Výchova hypochondrů v Čechách

... aneb jak udělat ze zdravého miminka alespoň trochu nemocné ...

Je pravdou, že naše malá bleška se narodila ve 32. tt, ale její zdravotní stav byl i přes akutní porod v hodině dvanácté a podváhu více než dobrý. Než nás s váhou 2.160g propustili domů, absolvovala - stejně jako všechna ostatní nedonošená miminka - rehabilitaci Vojtovou metodou, opakované vyšetření očí, mozku i srdce. Vše bez nálezu, nicméně v propouštěcí zprávě bylo zakotveno, že musíme navštěvovat neurologa, který se na tyto nedoklubka specializuje, a kam vlastně putují veškerá tato dítka po propuštění. Naivně jsem si myslela, že pod odborným neurologickým dohledem bude spíše sporadicky.

A tak jsem u neurologa dostala hned v úvodu dotaz, zda cvičíme Vojtovku, prý je to důležité, aby nedošlo k preferenci jedné strany. Odpověděla jsem, že cvičíme jen tlak palcem na žebírka a neurolog zazářil štěstím a konstatoval, že holka je krásná a zdravá a kontrola za dva týdny. (To už jsem Vojtovku cvičila jen občas.)

V zápětí jsme absolvovaly na ortopedii vyšetření kyčlí. Vzhledem k tomu, že v porodnici mne ubezpečovali, že nedonošenci na kyčle netrpí (jelikož po porodu leží na bříšku), byl pro mne verdikt BALIT NAŠIROKO a CVIČIT přímo zdrcující.
Cvičit, to by nám i šlo, ale balení naširoko? V době kdy malá trpěla kolikou? Já, manžel a sousedé ze všech světových stran si každý večer málem otevírali šampáňo, až se malá prořvala ke spánku, ovšem v pohodlné jednorázové plínce. Balení naširoko prostě nešlo aplikovat.

Na další kontrole u neurologa mne překvapil dotaz, jak jsme na tom s kyčlemi. Stručně jsem popsala, jak to je a málem jsem upadla, když jsem si vyslechla, že cvičit nožkama nesmíme, jelikož to stav jen zhoršuje a prý to ortopedové nevědí. Ale balit naširoko prý musím. Ať prý dál cvičím Vojtovku, že je vidět, jak je zdravá, symetrická a jak jí to prospívá a hned nás chtěl odeslat na další rehabilitace. Snad aby byla ještě zdravější a symetřičtější?? (Od poslední návštěvy jsem s ní snad Vojtovku - kvůli kyčlím - necvičila.)

Balení naširoko nebylo možné aplikovat, cvičení zakázal neurolog a nás už čekala další návštěva ortopedie. Do ordinace jsem vstupovala s odhodláním držet bobříka mlčení, jen abych nemusela popisovat jednomu doktorovi, co jiný zakázal. Naštěstí se na nic neptal a já se zatajeným dechem čekala ty hrozné zprávy o zhoršení zdravotního stavu, neb jsem necvičila, ani nebalila a už už jsem slyšela ty výhrůžky frejkovou peřinkou a vyčítavé pohledy na mne - tak nezodpovědnou matku. Málem jsem vybouchla smíchy, když mi doktor říkal, že jsem cvičila opravdu zodpovědně a že se kyčle zlepšily natolik, že nemusím dál ani cvičit, ani balit naširoko.

Radost jít k neurologovi mne přešla ve chvíli, kdy hned po úvodních pochvalách padl obligátní dotaz na cvičení Vojtovky. Nešlo dál lhát a já přiznala, že již se ten cvik s ní cvičit nedá. A tak jsem ihned obdržela předpis na rehabilitace. Nevím proč, když v úvodu návštěvy nejevila známky dětské mozkové obrny, tonus byl taky v pořádku a symetrická byla akorát.

Obvodní pediatr malou prohlédl a na rehabilitace mne neodeslal, neb nenašel důvod, proč by mělo rizikové nedonošené dítě podstupovat v období chřipek neopodstatněné výlety do infekčního prostředí, kterým nemocnice bezpochyby je. Vzhledem k tomu, že ani široké příbuzenstvo, které odchovalo mnoho dětí, neshledalo na ní žádnou vývojovou chybu, žila jsem si v klidu.

Až do další návštěvy neurologie. Dotaz, jak cvičíme zazněl tentokrát již ve dveřích. Při vyšetření byla nalezená chyba v glutálních řasách - to jsou ty záhyby pod zadečkem. Prý nejsou stejné a to se musí napravit cvičením Vojtovky. No, opravdu nejsou stejné - když nakročí levou nohou, je ta pravá delší a obráceně…

Návštěva rehabilitologa nás tedy neminula. Paní doktorka si novou pacientku podrobně prohlížela, větší pozornost věnovala gluteálním řasám, ale ty se jako zázrakem asi uzdravily. A tak jsem si vyslechla, jak je krásná, zdravá, symertická, jak má řasy v pořádku, ale ten záhyb, který se jí dělá za krkem, když leží na bříšku se zvednutou hlavou, tak ten musí pryč, a to dosáhneme jedině cvičením Vojtovky!

