Vánoční překvapení

Dobrý den, o těchto stránkách mě informovala moje sestřenice, která čeká miminko v květnu......... Po přečtení některých příspěvků jsem se rozhodla se podělit o můj příběh...................... ........... v roce 2002 jsme se rozhodli s přítelem že budeme mít miminko. Tak jem v říjnu vy:,(ila prášky a čekala... o měsíc později jsme se radovali že se na testu objevily dvě čárky. Těhotenství jsem si vychutnávala plnými doušky....až jednou v sobotu ( 20 tt) jsem se probudila s bolestmi břicha. Myslela jsem že to nic není a tak čekala. Celý den jsem necítila pohyby ( nikdo mi neřekl že je musím cítit denně ).

Tak jsem šla v pondělí k doktorovi a ten mě poslal na UZ. Tam mi řekli že miminku nebije srdíčko. Byla to pro mě a mého přítele veliká rána. Oba jsme brečeli. Byla to veliká beznaděj, prázdnota. Miminko jsem musela normálně porodit. Bylo to hrozné. Po 14 dnech mě z nemocnice propustily. Bez mého skvělého přítele bych to asi nezvládla. Doktor mi řekl že můžu zkoušet miminko až po půl roce. Půl rok uteklo a my v srpnu začali zkoušet. Každý měsíc jsem čekala zda dostanu menstruaci, nebo ne. Po roce
jsem čekala jako každý měsíc a nic tak jsem šla k dokorovi s nadějí, ten řekl po UZ že těhotná nejsem, že se jedná o zánět. Další měsíc na to jsem to opět nedostala tak jsem si zase řekla že je to určitě zanět a v předvánočnímshonu jsem na to nemyslela. 28.12. 2004 jsem si udělala test a když se mi tam objevily dvě čárky, nemohla jsem tomu uvěřit. Po roce a 2 měsících jsem konečně otěhotněla.
Měla jsem veliký strach že se to bude znovu opakovat.......... musela jsem na odběr plodové vody. Nejstrašnější byly 3 týdny čekání na výsledky. Když jsme se dozvěděli že mimi je vpořádku a že to bude holčička, byli jsme šťastný. V srpnu 2005 jsem porodila krásnou zdravou holčičku Sárinku. Přítel byl u porodu a byl mi velikou oporou. Malou si jako první pochoval.Jsme teď sťastní.
Všem co měli stejný, nebo podobný osud jako já: budte trpělivý a neztrácejte naději, všechno zlé je k něčemu dobré. Všem vám moc přeji aby jste co nejdříve měli v náručí ten svůj uzlíček štěstí. Držíme vám palečky :-)

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
leila
16743
8.2.06 17:04

To je hezký příběh s krásným koncem. Já jsem po revizi již 7. měsíc. Povoleno jsme měli za 6 měsíců se začít snažit,ale začali jsme už po 4. Tohle je teda 4.cyklus kdy se snažíme a připadá mi to už strašně dlouhý. Chodím na diskuzi Otěhotnění po potratu a tam jsou holky který byli na kyretáži třeba o 4 měsíce dýl než já a už jsou těhotné. Všem se to tam daří na první pokus, takže si už připadám trochu méňěcenná. Asi je to sobecké, ale tvůj příběh mi dodal naději že i nám se to znovu podaří…

  • načítám...
  • Zmínit
hope
826
9.2.06 12:30

neboj.. ono to prijde.. my se snazili po kyretazi skoro pul roku… a ataky uz jsme z toho byli hodne rozladeni a uz jsme tomu skoro prestavali verit.. a podarilo se… za mesic mame termin :)

  • načítám...
  • Zmínit
Diasy
2
10.2.06 16:55

jsem ráda že vám ten můj příběh dodal naději. Neztrácejte ji. Nejhorší je psychická blokace.´Tu jsem asi měla. Věřím že se vám to co nejdříve podaří. Držím Vám palečky.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let

Sousedovic kočky si z naší zahrady udělaly vlastní toaletu, děti je ale milují

Vysadili jsme dětem ovocné keře. Dopadlo to úplně jinak, než jsme čekali

Cesta za dítětem lemovaná diagnózami, které nikam nevedou

Syn (10) odjel na tábor bez mobilu a já trnu hrůzou, jak to můj chlapeček zvládá

Kde jsou všechny ty ženské dvojice?

Po prvním koncertu Ewy Farné jsem chtěla okamžitě zpátky. Tohle umí jen královna

Chtěla jsem mladé matce zachránit dítě. Její reakce mi vyrazila dech

Tátův deníček: Rodičovství, které změnilo můj svět

Mluvči, dělači a já: Z deníčku ženy, která nesnáší tiskové konference