Velká bolest
Když jsem v červnu 2013 po našem pátém IVF objevila na těhotenském testu dvě čárky, nemohla jsem tomu uvěřit, byla jsem nesmírně šťastná. Navíc bylo naše štěstí dvojité, čekala jsem dvojčátka. Bylo to mé druhé těhotenství.
Mám už velkého syna, který si vždycky sourozence moc přál, nejlépe brášku. Jaké to bylo překvapení, když jsme mu oznámili, že bude mít brášky rovnou dva.
Oproti prvnímu těhotenství se mi tentokrát těhotenské nevolnosti nevyhly. První tři měsíce jsem se bez piškotů jako první pomoci nehla na krok. Týdny utíkaly, nevolnosti ustoupily a já se cítila výborně. Pomalu jsme začali pro naše chlapečky vybírat výbavičku, objednali jsme kočárek raději vše s předstihem, kdybych musela jít ležet do nemocnice, jak mě lékař upozorňoval. Také jsem počítala s tím, jak bříško hodně rychle rostlo, že toho později už asi moc nenachodím.
Byla jsem ve 26. týdnu. Večer jsem usnula u televize, jak se mi teď stávalo častěji. Najednou jsem ucítila mokro a když jsem vstala, nebylo pochyb, že mi odtéká plodová voda. Věděla jsem, že je zle. Proboha proč? Ještě ne!!!
Slzy se mi řinuly, rychle jsem na sebe něco naházela a jeli jsme do místní nemocnice, kde mě lékař prohlédnul. Na ultrazvuku bylo vidět, že jeden chlapeček je téměř bez vody. Následoval rychlý převoz do krajské nemocnice. Manžel jel za sanitkou autem.
Stahy ani bolesti jsem žádné neměla, vyčkávalo se, prý ať jsou v děloze co nejdýl, třeba i bez vody. Byl takhle bez vody ještě další tři dny. Pamatuji si, že jsem měla strašnou zimnici a pak mi nějaká lékařka oznámila, že se bude rodit normálně a že jeden chlapeček je MRTVÝ. Byl to šok!!!
Pak už si jen matně pamatuji porod, spíš jen stíny a hlasy, jak jsem se dostala na porodní sál, nevím. Dál už si nepamatuji vlastně nic. Prodědělala jsem septický šok s multiorgánovým selháním. Probrala jsem se po několika dnech z umělého spánku na ARU. Plicní ventilace, všude hadičky, strašně nateklá, ale živá. Je mi moc líto, co musela prožívat moje rodina - manžel, syn, rodiče, sestra. Bylo to strašné, ale o tom se rozepisovat nechci.
Druhý chlapeček ležel na JIPce v inkubátoru a já se těšila, až ho po takové době konečně uvidím. Bohužel jsem byla ještě hodně slabá, ale chtěla jsem za ním. Byl tak maličký, ale krásný. Každý den jsem se modlila, ať je silný a zvládne to. Říkala jsem mu, že se na něj doma těší velký bráška a že ho všichni moc milujeme.
V neděli brzy ráno mi do nemocnice zavolal manžel, hned jsem poznala, že se něco děje. Řekl mi, že mu volali z nemocnice, že je s naším chlapečkem zle. Pane Bože, co mám dělat? Chtěla jsem rychle za mím na JIP, ale prý za mnou nejdříve přijde lékařka. Přišla a rovnou mi řekla: „Váš chlapeček dnes umře.“ Na tuhle větu nikdy nezapomenu.
Pomohla mi dojít na JIP. Ležel tam, jako vždycky, nechtělo se mi uvěřit, že by měl dnes odejít. Pořád jsem ho hladila a prosila, aby ještě chvíli vydržel, než přijede tatínek. Manžel konečně dojel, viděla jsem, jak mu také stékají slzy. Lékařka nám řekla, že bohužel našemu chlapečkovi v noci několikrát selhalo srdíčko a že už není šance. Mohla jsem si ho vzít do náruče - poprvé a naposled.
Nechali nás s ním o samotě, abychom se s ním mohli rozloučit. Bylo to tak silné. Moc jsme plakali. Alespoň jednou jsem mu zazpívala písničku, tak jako jsem vždy před spaním zpívala staršímu synovi. Manžel mu udělal křížek na čele, aspoň tak jsme si ho pokřtili.
