Velká bolest
Když jsem v červnu 2013 po našem pátém IVF objevila na těhotenském testu dvě čárky, nemohla jsem tomu uvěřit, byla jsem nesmírně šťastná. Navíc bylo naše štěstí dvojité, čekala jsem dvojčátka. Bylo to mé druhé těhotenství.
Mám už velkého syna, který si vždycky sourozence moc přál, nejlépe brášku. Jaké to bylo překvapení, když jsme mu oznámili, že bude mít brášky rovnou dva.
Oproti prvnímu těhotenství se mi tentokrát těhotenské nevolnosti nevyhly. První tři měsíce jsem se bez piškotů jako první pomoci nehla na krok. Týdny utíkaly, nevolnosti ustoupily a já se cítila výborně. Pomalu jsme začali pro naše chlapečky vybírat výbavičku, objednali jsme kočárek raději vše s předstihem, kdybych musela jít ležet do nemocnice, jak mě lékař upozorňoval. Také jsem počítala s tím, jak bříško hodně rychle rostlo, že toho později už asi moc nenachodím.
Byla jsem ve 26. týdnu. Večer jsem usnula u televize, jak se mi teď stávalo častěji. Najednou jsem ucítila mokro a když jsem vstala, nebylo pochyb, že mi odtéká plodová voda. Věděla jsem, že je zle. Proboha proč? Ještě ne!!!
Slzy se mi řinuly, rychle jsem na sebe něco naházela a jeli jsme do místní nemocnice, kde mě lékař prohlédnul. Na ultrazvuku bylo vidět, že jeden chlapeček je téměř bez vody. Následoval rychlý převoz do krajské nemocnice. Manžel jel za sanitkou autem.
Stahy ani bolesti jsem žádné neměla, vyčkávalo se, prý ať jsou v děloze co nejdýl, třeba i bez vody. Byl takhle bez vody ještě další tři dny. Pamatuji si, že jsem měla strašnou zimnici a pak mi nějaká lékařka oznámila, že se bude rodit normálně a že jeden chlapeček je MRTVÝ. Byl to šok!!!
Pak už si jen matně pamatuji porod, spíš jen stíny a hlasy, jak jsem se dostala na porodní sál, nevím. Dál už si nepamatuji vlastně nic. Prodědělala jsem septický šok s multiorgánovým selháním. Probrala jsem se po několika dnech z umělého spánku na ARU. Plicní ventilace, všude hadičky, strašně nateklá, ale živá. Je mi moc líto, co musela prožívat moje rodina - manžel, syn, rodiče, sestra. Bylo to strašné, ale o tom se rozepisovat nechci.
Druhý chlapeček ležel na JIPce v inkubátoru a já se těšila, až ho po takové době konečně uvidím. Bohužel jsem byla ještě hodně slabá, ale chtěla jsem za ním. Byl tak maličký, ale krásný. Každý den jsem se modlila, ať je silný a zvládne to. Říkala jsem mu, že se na něj doma těší velký bráška a že ho všichni moc milujeme.
V neděli brzy ráno mi do nemocnice zavolal manžel, hned jsem poznala, že se něco děje. Řekl mi, že mu volali z nemocnice, že je s naším chlapečkem zle. Pane Bože, co mám dělat? Chtěla jsem rychle za mím na JIP, ale prý za mnou nejdříve přijde lékařka. Přišla a rovnou mi řekla: „Váš chlapeček dnes umře.“ Na tuhle větu nikdy nezapomenu.
Pomohla mi dojít na JIP. Ležel tam, jako vždycky, nechtělo se mi uvěřit, že by měl dnes odejít. Pořád jsem ho hladila a prosila, aby ještě chvíli vydržel, než přijede tatínek. Manžel konečně dojel, viděla jsem, jak mu také stékají slzy. Lékařka nám řekla, že bohužel našemu chlapečkovi v noci několikrát selhalo srdíčko a že už není šance. Mohla jsem si ho vzít do náruče - poprvé a naposled.
Nechali nás s ním o samotě, abychom se s ním mohli rozloučit. Bylo to tak silné. Moc jsme plakali. Alespoň jednou jsem mu zazpívala písničku, tak jako jsem vždy před spaním zpívala staršímu synovi. Manžel mu udělal křížek na čele, aspoň tak jsme si ho pokřtili.
