Velká bolest
Když jsem v červnu 2013 po našem pátém IVF objevila na těhotenském testu dvě čárky, nemohla jsem tomu uvěřit, byla jsem nesmírně šťastná. Navíc bylo naše štěstí dvojité, čekala jsem dvojčátka. Bylo to mé druhé těhotenství.
Mám už velkého syna, který si vždycky sourozence moc přál, nejlépe brášku. Jaké to bylo překvapení, když jsme mu oznámili, že bude mít brášky rovnou dva.
Oproti prvnímu těhotenství se mi tentokrát těhotenské nevolnosti nevyhly. První tři měsíce jsem se bez piškotů jako první pomoci nehla na krok. Týdny utíkaly, nevolnosti ustoupily a já se cítila výborně. Pomalu jsme začali pro naše chlapečky vybírat výbavičku, objednali jsme kočárek raději vše s předstihem, kdybych musela jít ležet do nemocnice, jak mě lékař upozorňoval. Také jsem počítala s tím, jak bříško hodně rychle rostlo, že toho později už asi moc nenachodím.
Byla jsem ve 26. týdnu. Večer jsem usnula u televize, jak se mi teď stávalo častěji. Najednou jsem ucítila mokro a když jsem vstala, nebylo pochyb, že mi odtéká plodová voda. Věděla jsem, že je zle. Proboha proč? Ještě ne!!!
Slzy se mi řinuly, rychle jsem na sebe něco naházela a jeli jsme do místní nemocnice, kde mě lékař prohlédnul. Na ultrazvuku bylo vidět, že jeden chlapeček je téměř bez vody. Následoval rychlý převoz do krajské nemocnice. Manžel jel za sanitkou autem.
Stahy ani bolesti jsem žádné neměla, vyčkávalo se, prý ať jsou v děloze co nejdýl, třeba i bez vody. Byl takhle bez vody ještě další tři dny. Pamatuji si, že jsem měla strašnou zimnici a pak mi nějaká lékařka oznámila, že se bude rodit normálně a že jeden chlapeček je MRTVÝ. Byl to šok!!!
Pak už si jen matně pamatuji porod, spíš jen stíny a hlasy, jak jsem se dostala na porodní sál, nevím. Dál už si nepamatuji vlastně nic. Prodědělala jsem septický šok s multiorgánovým selháním. Probrala jsem se po několika dnech z umělého spánku na ARU. Plicní ventilace, všude hadičky, strašně nateklá, ale živá. Je mi moc líto, co musela prožívat moje rodina - manžel, syn, rodiče, sestra. Bylo to strašné, ale o tom se rozepisovat nechci.
Druhý chlapeček ležel na JIPce v inkubátoru a já se těšila, až ho po takové době konečně uvidím. Bohužel jsem byla ještě hodně slabá, ale chtěla jsem za ním. Byl tak maličký, ale krásný. Každý den jsem se modlila, ať je silný a zvládne to. Říkala jsem mu, že se na něj doma těší velký bráška a že ho všichni moc milujeme.
V neděli brzy ráno mi do nemocnice zavolal manžel, hned jsem poznala, že se něco děje. Řekl mi, že mu volali z nemocnice, že je s naším chlapečkem zle. Pane Bože, co mám dělat? Chtěla jsem rychle za mím na JIP, ale prý za mnou nejdříve přijde lékařka. Přišla a rovnou mi řekla: „Váš chlapeček dnes umře.“ Na tuhle větu nikdy nezapomenu.
Pomohla mi dojít na JIP. Ležel tam, jako vždycky, nechtělo se mi uvěřit, že by měl dnes odejít. Pořád jsem ho hladila a prosila, aby ještě chvíli vydržel, než přijede tatínek. Manžel konečně dojel, viděla jsem, jak mu také stékají slzy. Lékařka nám řekla, že bohužel našemu chlapečkovi v noci několikrát selhalo srdíčko a že už není šance. Mohla jsem si ho vzít do náruče - poprvé a naposled.
Nechali nás s ním o samotě, abychom se s ním mohli rozloučit. Bylo to tak silné. Moc jsme plakali. Alespoň jednou jsem mu zazpívala písničku, tak jako jsem vždy před spaním zpívala staršímu synovi. Manžel mu udělal křížek na čele, aspoň tak jsme si ho pokřtili.
