Zázraky se - přece jen - dějí...?

Úmyslně neanonymní pokračování mých anonymních deníčků Maminkou snadno a rychle a Zázraky se nedějí, aneb jak mi otěhotnět trvá vždy skoro stejně dlouho, jako je dlouhé těhotenství samotné. :)

Poslední deníček jsem psala s pomocí lahvinky bílého vínka, na tu teď nemám nárok - a vůbec mi to nevadí. :-) Tak snad to bude trochu znát i na deníčku, když bylo na tom minulém poznat, že jsem úplně střízlivá nebyla. :-)

Teď, skoro přesně rok poté, co jsem poprvé zažila tu smutnou zkušenost zvanou spontánní potrat, naštěstí teda prakticky hned na začátku těhotenství, v nějakém 6. nebo 7. týdnu, takže by se to spíš dalo nazvat opožděnou menstruací (která ovšem trvala pomalu měsíc, než se moje tělo zbavilo všeho, co zbylo z velkých nadějí), jsem cca v polovině hoodně vytouženého druhého těhotenství, ale vím, že pořád nemám ještě vyhráno…

Ne že bych se nějak extra stresovala - obavy, aby to zase nedopadlo stejně, byly spíš během toho 1. trimestru, kdy je to opravdu buď, anebo, ale všechna vyšetření zatím dopadají na jedničku (ťuk ťuk), tak se začínám i docela těšit a užívat si to. :-)

Pupík solidně roste, mimčo v něm dělá už docela znatelné kotrmelce a mně to pořád připadá trochu neuvěřitelné, jaké mám zrovna já štěstí, i že je to opět relativně pohodové těhotenství (až na ty počáteční nevolnosti, hlavně večer, a ráno jsem si měla problém i vyčistit zuby, abych nehodila šavli a citlivost na pachy jsem u 1. taky neznala), při kterém zvládám chodit do práce na plný úvazek a občas i nějaký ten pěší výlet, abych se udržela ve formě aspoň trochu, protože na těhotenské cvičení zatím jaksi nevychází čas nebo hlídání staršího.

Resp. hlídání by bylo, ale spíš o víkendu, kdy samozřejmě široko daleko nic není a do bazénu se bojím kvůli infekci, takže jediný, kdo se chodí z naší rodiny pravidelně tužit, je malý - do Sokola na klasické pohybovky, kde jsem naštěstí v roli pouhého pozorovatele u kafíčka. :-)

Ale začínám už pociťovat, že by nebylo na škodu se občas protáhnout - ze sedavé práce nejsou úplně nadšená záda a pár cviků na posílení pánevního dna se už asi týden chystám najít aspoň na internetu, protože se pomalu začínám bát i kýchnout (a že nás teď doma ty kašlíčky a rýmičky trápí tak nějak kontinuálně střídavě všechny :-)), aby nedošlo k nežádoucím únikům…:/ A jak jsme k tomuhle neskutečnému štěstí a opravdu radostnému očekávání přišli? Pokusím se to zkrátit:

Po potratu v 2. polovině dubna 2016, který se naštěstí díky ranému stádiu a samočistící schopnosti mého těla obešel bez revize, která mi taky jednu chvíli hrozila, jsme měli doporučeno počkat s dalším snažením 3 měsíce, i proto, aby bylo dost času dát si do pořádku tlak, který mi dost kolísal a mohl údajně také způsobit, že tělo nebylo na miminko moc dobře připravené.

Zřejmě nebylo - i díky stresu z návratu do práce a trochu i krize doma - ready ani po těch 3 měsících, cyklus se mi po slibných 26-28 dnech po šestinedělí vrátil na 21-23 dní, jak jsem ho měla už i předtím, na tlak jsem pořád musela brát prášky, které se v těhotenství moc nedoporučují, protože stále nebyl úplně OK. Navíc se o mě pokoušely nějaké lehčí náběhy na deprese (vše zřejmě z práce a dalších okolností), takže ještě celý podzim se nic nedělo, až když mi tyhle „nevhodné“ prášky (betablokátory) došly a tlak začal vypadat líp, dostala jsem zelenou k přechodu na těhu-friendly Dopegyt.

Na prohlídce na gyndě 12.12., kdy jsem začínala lehce špinit na znamení přicházející MS, navíc i Duphaston na prodloužení cyklu, který byl pořád, i přes pití čaje z kontryhele, kratší než by měl být, takže se zřejmě vajíčko nemělo ani čas pořádně „zavrtat“ a při tehdejší hodně sporadické frekvenci jsem neřešila ani ochranu ani plodné dny, které se dost těžko při nepravidelném cyklu odhadovaly, i když občas jsem na sobě ovulaci poznala, ale prostě tím stresem z práce jsem byla v nějakém útlumu nebo spíš naopak napětí, které otěhotnění nedovolily.

Příroda zřejmě ví, co dělá, a všechno má svůj čas - u nás stačilo pár dní volna, klidu a odpočinku o Vánocích, pravděpodobně zafungoval i ten Duphaston a pár dní před partnerovými 40. narozeninami, začátkem ledna, se už další menstruace nedostavila a na testu se nejdřív slabě, o 2 dny později už naprosto jasně objevila 2.čárka:)

Ale už pár dní po dobrání Duphastonu, který jsem měla předepsaný od 14. do 25. dne cyklu, jsem si říkala, no normálně už bych to dostala, to bude asi těma práškama, že by tak rychle zabraly? Minule jsem je měla na udržení těhotenství, tam teda moc nepomohly, to bylo asi odsouzené k zániku od začátku, takže jsem si od nich moc neslibovala, no a když mi opět (stejně jako u obou předchozích těhotenstvích) přestalo chutnat kafe a dělalo se mi špatně jen jsem ho cítila, usoudila jsem, že je čas na test, co mi doma zbyl z nějakých předchozích marných očekávání - a po pár minutách měla pocit, že asi fakt vidím duchy. :-)

Jelikož jsem tomu samozřejmě nemohla po tom všem uvěřit, letěla jsem hned 2. den do lékárny pro Clearblue jako jeden z prý nejspolehlivějších, no a s ozdobnou mašličkou ho dostal můj čerstvý čtyřicátník jako „nejlepší dárek na konec“, když z oslavy odešli oboje rodiče. :-)

Těm jsme to z opatrnosti řekli až po prvotrimestrálním screeningu, takže radost i překvapení byly na všech frontách veliké, i když tchyně tvrdila, že to tušila, že jsem měla bříško vidět hned. :-) Asi na tom něco bude, že u 2. dítěte se „vyvalí“, když to nazvu tak blbě, mnohem dřív, jak je už všechno předchozím porodem trochu povolenější…já jsem toho každopádně živým důkazem, protože pár dní před koncem 3. měsíce a tím „zlomovým“ screeningem jsem už zachytávala v práci podezíravé pohledy a šuškání kolegyň a doufala, že to vydrží aspoň do konce 1. trimestru, než to začne být jasné i slepému. :-)

No naštěstí se nikdo přímo „blbě“ nevyptával, a to jsem musela samozřejmě absolvovat kolečko gynda-interna + kvůli štítné žláze endokrinologie, takže jsem pomalu víc lítala po doktorech než byla v práci… Na takové to první potvrzení těhotenství mě objednali až skoro na konec ledna, aby bylo vidět srdíčko, to už jsem byla v 8. týdnu, a bylo tam vše, co a jak by mělo být. :-)

Takže následovala kontrola za 2 týdny, doktor opět spokojeně konstatoval, že tentokrát to vypadá výborně, mimčo roste jak má a pokud nebude jiný problém, za další 3 týdny už nástup na poradnu + NT screening, na který je vybavený - má i 3D utz, takže mi z každého vyšetření, stejně jako u prvního prcka, dělá fotky a v ceně „těhotenského příplatku“ 500 Kč by mělo být i video, to mi zatím nenatáčel, tak snad ho dostanu na další kontrole, až už se bude mimi víc hýbat a bude trochu větší… ale roste pořád pěkně, už má skoro půl kila.

Jen jsem opět musela na genetickou konzultaci s ultrazvukem, tam taky vše OK plus ještě jeden odběr krve na „integrovaný test za 1. a 2. trim.“ a po velkém ultrazvuku, který jsem absolvovala ve 21. týdnu těhotenství, mě gynekolog poslal ještě na dětskou kardiologii na sono srdíčka - pro mě novinka, prý se to dělá poslední dva roky, tak proč ne, raději ať se vše ohlídá včas, hlavně když jsem kvůli tomu „hraničnímu věku“ (bude mi v době porodu 35) ani z jiných důvodů nemusela na odběr plodovky apod., toho jsem se bála nejvíc, ale nebyl důvod. Jinak jsem brala od začátku listovku, na střídačku s Femibionem a momentálně dobírám Superfolin Chytré miminko pro 2. a 3. trimestr (byl zrovna v akci). :-) Další už si radši kupovat nebudu, abych pak nerodila 5kilového obříka. :-)

No když to shrnu, tak vlastně ani nemůžu říct, že bychom se teď nějak extra cíleně delší dobu snažili, ale když to vezmu, že od konce šestinedělí po potratu tj. cca od poloviny června 2016, jsme se nijak nechránili a nechávali to osudu a zadařilo se v prosinci, tak čekání na // trvalo půl roku a předtím také, to jsme se víc začali snažit na dovolené v září 2015 po 2. narozeninách malého a těhotenství jsem zjistila začátkem dubna 2016 - to bylo to nepovedené.

A před 1. těhu jsem vysadila antikoncepci koncem roku 2011, zadařilo se v září 2012, ale s tím, že intenzivněji jsme se začali snažit až na dovolené v červnu, předtím jsme dodělávali byt a moc to nehlídali, chvíli jsme si ještě „dávali pozor“, abych třeba těhotná netahala nábytek, nečuchala barvy atd., ale poté, co nám to párkrát stejně „uteklo“, jsme to přestali řešit s tím, že co se má stát, ať se stane, na bytě už tak moc práce nebylo ale trvalo ještě půl roku než jsem objevila // - syn se narodil v červnu 2013.

Tak proto to přirovnání (srovnání) na úvod:) a zároveň i připomenutí těch předchozích deníčků, kdyby se je někomu nechtělo jako anonymní složitě hledat. :-) Jen snad ještě dodám, že 1. porod byl celkem rychlý, tak jsem zvědavá na ten 2. :-)

No, moc se mi to zkrátit nepovedlo, tak snad se to bude dát číst a neslíznu moc kritických komentářů, ale třeba i nějaké pozitivní. :-) Díky všem a jestli jsem aspoň někomu dodala naději, že dřív či později se zadaří (vím, že tu je spousta těch, co čekají teprve na 1. mimi třeba i několik let nebo o ně přišly v pozdější fázi těhotenství, takže potrat v 6.tt proti tomu vlastně nic není), budu ráda. :-)

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
140
20.5.17 00:16

Pekne a diky cekam az se zadari :potlesk:

  • Nahlásit
  • Zmínit
4520
20.5.17 20:16

@Rorrys
Diky a urcite se dockas brzy, drzim palecky! :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit