Můj první porod - všechno bylo jinak...

Moc mě baví číst vaše deníčky a dost často utírám slzičky, co všechno ženská musí skusit, pro vysněné štěstí:) Sice tomu je 9 měsíců co doma utírám zadeček naší princezně ale ráda přispěju i svým příběhem.
Celé těhotenství probíhalo úplně ukázkově, ovšem až na váhu, která ze 63kg vyšplhala na rovných 90kg což je opravdu zátěžová pecka jenže opravdu se to nedalo zastavit i přes úpornou hladovku. Kila skákala nahoru jak pominutá ale jinak vše OK.
Jelikož jsme o první ratolest přišli, měla sem celé těhotenství strach aby maličká byla v pořádku a na porod sem vůbec nemyslela, až posledních 14 dní sem si říkala, že se snad už nemůže nic stát a zjistila sem že se to blíží kvapem a že někudy to opravdu musí ven auuu No, to sem ještě nevěděla, co to porodní bolesti jsou.

Jelikož se maličký nechtělo, musela jsem nastoupit na vyvolání. Bylo pondělí ráno, krásně slunečno a já se slzama v očích nastoupila hospitalizaci v porodnici plná očekávání. ještě musím říct že těch 14 dní předem sem opravdu přečetla snad tunu časopisů o porodu, a měla sem jasno! ! - ať to bude jakákoliv bolest já to vydržím. Říkala jsem si, že jde přece o pár hodin bolesti, zatnu zuby a bude to, porodily jiný tak já taky. Hlavně žádný epidurál bylo moje krédo - hrdinka V hlavě se mi odehrávaly tuny článku na co mám nárok, co mám chtít atd, šla sem do porodnice s tím že to zabolí ale dobrý. . . Naivní blázen noo.

No nic, v pondělí po nástupu do mě začali prát ty jejich blázince na vyvolání porodu, ale nic, v 5 hodin to tedy zabalili s tím , že ráno dostaneme tabletu a zítra to prostě bude, pač porodnice praskala ve švech. No jo květen lásky čas. Šla sem odpočívat, ale kolem 7 hodiny začly nějaké letmé bolesti, říkám si hurá hurá to je ono holčička se narodí v noci, to sem chtěla.

Šla sem tedy za sestrou že mám již trochu bolesti a ona zavolala mudr a ten mě vyšetřil, že nic, žádný nález, ať jdu spát no tak sem šla, jenže ouvej za chvilku bolesti zesílily a zrychlily, tak sem čekala nechtěla sem být hysterická jenže to bylo víc a víc, tak jdu za PA a ona mě (což nechápu když se snažily porod vyvolat) dala čípek na bolest, no samo nezabral a tak o hodku dýl sem tam znova, že je to co 10 minut a moc to už bolí a opět injekce na bolest CO TO? ? Oni nechtěj abych porodila. Volala sem manželovi a ten mě uklidnil že vědí co dělaj, chytrák
Samozřejmě nic nezabralo, pač to nebyly poslíčci ale porod začal, chodila sem po pokoji a prodýchávala bolesti a něco my říkalo to není asi ještě to nejhorší a taky že ne o další hodinu později sem se se slzama v očích dobelhala za PA že to prostě moc bolí a kontrakce už sou pravidelné 5-8minut zda můžu zavolat manžela, tak jsme šli konečně na porodní sál:)))
dostala jsem Yal a píchli mi vodu, pak jsem zavolala muže. Bylo kolem půlnoci a bolesti byly dost šílený… Ať byl porodní sál sebehezčí, nemohla sem ho vůbec využít pač sem byla pořád na monitoru a nemohla sem se hnout! Panebože já musím chodit, říkám PA ale ona nic. . .

Za půl hoďky přispěchal manžel a když mě viděl, říkal - to je síla už to bude vid? Říkám to jo!
Už se to nedá jedna kontrakce za druhou a já měla mdloby!

Čekala jsem až přijde doktor a něco mi poví, že jdeme na to nebo něco takového. Tlaky už taky byly na konečník a hlavně šílený křížový bolesti. Mudr povídá jste na 2. já se orosila takovou dobu bolesti a nic. . .
Bylo to fakt noční můra celou noc kontrakce ani ne po 5 min šílený a hrozný boj at mě už nemoniturujou že musím něco dělat, ulepená ubrečená sem věděla že to snad nepřežijůůůů a že to není zdaleka konečná
Nebýt tam manžel a mříže v oknech tak snad skočím. V 7 ráno jsem se rozhodla pro epidurál pač mi PA řekla že to může být ještě třeba 6 hodin. . . Panebože pomyslela sem si.
No nic epidurál zabral, ale to píchnutí v pololeže a ani se nehnout byl fakt taky mučící zážitek.

Chvíli sem si dáchla a kupodivu konečně začala otvírat v 10 hodin sem byla na 6.
pak přišel mudr že epidurál vyhodíme ať vím, kdy tlačit že ty konečný bolesti stejně neutlumí.
A tak skoro po dvouhodinový ulevě, to začalo nanovo, už sem neměla sílu, konečně sem mohla aspoň na balon a všichni odešli kromě muže. PA my říkala ať křiknu až bude ten tlak neúnosný, že pudem na to, jenže to byl pořád jak poznám ten pravý, když tlačit sem chtěla furt.
No nic, tlak přišel a šílené kontrakce byly už snad v kuse a já křičela a brečela a chtěla umřít konečně mě řekli je to tady vylezte nahoru (křeslo bylo krásný měkký nový, ale v té chvíli mě to bylo víte kde) vylezla sem a už musela tlačit nešlo jinak,
Najednou šok mudr nee, slezte je tam ještě nějaký lem, představte si že takhle slézt a vylézt jsem musela 3krát v těch šílených bolestech vždycky sem musela tlačit na záchodě aby se to uvolnilo, jenže ze mě všude krev já na omdlení a dítě nikde, TAK TAKHLE SEM TO NECHTĚLA! ! !

A už sem nahoře a tlačím jednou, dvakrát. . . . . , snad tisíckrát už ani nevím zda žiju či jsem v pekle, bylo to šílený, ale zároveň úleva moci tlačit.

Najednou hejno doktorů všichni mi tlačí na břicho a NIC.
Najednou někdo prohlásil a JE TO všichni přestali dělat 

Podivali se po sobě a v tu chvíli sem se probrala! Říkám CO JE? Myslela sem na nejhorší a oni suverénně nic musíte na císaře. Ach jo to ne, ale JO. tak sem opět musela dolů z křesla pořád v těch šílenejch bolestech, musela si dojít na operační sál a tam konečně po asi 16 hodinovejch bolestech v 11. 25h přišla na svět zdravá holčička jménem Andrejka
Tatínek který byl nesmírně statečný a kterému za vše moc děkuju si holčičku popsal a zatím co mě křísili, si jí první choval.

Moc mě mrzí že první tak vytoužený porod byl takový, chtěla sem vidět jak ze mě holčička vyjede a my budeme plní dojmů a všeho a ono to bylo všechno jinak.
Když sem se pak probrala a viděla ten úžasný uzlíček byla to dostatečná odměna za noc plnou hrůzy 

Asi 3 měsíce po porodu sem měla problémy s jizvou a celkově dost zmordovaná, dlouho mě všechno bolelo, to jsem si říkala už nikdy!
Dnes se těším až Aja povyroste a my budeme znova prožívat to šťastné peklo v porodnici! ! ! !

Mějte se, těšte se a držte se stojí za to žít! ! !