Už mě nic nepřekvapí
- O životě
- Vedaniga
- 22.01.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Taky jste si někdy říkali, že už vás v životě nemůže nic překvapit? Já ano, ale pokaždé se pak našlo něco, co mě přeci jen překvapilo. Po včerejšku si myslím, že už se nemůže stát nic, nad čím by mi rozum takhle zůstal stát.
Začnu tak nějak tím, co mě v poslední době překvapovalo, zaráželo, co jsem moc nepochopila a taky o tom, co mě (a nejen mě) pořádně namíchlo. A skončím událostí, která mi i po dvaceti i více hodinách víří hlavou a rozum si ji nedokáže přebrat.
Před mnoha a mnoha lety (skoro 11) jsem byla překvapená, když mi můj manžel oznámil, že od nás odchází za svým přítelem. Ale co, byla jsem snad i radši, než kdyby odešel za přítelkyní. O pět let později (+ -) jsem byla velmi překvapená, když mi tou dobou již bývalý manžel představil svou přítelkyni. Dnes zdá se, že nastávající ženu. Ale co, říkám si, že je vlastně šťastný člověk, že má mnohem větší možnost výběru.
Zažádala jsem si před sedmi lety o dorovnání do částky životního minima. Jak jsem byla nemile překvapená, když mi paní řekla, že na toto nemám nárok. Koukala jsem na ni jako krtek na slunce, jak že je to možné? A ona mi prozradila, že když u druhého syna nemám v rodném listě otce, tak mi tohle nepřiznají! Byla tak laskavá, že mi řekla, ať ten chlap, co mi to dítě udělal (cituji její slova) jde se mnou na matriku a do rodného listu se nechá zapsat.
Byla jsem překvapená znovu, jak si vůbec dovoluje takhle se mnou mluvit? A abych nebyla jediná překvapená, řekla jsem jí (v návalu vzteku a lítosti) ať je tedy tak hodná, odjede do Itálie, najde tam hřbitov, na které ten chlap, co mi to dítě udělal leží dva metry pod zemí, vykope ho a donutí, aby se mnou na matrice sepsal určení otcovství.
Pak jsem jí práskla dveřmi a šla si zjistit k někomu kompetentnímu, jak to vlastně je. Velmi kompetentní právník přes rodinné právo mi řekl, že bohužel naše zákony jsou takové. A že mi nepomůže ani úmrtní list přítele, jelikož se už nedá dokázat, že je (byl) otcem mého syna. Byla jsem překvapená potřetí toho dne, cože to za stupidní zákony máme. Ale co, vždyť vlastně o nic nešlo.
Byla jsem překvapená před rokem, když mi ředitelka místní školy řekla, že můj druhorozený je pomalý, líný a zdržuje celou třídu. Že chodí do školy špinavý, s roztrhanými sešity a je horší než třída cikánů, kterou kdysi učila. Byla jsem překvapená, protože syn vystupoval z auta před školou čistý a se sešity v pořádku. Byla jsem překvapená, protože se domů vracel špinavý a se sešity roztrhanými a od bláta. S třičkem celým od vodovek. Byla jsem překvapená, že když je tak pomalý a špatně se učí - má v pololetí samé jedničky? A byla jsem nemile překvapena po zjištění, že on není pomalý, ale dyslektik a dysgrafik.
Byla jsem překvapená, že to ředitelka, která má ve třídě 5 dětí nepoznala za půl roku. (Babička, která je také učitelka to poznala za deset minut) Taktéž jsem byla překvapená po zjištění, že špinavý chodí do třídy, protože ho milí a hodní spolužáci vyválejí v blátě. Že má roztrhané sešity, protože mu je roztrhají. Že měl třičko celé od vodovek, protože ho pomalovali. No já z toho překvapení nevycházela… Ale co, vždyť je to jenom škola, takových dneska je.
Byla jsem překvapená, že maminky vícerčat, berou jen jeden RP. Cožpak ty další dětí nepotřebují plenky? Nejedí? Ta maminka(tatínek) se o ně nestará? Nepečuje celodenně? Bylo mi řečeno, že na to těm dalším dětem je dáván přídavek na dítě. Cože? Mám půlročního syna, který je alergik, je kojen jen částečně a za plenky, jídlo, léky, ježdění na pohotovost dáme tedy rozhodně víc než těch 500,– nebo kolik to dneska je. Ale co, vždyť přece ještě lidé vydělávají…
Byla jsem překvapená, že zrušili porodné. Pravda, děti nerodíme pro peníze, ale - těch ale by bylo. Jak k tomu přijde třeba maminka, která má doma skoro dospělé dítě a zjistí, že čeká dejme tomu dvojčata. Manžel jí opustí, protože si najde mladší, co se chce bavit a ne doma lítat kolem dětí. Pochybuji, že si taková maminka patnáct let schovává výbavičku. I kdyby, je po jednom dítěti. A víte kolik dneska stojí dvojčecí výbavička? To se pěkně plácne přes kapsu, když na ně nedostane porodné. Ale co, vždyť jsou to jenom miminka, co toho moc nepotřebují…
Byla jsem překvapená, že ač jsem pracovala, pracuji a ještě dlouho pracovat budu, přítel pracoval ještě déle, pracuje a taky dlouho pracovat bude, že i přesto si nemůžu volit jak dlouho zůstanu doma (asi jako u pracovního poměru na dobu určitou?). Ono totiž není až tak důležité jestli pracujete, ale kolik peněz a na co odvedete. A když peníze nejsou a vy si nemůžete zaplatit zdravotní, sociální ani žádný jiný (přestože je to povinné, lze to neplatit. Akorát ty úroky potom.), tak máte prostě smůlu. Ale co, aspoň si užiju dětí o něco dýl…
Byla jsem překvapená, že se zase mění výše RP. A ještě víc, že se snižuje, ale jen některým. Proč mě tohle ještě překvapuje? Vždyť přeci máme všichni stejné podmínky, stejná práva. Tohle mě dokonce rozčílilo. Ono je to totiž o tom, že stát šetří na prvním místě tam, kde by šetřit neměl. A aby si na platy sáhli poslanci a ředitelé a třeba exekutoři - tak to né. Ti jsou důležitější než rodiny s dětmi. Ale co, vždyť oni to zase za pár let zvednou…
Jeden příklad za všechny, který mne nejen překvapil, ale i docela otřásl. Stěžovala jsem si, že když nasněžilo, tak jsme se nemohli dostat z vesnice. Že nás museli tahat traktorem. Proč? Protože stát šetří a nedá silničářům na posyp ani na pluh. Stěžovala jsem si takhle u paní doktorky, když jsme tam jeli s dusící se dcerou - astmatikem. A pani doktorka mi řekla, že máme být rádi, že jsme jeli. Že jsme nevolali rychlou, protože to by nám taky mohla umřít.
A když jsem na ni překvapeně zírala, tak mi vyprávěla, že o pár vesnic vedle, roční klučík něco vdechl a začal se rodičům doma dusit. Ti neváhali a volali rychlou. Pani na dispečinku jim radila, co dělat. Nic však nezabíralo, klučina prý začal modrat a ztratil vědomí. Jestli čekáte, že následoval příjezd záchranky, odborný zákrok doktora, oživení dítěte a šťastný konec - pak vás zklamu.
Následovalo asi toto - zasněžená a namrzlá silnice, řidič záchranky cestou dolů z kopce nedokáže v zatáčce udržet vozidlo na silnici, sjíždí do příkopu, odkud se už nedokáže dostat. Doktor bere brašnu a se setrou v patách běží ještě kilometr do vesnice. Tam mu lidi ukazují, kam má jít. Když se dostává na místo, je mu jasné, že je pozdě (přesto se ještě pokouší o zázrak a dítě deset minut oživuje). Jenže tohle naši politici neberou v úvahu, že by se mohlo stát, když nechají silničáře bez prostředků. Tohle a spousty dalších podobných případů. Ale co, vždyť to bylo jenom dítě, takových je…
Překvapilo mě, že paní u nás na sociálce nedokáže pochopit, že jí nemůžu z obecního úřadu přinést nájemní smlouvu, když je úřad zavřený. Taktéž nedokáže pochopit, že když má do formuláře uvést zaplacené zdravotní za minulý rok (u přiznání za rok 2010), tak ze dvou čísel musí vybrat to u roku 2009. Stejně tak nedokáže pochopit, že není mojí povinností vyřizovat všechny záležitosti mezi jejím úřadem a obecním úřadem u nás. Vysvětlil jí to až právník.
Pak mě překvapilo, že chtěla k nájemní smlouvě připsat doložku o způsobu placení vody, přestože my vodu neplatíme. Překvapilo mě, že nedokáže pochopit, že vodu máme ze sousedovic studny zdarma a platíme pouze odvoz odpadu. Dále nedokázala pochopit, přestože jí to řekla paní u nás na úřadě, že se nesmí měnit nájemní smlouva a připisovat k ní něco, co ani není pravda. Vůbec koukám, že tahle paní mě hodně překvapuje. Ale co, vždyť nemusíme být všichni chytří (akorát teda takhle „chytrá paní“ by měla dělat adekvátní práci odpovídající její chytrosti)…
Překvapilo mě, když mi na podzim přišlo rozhodnutí exekučního úřadu, že mám zaplatit bezmála 25000,–, protože mě DP Praha (bacha na něj, na tohle je specialista) dal v lednu 1999 pokutu za jízdu načerno. Překvapilo mě, že mi tvrdí (exekutor), že jsem v roce 2000 převzala do vlastních rukou rozhodnutí soudu. Překvapilo mě tak všeobecně, že bych v době docházky na střední školu a jízdy na studentskou legitku jezdila načerno.
Překvapilo mě, že je nutností, abych já dokazovala svou nevinu a ne soud mojí vinu. Překvapilo mě, že mě soud odsoudil, aniž by mi bylo řečeno, že mě bude soudit. Překvapilo mě, že pošta dopis doručila nejen na jinou adresu, ale i jinému člověku, když byl do mých rukou. Ale co, vždyť je to jedno koho soudí, hlavně, že si na tom nahrabou…
Tolik asi k tomu, co mne doposud překvapovalo, ale po včerejšku už nepřekvapí. Jó, ještě mě překvapilo, že dráhy kontrolují funkčnost výstražného zařízení na železničním přejezdu tím způsobem, že vypnou světla a závory v poloze volno, když po kolejích přijíždí vlak. Ale co, však tomu řidiči dodávky, kterou vlak smetl, se nakonec nic moc nestalo…
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1814
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1067
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1916
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 784
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 458
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21814
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2675
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2957
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2668
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1798
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
ikdyž jsem o něčem věděla tak třeba ta mateřská mě překvapila,protože ještě minuly tyden mi milá paní na uřadě zdělovala že tohle se mě netyká! 
