byla vždycky trochu zvláštní. Ale dokud chodila do práce a měla kolem sebe běžný režim, dalo se s ní celkem vyjít. Jenže od chvíle, kdy odešla do důchodu, se hodně změnila. Jako by...
Tak at se brzy dockate zdraveho miminka.
. Nic méně okamžitě po 6ti nedělí po první MS jsem otěhotněla (se svolením dr.) a máme doma zdravého čtyřměsíčního kluka!!! Přeji hodně sil a aby jsi se miminka dočkala co nejdříve, je to hodně těžké, ale bude lépe 
aach jo…
vubec jsem nevedela ze se neco takoveho muze stat 
Držím moc palce na zdravé miminko a dobrý porod. Určitě to pak budeš mít za odměnu.
