Zase jedna poblázněná holka

Emoce přichází snadno a samy, rozum si musíme těžce budovat.

Před dvěma lety, než jsem potkala svého současného přítele, by mě ani ve snu nenapadlo, že se mi takto zblázní hormony. Nebo aspoň já to tak nazývám.

Od malička jsem děti chtěla, vždy jsem si například říkala, jak se k nim budu chovat, jak je budu vychovávat a podobně. Nikdy jsem to ale zvlášť neprožívala, nekoukala jsem do kočárků, nerozplývala jsem se nad dětskými oblečky a vůbec jsem k dětem měla takový opatrný vztah. Možná, že jsem se jich i trošku bála. Nevěděla jsem, jak si s nimi hrát a přišlo mi divné na ně šišlat nebo vůbec mluvit s nimi dětskou řečí. Přitom sama jsem vždycky byla tak trochu dítě, kravinky a srandičky, to bylo moje. Nedávno jsem si dokonce z nostalgie koupila dvoje omalovánky na relaxaci. :-)

Přesto (nebo právě proto) by mě nenapadlo, jak se věci postupem času vyvrbí, a že zatímco kamarádky budou dál vesele pařit a užívat si studentského života, já budu ve dvaceti vzdychat touhou po dítěti. Ano, přesně tak. V tomto věku jsem se totiž seznámila s člověkem, vedle kterého si dokážu představit svůj život. Doteď byly mé vztahy většinou spíše povrchní, proto to pro mě byla nová zkušenost, stejně tak první společné bydlení. I přes drobné neshody jsme spolu s přítelem opravdu šťastní.

Někdy po půl roce vztahu jsem se rozhodla, že vysadím antikoncepci, ne tedy z důvodu případného plánování potomka, ale kvůli zlepšení intimního života, když u mě antikoncepční hormony značně tlumily libido. Chránili jsme se tedy jinak. A v tomto období to přišlo. Vůbec jsem nevěděla, co se to se mnou děje, ale najedou jsem prudce zatoužila mít vlastní miminko. Sama jsem byla strašně překvapená silou této touhy, myslela jsem na to celé dny. První myšlenka po probuzení a poslední před spaním, všechny patřily mateřství. Snila jsem o tom, jaký je to pocit, být těhotná, jak je to krásné sblížení dvou lidí, kteří se mají rádi a jak jsou děti smyslem života, který se nemá odkládat. Rozum se však snažil všechny tyto myšlenky potlačovat, jsem studentka, musím dodělat školu, nemám vlastní příjem a vůbec si přece ještě musím užít studentská léta.

Snažila jsem se nějak zabavit, abych na miminko tolik nemyslela. Hodně jsem cvičila, chodila s kamarády na akce a pořádala i spoustu akcí u nás doma. Navíc jsem měla hned dvě brigády. Vždycky se mi podařilo chvíli tyto myšlenky vytěsnit, ale jakmile byla i jen chvíle klidu, přišlo to znovu a naplno. S přítelem jsem o tom nemluvila, přišlo mi to brzy a navíc jsem se i styděla. Styděla jsem se za svou touhu a za to, že pomalu upouštím od svých snů něco dokázat, něčím být, minimálně tedy v hlavě. Na druhou stranu se mi příčilo dělat věci – studovat, „užívat si“, které jsem ve skutečnosti dělat nechtěla. Chtěla jsem dítě, tady a teď. Když už jsem místy měla pocit, že se dusím, opatrně jsem tohle téma před přítelem nadhodila. Spíše jen tak v legraci a on mi stejně tak vtipem odpovídal. Svoji touhu jsem mu prozradila ještě o hodně později. Řekl mi, že v mém věku je to sice neobvyklé, ale na druhou stranu určitě normální, vždyť jsem žena.

Nedokázal mi ale poradit, jak tu touhu zvládnout, než dostuduji a začnu pracovat. On sám za sebe tvrdil, že už je připravený a že už moc nemá na co čekat, i když sám takovou touhu jako já necítí. Jen už je na to rozumově připravený. Je totiž o hodně starší, než já, pracuje a má vlastní bydlení. Takže teď se čeká jen na mě. Já sama tomu sobecky nechtěla podlehnout a dítě si pořídit, protože jsem pro něj (i pro přítele) chtěla to nejlepší a takhle by to bylo moc komplikované. Poté jsme si pořídili domácí zvířátko, což byla tak trošku nálepka. Pomohlo to, i když samozřejmě ne úplně.

V současné době si snažím užívat svobody, kterou mám, myslím na to, že tohle už s dítětem nebude. Nikdy si už nebudu moct jít, kam chci, dělat, co chci a budu tady pro něj muset být. Ano, bude to radost a velká, ale zároveň starost a obrovská zodpovědnost. Přes to všechno po tom stále toužím. A nemám si o tom s kým promluvit, protože mé vrstevnice kamarádky mě sice vyslechnou, ale nedokážou mi poradit, ani mě pochopit. Navíc je mi pořád tak trošku trapné o tom mluvit.

Nedávno jsem si udělala dokonce roční harmonogram, kdy tak nejdříve budu moct mít miminko. Není to zase tak za dlouho, ale dost dlouho pro moji roztouženou duši. :-) Do té doby holt budu muset počkat a dělat naplno všechny ty věci, které jako maminka nebudu moct. Ano, v současné době cestujeme a užíváme si. I to je fajn. Prohlubujeme náš vztah s přítelem, já mám čas pořádně vyzrát a ujasnit si spoustu věcí. A do té doby můžu děti hlídat, můžu dál číst deníčky a diskuze na e-miminu a čekat a těšit se na to, až si budu moct svůj krásný sen vyplnit.

Děkuji všem, kteří dočetli deníček až sem a budu ráda za všechny podobné zkušenosti nebo případné tipy, jak toto období a tu touhu zvládnout.

Přečtěte si také

Deník ticha: Odejít znamená přežít

Deník ticha: Odejít znamená přežít
  • Anonymní
  • 30.05.26
  • 1349

Sedím u okna a pozoruju, jak se za sklem pomalu snáší déšť. Kapky stékají v nepravidelných cestičkách, jedna se honí za druhou, až splynou. Připomíná mi to můj vlastní život posledních pěti let.

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
PetraPiranha
1146
31.1.14 05:29

Dokud můžeš tak užívej :-). Ale i při studiu jde mít dítě, pokud máš vstřícného partnera a hodné babičky, co rádi pohlídají :-). Já jsem jeden rok jezdila jak na vš, tak i na jeden roční kurz pro neziskovku :-) a taky se to dalo. Přijde mi, že jsi dost rozumná a máš to i srovnaný, co a kdy chceš. Přijde mi, že hodně holek se rozhodne mít dítě, okamžitě a hned a je jim jedno kolik jim je a pak to i nezvládaj. Takže až se rozhodnete, že jste oba připraveni pro mimčo, tak se do toho puste :kytka:. A přeji vám oběma, abyste to vaše vytoužené mimi, měli co nejdříve :hug:.

  • načítám...
  • Zmínit
Elessar
31.1.14 07:53

@CokeLady ámen :lol:

Není kam spěchat :kytka:

  • Upravit
svycarka
7626
31.1.14 08:49

Myslim, ze tento denik „mlade studentky“ by se mel vylepit mezi pravidla ;) Treba by par „miminozakazdoucenu“ dostalo rozum.
Libi se mi tvuj pristup :potlesk:

  • načítám...
  • Zmínit
DidierK
170
31.1.14 11:55

Nevím, jestli jsem ráda, že deníček končil tak jak končí. Sice mě zatrnulo u „po půl roce vztahu jsem přestala brát antikoncepci“, ale přijde mi, že autorka si nedokáže užívat přítomnosti, toho poznávání, cestování, užívání si studentského života, a vidí se pouze v budoucnosti s miminkem. Tak nějak by to pro mě nebyl dobrý život…chci být spokojená a šťastná v jakémkoliv věku.

  • načítám...
  • Zmínit
Buterfly
37
31.1.14 12:17

Tvůj příspěvek jsem hltala slovo za slovem, protože jsem ve stejné situaci jako ty… Moje touha už trvá více jak půl roku a je to peklo. Bude mi 25, příteli je přes třicet a oba bychom si dítě moc přály…

Studentská léta a užívání jsem si užila až moc… vzhledem k tomu, že jsem při studiu bydlela na intru. Akcí, zážitků a užívání už bylo dost. Pokud mě v této době chce někdo vytáhnout někam na „pařbu“, nechce se mi. S přítelem raději posedíme doma, zahrajeme si nějakou hru, dáme si skleničku vína, koukneme na nějaký fajn film nebo jdeme na procházku…

Pro mě bylo dítě taky vždycky bráno jako smysl života. Jako malá jsem se nemohla dočkat toho, až budu dospělá a budu moct otěhotnět a stát se matkou.

Přítel pracuje, vydělá si celkem dost, ale já nemám odpracovaný rok v kuse. Všude kde jsem pracovala nebo pracuji je pouze na dohodu, což je prakticky k ničemu…

Tak si tak pořád říkám, máme do toho jít nebo ne…?? Mám se ještě držet..? Pak zase… a proč bych měla čekat..? Zvládnout se to dá… bojím se, že tím zklamu rodiče?? Nevím… Zmatek v hlavě… takže naprosto chápu jak ti je a co cítíš!