Pak ho odpojili a byl konec. Držela jsem ho v náručí, když jeho dušička odcházela za bratříčkem dvojčetem. Žil 19 dní.
L a M, moc vás milujeme, každý den na vás myslíme a nikdy nezapomeneme. Jen ta bolest je moc velká a myslím, že nikdy neskončí.
Přečtěte si také
Naši dceru jsme adoptovali a sousedka nás soudí. Sama má kostlivce ve skříni
- Anonymní
- 30.10.26
- 7551
„Já bych se bála, co si takové dítě přinese z původní rodiny,“ prohlásila sousedka, když jsem jí vyprávěla, že naše šestiletá dcera začala chodit na tanečky. Řekla to s takovým úsměvem, jako by mi...
Šéf mě ponižuje kvůli dětem. Když jsme sami, má úplně jiné řeči
- Anonymní
- 30.10.26
- 1384
„Někteří lidé mají zřejmě pocit, že se práce přizpůsobí jejich rodinnému programu,“ prohodil šéf před celým týmem, když jsem si ve tři čtvrtě na čtyři balila notebook. Všichni věděli, že musím...
Bratr dostal od táty auto, já jen pětistovku. Po jeho smrti jsem našla dopis
- Anonymní
- 30.10.26
- 2933
Když mi táta k čtyřicátým narozeninám poslal pětistovku v obálce, zatímco bratrovi o pár měsíců dřív koupil ojetou Škodu za 180 tisíc, definitivně jsem si řekla, že na jeho zlatého chlapečka už...
Tchyně bez dovolení ostříhala dceru (4) na ježka. Prý jí v dospělosti poděkuje
- Anonymní
- 30.10.26
- 2238
Když musíte v práci hasit resty a školka vyhlásí mimořádné uzavření, protože bude ten den bez proudu, nezbývá než povolat rodinné zálohy. V mém případě to byla tchyně. Slibovala, že si s čtyřletou...
Dcera chce na učňák. „Na to je tě škoda,“ řekla jsem jí. A teď mě to mrzí
- Anonymní
- 30.10.26
- 1783
Moje dcera je v devítce, má dobré známky a chce být kadeřnicí. Já jsem automaticky počítala s maturitou. Myslela jsem si, že jí nechávám volnost ve výběru školy. Pak si vybrala a já zjistila, že tu...
Tátovu novou přítelkyni jsem chtěla přijmout. Pak promluvil můj čtrnáctiletý syn
- Anonymní
- 29.10.26
- 5344
„Mami, to je dědova přítelkyně, nebo tvoje kamarádka?“ zeptal se mě čtrnáctiletý syn u nedělního oběda. Táta se zasmál, jeho nová přítelkyně zrudla a já měla chuť se propadnout. Ne kvůli synovi,...
Máma věřila sestře, že ji chci dát do domova. Pravda byla úplně jiná
- Anonymní
- 29.10.26
- 1865
Na máminy šedesáté sedmé narozeniny jsem se dozvěděla, že jsem v naší rodině za tu nejhorší dceru. Dort objednala sestra, dárky nakoupila sestra a u stolu se probíralo, jak je skvělé, že se o mámu...
Usnula jsem vyčerpáním na gauči. Děti mezitím málem podpálily dům
- Anonymní
- 29.10.26
- 1106
Když jste v takovém stadiu vyčerpání, kdy byste usnuli i vestoje opření o opěradlo tramvaje, mozek vám prostě vypoví službu. Jenže mně vypověděl ve chvíli, kdy jsem to nejméně potřebovala. Málem mě...
Manžel neumí platit online. Všechny účty platím já. Jeho lenost mě ničí
- Anonymní
- 29.10.26
- 1086
V dnešní době, kdy si díky pár kliknutím objednáte nákup až do domu, zaplatíte letenky nebo vyřídíte úřady, žije můj manžel v pravěku. Má sice v kapse chytrý telefon (který moc neumí používat), ale...
Myslela jsem, že mě tchán obdivuje. Pak jsem zjistila, co řeší s mým mužem
- Anonymní
- 29.10.26
- 4480
Když tchán potřetí během nedělního oběda prohlásil, že takovou svíčkovou neměl ani v restauraci, skoro jsem se začala červenat. Jenže o pár dní později mi manžel mezi řečí prozradil, co mu jeho...
Přeji hodně sil a doufám, že čas co nejdříve tu bolest otupí 
jak jsou někteří lidé hloupí, drž se 