Pak ho odpojili a byl konec. Držela jsem ho v náručí, když jeho dušička odcházela za bratříčkem dvojčetem. Žil 19 dní.
L a M, moc vás milujeme, každý den na vás myslíme a nikdy nezapomeneme. Jen ta bolest je moc velká a myslím, že nikdy neskončí.
Přečtěte si také
Na fotbal nežárlím. Jen mám pocit, že manžela ztrácím a hodně mi chybí
- Anonymní
- 10.07.26
- 723
Děti vyrostly, jenže fotbal se hraje pořád. Teď navíc i po nocích. Myslela jsem, že budeme trávit večery spolu, místo toho manžel chodí brzy spát, aby mohl v noci koukat na mistrovství.
Byla jsem mladá babička a neměla na vnučku čas. Dnes svého sobectví lituji
- Anonymní
- 10.07.26
- 818
Když jsem se stala babičkou, bylo mi 43 let. Mé jediné vnučce je dnes už 15 let a já si její dětství vlastně vůbec neužila. Byla jsem naštvaná na dceru, že otěhotněla tak mladá, ale zároveň jsem...
Čtyři roky jsem věřila jeho slibům. Stačila jedna návštěva a všechno se změnilo
- Anonymní
- 10.07.26
- 1308
Nikdy jsem si nemyslela, že se zamiluju do ženatého chlapa. Vždycky jsem tvrdila, že přesně tohle bych nikdy neudělala. Jenže pak jsem se seznámila s Petrem. Byl starší, pohledný a neuvěřitelně...
Nechtěla jsem být mámou. Přítel mě přemluvil a realita je horší, než jsem čekala
- Anonymní
- 10.07.26
- 1858
Do Tomáše jsem se bezhlavě zamilovala. Od začátku jsme si slibovali, že na dítě nebudeme spěchat. Jenže po pár letech začal o miminku mluvit čím dál častěji. Zatímco já byla stále přesvědčená, že...
Manželka nechápe, že je pro mě MS ve fotbale důležité. Fotbal je můj život
- Anonymní
- 10.07.26
- 547
Pro manželku je fotbal jen další sport v televizi. Nejde mi jen o velké akce jako je aktuální MS 2026, mám ten sport rád od malička. Jenže vysvětlit doma, proč kvůli zápasu vstávám uprostřed noci,...
„Mami, on říká, že jsem ošklivá.“ Nikdy jsem se necítila tak bezmocná
- Anonymní
- 09.07.26
- 2881
Když dcera letos odjížděla na letní tábor, těšila se snad už od Velikonoc. Nové kamarádky, koupání, bojovky, spaní v chatkách. Ještě z autobusu mi mávala s úsměvem a já měla radost, že si užije...
Myslela jsem, že jsem konečně našla toho pravého. Dokud jsme neměli rande
- Anonymní
- 09.07.26
- 6652
Po rozvodu jsem si několik let říkala, že chlapa ke štěstí nepotřebuju. Mám práci, dospělého syna i dceru, vlastní byt a klid. Jenže člověk si zvykne na samotu jen do chvíle, než mu začne chybět...
Moje dcera se jí začala bát. Kvůli tomu skončilo přátelství, které trvalo 20 let
- Anonymní
- 09.07.26
- 2791
Ještě před dvěma lety jsme byly skoro každý víkend spolu. Naše děti si hrály na dece, my pily kávu a smály se tomu, že jednou pojedeme společně na dovolenou. Dnes se nevídáme vůbec. A důvod? Možná...
Na festival do Varů jsem jela zazářit. Odvezla jsem si pořádný trapas
- Anonymní
- 09.07.26
- 1248
Do Varů jsem odjížděla s jasným plánem. Aspoň na jeden večer si připadat jako filmová hvězda. Doma jsem nechala děti, partnerovi oznámila, že mě čeká kultura, a do kufru přibalila šaty, které už...
Řekl, že děti nechce stejně jako já. Zapomněl ale dodat, že už má tři
- Anonymní
- 09.07.26
- 2791
Nikdy jsem netoužila po dětech. Nevadily mi, ale nikdy jsem se neviděla jako máma. Měla jsem ráda svůj klid, spontánní výlety i tiché večery s knížkou. Když se kamarádky rozplývaly nad miminky,...
Přeji hodně sil a doufám, že čas co nejdříve tu bolest otupí 
jak jsou někteří lidé hloupí, drž se 