Pak ho odpojili a byl konec. Držela jsem ho v náručí, když jeho dušička odcházela za bratříčkem dvojčetem. Žil 19 dní.
L a M, moc vás milujeme, každý den na vás myslíme a nikdy nezapomeneme. Jen ta bolest je moc velká a myslím, že nikdy neskončí.
Přečtěte si také
Syn přistihl tátu v posteli s milenkou. Od té doby ho nenávidí a nechce ho vidět
- Anonymní
- 12.05.26
- 125
Kdybyste se mě zeptali, co je horší, jestli přistihnout manžela v posteli s cizí ženou, nebo když je přistihne vaše společné dítě, řekla bych bez váhání, že druhá možnost. O tom, že mě Mirek...
Přítelův syn ubližuje mojí dceři. Výchova problémového dítěte je noční můra
- Anonymní
- 12.05.26
- 92
Po rozvodu jsem byla s Maruškou nějaký čas sama. Před dvěma lety jsem potkala Lukáše a hned jsme si padli do oka. Po pár měsících jsme spolu začali bydlet. Já mám desetiletou Marušku ve vlastní...
Přítel je finančně negramotný. Utrácí za hlouposti a já počítám každou korunu
- Anonymní
- 12.05.26
- 101
Tomáš byl vždycky člověk, který si rád dopřával. Co vydělal, to utratil. Když jsme byli jen my dva, ještě to nějak fungovalo. Já měla svůj plat a on svůj. Jenže pak se nám narodila Rozárka a já...
Ukončila jsem vztah s milencem kvůli rodině. Teď mi dělá ze života peklo
- Anonymní
- 12.05.26
- 126
Karla jsem poznala v době, kdy nám to v manželství s Petrem dost skřípalo. Byla jsem ráda, že jsem se mohla odreagovat, a mladší přítel mi navíc velmi lichotil. Jenže zatímco pro mě to byla spíš...
„Uteč, on tě zničí,“ varovala mě tchyně. Já jí ale nevěřím
- Anonymní
- 12.05.26
- 194
Vždycky jsem si myslela, že scény jako z psychothrilleru se dějí jen ve filmech. Že když potkáte násilníka, poznáte to podle jeho zlého pohledu nebo hrubého chování. Jenže Marek byl jiný. Citlivý,...
Nechci, aby si tchyně brala naše dítě. Vadí mi, jak smrdí její byt
- Anonymní
- 11.05.26
- 5767
Možná to zní jako maličkost, ale já kvůli tomu poslední měsíce řeším nepříjemné dilema. Nechci, aby si tchyně brala naše dítě k sobě domů. A důvod, který nedokážu partnerovi normálně říct, mi...
Přistihla jsem tchyni, jak se hrabe v našich věcech. A nebylo to poprvé
- Anonymní
- 11.05.26
- 5365
Myslela jsem si, že jen zbytečně plaším a některé věci si možná namlouvám. Pak jsem ale přistihla tchyni přímo při tom, jak se hrabe v našich věcech, a došlo mi, že to rozhodně nebylo poprvé. Od té...
Myslela jsem si, že je problém ve mně. Ve skutečnosti mě podváděl celé roky
- Anonymní
- 11.05.26
- 1768
Dlouho jsem si říkala, že jsem jen přecitlivělá, žárlivá a zbytečně hledám problémy tam, kde nejsou. Když jsem ale náhodou narazila na důkazy, došlo mi, že moje intuice nelhala a že jsem jen byla...
Život s rodiči v jednom domě, kteří spolu léta nemluví, se stal peklem i pro nás
- Anonymní
- 11.05.26
- 1090
Když jsem byla malá, naši se pořád hádali. Bylo mi jasné, že jednou půjdou od sebe. Jenže máme obrovský dům, do kterého by se vešly tři rodiny. A rodiče se jednoduše rozhodli, že tam zůstanou oba,...
Život na vedlejší koleji (5. díl)
- Anonymní
- 11.05.26
- 524
V úterý večer jsem před zrcadlem strávila víc času než za poslední tři roky dohromady. Zkoušela jsem si snad deset outfitů, než jsem skončila u těch černých šatů, o kterých jsem minule psala.
Přeji hodně sil a doufám, že čas co nejdříve tu bolest otupí 
jak jsou někteří lidé hloupí, drž se 