Čeká nás další návštěva neurologie. Zas bude to chudák dítě nemocnější a nemocnější…

Přečtěte si také

Děti rostou. Jen jejich věci nějak neubývají

Děti rostou. Jen jejich věci nějak neubývají
  • Anonymní
  • 28.09.26
  • 577

Děti mají jednu úžasnou vlastnost. Rostou. Je to sice poněkud drahý koníček, protože člověk každou chvíli kupuje větší boty, delší kalhoty, větší bundy a další věci, které ještě před třemi měsíci...

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
kkatus
1230
24.3.06 22:17

Blanci, velmi pekne napisane. :)))
kaktus z kvetnatok 2005

  • načítám...
  • Zmínit
Ivca_K
986
25.3.06 08:40

Blanci, moc hezké. Já měla štěstí, že když obvodní lékařka při tříměsíční prohlídce pravila, že Klárka je zaostalá, a odeslala nás na neurologii, vzpomněla si máma, že její kamarádka z dětství je neurolog a specializuje se na rehabilitaci velmi nemocných dětí. Tak Klárku prohlídla a pravila, že na ní neshledává jedinou vadu, kromě toho, že má málo posílené svalíky na rukou a v zádech, což jsme spravily za čtrnáct dní tím, že jsem jí při poloze na bříšku pomáhala podepřením hrudníčku. Víc jsem na neurologii nebyla a u té obvodní dr. také ne!!!!
Ivča s Klárkou z Květňátek 2005

  • načítám...
  • Zmínit
Fiction
200
25.3.06 20:58

Blanci, to je dobře, že se tvoje předčasně narozená holčička má tak hezky k světu. Udržuj si dále nadhled!! Hodně štěstí přeje Lenka

  • načítám...
  • Zmínit
iwa
268
27.3.06 14:25

Moc pěkně napsané. Mám podobné zkušenosti. I když se všude mluví o nedostatku peněz ve zdravotnictví, často se posílá na spoustu nesmyslných vyšetření, jen aby byly body. Já si léčila vysoký tlak tak dlouho, až jsem zkolabovala s tlakem 100/60. Teprve pak jsem mohla ubrat léky na tlak (i další, které mi byly předepsány, když jsem si stěžovala, že se mi točí hlava).
A s nožičkama jsme prošli naprosto tím samým.
 Iwa

  • načítám...
  • Zmínit
BeruskaLosik
1468
27.3.06 21:34

Ahoj.

Radimek je jen kříšené mírné nedonošeňátko (35tt) a pokud mohu najít pozitiva v delším pobytu v nemocnici na oddělení pro nedonošené a patologické novorozence, tak je to v denodenní péči rozumné rehabilitační sestřičky, která nás nejprve naučila šetrné péči o novorozence ( oblékání, krmení, nošení…) a pak velmi pěkným cvikům na balónu ( ty jsme praktikovali do 9 měsíců). Vojtovka nás minula ( jako prevence se zpochybňuje, tak nevím) a neuroložku mohu jen chválit. Zkušená starší paní, která měla v péči už manžu ( po kaskadérském prepubertálním úrazu), shledala měsíčního Radimka jako donošeného novorozence, později několikrát jako normálně vyvíjející se dítko a v 9 měsících nás vyřadila z pravidelných prohlídek, protože rošťák uměl to, co stejně staré děti, ba i víc. Žádná speciální rehabilitace ( na kterou bychom tehdy museli jezdit docela daleko), jen běžné poctivé domácí cvičení.
Nicméně, je fakt, že vše se u něj více hlídalo. Kyčle jsme měli v pořádku, ale neustálé drobné problémky vyvrcholily parainfekční vaskulitidou a pozorováním v nemocnici, pak pravidelnými pohospitalizačními kontrolami, včetně kardiologie, diagnostikovanou ABKM, kontrolami na gastroenterologii, zátěžovým testem na ABKM … Do toho běžné kontroly a očkování - poněkud posunuté… No prvních 10 měsíců jsem myslela, že jsem častěji v čekárnách a ordinacích než doma. Pravda, nikdy se nestalo, že by si doktoři úplně odporovali. Ale občas se názorově trochu lišili, takže jsem vypozorovala, že některé informace musím podat patřičně zaobalené. Vyloženě lhát bych neměla odvahu, co kdybych přece jen dělala někde chybu.
Zdravý a lékařsky „proklepaný“ klučina určitě stojí za počáteční problémy.

Beruška

  • načítám...
  • Zmínit
romca2
2
17.5.06 15:32

vypadá to, že si za 30 let moc nezměnilo. Z vyprávění mojí mámy: narodily jsme se dvě. každá 3,5 kg, 50 cm. Protože jsme se obě rodily KP, doporučili mamce návštěvy u neurologa. Když jsem já seděla a sestra ještě ne, vynadala paní doktrorka mámě, že zatím co já jsem pěkně štíhlá - proto sedím, je sestra dost tlustá - takhle si jen tak nesedne. Při další návštěvě sestra lezla - já ještě ne. Vysvětlení. Zatímco sestra je pěkně živená, proto leze, jsem já strašně hubená - takhle lést jen tak nebudu. No myslím, že tam po tomhle máma přestala chodit.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář