Zamlké těhotenství
Dlouho jsem přemýšlela, zda tento deníček napsat. Po týdnu jsem se k tomu dokopala. Chtěla bych tím pomoci těhulkám se stejným osudem, jako byl u nás. Po verdiktu od naší doktorky, že miminku nebije srdíčko v 17tt jsem byla psych. vyřízená, to se kombinovalo i se strachem, jak ze mě miminko dostanou. Moc jsem se bála, že vše budu muset prožít. Kontrakce a pak i vidět naší holčičku. Naštěstí to po fyzické stránce nebylo tak horké, viz. můj příběh.
Už je to týden, co je má holčička mimo mé tělo. Datum 15.5.2013 se u mě zapsalo jako to nejhorší datum, které jsem kdy prožila. Čekali jsme neplánovaně třetí miminko, byla jsem v ten osudný den 16+3tt a už bylo krásně vidět i bříško. Všechna UTZ vyšeření vč. screeningu byla v pořádku, dokonce vycházelo riziko VVV myslím na cca 1:200 000, že bude miminko postižené. Po týdnu od screeningu mi paní doktorka ale oznámila, že naší holčičce přestalo bít srdíčko. Nejhorší okamžik v mém životě. Bylo to sice neplánované těhotenství, ale moc jsme se na naší berušku těšili.
Každým dnem jsem vyhlížela kopance v bříšku a tato zpráva od paní doktorky byla přímo šílená. Na UTZ jsem ale sama srdíčko neviděla a miminko se ani nehnulo. Byla divně zkroucená a natlačená úplně ve spodní části dělohy. Sama doktorka z toho byla v šoku. Brečela jsem jako malé dítě, nic horšího si ženská neumí představit ani v těch nejhorších snech. Poté mi doktorka oznámila, že by mě ráda viděla co nejdřív na revizi. S papírem k revizi mě poslala domů. 
Ještě večer jsem zoufale hledala stetoskopem bijící srdíčko. Nemohla jsem tomu uvěřit. Po dvou úspěšných a bezproblémových těhu, že se mi stala tato noční můra. Bohužel ať jsem hledala, jak jsem hledala, tak v bříšku nic víc než smutné ticho. Ráno jsme vyjeli do nemocnice, nástup byl v sedmou ranní hodinu a na lačno. Následovalo gyn. vyšetření zrcadly… a nakonec UTZ, kde srdíčko samozřejmě nebilo. Bohužel jsem byla uložena na pokoj s těhulkami, co šly na potrat dobrovolně. U mě následoval kolotoč vyšetření. Nejprve jsem podstoupila příjem u sestřičky, následoval odběr krve, kerdiologické vyšetření (EKG).
Odběr moče a zavedení dvou tyčinek (dilatanů) na rozšíření děložního hradla, kterého jsem se tolik obávala. Samotné zavedení vůbec nebolelo, ale ta dezinfekce, která následovala předtím, docela dost pálila. V operační den ráno se za mnou přišel podívat doktůrek, jestli nemám nějaké bolesti či nekrvácím. Já naštěstí opět bez jakýchkoliv komlikací. Místo snídaně příšla sestřička s obvazy, omotala mně nožičky a než jsem se nadála, odváželi mě na sál, který se nachází hned vedle porodnice Tam už na mě čekali, vyšplhala jsem se na kozu, připoutali mi nožky. Do ruky píchli nějakou růžovou injekci, po které jsem se cítila omámeně. Nastavily světlo a píchli druhou. Malou chvilku jsem se koukala na sestřičku jednu a pak druhou. V zápětí jsem už o ničem nevěděla.
Probudila jsem se na chodbě na vozíku u operačního sálu. Hned po probuzení s pláčem jsem se ptala, jestli se potvrdila holčička. Naneštěstí sanitáře, co mě vezl na sál. Měla jsem hned po operaci infuzy oxytocinu, aby to prý tolik nekrvácelo. Poté jsem dostala ještě injekci na ředění krve a ATB přes kanylku do žíly. Po 3 hodinách, co jsem ležela s kapačkou oxytocinu, jsem mohla stoupnout z lůžka a pak se konečně i najíst. Bříško pobolívalo jen trošku. Večer to bylo horší, zavinovala se mě děloha.
Následující ráno mi brali kontrolní krev. Doktorku jsem viděla až následující den po operaci na vizitě. Měla jsem srdíčko až v krku, jak jsem jí spatřila. Čekala jsem, že mi o miminku něco poví. V hlavě se mi honily myšlenky, jak asi byla veliká, byla to opravdu holčička a hlavně proč se to stalo…co se stalo. Nemůžu dodnes uvěřit, že byla chyba v ní, když bylo vše na screeningu v pořádku. Bojím se, že jsem jí zabila já, resp. moje tělo. Bylo mi řečeno od ní, že se nemám ptát na pohlaví a nemám se rmoutit, že nebylo poznat, co to bylo.
Prý mimi neposílali ani na patologii. Byla ve mě mrtvá 14 dní a nic by už nepoznaly. Podle doktorky mám myslet na sebe, protože mi hrozila vážná infekce, s kterou není sranda a mám být ráda, že jsem přišla takto na čas za 5minut dvanáct a že dle krve mě pustí domů. Krev byla celkem v pořádku, a tak jsem ještě vyfasovala ATB domů a pustily mě. To je celý můj příběh, jak jsme přišli o naší berušku.
Termín porodu měl být 28.10. :.( :.( Nikdy nezapomeneme.
Přečtěte si také
Ostuda v restauraci: Tchyně si dotočila vodu na záchodě a pak zdrhla bez placení
- Anonymní
- 11.06.26
- 2854
Oslavy dětských narozenin mají být plné radosti, smíchu a rodinné pohody. Člověk si naplánuje pěkné odpoledne, zarezervuje stůl v restauraci a těší se, jak si to všichni společně užijí. Jenže když...
Našla jsem si mladého „kolouška“, ze kterého se vyklubal žárlivec a násilník
- Anonymní
- 11.06.26
- 1401
Můj milostný život by vydal na celou knihu. Mám za sebou tři nevydařená manželství a několik vztahů, které dopadly velmi podobně. Když jsem si před pár měsíci našla chlapa o patnáct let mladšího,...
Syn chce strávit celé léto u táty. Nemám šanci konkurovat jeho prázdninám
- Anonymní
- 11.06.26
- 1248
Prázdniny máme rozdělené víceméně napůl. Aspoň tak jsme se s bývalým manželem domluvili. Jenže poslední týdny mám pocit, že se všechno začíná měnit. Můj bývalý totiž synovi připravil prázdniny snů...
Odjela jsem do lázní kvůli neplodnosti. Stačil jeden malý úlet a byla jsem v tom
- Anonymní
- 11.06.26
- 1856
Život umí být někdy plný paradoxů. Jenže v mém případě si za komplikace můžu z velké části sama. S přítelem jsme se snažili o dítě tři roky. Po sérii vyšetření nám lékaři oznámili, že problém je na...
Sousedce věčně utíkají psi z množírny. Nebude na ni povinná registrace krátká?
- Anonymní
- 10.06.26
- 1414
Už dlouho jsem sem nic nenapsala, ale dnešní ráno mě vytočilo natolik, že si prostě musím vylít srdíčko. A kde jinde, že jo? Tady mě aspoň pochopíte. Chci se vás zeptat – už jste zaregistrovaly tu...
Máma poslala do chatu video. V pozadí jsem slyšela, jak mě ségra pomlouvá
- Anonymní
- 10.06.26
- 2778
Moderní technologie jsou skvělá věc, ale občas dokážou rodinné vztahy rozbít na kousky během jediné vteřiny. Přesně to se mi stalo minulý týden. Zjistila jsem totiž, že rčení „mluviti stříbro,...
Můj muž občas zařve na syny. Sestra nás chce udat na OSPOD pro týrání dětí
- Anonymní
- 10.06.26
- 1670
Vztahy se sourozenci bývají komplikované. Člověk by si myslel, že v dospělosti už budeme mít rozum, budeme se navzájem respektovat a nebudeme si kecat do života. Jenže moje sestra má očividně...
Exmanželka mého muže ho požádala o ledvinu. Souhlasil a já umírám strachy
- Anonymní
- 10.06.26
- 1908
Můj muž má z prvního manželství dvě děti. Se svou bývalou ženou vychází překvapivě dobře a musím uznat, že ani já proti ní nic nemám. Nejsme sice kamarádky, ale nikdy mezi námi nebyly žádné velké...
Tchyně k nám jezdí jako do hotelu. Tvrdí, že nám pomáhá, ale je to naopak
- Anonymní
- 10.06.26
- 11504
Mám toho už dost. Matka mé ženy je u nás v poslední době pečená vařená. Když si manželka před několika měsíci zlomila ruku, byla její pomoc k nezaplacení. To jí neupírám. Jenže dnes už ji...
Po rozvodu jsem zůstala sama. Můj exmanžel poštval naše přátele proti mně
- Anonymní
- 09.06.26
- 2791
Teprve po rozvodu mi došlo, co byl můj muž vlastně zač. Vždycky jsme byli hodně společenští a měli spoustu přátel. Jenže většina z nich byla společná. Nikdy by mě nenapadlo, že po rozvodu se téměř...
DRŽ SE, POSÍLÁM VELIKÉ OBEJMUTÍČKO 