  • načítám...
  • Zmínit
misulka113
3
31.1.14 12:20

Já jsem měla něo podobného, ale ve 19 letech jsem se vdala, a tě je mi 20, bude 21 a jsem ve 19 tt. Prostě chtěla jsem mimčo, manžel je skvělý a šli jsme do toho…ale chápu, když studuješ atd..se dočkáš :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
brumdinka
25123
31.1.14 12:36

Tak jsem to přečetla a najednu stranu mi přijde, že máš ke všemu rozumnej přístup, na tu druhou mi to ale souhlasím s @DidierK - přijde mi, že se už vidíš někde v dáli a nedokážeš si pořádněš užít toho co je ted´ a tady a to je opravdu velká škoda ;)

p. s. a ještě něco ano dítětem se ti život změní, ale nemůžu souhlasit s tím, že už nejseš svobodná a nemůžeš dělat to co chceš - můžeš dělat cokoli tě napadne, jelikož život je úžasný a narozením dítěte opravdu nekončí :) prostě když se chce všechno jde a to at´se jedná o cestování nebo třeba studium :pankac:

  • načítám...
  • Zmínit
niezabudka
174
31.1.14 13:47

No áno, hormóny sú sviňa :mrgreen: To som si povedala po pôrode môjho druhého dieťaťa, po ktorom som tak veľmi túžila… Teraz mám doma jedno dvojročné a jedno dvojmesačné a je u nás veselo :mrgreen: tak to asi vidia tí, čo do toho nevidia… Len dúfam, že tretíkrát ma to už nepremôže, aspoň nie tak skoro, to už by som nezvládala. By som ti odporučila rozprávať sa o tvojej túžbe nie s rovesníčkami, ale s niekým, kto už má dieťa, aby si trochu nahliadla do svojej budúcnosti. Možno si uvedomíš, že si v podstate šťastná a až tak veľmi ti to nechýba… a keď nie, tak…aj byť mladšou mamičkou má svoje výhody. ;)

  • načítám...
  • Zmínit
ALENA G
129
31.1.14 13:54

Hormony jsou mrchy :lol:,držím palce ať vydržíš, určitě se dočkáš, jinak skvělý deníček :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
Tanule23
1910
31.1.14 17:09

Tvůj deníček se mi moc líbí. Nejspíš asi proto, že jsem se v něm našla :) Dlouho jsem říkala, že děti nechci (blok a obrana), jenomže poslední dobou ty pohledy do kočárků kamarádek nejsou takové jednoduché, jak bych si představovala. Problém je v tom, že jsme si nedávno koupili byt a postupně si ho rekonstruujeme, nechceme si totiž brát žádné hypotéky ani úvěry. Jenomže rekonstrukce bez půjček jde pomaleji, než jsem předpokládala, tudíž i sny o miminku musí jít stranou, protože až přijde mimčo, těch peněz už tolik nebude. No, prostě všechno hraje proti mě, proto Tě chápu, užívat si, když by sis přála něco jiného, jde velmi těžko… :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
1.2.14 19:42

Presne tak jsem se od 20-ti cítila i já. Přítel (teď už manžel) je o 5 let starší a začal na téma dite mluvit jako první on. Me by taková myšlenka asi do té doby nenapadla.on mě tak navnadil, ze jsem si potajmu koupila několik dětských oblečku a porad jsem si je prohlížela. ted, po 3 neskutečně dlouhých letech, az jsem dokončila školu, sestehovali jsme se, vzali a našla jsem si práci, se o tom bavíme a plánujeme naplno. v létě se začneme pokoušet. jak na to nemyslet ti neporadím, ale počkat si je fajn. neprijdes o studentský život, vyděláš nejake penízky, které se budou hodit.ty 3 roky se hrozne táhly, ale teď mi to připadá jako mesic.

  • Upravit
Andyss
1059
1.2.14 20:17

Děkuju všem za komentáře, hned se cítím líp, když vidím, že jste tu na tom některé podobně. Musíme holt zatnout zuby a vydržet, pokud chceme pro ty naše budoucí děti to nejlepší. :kytka: A věřím, že jednou tu všechny budeme moc psát deníčky, jak se „naše touha vyplnila“ a my se konečně dočkaly. Teď se na to můžeme aspoň pořádně těšit. :) Některé tu píšete, že si nedokážu užívat přítomnosti. Částečně máte pravdu, ale já se fakt snažím najít si na tom to pozitivní a často se mi to i daří. A je mi jasné, že jednou budu na studentská léta s láskou vzpomínat. :mrgreen: Nemohla bych si teď dítě pořídit, protože mi je jasné, že by to dopadlo tak, že by nás musel z velké části živit přítel a i když vím, že by to zvládl, tak mu to nemůžu udělat. Dítě si chci pořídit, až si budu jistá, že bych ho uživila i sama. Chci se mu naplno věnovat, moct mu i něco dopřát (nebýt závislá na partnerovi) a taky chci, aby ve mně jednou mělo vzor.. No, dost sentimentu, jdu se učit. :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
Andyss
1059
1.2.14 20:21

Mimochodem, už si pomalu zařizuju hlídání dětí. Tak uvidíme, třeba z toho částečně vystřízlivím. :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
sakota
10425
3.2.14 15:00

Jééé, autorko, ty jsi jak já! :) Kdyby sis někdy chtěla pokecat, máme tu na emiminu skupinu Čekačky, kde si o takovém dlouhém čekání můžem pokecat, kdybys chtěla, někdy se zastav. ;-) jinak držím palce, ať čekání hezky ubíhá a zatím se ti daří zabavit se jinak. :)

  • načítám...
  • Zmínit
Moni111
1268
5.2.14 13:28

Jo přesně tě chápu. Nepíšeš náhodou o mě :lol:. Jsem taky ve skupině čekačky tak si o tom s holkama hezky pokecáme, klidně se přidej.

  • načítám...
  • Zmínit
ii12
117
7.2.14 23:01

To je zajímavé a líbí se mi, že jsi schopná si své pocity takhle přiznat.
Taky jsem okolo 18-20 měla strašnou chuť mít dítě, dívala jsem se do kočárků a byla z miminek úplně vedle. Ale nějak jsem to odkládala, potom šla na VŠ a rozešla s přítelem, a potom mě chuť pořídit si dítě skoro přešla a málem jsem to už nestihla (s ohledem na věk).
Takže bych to zase moc neodkládala (i když tím neříkám, že si máš mimčo pořídit hned). A stejně si asi moc neužiješ cestování a podobně, když pořád myslíš na dítě. Ale oceňuji, že k tomu přistupuješ takhle zodpovědně. Pokud máš takhle touhu po dětech, tak se zkus poohlédnout po nějaké brigádě hlídání dětí, třeba by sis tím i něco přivydělala.
Tak držím palce, ať všechno dobře dopadne.

  • načítám...
  • Zmínit
Andyss
1059
21.2.14 15:55

@sakota @Moni111 Jé, tak díky. :) Ráda bych tam koukla, ale nemůžu tu skupinu najít. Můžu poprosit o nějaké instrukce, kde to hledat? :D
@ii12 Já to právě ani nechci moc odkládat, ideální mi přijde někdy brzo po škole, stihnout chvíli pracovat, abych měla nárok na mateřskou a pak už mi nic nebrání. :) Takže tak kolem 25, 26… Ale vidím, že to asi nejde tak naplánovat, třeba se můžeme taky rozejít s přítelem, jako ty. Teď bych za něj strčila ruku do ohně, ale nikdy nevím, co bude. A s tou brigádou - už mám na léto domluvený 2 týdny hlídání dvou dětí a už se těším. :)

  • načítám...
  • Zmínit
sakota
10425
21.2.14 20:00

Andys, mne se to podarilo najit, kdyz jsem nahore vpravo na emimi vyhledavaci dala vyhledavat slovo čekačky, tak prvni odkaz byl na tu skupinu…

  • načítám...
  • Zmínit
denikwu
65
22.2.14 00:51

Jeeee, jak já bych ti přála miminko! :) jde vidět, že máš v hlavě už všechno srovnaný a. rozhodla ses založit rodinu, usadit se. Opravdu ti to přeju. Mateřství je nádherná věc, něco, co tě naplní, ale zdaleka to není tak jednoduché. Spousta starostí, probdělých nocí, strachu. Ale i hodně radosti a především lásky. Láska k dítěti je nepřekonatelná. Až so budeš jistá, že sis dost užila na diskotékách atd., pak svoji touhu bez obav splň :) :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
SestrickaPetricka
53
24.6.14 15:14

stejně jako já....

Jako bych to psala já před 5ti lety:)…taky jsem zažívala silnou touhu mít dítě, ale přes studium a začínající podnikáni jsem také rozumem stála při zemi. Je to strašná doba, ale přes všechny starosti a strašně rychle letící čas ta doba nějak překlenula a je to tady-s přítelem se o miminko konečně „snažíme“a strašně si toto období užíváme…
J ;) sme spolu šest let a musím říct, že oba dva (ne jen já) jsme zažívali období, kdy jsme po miminku opravdu šíííleně toužili a vtipkovali na toto téma(ikdyž to může být pro mnohé zvláštní),ale chceme tomu mrněti dát jistotu, zázemí atd…
A najednou to přišlo. Jednoho dne takový zajímavý okamžik, kdy si řeknete „tak, a je to tady…chceme dítě..a je ten správný čas ho mít. Všechno máme, milujeme se jak nikdo na světě, tak na co čekat“ :DDD…
Takže vydrrrrrž, ono je to potom o to krásnější, když není vše HNED TEĎ:)

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář