Žádné vyvolávání, mami, já vylezu sám
- Porod
- mirka.b
- 21.05.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Byla to pro mě noční můra porod, klystýr, injekce, nástřih, šití a nakonec vyvolávání, které stejně ani nebylo potřeba. :)
Třetí den po porodu.
Na vítání občánků ve třech měsících. :)
- 1
Tak se tady taky pochlubím, jak probíhal můj porod. Termín jsem měla 3. 2. 2015. Poslíčky jsem během těhotenství měla, takže jsem si říkala, že to prostě přijde samo a bude to fofr. Uklidňovala jsem se, že mám širokou pánev, takže to nebude žádnej záhul, a že mám vysoký práh bolesti.
Byl to můj první porod, takže mě všechno děsilo. Injekce. Klystýr. A moje noční můra - nástřih a potom šití. Dne 3. února jsem se se svými 100 kily dovalila k doktorovi na kontrolu s tím, že mi řekne, že už to přijde a budu rodit. (Nevím, co jsem si jako představovala? 
) Udělal mi monitor, zkontroloval a oznámil mi, že se neotevírám, že miminko je stále v klidu, ale že jsem šíleně oteklá. To jsem byla, měla jsem tak oteklé nohy, že jsem si do nich dělala důlky. Zeptal se mě, jak se cítím a já jsem při všem strachu řekla, že je mi naprosto skvěle, hlavně, abych se vyhnula jakémukoliv vyšetření.
Přesto mi nevěřil a řekl mi, že druhý den ráno v 7 si nastoupím do nemocnice na vyvolávaní, protože trpím i na nízký tlak. S brekem jsem odešla domů, protože jsem měla strach. Chtěla jsem tomu pomoct - horká vana, sex, maliník - a nic. Se strachem jsem si šla lehnout. Ve 4 ráno jsem se vzbudila a měla jsem slabé bolesti v podbřišku. Vzbudila jsem přítele, že se něco děje a že si jdu dát sprchu. I po sprše bolesti nepřestaly. Tak se to stupňovalo, až jsem je měla každých 5 minut. Tak jsme v 6:30 jeli do porodnice.
Přijeli jsme a přítel na sestřičku skoro zařval: „My rodíme, nechcem vyvolávat!“
Což mě i přes bolesti dost pobavilo, říkala jsem si: „Bolesti každých pět minut? To bude za chvíli náš chlapeček na světě!“
No, prvorodička, vůbec jsem netušila, co se bude dít. Setra mě vzala na monitor, přičemž mi už při cestě praskla voda, takže jsem se došourala v křečích na křeslo, rozhodila nohy a modlila se, ať už to mám za sebou. Doktorka mi ještě pořádně píchla vodu. Dala mi košili, vložku a dali mě rovnou na porodní sál, kde byla toaleta, sprcha, takže sem nemusela nikam cestovat. Nandala mi monitor a zavolala mého přítele. Při každé bolesti jsem mu zarývala nehty až na kost.
Po 3 hodinách jsem dostala injekci proti bolesti, která snad vůbec nepomáhala. Kontrakce střídaly bolesti v kříži a to i na příteli bylo vidět, že ho zřejmě přešel humor. Každou chvíli tam chodil doktor nebo sestřička kontrolovat, jestli se otevírám. Někdy kolem poledne mi řekl, že jsem otevřená na 4 cm. Když jsem se zeptala, na kolik musím být otevřená, myslela jsem, že po odpovědi skočím z okna.
Pak to přišlo. Klystýr, moje noční můra. Při každé bolesti jsem dýchala jak pes a přítel se mnou, až ho sestřička pochválila, že dýchá lépe než já. Teď vím, že to bylo to nejkrásnější na porodu. Potom kapačky, abych se otevírala.
Co mě dojalo, bylo, když se mě zeptali, jestli by mi nevadil u porodu začínající gynekolog, který by se jen díval. Měla jsem takové bolesti, že by mi bylo jedno, i kdyby se dívala uklízečka.
Přišel tam mladý kluk, říká: „Ahoj Tomáši, tak ty budeš tatínek!“ Přítelův kamarád.
Přišel doktor, dal mi injekce do rodidel a čekali jsme. Po asi hodině bezvýznamného tlačení a skoro žádných kontrakcích už jsem brečela bolestí a měla toho plný kecky. Zas mi pustili něco do žíly a to byla teprve jízda. Bolest jedna za druhou, kdy jsem nekontrolovatelně tlačila jak šílená, hlavně, aby to skončilo. Dostala jsem kyslík do nosu, abych se neudusila.
A pak, po 12 hodinách té dřiny, jsem si řekla: „Buď teď nebo nikdy!“
Zatlačila jsem ze všech sil, řvala na celou nemocnici a bylo to. Můj překrásný fialový chlapeček. 
3600 g. V okamžiku jsme začali oba dva brečet.
Myslela jsem, že ten horor už skončil, ale měla jsem moc zarostlou placentu do děložního svalu, takže mě museli vyčistit v narkóze, přičemž jsem přišla o velké množství krve. Když jsem se vzbudila, myslela jsem, že mi upadne. Sestřička mě chtěla odvést na pokoj, ale když jsem si stoupla, ještě jsem omdlela. Takhle jsme to zkoušeli až do 10 do večera a po 3 kolapsech jsem padla na postel, když mě odvezli na pokoj. Syna mi dali až druhý den ráno, protože jsem se stále necítila dobře.
Tak takhle probíhal můj porod. Už jsou to tři měsíce. Máme nádherného a hodného chlapečka a klidně bych šla rodit znovu.
Přečtěte si také
Ostuda v restauraci: Tchyně si dotočila vodu na záchodě a pak zdrhla bez placení
- Anonymní
- 11.06.26
- 2619
Oslavy dětských narozenin mají být plné radosti, smíchu a rodinné pohody. Člověk si naplánuje pěkné odpoledne, zarezervuje stůl v restauraci a těší se, jak si to všichni společně užijí. Jenže když...
Našla jsem si mladého „kolouška“, ze kterého se vyklubal žárlivec a násilník
- Anonymní
- 11.06.26
- 1295
Můj milostný život by vydal na celou knihu. Mám za sebou tři nevydařená manželství a několik vztahů, které dopadly velmi podobně. Když jsem si před pár měsíci našla chlapa o patnáct let mladšího,...
Syn chce strávit celé léto u táty. Nemám šanci konkurovat jeho prázdninám
- Anonymní
- 11.06.26
- 1163
Prázdniny máme rozdělené víceméně napůl. Aspoň tak jsme se s bývalým manželem domluvili. Jenže poslední týdny mám pocit, že se všechno začíná měnit. Můj bývalý totiž synovi připravil prázdniny snů...
Odjela jsem do lázní kvůli neplodnosti. Stačil jeden malý úlet a byla jsem v tom
- Anonymní
- 11.06.26
- 1743
Život umí být někdy plný paradoxů. Jenže v mém případě si za komplikace můžu z velké části sama. S přítelem jsme se snažili o dítě tři roky. Po sérii vyšetření nám lékaři oznámili, že problém je na...
Sousedce věčně utíkají psi z množírny. Nebude na ni povinná registrace krátká?
- Anonymní
- 10.06.26
- 1393
Už dlouho jsem sem nic nenapsala, ale dnešní ráno mě vytočilo natolik, že si prostě musím vylít srdíčko. A kde jinde, že jo? Tady mě aspoň pochopíte. Chci se vás zeptat – už jste zaregistrovaly tu...
Máma poslala do chatu video. V pozadí jsem slyšela, jak mě ségra pomlouvá
- Anonymní
- 10.06.26
- 2720
Moderní technologie jsou skvělá věc, ale občas dokážou rodinné vztahy rozbít na kousky během jediné vteřiny. Přesně to se mi stalo minulý týden. Zjistila jsem totiž, že rčení „mluviti stříbro,...
Můj muž občas zařve na syny. Sestra nás chce udat na OSPOD pro týrání dětí
- Anonymní
- 10.06.26
- 1629
Vztahy se sourozenci bývají komplikované. Člověk by si myslel, že v dospělosti už budeme mít rozum, budeme se navzájem respektovat a nebudeme si kecat do života. Jenže moje sestra má očividně...
Exmanželka mého muže ho požádala o ledvinu. Souhlasil a já umírám strachy
- Anonymní
- 10.06.26
- 1859
Můj muž má z prvního manželství dvě děti. Se svou bývalou ženou vychází překvapivě dobře a musím uznat, že ani já proti ní nic nemám. Nejsme sice kamarádky, ale nikdy mezi námi nebyly žádné velké...
Tchyně k nám jezdí jako do hotelu. Tvrdí, že nám pomáhá, ale je to naopak
- Anonymní
- 10.06.26
- 11167
Mám toho už dost. Matka mé ženy je u nás v poslední době pečená vařená. Když si manželka před několika měsíci zlomila ruku, byla její pomoc k nezaplacení. To jí neupírám. Jenže dnes už ji...
Po rozvodu jsem zůstala sama. Můj exmanžel poštval naše přátele proti mně
- Anonymní
- 09.06.26
- 2774
Teprve po rozvodu mi došlo, co byl můj muž vlastně zač. Vždycky jsme byli hodně společenští a měli spoustu přátel. Jenže většina z nich byla společná. Nikdy by mě nenapadlo, že po rozvodu se téměř...
gratulace k miminku
Gratuluji k chlapečkovi! 
hŕůza..